Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Sněz co sis nadrobil - 12

16. března 2015 v 19:10 | Morell |  Kreativita
"Vím, že tam zůstal trochu déle," řekla Vaire, "ale že by mu bylo určeno spatřit vizi?" Pokrčila rameny.
Námo se na ní podíval velmi klidně. "V ten den se změnilo více, než jen tvar světa. Někteří říkají, že se rozdělil ve světy dva; věčný a umírající."
"Ty s tím souhlasíš…" řekl překvapeně Orome.

"Nemám důvod s tím nesouhlasit." Námo se usmál. "Když Edain Valinor nevidí, zapomínají na něj, už nám nemají co závidět."
"Izolovat je možná bylo moudré, ale jsou tak ochuzení." Namítl Orome. "O kolik je jejich část světa šedší, než ta naše…"
"Mohou si za to sami." Namítl Námo. "I když už nejsou na vině oni, ale jejich předkové. Pořád je to spravedlivé."
Vaire se k němu otočila. "Dneska spíš na gauči."
Námo se přestal smát. "Prozradil Melkor, co spatřil na svatém místě?"
Manwe přikývl…

* * *

Melkor Manweho téměř nikdy nerušil. Málokdy taky něco opravdu chtěl. Manwe byl unavený a chtěl odejít do Lórienu, aby si tam trochu oddechl, když za ním Melkor přišel. V duchu si nad tím povzdechl.
"Neruším?" Zeptal se Melkor zdvořile.
"Ne." Řekl Manwe po krátkém přemýšlení. "Děje se něco?"
"Vzpomínáš, jak lidi zaútočili a my na tu chvíli složili vládu nad Ardou? Měl jsem vidění. Doufal jsem, že to rozluštím sám ale… mám v tom guláš. Potřebuju pomoct."
Manwe si povzdechl a usadil se na stůl. "Neměj mě za vševědoucího, Melkore. Mohu ti pomoci, ale pokud je ta vize určená tobě, zázraky nečekej… Tak mluv."
Melkor si všiml, že jeho brácha má trochu skloněnou hlavu. "Dobře." Taky se usadil, on ale do měkkého křesla. "Viděl jsem Kraj, tam, co žijí hobiti. Přišel tam pavouk, měl v kopci noru a měl tam také hada. Pak jsem viděl hadů devět, jak se plazí po úpatí mlžných hor, byli strašně zvláštní, čtyři takřka stejní, jeden se plazil, jako kdyby tančil a jeden byl šedý a zestárlý. Ale jen jeden z těch čtyř stejných byl jedovatý. Mířili na východ a na jih, ulovit rohaté zvíře. Pak jsem viděl…"
"Moment. Můžeš popsat ty hady a pavouka?"
Melkor přikývl. "Měl jsem dost času si je prohlédnout. Pavouk byl starý a jedovatý stejně jako ten had, se kterým bydlel. Had byl mladý, nevím, jaký druh, hnědý, zelený černý. Ostatní tři podobní hadi postrádali černou. Tihle čtyři byli p půlku kratší než ostatní, jeden byl jen o něco delší, než tihle, měl šupiny hodně ze železa, ale byl silný. Pak tam byl ten tančící, ten byl zelený a pohyboval se lehce. Pak dva… jeden měl na černé hlavě bílou kresbu, jako kdyby to mělo napodobit strom Númenoru. Pak ještě jemu podobný, ale bez černý hlavy a pak ten starý had, nevýrazný, šedivý, opotřebované šupiny. Zvláštní hadi."
"Vypadá jako by zastupovali různé rasy Středozemě. Ale pak je mi záhadou ten pavouk." Manwe si mnul bradu. Vize ho začala velmi zajímat.
"Byl tam doma, kde jsem ho viděl." Melkor uvažoval též. "Pak jsem viděl to rohaté zvíře, asi býk. Měl okolo sebe velké stádo, krávy i býky, ale on byl alfa. A pak… jsem viděl toho velkého pavouka stát před sebou. Měl něco v čelistech a podal mi to do rukou. Obálku."
"Co v ní bylo?"
"Myš, určená pro hada."
Manwe si zívl. "Ještě něco?"
Melkor přikývl. "Na obálce byla napsaná trojka a měsíc, který už skoro zmizel."
"To je… nemyslí mi to Melkore. Musím si odpočinout." Melkor přikývl a nechal ho odejít.


Trvalo dlouho, než se Manwe k tomuhle tématu vrátil. Nezapomněl, ale dlouho hloubal a pokoušel se nahlédnout do moudrosti Erua, aby dokázal správě vysvětlit, co mu Melkor řekl. Až když si vše rozležel a dostatečně promyslel, rozhodl se Manwe si o tom s Melkorem promluvit. Bylo ráno a on tiše vešel do místností, které Melkorovi dal k užívání. První, čeho si všiml, bylo peří na podlaze. Zvědavě si prohlédl pár pírek a vešel, tam, kde Melkora předpokládal.
Taky tam byl. Ležel v posteli, Eonweho přituleného k sobě a oba spali. O Manwem se mezi elfy říkalo, že je stejně moudrý jako drzý. Nebyla to pravda. Vyděl mnoho a rád "špehoval", ale až tak špatný nebyl. Nyní se ale svou moudrostí od malé drzosti odradit nenechal. Sluneční světlo bylo příliš hezké na dvou nahých tělech, aby příležitosti nevyužil…
Když se Melkor probudil, zpočátku jeho přítomnost ani nepostřehl. Jen se usmíval a užíval si příjemné teplo Slunce. Doby, kdy mu vadilo, byly dávno pryč. Mezi zpíváním ptáků ale brzy postřehl jiný zvuk, který nebyl až tak přírodní. Otevřel oči, ale nic neviděl, tak tedy otočil hlavu k oknu. Do tváře se mu hned nahnala krev, páč na sobě kromě Eonweho neměl nic. "Co tu děláš?"
"Kreslím." Řekl Manwe a pokračoval.
"Jen ho nech," řekl rozespale Eonwe. "Já mu to pak zabavím."
Melkor si povzdechl. "Jseš prevít, brácho." S tím otočil hlavu a dál odpočíval, zatímco tuha dál jezdila po pergamenu. Nemohl se ubránit rudnutí ve tváři, protože stále přemýšlel nad tím, co asi právě jeho brácha stínuje a že s tím velkým papírem musí mít práce. Eonwe ho už dávno varoval, že tohle se prostě může stát a naznačil mu, že Manwe už určitě pár obrázků s ním má. Tak už to konečně přišlo a načapal ho při práci. Zasmál se nad tím. Vždyť to bylo vlastně zábavné.
"Hotovo."
"Jéé!" Eonwe málem z postele vyskočil. Melkora tak překvapil, že se nezmohl ani na slovo, ale to už Maia stál za Manwem a prohlížel si jeho dílo. Pečlivě zkoumal každou drobnost a usmíval se u toho. "To vypadá dobře." Řekl pobaveně. "Mele, to musíš vidět."
"Hmmmm." Melkor se akorát překulil na břicho a více se hýbat nechtěl. Bylo nádherné vidět Eonweho oděného jen ranním světle, ale Melkor se takhle moc ukazovat netoužil, ne před Manwem. Nakonec spolkl zlost a taky vstal. "Ách jo." Řekl, když se podíval na obrázek. "Kdy tě vlastně chytilo čmárání, Manwe? Takového zpěváka…"
"Nejsem jen vzduch, Melkore." Odpověděl Manwe. "Pak vám ho tu pověsím, když se vám tak líbí."
"Gah…" řekl Melkor a šel se obléct…

Manwe slovo dodržel a do hodiny byl zpět a obrázek jim dal na stěnu. Eonwe už tu nebyl, ale Melkor teď sledoval každý jeho pohyb. "Nenapadlo by mně, že máš v krvi chaos kreativity."
"Vždyť jsme bratři." Řekl Manwe a poodstoupil od obrazu. "Vzduch je tak neurčitý, ale zároveň tak příjemný. Jsem vzduch a vítr, dech."
"Jo, já vím." Melkor se zahleděl na obrázek. Líbil se mu. "Vypadám spokojeně." Řekl.
"Však jsi, ne?"
Usmál se. "Jo. S ním jo."
"Musíme si promluvit o té vizi, co jsi mi popsal." Zatvářil se vážně. "Nevytáhnul jsem z toho moc. Hadi jako různé rasy Středozemě, ale ne armády, hadi jsou… byli to spíše jednotliví lidé různých ras. Býk a stádo, nějak mi to připomíná skřety, ale nejsem si jistý. Pak by býk byl jejich vůdce." Manwe se nadechl. "A začne to v kraji. Vše je zjevně připraveno. Pavouk už to zařídí… ať už je to kdokoliv."
Melkor se odmlčel.
"Trojka a měsíc… myslím, že jde o ukončení třetího věku."
"Ale počítají se teď věky slunce, ne měsíce."
Manwe pokrčil rameny. "Není mi dáno vědět vše."
"Hmmm." Proti svému zvyku Melkor přemýšlel. Něco mu totiž nesedělo…


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 merin merin | E-mail | 16. března 2015 v 20:23 | Reagovat

Námo spící na gauči? xD
Skvělá povídka, moc se těším na další díl! :)

2 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 18. března 2015 v 15:03 | Reagovat

Doufám že nám ten obrázek ukážeš. Chtěla bych ho vidět :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama