Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Sněz co sis nadrobil - 14

20. března 2015 v 17:44 | Morell |  Kreativita
Hory stínu byly chmurné místo. Jenda z jeskyní ve velké výšce se stala doupětem pro Eonweho. Maia vypadal i po těch pár desítkách let hrozně. Všechno na sobě měl otrhané a jeho ruce se staly černými dravčími pařáty. Jeho zuby se staly ostřejší a oči zlejší, jak přivykl temnotě prostředí, kde žil. Pouze uvnitř jeskyně nabíral svou pravou formu, ale kdekoliv jinde létal jako černý orel. Nejedl, nepotřeboval to. Potřeboval jen čistou vodu a slunce. Za obojím mu stačilo odletět na západ k velké řece, či jen na východ k moři Nuren v Mordoru.

Eonwe žil chmurně a ještě chmurněji, když Sauronova moc tak vzrostla a on usedl na trůn Mordoru. Málem by už odletěl hledat si novou jeskyni, do které se nedostane jinak než na křídlech, když uslyšel smrtelný křik umírajícího Saurona. To bylo poprvé, kdy jeskyni opustil ve své podobě. Vylezl z jeskyně a rychle se vydrápal na blízký vrchol hory, odkud měl výhled na Mordor.
Tak ho spatřil, Sauron se tyčil jako stín nad černou zemí, zbavený všeho toužebně natahoval ruku k západu, k Valinoru. Tehdy přišel svěží vítr, Eonwe poznal vůni, kterou nesl, vítr z Valinoru. V tom větru se přízrak s nářkem beze slov rozplynul. Eonwe to sledoval se soucitem. Možná by jindy měl radost z toho, co vidí, ale nyní cítil jen soucit s duchem, který touží dotknout se něčeho, co je mu odepřeno, dokud svět neskončí.
Smrt Saurona, soucit a zánik zdroje temnot daly i Eonwemu pocítit trochu úlevy. Nebyl pod přímým vlivem, ale přesto pod vlivem temnoty byl a ten z něj nyní začal opadat…

Eonwe v horách stínu ještě zůstal. Nyní už se ale tolik neskrýval a chodil i do srdce černé země, častokrát ne jako jestřáb, ale jako on sám. Černá země vzbudila jeho zvědavost a on ji prozkoumával. Cítil zde touhu něco najít, ale nemohl nejdříve pochopit, co je to za pocit, co ho tak obklopuje. Pak si uvědomil, že jde o ducha, který byl tak opatrný, že mu vždy utekl dříve, než si mohl jeho přítomnost uvědomit. Rozhodl se zjistit, o koho jde, takže se začal plížit jako nehmotný a číhal nehybný a bez jediné myšlenky.
Kdyby to byl jediný duch… bylo jich deset. Devět bylo rozzuřených a mučili toho desátého, křiče li na něj, tahali ho za vlasy a bili ho, jak mohli. A ten poslední něco hledal. Zoufale hledal mezi fňukáním a bráněním se duchům, kteří k němu byli pevně připoutáni.
Devět velkých králů, ze kterých se stali přízraky, snažili se ze Saurona dostat, co jim náleželo a Sauron, ten se jich chtěl zbavit, ale nemohl. Byl opravdu již jen svým nejslabším stínem a přes křik devíti se nemohl soustředit. Snažil se si něco vybavit, něco najít. Ještě byl na doslech, když si vzpomněl že hledá hůl a prsten, ale králové mu to brzy zase vyřvali z hlavy a on musel znovu vzpomínat…
Eonwe ho soucitně sledoval, jak mizí k ruinám věže Barad-Dur a sám odletěl pryč…

* * *

Eonwe si povzdechl. "Ještě párkrát jsem ho našel. O holi a prstenu jsem se nic nedozvěděl a zeptat se ho nešlo."
K překvapení všech Manwe skryl tvář v dlaních s nějakou nejasnou nadávkou.
"Ty víš, co hledá?" Zeptal se Tulkas.
Manwe s tváři v dlaních přikývl.
"Co to je?" Zeptal se Eonwe.
"Jestli hledá prsten, co shořel v lávě, tak ho nenajde." Řekl Frodo. "Tak snad není důvod se…"
"Sauron je ulítlý na prsteny." Řekl Alue. "Mám jich po něm v kovárně čtyři kýble…" pak se odmlčel i on v jakémsi podezření.
"Futr se nechytám." Řekl Frodo a Eonwe přikývl. Taky se nechytal.
"On nehledá největší z prstenů moci." Řekl Manwe a narovnal se. "On hledá prsten a hůl Thangorodrim, do kterých zaklel všechnu Melkorovu moc." Rozhostilo se zaražené ticho. "On ty dvě relikvie ukryl, když byl poražen, asi se obával, že by se s tak velkou mocí před námi neukryl, ale ty věci samotné mohl skrýt snadným kouzlem utajení. Jen on ví, kde jsou a až je najde tak… se vrátí."
Frodo zesmutněl. "Takže to bylo všechno k ničemu?"
"Ne, to ne." Řekl Manwe. "Byl poražen a bude mu trvat velmi dlouho, než něco dokáže přes neodbytnost svých devíti přátel." Povzdechl si. "Zjevně se to takhle celé mělo stát. S takovou mocí znovu nabere podobu a nebude jiná, než Melkorova. Sjednotí ty, kteří uctívali Melkora, protože jím sám bude a…"
"Přivolá poslední bitvu." Pochopil Eonwe. "Už je to tedy jen otázka času…"
Okolo ohně se rozhostilo mlčení…


--------------------------------------------------------------

Původní nápad k povídce vyšel ze dvou inspirací: První byla na internetu myšlenka "co kdyby se Melkor přece jen stal dobrým? Jak by se mu Sauron mstil?" Druhá byla vlastně z knihy Pán prstenů, kdy Sam vidí Froda tyčit se nad Glumem a je v bílém a září jako by byl mnohem mocnějším duchem.
Tak vzešel nápad, že napíšu, že se Melkor napravil a pak se převtělil v hobita, aby zastavil Saurona. Ale Když jsem ho konečně "dokopala" do Kraje, Frodo už byl na světě, takže mu Melkor pouze svou duši předal i s posláním, ale sám se vlastně utopil. Chtěla jsem, aby to skončilo s Frodem docela spokojeným, fascinovaným, čím vlastně je, ale…

K původní linii příběhu patřil samozřejmě vztah Melkor-Sauron. Sauron Melkora miloval a nebyl ho schopný zabít, ať se snažil, jak chtěl. Jenže v Thangorodrim se do toho zamíchal Eonwe. Sauron viděl obdobně jasně jako Eonwe a do srdcí ostatních viděl mnohem lépe, poznal, že se milují a začal Melkora nenávidět ještě mnohem víc. Už ho nedrželo nic, aby ho zabil. I když ho před tím několikrát ohrozil na životě, až pod Thangorodrim by to skutečně dokázal. A i později se ještě snažil v Númenoru přitáhnout Melkora k sobě.
Původně to byl Sauron, pak mě napadl Manwe, já s incesty problémy nemám, když jde o text, ale z toho nakonec zbylo jenom kreslení… ale Eonwe? To jsem neplánovala až do chvíle, kdy byl bezmocný a Melkor ho brání před Sauronem. (stejně neplánovaný byl před tím i pár Koltira-Thanduil (vzniklý až když si o něm Koltira začal zjišťovat, co mohl od strážných) a i Legolas-Kael'thas, (vzniklý, když měl Legolas otřes mozku a viděl Kaela jako halucinaci) prostě se mi z příběhu vyklubal příběh úplně jiný!) Že Melkor padne, bylo vymyšlené také až po dobytí Thangorodrim.

Červi, které Sauron pěstoval na Melkorovi, byli pokusem, ti skuteční, pětimetroví, které vypěstoval potom… mi nějak z příběhu utekli. Musím prohledat pokoj. Navíc jsem zapomněla, že Manwe na začátku mluví o slibu… no, Melkor za sebou nechal obálku se vzkazem pro Manweho, aby se postaral o jeho psa a za žádnou cenu ho nedával do ruky Oromemu. Taky mu psal, aby, kdyby se vrátil, aby mu připomněl, co se všechno stalo. Jenže jak se příběh změnil Frodo/Melkor se stal jen Frodem, který měl Melkorovu duši jen připoutanou k sobě. To víte, Valar míní, Melkor mění.

Taky… mám tendenci nepřestávat tvořit, jenže mi to už se do plánu příběhu nevešlo, bohužel… takže co se dělo dál?

Sauron našel prsten a hůl, úplně zubožený, nenávidící všech devět přízraků i sebe, chtěl utéct od toho všeho, chtěl do Valinoru prosit o pomoc, ale tak, jak byl, ho nikdo neslyšel, nikdo mu nepomohl. Nasadil si prsten a znovu nabyl fyzickou podobu, Melkorovu. Ale Melkor se vzdal vlády nad Ardou a dostal příležitost udělat něco, co bude stát za to. Sauronovo kouzlo, velmi posílené krví všech, co byli rozmáznutí na Númenoru masami oceánu tedy leželo na těch dvou věcech. Když nabral Melkorovu podobu, padl pod moc krvavého kouzla.
Nemohl už ovládat přízraky, takže je spoutal a umlčel. Vydal se mezi lidi a v jejich královstvích využíval svého génia, aby je nalákal k sobě. K tomu měl obrovský talent a jeho nové území velmi vzrostlo. Jen do Utumna si netroufl. Těžko říct, jestli tam Ungoliant stále žila od doby, co nemohla sežrat Melkora, ale nějakou dobu tam žila a nic živého se odtamtud nemohlo vrátit.
Krvavé války, které způsobil Sauron ve Středozemi nabraly strašlivých rozměrů. Horší, Sauron znal cestu do Valinoru. Protože byl živený Melkorovou mocí, rozhodl se, že by neměl být Melkorem samotným a použil tu podobu jako loutku, kterou svou myslí ovládal, zatímco on byl znovu Sauronem. Melkorův obraz mu sloužil skvěle a nemohl být poražen, protože jeho zdroj byl u Saurona. Živený nenávistí svého vlastního kouzla Sauron postavil portály, kterými začal přesouvat vojska lidí do Valinoru. Valar nevěděli, kam přesně je poslal a tak zareagovali pozdě. Sauron zmasakroval pobřežní města, než stačili zformovat obranu. Horší bylo, že elfové zuřivosti lidí nezvládali odolávat. Sauron se probíjel k hlavnímu městu jako nic.
Tehdy Námo otevřel brány Mandosu a povolal ty, kteří byli věrní, aby pomohli s obranou Valinoru. Mezi nimi byl i Melkor, který po smrti Froda sám dokázal nalézt cestu do Mandosu. Velká posila byla pro Saurona obrovským překvapením a i když dostával posily svých věrných, byl v kleštích a musel bojovat na dvou frontách, což neplánoval. Jeho postup se zpomalil, ale přesto dosáhl hlavního města a jeho ulicemi nechal téct krev mnohých.
Melkor tehdy odhalil pravdu o Melkorovi vedoucím nepřátele a zadržel Eonweho, než na něj zaútočil. Společně napadli Saurona. Sauron se jim oběma bránil s lehkostí jemu vlastní a zatímco je holí oba zvládal odrážet, probodl Eonwemu srdce a zabil ho. Melkor hnaný vztekem Saurona přemohl a usekl mu ruku s prstenem nad zápěstím. Sauron se rozkřičel tak, že to i Melkora překvapilo. V křiku padl na kolena a držel se za krvácející pahýl. Melkor nečekal na Manweho přemýšlení a soudy a po pár slovech Sauronovi usekl hlavu.
Přízrak mocného Melkora zmizel a lidé se rozprchli ve strachu, který na ně padl z hněvu Valar, ale nebylo kam utéct, byl konec. Melkor vzal do náruče Mrtvého Eonweho, přitiskl si ho k sobě a brečel…
Eonwe sice tělo ztratil, ale pro něj to nebyla ztráta žádná. Upozornil na sebe Melkora, tím, že ho pohladil po hlavě, pak ho vzal za ruce a odvedl ho do síní věčnosti, kam už mířili všichni. Sauron/Mairon byl volný z kouzla, které sám vytvořil, jeho duše, nyní konečně svobodná, také mířila k věčným síním. Svět skončil…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mexafell Mexafell | Web | 22. března 2015 v 22:42 | Reagovat

Nějak se nemůžu smířit s tím že už zase něco končí. I když ten tvůj konec se mi nezdá úplně uzavřený a dá se tam najít spousta zadních vrátek. Co kdyby jsi se pokusila nějaké sama najít, otevřít a napsat pokračování? :-)

2 Morell Morell | Web | 23. března 2015 v 9:32 | Reagovat

[1]: Já vím, že tam jsou, měla jsem ale rámec povídky, takže jsem se ho pro jednou držela a dodatek v týhle kapitole už je únikem zadními vrátky.
A jo, vymyslela jsem toho ještě více, ale takhle by se na Dagor Baboraď nedostalo...

3 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 16. dubna 2015 v 14:52 | Reagovat

Ah, tak tohle bylo dokonalý, jenom škoda, že je konec...

4 Morell Morell | Web | 16. dubna 2015 v 14:53 | Reagovat

[3]: Už už dělám na dalším příběhu. :-)

5 Novembra Novembra | 9. května 2015 v 18:54 | Reagovat

toto je geniálne... Nikdy som si ani len nepomyslela, že mi raz Melkora bude ľúto alebo že mi mi ukápla slzička pri jeho smrti....
píšeš úžasne... určite neprestávaj :) V tvojom podaní sú všetky postavy akosi... iné. Už sa na Melkora nikdy nepozriem rovanko :D teším sa na ďalšiu tvorbu :)

6 Morell Morell | Web | 9. května 2015 v 20:44 | Reagovat

Hehe, ať dělám, co dělám, záporáky v záporu neudržím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama