Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Sněz co sis nadrobil - 3

2. března 2015 v 20:33 | Morell |  Kreativita
Orome se usmál. "Melkor štěně krmil a vychoval, až byl vlk schopen lovit sám. Pojmenoval ho Fenir a stali se z nich věrní přátelé. Ale Sauronovo hledání je zahánělo dál a dál do pustiny, do krutých mrazů. Tam putovali co nejrychleji pryč od Saurona a… tak se dostali znovu do příznivějších krajin." S tím si dal Orome pauzu aby si utřídil myšlenky. Byl to lovec a tak i jeho vyprávění připomínalo stopování kořisti. A nyní chvíli jen přemýšlel, kam stopa vede. Věnoval pohled Manwemu, říkající, že by měl vyprávět dál on.

Manwe to, jako každé rozhodnutí, nejdříve pečlivě zvážil. Pak přikývl. "Přiznávám, nevěděli jsme nic. První, co nás upozornilo, byli elfové, kteří mluvili o velkém vlkovi, který jim dáví zvířata a žádali Oromeho, aby zasáhl. Orome se po stopě vydal, ale jakou škodnou přivezl do města, na to jsem připraven nebyl…

* * *

Manwe vyšel na balkón, protože křik nešlo prostě ignorovat. Když už pro něj Orome poslal, aby přišel do soudného kruhu, tak nezahálel. Shlédl dolů na dva maiar, kteří vlekli vězně, který se vzpouzel a křičel, jak zoufale bojoval o život, byť mu ještě nic nehrozilo. Cukal sebou, kopal a křičel, snažil se zapřít o schody a uvolnit se, ale nešlo mu to.
Když ho vyvlekli do půlky schodiště, rezignoval, úplně se uvolnil a proměnil se v hadrového. Orome za nimi se zeptal poněkud hlasitě, jestli mu ublížili a pak ho vzal do náruče a vnesl do budovy, kde byl soudný kruh.
Pán dechu Ardy nad tím zakroutil hlavou a vešel do středu místnosti. Židle Valar tu nyní nebyly a vždy se jich sem dalo jen tolik, kolik bylo potřeba. Postavil se do středu kruhu a čekal. Brzy se otevřely dveře a Orome vešel s tím tvorem v rukou. Manwe se málem otřásl při pohledu na to zubožené tělo, kryté jen několika kožešinami a ještě ne moc dobře.
"Stalo se mu něco?" Zeptal se nejistě.
"Vedle vyvrtnuté nohy jsme mu neudělali nic." Řekl Orome. "Stopoval jsem vlka, je to jeden ze severských vlků a našel jsem tohohle zdivočelého elfa."
"Polož ho na zem." Řekl Manwe a sám si k němu přidřepl. "Podívej se na mně," řekl mírně. Elf se ale ani nehnul. "Rozumíš mi?" zaváhal. Koukl na Oromeho. "Už víš, kdo to je?"
"Ne, elfové na severu nikoho nepostrádají." Orome se podrbal na hlavě. "Fakt nevím. Když ječel, hlasem mi připomínal… Melkora."
Manwe se znovu podíval na tvář a pečlivě studoval její rysy. Oči měl tenhle tvor stále zavřené. Vypadal uboze. Vyhublý, bledý, zjizvený, Manwe zvedl jeho ruku a prohlédl si prsty, které musely vytrpět mnohočetné lámání. Skrze ně si všiml, že přece jen pootevřel oči. Skrze těsně přivřená víčka ho sledovaly oči a tehdy si Manwe uvědomil, že ho rozhodně zná.
"Melkore?" Špitl.
Byl to on, Manwe si byl jistý, ale ani se nehnul. Jeho víčka se ale rozevřela více a nyní už i Orome mohl vidět oči, které oba znali, stejně jako duši za nimi. "Melkor?" řekl mírně. "Co je to za čertovinu?" Zeptal se trochu rozzobeně.
Manwe dál zkoumal ležícího valu. Trochu více odkryl ruku, aby se podíval na jizvu. Co spatřil, mu na chvíli zabránilo dýchat. "Tohle není temný pán," řekl, "Ale otrok na útěku." Orome udělal krok k němu a prohlédl si jizvu ve tvaru oka ověnčeného plameny, vypálenou nepochybně rozžhaveným železem právě toho tvaru.
"Sauron?" špitl Orome.
Manwe položil Melkorovi ruku na rameno a okamžitě ji stáhl. "Promiň," řekl a sundal z něj kožešiny, které mu kryly záda a tělo.
"Co… tfuj," Orome si zakryl pusu a ohlédl se, když shlédl, co Manwe odhalil na Melkorových zádech. Velký zarudlý otok, místy fialový a z mnoha míst vykukovaly konce červů, které se kroutily, podrážděné strhnutím kožešiny. Masožraví červi. Melkor měl velký otok na pravé lopatce, menší otoky pak na ramenou, druhé lopatce a bedrech.
"Zaběhni pro pomoc, tohle musí ven." Řekl Manwe, ale Orome už Yavanu stačil zavolat. Mysli Valar přesahovaly jejich těla…

…Později už byli u Alueho v kovárně, kam se přesunuli. Chvíli se domlouvali, protože si nevěděli moc rady, později už ležel Melkor na stole, za ruce ho držel Orome, za nohy Alue, zatímco Yavana s Manwem mu tahali ze zad červy, některé už dost dlouhé. Manwe na ně šáhl jednou a už si dával pozor, protože mu zarudla ruka. Byli dost jedovatí.
Melkor fňukal a chvílemi křičel, protože to pro něj nebylo nic příjemného. Odmítal se napít lektvaru proti bolesti. Šlo to pomalu a dlouzí červi bojovali, takže jejich tahání bylo dost pomalé. Melkor jim na stole po nějaké době omdlel, buď bolestí, nebo vyčerpáním. Největší otok měl v sobě nejvíce červů a některé nebyli schopní vyndat a dva přetrhli. Když došly nervy a protože už byl Melkor v bezvědomí, Orome si očistil nůž a velkou část červavého masa odřízl. Hodili ho do kýble a bylo jim nevolno při pohledu na kus svalu plný hemživých kusů červů. Nezbylo ale nic jiného, než veškeré červavé maso odřezat…

Melkor pomalu přišel k sobě. Uvědomil si, jak ho bolí záda, ale také obvazy a že ho někdo omyl od špíny. Bylo pro něj velmi zvláštní vnímat jen vůně bylin, které na něj použili, na umytí i na obvazy, které měl na těle. Ležel na břiše. Otevřel oči a uvědomil si, že u něj leží Fenir. Tohohle bílého vlka si Melkor zamiloval. Fenir byl také obvázaný, ale rozhodně ne tolik, jako on. Melkor zjistil, že téměř neuzvedne pravou ruku. Něco mu udělali na zádech, určitě s těmi červy. Tohle Sauronovo překvapení ho pořádně potrápilo. Byl málem nezvyk, že se mu nic nehemží v zádech a nekouše do jeho masa.
Zůstal ležet a jen spokojeně sledoval vlka, který tiše podřimoval. Stále si nebyl jistý, kde je, ale jak se jeho tělo zbavovalo důsledků omámení pod vlivem červů, Melkor si začal uvědomovat, že tohle místo docela zná. Valinor.
Někdo vešel do místnosti, Fenir zvedl hlavu a příchozího si prohlédl. Pak ale koukl na Melkora a ten pochopil, že tak jeho přítel prozradil, že on už nespí.
Určitě to byl podle hlasu Eonwe. "Už jsi vzhůru, že? Valar tě chtějí vidět."
Melkor se zatvářil zoufale, ale pak ten výraz skryl a usadil se na posteli. V tu chvíli se mu udělalo nevolno. Eonwe to postřehl. "Není ti na zvracení?"
"Myslím, že ne." Melkor se chytil za hlavu svou "zdravější" rukou. Druhou mu už Eonwe zavěšoval do pásky. "Je tu zima," řekl.
"Ti červi tě museli pořádně zřídit." Řekl tiše Eonwe a zmizel. Za pár vteřin se opět objevil. "Tohle tě zahřeje."
S tím mu přes ramena přehodil vlastní plášť, pošitý kožešinou, lehoučký a velice teplý. "Občas musím hlídkovat v severních pustinách a tam je zima," řekl Eonwe, Takže na to musím být oblečený."
Melkor přikývl a s jeho pomocí vstal. Eonwe ho podpíral, protože to vypadalo, že se o Melkora stále pokouší nevolnost. Naštěstí, i když byl tak zoufale zesláblý, nějakou sílu stále v těle měl.

V kruhu ho Eonwe musel pustit. Melkor se usadil ve středu kruhu na chladnou podlahu a zabalil se do pláště, jak jen mohl, aby si udržel u těla co nejvíce tepla. Nevypadal dobře. Tušil, že je tu Manwe, Alue, Orome, Yavana a Varda. Dveře neslyšel, takže tu Eonwe mohl stále být.
"Chcete mě zabít?" Zeptal se Melkor rezignovaně, jako by odpověď musela být ano.
Valar neodpověděli a dveřmi sem vešel Námo.
"Proč si to myslíš?" Zeptal se Manwe, když se Námo konečně usadil. (chodil totiž pomalým krokem, jako by každý zvažoval)
Melkor tiše vydechl a otřásl se. "Takový je přirozený řád. S nepřítelem se…" zaváhal, "Zachází jako s věcí nehodnou úcty."
"Takový je řád, který jsi stvořil," řekl Námo.
Valar na něj koukli zmateně, ale veškerá pochybnost jim během vteřin zmizela z tváří.
"Proto ho na mě uplatníte." Řekl Melkor tiše, jeho oči se zatím s nikým nestřetli. Díval se před sebe na zem a choulil se v plášti.
V místnosti se rozhostilo ticho. Valar přemýšleli, co dělat, Melkor se choulil a Eonwe občas přešlapoval před branou.
Ticho náhle přerušila Yavana. "O nic nás neprosíš?"
"Nemám, o co bych prosil," řekl tiše Melkor. "Kromě Fenira nemám nic." Chvíli mlčel. "Co s ním uděláte?" Tentokrát k Manwemu tvář zvedl a podíval se mu do očí zpříma. "Co bude s Fenirem? Co s ním uděláte?"
"Dost možná totéž co s tebou," řekl Námo.
Melkor se na něj podíval vyděšeně. Zapomněl na to, jak nemocně se cítil. Úplně se přestal chvět.
"Ještě není rozhodnuto!" řekl důrazně Manwe. "Nejdříve bych rád znal celý příběh. Pak se můžeme rozhodnout…"

Po chvíli se Melkor uklidnil a řekl jim vše, co prožil od chvíle, co uprchl z Valinoru se Silmarily. Sauronovo převzetí Thangorodrim vylíčil přesně, jak si ho pamatoval a protože mu vyprávění a dobře míněná štamprle otevřely pusu, popsal velmi barvitě i vše poté, co se sám stal hračkou v Sauronových rukou. Vyprávění zakončil až tím, že ho Eonwe přiváděl sem do kruhu, kde právě byl.
Všichni byli unavení a Melkor nejvíce ze všech. Manwe tedy tohle sezení přerušil a sám Melkora odnesl zpět do postele…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katie Katie | E-mail | 2. března 2015 v 20:53 | Reagovat

Skvělé. Rychle pokračování.

2 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 6. března 2015 v 22:53 | Reagovat

Ty se s tím chudákem fakt nemazlíš... To kdyby Mel viděl, no nevím, co by ti řekl. Ale já říkám, abys psala dál :)

3 Morell Morell | Web | 7. března 2015 v 7:47 | Reagovat

[2]: To víš, že by měl pusu otevřenou do takových rozpěrů, že by se mu tam vytočil dopstavník.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama