Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Sněz co sis nadrobil - 4

3. března 2015 v 19:54 | Morell |  Kreativita
Manwe si zkoumal vlastní ruce, jak si třel dlaněmi o sebe. Na nebi už vyšly hvězdy a jako by ještě intenzivněji než kdykoliv jindy zářily nyní na setkání Valar. Jeho oči si ale nevšímaly hvězd, ale prstů, kterých se v mysli dotýkal. "Nemohli jsme mu odpustit znovu, ale… jak jsme se na něj mohli zlobit?" řekl zamyšleně. "Litoval jsem ho."

Pár vteřin bylo ticho, které vyrušil akorát Alue, když přiložil do ohně. Po přihození poměrně velkých kusů dřeva k nebi vzlétlo mnoho jiskřiček jako ohnivých mušek, které tančily v horkém vzduchu, než je vítr ochladil. Ohniví tanečníci.
"Kdyby umřel, byl by klid," zabručel Tulkas.
"Už jsem ti to říkal nesčetněkrát, že to by nic nevyřešilo!" Ohradil se pevně Alue.
Tulkas zrudl ještě více a to byl normálně zarudlý jak rajče. "Byla by to pro něj definitivní porážka, kterou si stejnak zasloužil."
"Ty bys raději riskoval celou Ardu jenom pro vítězství?"
Frodo vyvalil oči a Námo si připleskl dlaň na tvář se slovy: "už zase."
"Vítězství je jediné, co by mělo hodnotu!"
V tu chvíli se Alue zprudka postavil. "Jak se opovažuješ znevažovat dílo Valar pro nějakou bezcennou bitvu?!"
Tulkas taky vstal. "Dílo? Spíš to, co z něj Melkor nechal! Odpad!"
Než se na sebe dva rozzlobení Valar stačili vrhnout, něco prosvištělo vzduchem a prudce praštilo mezi nimi do země. Ozvalo se neuvěřitelně ohlušující prásknutí bičem a výkřik "Dost!"
Výkřik měl takovou moc a sílu, že všichni strnuli na místě včetně Valar. První se vzpamatoval Frodo a zjistil, že u ohniště stojí Manwe s velmi přísnou tváří, která vzbuzovala obrovský strach. V ruce měl ohnivý bič, kterým práskl mezi oba Valar.
"Jestli máte vy dva problémy," řekl přísně, "Tak se seberte a běžte do zřícenin Utumna. Tam budete mít dost času se navzájem pomlátit, než vás sežere Ungoliant." Oba Valar vypadali vykolejeně z jeho slov. "Teď sednout, a jestli se k té hádce ještě vrátíte, než tohle sezení skonči, tak vám oběma vyříznu jazyk." S tím jeho bič zmizel a Manwe se zase usadil na své místo a uklidnil Fenira, který kňučel, jak byl vyděšený.
Frodo nevěřil vlastním očím, Manweho si takhle nedokázal ani představit. Slyšel už, že Manwe a Melkor jsou bratři, ale co to doopravdy znamená, to pochopil až teď. Strašlivá byla temnota, jakou by mohl vládnout Manwe Súlimo, i v jeho žilách proudil chaos.
Chvíli trvalo, než strach přešel. Yavana vypadala trochu dotčeně při pohledu na tenkou spálenou stopu na zemi, kam dopadl bič. Protože bylo ticho, Námo se ujal slova…

* * *

"Žije?" Zeptal se Námo, když se Manwe vrátil.
"Neumírá," řekl Manwe a Námo se citelně uklidnil. "Sauronova zloba na něj tvrdě dolehla."
"Ne víc, než na jiné." Namítl Námo.
Alue se díval z okna, ale nyní se na něj otočil. "A co bys od něj ještě chtěl? Nemůžeš na něj vrhnout pro spravedlnost utrpení všech, stejně jako nemůžeš stále dobrušovat nůž, aniž bys časem neodstranil broušením celé jeho ostří. I on má své limity."
"Podle tebe ho máme litovat?" Zeptal se Manwe.
"Já ho lituju." Řekl Alue.
Námo se na ně podíval zasmušile, jak jen to umí. "Nepomůžu vám moc, ale podle mě máme jenom pár možností. Vše mu odpustit a nechat minulost spát, udělit mu za trest službu, zavřít ho do Mandosu… nebo ho zabít…"
Všichni se na něj podívali. "Zabít ho?" Yavana se tvářila ztrápeně.
"Stejně by to nešlo, ne?" Namítl Alue. "Melkor je Mocný Ardy."
"Když jeho ducha roztrháme, nebude moci znovu nabrat jakoukoliv podobu." Řekl Námo.
"To jsem nechtěl slyšet." Řekl Alue a vyhlédl z okna do hluboké noci.
Manwe sledoval jejich počínání v hlubokém zamyšlení. "Nebudeme přidávat k jeho utrpení." Řekl a všichni věděli, že to myslí velmi vážně. "Vězení nic moc neřeší a obávám se, že by mu jen uškodilo."
Valar na sebe zoufale hleděli, protože nikdo nechtěl udělat chybu. Manwe se tedy podíval na Náma a beze slova svolil, aby rozhodl.
Pro jednou ale Námo neřekl nic a jen usilovně přemýšlel. Ticho se stále dloužilo a všichni různou měrou přemýšleli, co mají udělat.
Alue to nakonec nevydržel. "Tak už to řekni, vždyť je to jasný." Řekl k Námovi. "Nechme ho být, vždyť nám nic udělat nemůže. Zkažená ryba by udělala více problémů než on, i ten jeho vlk je silnější než on. Nemá nám jak ublížit a vsadím kýbl šperků, že si toho je vědom. Zkusme to s ním ještě."
Námo se odmlčel, ale upřeně se na něj díval celou dobu, co mluvil. Všichni se na něj dívali a on se podíval na Manweho. Pán Valar věděl, že Námo jeho názor sdílí, byť to není to, k čemu by mělo dojít dle zákona, zde dal i Námo přednost srdci. Manwe přikývl a tím bylo rozhodnuto…

Ráno si tedy Melkora zase zavolali do kruhu a chtěli i toho vlka. Melkor vypadal stále velmi unaveně, byl zakrytý v dece, ale vypadal už trochu lépe. Už se netřásl zimou. Manwe si ho pečlivě prohlížel. "Došli jsme k rozhodnutí." Řekl mírně. "Chci, aby ses mi tu zaručil za sebe i svého přítele, že tu nebudete škodit. Protože jakmile by tomu bylo jinak, už tě nebudu šetřit a neušetřím ani to zvíře."
Melkor se díval na zem, ale co chvíli k Manwemu zvedl oči. "Já…" řekl rozvážně… ale nebyl si jistý, jak pokračovat. "Nevím, co na to mám říct." Přiznal po chvíli. Chvíli mlčel a hledal slova. Podíval se na Fenira, který k němu láskyplně vzhlížel. Melkor ho pohladil mezi ušima. "Já nevím, jak žít jinak." Řekl tiše.
Tohle přiznání stavělo před Valar problém. Manweho ani tak nepřekvapilo, že Melkor už neví, jak se chovat, ale překvapilo ho, že to vůbec vypustil z pusy. Všichni na sebe vzájemně koukali a předávali si své myšlenky. Melkor občas na některého z Valar koukl, věděl, že se radí, jen si nebyl jistý, o co může jít.
"A jsi ochotný naučit se, jak se světem vycházet po dobrém?" Zeptal se Námo.
Melkor se zahleděl na Fenira. "Nemám na vybranou."
Mlčky Manwe vstal a přišel k němu. "Podívej se mi do očí." Řekl mírně.
Poslušně Melkor zvedl tvář a pohleděl mu přímo do očí. Manweho oči jsou často barvy medu, jako mají orli, ale nyní je měl fialové. Melkorovy byly rudé a měnit nic nemohl, byl ve své formě uvězněný. Hleděli si do očí a Manwe se tak lehce dostal do jeho mysli, nebo si ji alespoň prohlížel. Pamatoval si ho, když se mu díval do očí, když mu prosil u nohou, pamatoval si tu pevnost, která byla jeho myslí, okna a dveře zavřené a velmi nepřístupná. Místo ní viděl trosky, jen ubohé zbytky zdí, které ani nedávaly náznak původního tvaru a všechna tajemství se válela odhalená mezi troskami. Veškeré myšlenky byly přímo před ním, zatímco se procházel zřícenou pevností, myslí téměř bez vlastní síly. A tam to spatřil.
K překvapení všech se Manwe začal usmívat. "Já mu věřím." Řekl mírně. "Jdi a pořádně se vylež."
Jakmile byl Melkor z dohledu, Manwe pískl, aby si přivolal Eonweho, který chtěl za ním jít. "Najdi někoho rozumného, aby ho hlídal." Řekl Manwe. "Chci ho mít pod dohledem."
Eonwe se uklonil a zmizel.
"Myslíš, že potřebuje stráž?" Zeptal se Alue.
"Spíš to potřebuji pro klid já." Řekl Manwe. "Jen pro jistotu, ale… myslím, že nám od něj nic nehrozí."
"Sauron si začíná moc vyskakovat." Řekl Námo. "Zvládnout za osm měsíců, co já nezvládl za tři věky světa."
"Ani nemusel." Řekl Alue spokojeně. "Melkor nepotřeboval vězení, potřeboval pořádně zmalovat pysk…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katie Katie | E-mail | 4. března 2015 v 12:06 | Reagovat

Dokonalý. Perfektní. Božský. Vždyť já už ani nevím, co ti na to psát, jak je to úžasné. Prosím pokračuj co nejdřív. Nedočkavě očekávám každou kapitolu. Tvoje povídky jsou fakt úžasný. Ty nejlepší, co jsem zatím četla.

2 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 6. března 2015 v 23:08 | Reagovat

Manwe pískl na Eonweho. To zní dost komicky, nemyslíš :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama