Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Sněz co sis nadrobil - 5

6. března 2015 v 20:29 | Morell |  Kreativita
Námo domluvil.
Tulkas nepřestával tisknout pěsti. Chtěl namítat proti tomu, že ani ne polovina Valar rozhodla o Melkorovi ale Manweho varování ho drželo na uzdě.
Manwe sám poslouchal pozorně. Vyprávění mu zase spravilo náladu a byl už zase ochoten v tom pokračovat sám…


* * *

Melkor potřeboval ještě pár dní, aby se jeho tělo zbavilo té otravy úplně. Když mu červy tahali, tak zřejmě Valar k jeho otravě jedem červů ještě přispěli. Aby měl Manwe jistotu, přestěhoval ho i s jeho vlkem do svého obydlí na nejvyšší hoře Valinoru i světa. Dopoledne měl čas, tak ho šel zkontrolovat. Thoregol byl vybrán, aby ho hlídal a ten… ten tu ještě ani nebyl. Manwe nad tím jen mávl rukou a vešel do místnosti, kam Melkora umístili.
Vala nespal, seděl na posteli, zabalený do deky a měl ji i přes hlavu jako kápi. Vlasy měl v jasném světle lesklé, jejich běloba nyní značně vynikala. Melkor býval černovlasý, ale co utekl z Thangorodrim, měl je bílé a sotva trochu prošedivělé.
"Je ti zase zima?" Zeptal se opatrně.
"Je tu moc světla." Řekl Melkor. "Strašně pálí."
Manwe koukl na okno a povzdechl si. Pak se slitoval, šel k oknu a zatáhl závěsy. Pak udělal totéž s ostatními okny. V místnosti tak nastalo šero. Melkor, když už na něj nepražilo slunce, sundal deku z hlavy. "Lepší?" Přikývl. Manwe přešel k posteli a usadil se na ní. Melkor ho pozorně sledoval. "Co tvoje zranění?"
"Už jsem na tom byl i hůř." Řekl Melkor a pousmál se. "Alespoň se mi nic nehemží v zádech."
"To udělal Sauron?"
"Jo." Melkor se podíval před sebe do ztracena. "Jediný u koho jsem si byl jistý, že mě nezradí…"
"…a právě ten tě připravil o moc." Přikývnutí. "Vypadá to, že ti byl skvělým žákem."
"Tohle jsem ale fakt nechtěl."
"Nechtěl?" Manwe to slovo nevěřícně opakoval. "Cos čekal?"
Melkor se krátce odmlčel. Pak iritovaně zavrčel "Hrome, jak já byl naivní."
Manwe přikývl. "Vyměním ti obvazy. Chci ti zkontrolovat záda."
Zavrčení byl jediný protest. Po něm si Melkor sundal košili a vylezl trochu z peřin, aby mu k sobě umožnil lepší přístup, zatímco si Manwe připravoval vše potřebné.. Z nějakého důvodu ho ani nenapadlo, že by se měl bát nože v Manweho ruce. Zakňučel, když mu Vala odřezával obvaz ze zad. Dokázal to tak, že ho ani neřízl. Jakmile odhalil ránu, Melkor se zachvěl. Pocit vzduchu na živém a odhaleném mase byl velmi nepříjemný.
"Jen klid." Řekl Manwe a prohlížel si zčervenalé maso na místě, kde dříve byl velký otok plný dlouhých tenkých a stále se hemžících červů. Původní sval byl velmi značně prožraný, na okrajích méně ale na jednom místě se dostali červi skoro skrz a Alue dílo dokončil. Naštěstí část svalových vláken stále fungovala. Už bylo zjevné, jak tyto vlákna narůstají, aby zvládla práci odstraněné části svalu. A to už zvětšená byla, protože červavé maso Melkorovi moc nesloužilo. "Hojí se to dobře. Raději to trochu ošetřím, mám tu na to mast. Nebude to příjemné." S tím si namočil ruce do žlutavé vody a pořádně si je prodrbal, protože šahání do rány vyžaduje sterilitu.
Jakmile se prsty nesoucí na sobě mast dotkly živého masa, sval se stáhl a Melkor zasyčel. "Snaž se nehýbat." Řekl Manwe.
"To se ti řekne." Odsekl Melkor.
"Bude to nepříjemné jen, než si tvoje tělo zvykne. Nebude to bolet dlouho."
"Víš vůbec, jaký je to pocit, když se mi hrabeš v těle?"
"Jen ve svalu, do břicha ti nešahám." Manwe se snažil pracovat pečlivě, což mu Melkor příliš neumožňoval a to i když se očividně snažil být v klidu. Nemohl plně ovládat reakce svého těla a přemáhal se, aby neucukl před doteky, které ho bolely.
Manwe brzy pochopil, že mu rychle vyprší čas. Melkor se totiž chvěl. I když ruce stáhl, náhle ucukl, seskočil z postele a držel si mezi sebou a jím prostor.
"Proč jsem to nepředpokládal…" povzdechl si Manwe. Věděl, že Melkorův strach a jeho zážitky podcenil. Co mohl dělat teď? Musel svou práci dodělat. S povzdechem vzal ručník a otřel si do něj ruce od masti a dezinfekce. Udělal pár kroků zpátky, aby umožnil Melkorovi návrat na postel.
"Lehni si na postel." Řekl mírně. "Na břicho."
Neudělal to. Manwe tedy ještě ustoupil, byť už to moc dál nešlo v plně hmotné formě.
"Lehni si." Řekl ještě mírněji. Melkor se k tomu opatrně odhodlal a dostal se na postel na všechny čtyři. Tehdy k němu Manwe zvedl ruku a ve starém jazyce přikázal "Spi." Melkor se okamžitě svalil na bok v hlubokém spánku.
Proti svému zvyku Manwe zanadával a vrátil se k němu. natáhl ho na břicho, sundal mu všechny vlasy z rány a odsunul je stranou. Pak se dal do dalšího ošetřování.
Zatímco kontroloval a ošetřoval "Alueho řezničinu," jak to nazval Orome, přemýšlel, co se bude dít dál. On je tady, Melkor tu leží pod ním, neschopný odolat nejslabšímu z jeho kouzel, zatímco Sauron, který rostl v moci zřejmě získal vědomosti o odčerpání síly z jiných bytostí tak, aby ji sám mohl použít. A byl v tom nelítostný.
"Máš kliku, že žiješ," zašeptal Manwe a trkla ho otázka ještě podivnější. "Proč Sauron Mekora nezabil?" Jak nad tím přemýšlel, došlo mu, že nyní je Valar jasné, že Melkor není pánem Thangorodrim, ale kdyby tam stále byl vězněn, kdo by věděl o tajném převratu, když Sauron zneužívá Melkorovu moc? "Ironie," špitl Manwe. "Zneužívá tvou moc k tomu, k čemu jsi ji sám používal." Řekl ke spícímu Melkorovi. "Je mnohem chytřejší, než ty… a právě to mně znepokojuje, musí znát způsob jak odsát moc z jiných, Jestli ji začne sbírat, může se pro nás stát moc silným." Manwe se zatvářil ustaraně…

Melkor se uzdravil, v rámci mezí. Prokletí elfího krále na něm stále viselo, kulhat nepřestal. Měl problém s pravou rukou, protože měl poškozená záda, ale rovnat se mohl. Brzy se mu u kůže objevily opět havraní vlasy, černé s modravým leskem a veškerá běl odrostla. Manwe mu nedovolil zůstat zavřený a tak si nechal ušít pár červených rób a samozřejmě i nějaký černý, ve kterých se loudal po nocích.
Na nohy bral jen sandále, říkal, že nic jiného nosit nebude, že by to nesnesl na prsty, které měl zdeformované i na nohou. Přes den pospával a maximálně si udělal zdravotní procházku po Manweho sídle kvůli noze, na kterou kulhal. Řekl to Manwemu a sám to už stačil okusit, že když byl moc dlouho neaktivní, bylo by pro něj velmi těžké se znovu rozchodit.
Ven chodil zásadně v noci, protože Měsíc ho na rozdíl od Slunce nepálil. I přesto se mu trochu vrátila barva kůže. Manwe se na to usmíval, bylo zřejmé, že Slunce mu vadí čím dál méně. Mnohem více byl důvodem Melkorova nočního života fakt, že se za každou cenu vyhýbal elfům, což bylo v noci přece jenom snazší.
Manwe si ho tak jednou vyčíhal na jeho zdravotním obcházení jeho paláce. Pokud Melkor nemínil palác opustit, byl bosý. Manwe si domyslel, že je mu to nejpříjemnější. Chvíli ho pozoroval, jak kulhá na levou nohu, zatímco pomalu prochází chodbou. Před sluncem se nekryl, ale stejně vždy zavřel oko, protože Slunce na něj teď šlo ze strany a přímo, kdykoliv šel okolo okna. Manwe se v mysli napomenul a popošel do stínu.
"Melkore…"
Vala se zastavil a věnoval mu úsměv. "Manwe, v tuhle dobu tu nebýváš."
"Proč vždycky chodíš tudy? Jsou tu kratší cesty."
Melkor přikývl a odkulhal do jiné chodby. Mávl na Manweho, aby šel za ním. Ten ho tedy následoval.
Než se Manwe Začal ptát, Melkor ukázal na zrcadlo. "Protože jeho nechci ani vidět." Řekl a ohlédl se od velkého zrcadla.
"Vždyť je to jen zrcadlo." Řekl Manwe. "Můžeš tam vidět jen sám sebe."
"No právě." S tím Melkor odešel.
Manwe věnoval pohled jeho odrazu v zrcadle. Pak se vzpamatoval a vyrazil za ním. "Počkej přece. Něco pro tebe mám." Řekl. "Pojď, myslím, že se ti to bude hodit."
S povzdechem ho Melkor následoval po velkém schodišti do vyššího patra, kam normálně nechodil, mimo jiné protože mu to bylo zakázáno. Manwe ho vedl ještě výše a Melkor už tušil, že jestli půjdou výše, dostanou se až na vrchol světa. Krásný výhled, ale pochyboval, že by ho tam Manwe vůbec někdy pustil. Pustil to z hlavy, když spatřil látku na stole, která byla asi přes něco přehozená. Meč?
Ne. Manwe z pod látky vytáhl hůl s hlavicí vyřezávanou do podoby hlavy vlka. Ta byla začerněná a vlk měl červené oči.
"Myslím, že se ti s ní bude chodit líp." Řekl Manwe.
Melkor překvapeně přijal hůl. Až teď si všiml havraního peří, zavěšeného hned pod hlavou vlka na stříbrné niti. Chvíli si hůl prohlížel. "Nevím co na to říct," řekl.
"Jestli se ti líbí, "děkuji" postačí."
"Děkuji." Řekl a dál si prohlížel dřevěnou hůl. Byla obyčejná a jediná magie na ní byla ta, aby odolávala času i námaze. Melkor zvedl hlavu, ale Manwe byl pryč. Melkor se otočil na dveře, viděl, že za nimi je schodiště na vyhlídku na vrcholu paláce, hory i světa. Zvědavost ho neúprosně táhla a po chvíli váhání vyrazil ke dveřím. Když byl u nich, ještě zaváhal, ale neustoupil. Chytil za kliku, nebylo zamčeno. Otevřel a vyrazil po točitém schodišti nahoru, pak po mírném stoupání nahoru po upraveném srázu se schody a další schodiště, ještě delší, které ústilo na plošinu. Na plošině byly vyvýšené trůny, ale nikdo na nich neseděl. Melkor se rozhlédl a usmál se. I když tu byl prudký vítr, jemu neškodil a vyhlídka byla více než kompenzující nějaký fičák. Udělal pár kroků a zalekl se, protože Manweho úplně přehlédl. Také stál na plošině, ale protože předtím měl za sebou slunce, Melkor ho přehlédl.
"Co na to říkáš?" Oslovil ho Manwe a pohybem ruky obsáhl vyhlídku.
Melkor přišel blíž ke kraji, jen nakolik se odvážil. Manwe k němu přešel. Bylo poměrně jasno, jen na severu byly mraky, které zalévaly tamější kraje a nějaké na východě, ale daleko od Slunce.
"Už jsem zapomněl, jaké to je," připustil, "vidět tolik života."
"Nádhera že?"
Melkor neodpovídal, ale dál zkoumal výhled na Valinor. Pak si něčeho všiml, trochu jižně od slunce, jako by tam na obzoru stoupal dým ve formě netvora rozpínajícího křídla. Příliš slabý a maličký pro jeho oči, ale přesto to bylo jako předzvěst, varování, že tam žije zlo.
"Tam je Thangorodrim, že?" řekl opatrně.
"Ano." Řekl Manwe. "Sauronova moc ovlivňuje i Valinor."
"Jak vůbec může…"
"Zapomněl jsi, že vše je propojeno? Že vše spolu souvisí? Že Naše moc společně protýká každým místem Ardy a všemi jejími živly? Když holub mávne křídlem, na poušti se rozduje vítr a Sauron, ten má mnohem větší vliv. Zlo protéká vším a všemi. I Valinor, pod vší naší mocí není uchráněn před temnotou úplně."
Melkor si povzdechl a pohlédl na sever, aby se nedíval přímo do slunce, což nebylo příjemné. Tušil tam na severu zmrzlé kraje, kudy přešel ze Středozemě do Valinoru. "A?"
"A?" Povzdech. "To je právě to." Manwe rozhodil rukama. "Sauron nemůže sám vládnout Thangorodrim se vší temnotou, kterou jsi tam měl ty. Podle špehů pevnost téměř přestala čadit. Tím, že tě srazil z trůnu, porazil i sám sebe."
Melkor se pohladil přes čelo, po jizvě po pohrabáči a proužku, který měl okolo celé hlavy, jizvy po koruně. "A ty chceš, abych tě v tom ujistil, protože máš v srdci pochyby." Vytušil Melkor a věnoval mu pohled. "A podle mě oprávněně. Sauron možná ještě neví, kde jsem, ale nejsem již v Thangorodrim. Buď nemá moc pevnosti vládnout… nebo se snaží svět přesvědčit, že tomu tak je."
"Ještě něco." Řekl Manwe. "Všiml jsem si, že se tvé síly neobnovují."
Melkor se usmál a ukázal na něj. "Přesně! Nejsou tady," roztáhl ruce, "má moc není se mnou, takže kde je?" Rozesmál se a pak se zatvářil ublíženě. "Ten všivej bastard!"
"Jsi na svatém místě!" napomenul ho Manwe přísně. "Nenadávej."
"Uhodl jsi to dříve, než to došlo mě." Řekl Melkor, "že ano?"
"Očividně." Manwe přikývl. "Jestli tvou moc má Sauron k dispozici, musíme se ho obávat. A co hůře, není v moci elfů ani lidí ho porazit. Nakonec přijdou s prosbou o pomoc k nám." Manwe se podíval na východ. "Pomůžeš nám proti němu?"
Melkor zavrčel. "Jak?"
"Znáš Thangorodrim, na rozdíl od nás jsi tam byl."
Melkor se otočil a chtěl jít pryč.
"Čím méně nám řekneš, tím více elfů může padnout jemu do rukou a ty víš, co s nimi udělá… že ano?" Melkor zůstal stát. "Znáš to na vlastní kůži."
Chvíli se nic nedělo, Melkor tiskl v rukou hůl, nejistý, co dělat. Pak se znovu podíval na zelené kraje, tentokrát na jih. I jeho oči dohlédly daleko a on viděl vesnice elfů. Nemiloval elfy, ale Saurona nenáviděl. A přece netoužil, aby bylo zničené poslední z jeho děl. Thangorodrim byla i jeho dílem. A I když Saurona nenáviděl, byl mu dlouho věrným služebníkem, tím nejlepším. Melkor došel ke schodům a sešel dolů…

* * *

"Nebyl jsem si jistý, co si mám o jeho odchodu myslet." Připustil Manwe. "Pravdou bylo, že jsem mu nerozuměl a… možná právě v tom byla největší chyba. Nic proti nám neplánoval, protože neměl, jak by to provedl. Vypadal tak, že pohled na sebe nesnesl a tak by těžko někoho oklamal, v těchto krajích byl známý." Manwe se napil. "Ale pak se něco stalo, něco, co ho přimělo změnit názor…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 6. března 2015 v 23:29 | Reagovat

Je zvláštní číst o tom, že Melkor nenávidí Saurona. Ale, vše se musí zkusit, že? :)

2 Morell Morell | Web | 7. března 2015 v 7:48 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama