Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Dagor baboraď - 1. část

19. dubna 2015 v 18:06 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Mairon se mračil. Ne jako obvykle, když byl rozzuřený, nyní jen něco protě nechápal. Přísahal by, že slyšel Melkorův smích a že běžel lesem, dokonce našel stopy, ale ty najednou zmizely a po dalších, nebo Melkorovi už nebyla ani stopa. Podivnější bylo, že se mu to stalo tenhle týden už potřetí.

Povzdechl si a zamížil zpátky. Tahle procházka lesem ne prostě nevydařila tak, jak doufal. Proč ho jen tyhle věci tak pronásledují? Jako by nestačilo, jak sám Melkora postrádá. Melkor si rád nechával říkat Azariel a Mairon tomu velmi přivykl, hlavně, když to mohl komolit a říkat mu Azor. Vrátil se ke svahu a stoupal do kopce a nakonec mezi skály. Měl tu srub. Dokaď mohl, žil v paláci krále Thranduila, kde se měl dobře, ale jednoho dne… prostě palác zmizel i s elfy. Nebylo to až tak dávno, asi půl roku. Nyní měl Mairon zázemí tady.
Pořád tu měl od rána jídlo. Mezi elfy si navykl jíst každý den a tak tu měl nyní nějaké zásoby. Povzdechl si a posunul kotel s polívkou blíže k ohni. Tohle všechno bylo na pytel. Od chvíle co Melkor zmizel, bylo všechno na pytel. Děly se věci, co by se dít neměly. Před dvěma měsíci, byť se to zdálo jako blbost, by Mairon přísahal, že viděl entku. Enti ale vymřeli před tisíciletími.
Jakmile se polívka ohřála, Mairon si nabral a zjistil, že bude mít určitě ještě na ráno. Usadil se zády opřený o kamna, která si tu vybudoval a jedl. Měl rád teplo, byť už se tu stačil čtyřikrát docela dost popálit o rozpálená kamna. Alespoň si to tu udělal hezké. Za půl roku to tu ještě nebylo tak zabydlené, jak by chtěl, ale už to tu mělo punc domova. Jen byl moc sám.
Spokojeně zapředl. Když si musel vařit sám, přinutilo ho to se naučit vařit trochu více věci, než jen čaj a skřety. Byla to taková tichá idylka. Spokojeně jedl a občas koukl na královskou tapisérii, po které se už její majitel ptát nebude. Thranduila Mairon už nějakou dobu neviděl… Král zmizel i s celým palácem a se všemi elfy. Mairon prostě jednou už nemohl najít cestu zpátky a místo potemnělého lesa se ocitl v zeleném a neuvěřitelně svěžím lese, o kterém by přísahal, že tu mohl naposledy být předtím, než se Melkor nastěhoval do Utumna. Po paláci nenašel ani stopu… jen tuhle tapisérii s jelenem v proudu řeky. Při pohledu na ní Mairona polamu přecházela chuť k jídlu. Stýskalo se mu po společnosti, číkoliv.
Brzy tedy misku ještě způlky plnou odložil. V tu chvíli na ní vyvalil oči, protože se mu v ní polívka zkazila. Stalo se to během vteřin a už zapáchala a byla plná plísně. Během dalších pár sekund po ní zbyla jen odporná špína na stěnách dřevěné misky a po dalších vteřinách zbyl i z misky jen prach.
"Co to…" zabrblal Mairon a otočil se k ohni. Spatřil tam sám sebe, jak se v něm přehrabuje, dokonce i slyšel pohrabáč v uhlících. Druhý maia ale brzy zmizel. Mairon zabručel. "Už se mi to přestává líbit." S tím vyšel ven a rozhlédl se. Hory, kde nyní žil byly náhle vyšší a stromy byly úplně jiné. Mairon zlostně mlaskl a ohlédl se. Jeho srub byl ten tam. Sevřel ruce v pěsti a znovu se ohlédl na krajinu. Hranice lesa v dálce se posouvala, jako by byl les živý, nebo tvořený jen huorny, ale od Fangornu byl daleko. Tam všude kdisi sahal hvozd a nyní do toho rozsahu zase rostl.
Mairon se zamračil, proměnil se ve velkého netopýra a vydal se podívat se na to všechno zhora.

Jestli byl zmatený před vzlétnutím, tak to, co viděl shora, Mairona zmátlo ještě více. Mlžné hory byly místy vysoké jako když je Melkor vyzdvihl, jinde málem o polovinu nižší. Když z nich slétl, spatřil mnohá obydlí z různých času Středozemě, ale nyní byly vedle sebe. Zamířil na jih, aby zhlédl elfsé říše. Překonal hory a shlédl Imladris. Roklinka vypadala dobře, jako za dob před zničením jeho prstenu. Sauron se pousmál. Zdála se v pořádku. Sletěl níže, aby pozdravil elfy. Než ale sletěl dost nízko, vrátil se mu rozum a on se skryl v mracích. Tihle elfové byli elfové druhého věku, ne šestého. Hned by na něj zaútočili a to nepotřeboval. Přistál tedy jen poblíž a do zdí Elrondova domu pronikl jako duch.
Vše tu vypadalo v pořádku, až na to, že Roklinka vypadala jako za druhého věku. Pozoroval elfy i jejich konání, bavili se spolu, někteří se i radovali, vařilo se jidlo, někdo na balkóně pěl píseň.
Mairon v zamyšlení zmizel na sever od roklinky, kde byl les, kde mohl být sám sebou. Musel využít své rychlosti, aby utekl dvěma zlobrům. Neměl chuť je přesvědčovat, že je pánem, kterému jsou povinni poslušností.
Usadil se na skálu a konečně vydechl. Nemohl uvěřit tomu, co se okolo dělo, bylo to… chaotické. To slovo si Sauron podržel v mysli. Chaos. Melkor, tohle muselo mít něco do činění s ním. Co ale, to netušil. Seděl tam a rozhlížel se, zatímco padal večer.
Všiml si porcházejících elfů ale k jeho údivu mu nevěnovali žádnou pozornost. Viděli ho vůbec? Mairon se za nimi rozběhl, ale zmizeli, nenašel je. "No to snad…" řekl otráveně, když si uvědomil, že jdou po cestě znovu! "Co se to děje?" Než došli k němu, zmizeli.
Koukal na to naprosto v šoku, protože si vůbec nebyl jist, co si má o tom myslet. Věděl jen, že s tím bude mít určitě nějaký velký problém. Vydal se do Imladris, tentokrát bez jakéhokoliv skrývání. Skutečně ho elfové ignorovali, ale jak vážné to je mu došlo ve chvíli kdy jím elf prošel a vůbec si nic neuvědomil. Mairona to docela deprimovalo. Když se blížila půlnoc, přešel do síně věčného ohně a zatímco oheň hořel, on přemýšlel. Z myšlenek ho vytrhlo, když spatřil v plamenech elfa. Zvedl halvu, protože Legolase znal dobře. Elfa ale nespatřil.
Povzdechl si a zase se zahleděl do hořícího dřeva.
"Ty mě nevidíš?"
Znovu zvedl oči. Elf se mu za ohněm ztrácel, ale neměl pochyb. Obešel ohniště, a čím byl blíže, tím byl elf skutečnější. "A ty mně vnímáš?"
Legolas k němu došel a štípl ho na ruce. "stačí?"
Přikývnutí.
"To je dobře, protože tady zkoumáním elfů jen marníš čas."
"Můj čas!" řekl Mairon. "Kde jsi vůbec celé ty věky byl?"
"Právě tady, mimo čas." Řekl Legolas. "Ale teď se to tu mění. Středozem pomalu umírá. Jak se předivo času splétá dohromady, nakonec se potrhá a svět zanikne, dokonale celý i s celou svou historií."
"Potřebujeme Melkora. S ním to…"
"Melkor nám nemůže pomoct." Odpověděl Legolas. "Tohle všechno, co se děje, je následkem jeho činů a něco by se muselo stát, i kdyby nic takového neudělal."
"Trochu si troufáš na někoho, kdo nezná hudbu Ainur."
"Vsutku." Připustil Legolas. "ale o tomhle okolo nás vím více, než ty, zjevně."
"Tak mluv."
"Nebude se ti to líbit."
"Mluv!"
"Melkor je mrtvý." Řekl Legolas.
Mairon ztuhl v šoku. Čekal hodně, ale tohle? "On nezmizel jen tak… umřel."
"Právě. Když zahynul, jeho vůle už nebyla and tím vším zlem, které rozesel ve Středozemi. Jeho moc byla slabá, ale tohle se nemohlo stát, dokud žil, ale jakmile byl pryč, všechno to zlo a chaos začaly nabývat valstního vědomí, je to destruktivní síla, daleko mimo síly mně nebo tebe, překonává i sílu Manweho, jestli vůbec Valar něco vytušili."
"Jak to víš? Jak víš, že umřel?"
"Protože… mi tak zachránil život."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 merin merin | E-mail | 19. dubna 2015 v 21:19 | Reagovat

Konečně! Na tuhle povídku se těším už jak dlouho :)
Vypadá vážně zajímavě, doufám že tu další díl bude co nejdřív :)

2 Katie Katie | 20. dubna 2015 v 17:15 | Reagovat

Páni. Skvělý. Rychle pokračuj. Nemůžu se dočkat.

3 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 20. dubna 2015 v 20:26 | Reagovat

[2]: Má slova! :)

4 Novembra Novembra | 9. května 2015 v 19:44 | Reagovat

čožééé? dneska už druhý krát čítam o umierajúcom Melkorovi, ja snáď umriem, toto je veľa na moje citové orgány :D
nááádhera, som taká vyhappená, že tuto vidím pokračovanie, mňamky, mňam. :D
Valar požehnávaj tvoju predstavivosť a tvorivosť, nech ti všetky hviezdy svietia na papier keď budeš písať... ...a možno mi ho ešte chvíľku nechaj nažive a nezahub všetkých čo ľúbim :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama