Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Dagor baboraď - 3. část

14. května 2015 v 22:48 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Pevnost v Angmaru byla pro Mairona kapku děsivá, zlváště, když se některý skřet, nebo dokonce král této země, podívali jeho směrem. Po dvou dnech sem konečně dorazil Tristan. Jak jen byl rád, že ho viděl! Dokonce tolik, že ho hned objal.
"Taky tě rád vidím." Řekl přidušeně Tristan.

"Je tam, Morgoth je v utumnu."
"Meč?"
"Ten ne."
"Pak už asi vím. V Mordoru nebyl, ani v Angbandu. To stejně nemělo význam. Azariel všechny věci vždycky ukrívá doma. Co se nastěhoval k tobě… tak doma je v Temném hvozdě."
"Vážně?"
"Vážně. Znám ho, Žil jsem s ním krátce orpoti tobě, ale otevřel se mi. Možná mnohem více, než tobě."
"Vždycky mi bylo jasné, že za tebou jednou uteče."
Tristan mu věnoval dost podivný pohled. "To si nemyslím."
"Myslíš snad, že unikneš z jeho srdce?"
Tristan mávl rukou. "Musíme do Temného hvozdu."
S tím se otočil a zamířil ven. Sauron ho rád následoval…

Mimo čas mohli putovat bez omezení. Necítili únavu, jen si občas odpočinuli, spíše ze zvyku. Chvátali, protože se krajina začala měnit ještě rychleji. Dokonce raději často putovali vzduchem. Mairon se díky prstenu uměl měnit a Tristan od Kaela přebral mnoho kouzel.
Štěstí jim přálo a dokázali se brzy dstat do Temného hvozdu. Tam se drželi nad stromy, protože tmě lesa nedůvěřovali. Až když se dostali k paláci, odvážili se sletět nad cestu a do paláce. Až když byli bokem, Tristan je zavedl do tajných chodeb pod palácem. Podle toho, jak palác vypadal a že je to překvapilo, tajné tunely byly mnohem starší, než síně vybudované elfy! Tam tristan použil svou magii a už nebyli mimo čas…
"…jak dlouho to vydrží?"
"Tři dny." Řekl Tristan. "Pak se ocytneme zpět v mimočase. Do té doby musíme meč najít… což nebude žádná legrace."
"A všichni nás vidí, že?"
"Jsme v době, kdy byli elfové vyhnání lidmi z paláce, nevzpomínáš?"
"Jo, Thranduil tehdy pořádně zuřil… byly to jatka."
"Tak, takže jsou tam lidi, co nešetří elfy. Já se jdu mimo jiné mstít."
"To je celý Kael… A přece tě to nepoltí napůl."
Tristan se usmál. "Podivné, že?" S tím vytáhl bílé nože. "Čas na řežbu."
Mairon se pousmál a vytáhl meč. Dostal ho darem od Gariliena, který si ho schovával, byl po nějakém lesním elfovi z prvního věku. Pojmenoval ho lesní vrah a nyní s ním v ruce zamířil k východu z jeskyní.
"Pamatuj, jsme tu proto, abychom našli bílý meč Manweho, en abychom celý paác vybílili lidskou krví, jestli mi rozumíš. Tady se brzy zadýcháme…"

Tiše se plýžili palácem, což nebylo těžké. Lidé opilí elfským vínem by přeslechli i olifanta, natož elfa a maiu, kteří chodili takřka neslyšně. Jejich úkolem bylo prohledat palác. Bylo v něm spousta míst, kam by se mohl ukrýt vzácný meč. Pak se Mairon oddělil a vydal se do tajných tunelů, protože věřil, že tam má větší šanci na nalezení meče. Zjevně se sem lidé moc nehnali. V této době po mučírně, kterou tu Doriflen dvakrát vystavěl, nezbylo téměř nic. Kovy zrezly a po dřevě už neblyo památky. Po pobytě démonů tu zbývalo trochu slizu a pach. Bohužel ani pár tisíc let na vyprchání toho smradu nestačilo. Tady vzduch moc necirkuloval. Mairon procházel tunely spíše v zamyšlení, nebylo moc potřeba tady dávat pozor. Uvažoval, kde by mohl Melkor ukrývat meč, kterého si tak cenil. Musel ho ukrýt pečlivě, protože Manwe po něm, alespoň ze začátku, prahl, protože se bál nechávat ho v Melkorových rukách. Časem si na to zvykl, protože Melkorovi, kterému on nikdy Azariel neřekl, začal důvěřovat.
Mairon hloubal dál nad dvěma božskými bratry. Ač se oba snažili, bylo pro ně těžké vytvořit si přátelství. Docela viditelný důvod byl, že každý z nich žil jinak, ale mnohem závažnější bylo, že každý úplně jinak myslel… Mairon se zastavil. Chaotická mysl… Musel meč ukrýt tak, aby ho našel jen on. Melkorsi byl velmi vědom moci toho meče. Mairon už s ním an cestách párkrát byl a byl i na místech, o kterých s nikým nesměl mluvit, zapřísáhl se Melkorovi, než byl ochoten ho tam vzít sebou. Měl své značky, které rád škrábal, ale nejjednodušší bylo prostě udělat dlouhý drápanec. Mairon se zaměřil na stěny. Určitě bude někde tady, málokdo by se odvážil do těchto tunelů a ještě méně tvrů by bylo ochotno hledat Melkorovy stopy.

Trvalo to dlouho a Mairon dostal velký hlad, když konečně našel značku, kterou bezpečně poznal jako Melkorovu. Praštěný vala ji udělal na strop jeskyně. Mairona to pobavilo. Nicméně musel značku opustit a vydat se najít Tristana.
Jenže Tristana nemohl najít. Našel ale jeho podpis na mnoha mrtvých lidech. Začal si myslet, že Tristan se nevěnoval hledání meče ale mstě za lid temného lesa. Otřásl se při pohledu na krvavou skvrnu na stěně.
"Jsem tady." Ozvalo se z královských komnat. Byl tam.
Mairon za ním došel a prohlédl si s odporem jeho zkrvavené ruce. "Jsi nyní Sauronem mnohem více, než já." Řekl bez ostychu. "To nedělej."
"Hmmm." To byla jediná odpověď.
Pak Tristan ukázal na strop. "Melkorova značka."
"A jéje. Já taky jednu našel, hluboko v tajných chodbách."
"Podle mě je to tahleta. Ta druhá je past."
"Proč by to měla být tahle? Je tu na mnohem více očích, je to ta v jeskyních."
Tristan pokýval hlavou. "To co je na očích, na to si oči zvyknou a přehlíží to. Ve stínech tunelů je past, věř mi."
"Možná že máš pravdu, ale jestli se pleteš, tak to nepůjde vrátit." Varoval ho Mairon.
"Možná… jenomže nevím, co si s tou značkou počít. Nemůžu tu najít žádnou magii, je skvěle ukrytá."
Mairon přikývl a rozhlédl se. "Nějaká tu bude, ale vnímatelná by pomáhala nalést meč." Řekl. "Musíme hledat tělesnými smysly."
Tak otevřeli skříň, s trochou námahi přesunuli královskou postel, prohledali i královy tajné úkryty, ale kromě deníku a zapomenutého lembasu ztvrdlého na kámen nenašli nic.
"Už vím, co tu je," řekl Tristan a posadil se na postel. "Odpočiň si."
"Proč?"
"Je tu portál." Řekl Tristan a vzhlédl. "Vede hluboko do jeskyní, někde v Mordoru. Tam bude skrytý meč." Než Mairon stačil cokoliv říct, pokračoval: "Ten škrábanec je udělaný přes kruh, nevidíš?"
Mairon vzhlédl. Kruh byl naznačený jen několika body, ale ano, mohlo to tak být. Přikývl. "Proč myslíš, že to vede do Mordoru?"
"Protože portál mezi světy se nedá takhle ukrýt." Odpověděl Tristan. "A já jsem napůl Kael, když se na něj upřu, vnímám jeho druhou stranu, i když není otevřený. Vede do Mordoru… nebo někam jinam, kde je temno…"
Mairon se posadil. "Jen aby nevedl do…" Zarazil se.
"Ano?"
"Jen aby nevedl do Utumna…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama