Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Dagor baboraď - 4. část

22. května 2015 v 17:55 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Mairon seděl na posteli a odpočíval. Tristan se na ní natáhl a zavřel oči, ale nespal. Tenhle elf byl podivný a fascinující zároveň. Mairon si ho prohlížel, tentokrát velmi pečlivě. Fyzicky to byl prostě Legolas. Nechal si narůst delší valsy a měl je naprosto volně, jejich jedinou úpravou bylo, že si držel pěšinku na středu hlavy. To zase bylo doménou Kaela… a také Thranduila, ale ten si sem tam vlasy spletl do složitho účesu a ukázal, že v tom má málem až nemožně velký talent.

Tvářil se klidně a uvolněně. Uměl odpočívat. Mairon nakonec také zavřel oči a dovolil si na chvíli vypnout. Kromě vzdáleného zurčení vody beztak neslyšel nic. Začal se dokonce usmívat.
Náhle uslyšel zpěv, což ho okamžitě přimělo oči otevřít. Otočil se k chodbě. "Slyšel jsi to?"
"Mimo čas běž…"
"My ale nejsme mimo čas… že?"
Tristan se zprudka posadil a zaposlouchal se. Donesl se k nim smích. "Otáleli jsme přiliš dlouho." Řekl. "Dochází nám čas." S tím vstal z postele a přešel pod škrábanec. Mávl na Mairobna. "Tak pojď."
Mairon k němu došel a už vnímal, jak tělem elfa koluje mocná magie, docela dost mocná na elfa. Kael byl v magii doslova umělec. Brzy se nad nimi cosi otevřelo a oni se ocytli v černé jeskyni…

Chvíli jen tiše naslouchali, než se odvážili si na cestu posvítit. U obou vzplály energetické koule ohně, a oni si prohlédli jeskyni.
"Mordor jako vyšitý." Řekl Mairon ironicky. "Modré hory, Tristane."
"Nevzpomínám si, že by sem Azariel kdy chodil."
"Melkor znal spoustu skrýší." Řekl Mairon. "Raději pojďme, než se ty… víry chaosu stanou silnější." Řekl a ukázal na skálu v místech, kde stále rostla a zmenšovala se.
Tristan přikývl a vyrazili. Byli ve vápencové jeskyni a slézali do hlubin.
Mairon slezl okolo kluzkého krápníku na terasu níže a otřásl se, když šlápl do ledové vody. "Myslíš, že narazíme na stráže?"
"Na to vem jet, že jo." Řekl Tristan. "Necítíš ve vzduchu ten puch?"
"Jo, ale… to je jen zatuchlý vzduch."
"A také vůně některých Azarielových služebníků. Přivolává je na místa, kam chce něco ukrýt. Měj při ruce meč."
Mairon si povzdechl.

Stěny byly kluzké, ale oba zvládali nepadat a bezpečně klasali do hlubin. Jeskyně byla čím dál chladnější a i Mairon se co chvíli otřásl zimou, čemuž pomohlo, že několikrát šlápl do ledové vody a mrzly mu nohy. Jak by si přál být více, než jen stínem toho, co kdisi býval pžasný Maia… už tomu bylo ta dávno…
Zastavil se včas, než se praštil o stěnu, která se před ním tak náhle objevila.
"Tohle se tu objevit nemělo." Řekl Tristan.
"Co… tím naznačuješ?"
"Je tu... Chaos je tu s námi."
Náhle se okolo nich vše začalo chovat hrozně - stěny měnily barvy i tvar. A v tom chaosu zněl Melkorův smích.
Tristan vyslal svou magii a všechen chaos zmizel. "Jdeme, na dlouho to nezabere!" křikl a šli rychle dál.
"Nemůžeš přece… ovládat chaos," řekl Mairon za běhu.
"Neovládám, jen jsem ho zmátl."
Běželi dál a zastavili se u černého jezera, s opravdu černou vodou, kterou nemohli prosvítit.
"To je stráž." Řekl Tristan. "Za žádnou cenu se té vody nesmíme dotknout."
"Co by se stalo?"
"Snědla by nás."
S nechutí a obavou se Mairon vydal podél břehu černé vody, podle vůně to opravdu voda nemohla být. Dokud se jim nepodařilo vodu obejít, a že to bylo místy velmi těžké, kus museli přešplhat po stěně, nepromluvili. Až pak se jim odlehčila srdce a dovolili si nahlas si oddechnout, než šli dál.
"To byl spící, ale bude jich tu pár, co budou bdít." Řekl Tristan.
"Děsíš mě."
"Bude lepší, když si nás vůbec nevšimnou." Řekl Tristan, jako by Mairona přeslechl a šel dál…

Nějakou dobu se nic nedělo, jen šli chodbami. Pak si uvědomili, že jsou u podzemní pevnosti. Oba vytušili, že se tu Melkor Azariel dost vyřádil. Vešli mezi upravené stěny, když si znovu všimli působení chaosu.
"Dostává mě to." Řekl Tristan.
"Cože?" Mairon se otřásl.
"Chaos si mě bere, moje síla je pryč. Jdi dál a najdi meč, zachraň se. Pro mě je pozdě." Mairon chtěl amítat, když se za tristanem objevil temný stín chotického Melkora. Otřásl se, dyž viděl, jak se v něm tristan ztrácí, neschopen se tomu bránit. Mairon propadl panice a rozběhl se bezhlavě chodbami pevnosti…

Až když se patřičně zadýchal, se Mairon zastavil. Chvíli popadal dech, než se mu vrátil rozum a on začla přemýšlet nad tím, do jaké brindy se dostal. Rozhlédl se a plný strachu se vydal dál. Musí najít meč. Dřve ale našel stráže, před kterými ho Tristan varoval… Snad právě pro příbuznost všech ras uprostřed toho zoufalství Maia v sobě našel odvahu, kterou do té doby nepoznal a vrhnul se na bytosti téměř bez tvaru s mečem v rukou. Brzy mu netvoři leželi bezmocně u nohou a on se vydal dál s jedinou myšlenkou - dát své ruce na bělostný meč. Po pár odbočkách, při čemž mu zjevně napomohlo velké štěstí, našel mříže a za nimi spatřil ten meč. Mříž ale musí obejít, takže hledal, která cesta vede dál. Musel bojovat s dalšími strážemi. Přemohl je, ale jejich trny mu poranily ruce.
Konečně došel k vlnému vstupu, vrátil svůj meč do pochvy a došel podstavci, nad kterým se vznášel Manweho meč. Mairon ho vzal do rukou málem s nábožnou úctou. Jak mu bílý kov ležel v rukou, on si ho fascinovaně prohlížel. Společná práce tří Valar byla plná moci, na jejíž přítomnost si už ani nepamatoval, jen mu ten pocit přišel známý. Pousmál se a sevřel rukojeť meče v dlaních a vydal se na zpáteční cestu. Musí ven. Tenhle meč byl plný magie a tak se na jeho myšlenku odhmotnil, ale zůstal s ním stejně, jako vždy byl s Melkorem. Sauron se proměnil v netopýra a hledal cestu ven…

Vyletěl ven? Nevěděl, jen věděl, že už není v jeskyni. Přistál a jediná myšlenka stačila, aby znovu sevřel v rukou bílý meč, jehož záře osvětlila tu podivnou temnotu, ve které byl. Uprostřed té temnoty, nedaleko od něj se náhle objevila postava. Strašlivá a temná podoba Melkora. Jak jen ho znal dobře. Věděl, že je, čeho se bát.
"Přinesl jsi mi meč, hodný." Řekl Melkor mírně.
Mairon sevřel meč pevněji. "Nepřinesl jsem ho tobě." Řekl. Věděl, co za meč drží.
Tehdy se Melkor zamračil. "Tys mě zradil."
"Tomu jsi mě učil."
Bez varování na něj Melkor zaútočil s velkým kladivem a maia se mu uhnul na posledí chvíli. Melkor znovu švihl kladivem s touhou mu rozdrtit lebku, ale Mairon znovu uhl a švihl mečem. Chaos okolo nich sílil a Mairon věděl, že bránu jitra nikdy nenajde. Neuteče. Uhnul se další ráně a uštědřil Melkorovi mělký šrám, který se mu hned zahojil. Chaos se kolo nich uzavíral a už skoro oba cítili ejho dotek, zatímco meč a kladivo svištěly vzduchem v tanci života a smrti.
Grond nemohl bránit chaosu tak jako Manweho meč, ve kterém byla zakletá vůle k vítězství. Naprosto náhle Chaos do sebe Melkora vtáhl. Melkor se ale tím chaosem stal a čerň se stáhla všude okolo Mairona, jako by náhle měl tisíce rukou, které bažily chytit vzpurného Maiu a pohltit ho… ne, už byl pohlcen, jen ještě ne stráven.
Meč v jeho rukou zářil vlastním světlem, jak mu pomáhal bojovat s chaosem okolo, ve kterém už Maia nic neviděl. Umře, už to začínal vědět. Neuteče tomu. Slyšel oklo sebe temný smích a cítil jak mu mnohé ruce hladí ty jeho v touze po meči. Ne. On mu ho nedá. Meč se stal jeho nehmotnou součástí. Ale bez ejho moci se Mairon bránit nemohl a během úderu srdce chos pronikl až do jeho těla…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama