Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Je to trošku jinak - 5

26. června 2015 v 16:05 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Kael přišel k sobě a už tušil, kam ho za ruce vlečou. Vskutku. Svalil se na zem a jemu tak známý smích ho nenechal na pochybách. Arthas.
"Vstávej." Řekl chladným hlasem bývalý paladin. "Ještě jsem tě nezabil."

"Chm." Kael se pousmál a postupně se přiměl usadit a pak vstal. Levá noha ho odmítala unést, Koltira mu ji zaklínil neúprosně a nemrtví ho vytáhli ještě neúprosněji. Jeho tvář prozrazovala, že ho stání na nohou bolí, i když nevydal jediný zvuk nářku. "Proč jsem tady?"
Arthas si ho přeměřil. "Doufal jsem, že odtud Koltiru odvlečeš, mohl jsi mi tak prokázat službu."
Kael nedal na sobě znát své rozpoložení. "Tobě nesloužím."
"Ale posloužit mi stále můžeš… což je jediný důvod proč jsi ještě naživu."
"Nečekej, že budu zabíjet pro tebe."
Král nemrtvých se rozesmál. "Zabíjel jsi elfy po desítkách ve službách démonů a najednou to nejde?" Zasmál se. "Dobrý vtip, ale vážně, chci tě využít proti plamenné legii."
"Nemáš mi co nabídnout."
"Vím, kde je Legolas."
Kael strnul a nevěděl, jak má reagovat. "Proč bych ti to měl věřit?"
"Stále váháme, že?" Arthas si sundal helmu. Vypadal pořád jako zaživa, jen byl vybledlý a prošedivělý a vlasy měl bílé. A přesto vypadal mladší, než opravdu byl. Helmu odložil a došel ke Kaelovi. "Víš, ten tvůj miláček mi málem natrhnul prdel… ne doslova. Jeho démonické armády se dostaly až sem k mé pevnosti. Dostal se až dovnitř."
Kael cítil, jak mu bije srdce. "No a dál?"
"Porazil jsem je, s každým mrtvým mé řady sílí a s démony to nebylo jinak, navíc i mrtví jsou nehořlaví, takže nezáleží na tom, kolik z mého lidu proměnili v popel, sami byli svou zkázou."
"A Legolas?" Zeptal se s obavou.
"Ne, ten to přežil a neříkám to, protože bych ti chtěl pomáhat, ale protože chci, abys mi pomohl najít a zničit portály Legie na mém území. Před posledním útokem utekl. Snad proto démoni prohráli. Pomoz mi a já ti řeknu, kam utekl, mí špehové to zjistili."
Kael dal hlavu na stranu ve vzdorném gestu. "Už jsem dělal ostatním ocas moc dlouho a tobě ho dělat rozhodně nebudu…Ah!" Vykvikl, jak ho nemrtvý praštil do zad a on spadl na zem. Nemrtvý obr ho obrátil na záda a se svým společníkem mu přišlápli ruce k zemi. "nebudu…" syčel na Arthase, co nyní stál nad ním, "…ti sloužit… zůstanu… svobodný."
"Uvidíme." Řekl Artas a sevřel v ruce mrazivý smutek, meč, který umí vytrhnout duši z těla a přišlápl mu prsty. Pak mu zapíchl hrot meče do dlaně. I přes svou vůli Kael kňučel, tak strašně to mrazilo… Pak totéž udělal i s jeho druhou rukou. Arthas se zasmál. "Nezabije tě to." Řekl mírně. "ne hned… Odvést!"

Kael měl rád výhled, ale nyní se ocitl na plošině na samém vrcholu ledové koruny. Citadela měla kovové a ostré stěny a on neměl kudy utéct. Jediným krytím mu byly dva vrcholy citadely. Po krátkém rozhlížení se u jedné z nich schoulil a snažil se si udržet u těla teplo… Věděl, že kdyby jen zavolal, nemrtví ho pustí dovnitř, zahřejí ho a ošetři mu ruce, ale on nechtěl. Arthasovi nevěřil mimo jiné i z dobrých důvodů.
Prohlédl si dlaně. Měl na nich krev, ale moc nekrvácel. Přesto věděl, že mu ruce budou chladnout, jak mrazivá kletba bude pomalu pronikat do jeho těla. Nakonec umrzne…

Hodiny ubíhaly velmi pomalu, zima ubohého elfa ničila naprosto bezcitně. Nebyly to ani hodiny, vnímal své vyčerpání, a jak ho začíná přemáhat spánek. Nebojoval, jen zavřel oči…
Ach, jak příjemné to bylo, vnímat teplo sálající z kamen. Ležel na gauči, přikrytý teplou dekou a v teple Nebyl tam sám. Na tom gauči byl kromě něho i král Anasterian a sledoval oheň.
"Tati?" Oslovil ho Kael opatrně.
Starý elf se na něj pomalu otočil, jako to vždy dělával, s veškerou noblesou. "Kaeli… Teď to přece nevzdáš?"
"Nevzdám co?"
"Já ti moc pomoci nemohu, jsem stále vězněm mrazivého smutku ale ty ještě ne, ještě je naděje, abys ho našel a zachránil."
"Já už ale nemám sílu jít dál. Umrzl jsem tam, že?"
Král mu věnoval hluboký pohled. "Chceš to vzdát?"
"Ne."
"Tak se probuď."

"No tak se probuďte! Probuďte se, sakra!" Kael konečně dokázal přijít k sobě, když s ním někdo tak silně třepal. Rozlepil oči ale nemohl zaostřit. "Musíte odtud, nebo vás mráz zabije."
Kael se už ale znovu propadal do snů. Jen matně si uvědomoval, že ho někdo usadil před sebe na nemrtvého gryfa a opustili vrchol ledové koruny…


"Myslím, že se probouzí."
Koltira se otočil a shlédl druhého rytíře smrti, který se skláněl nad Kaelem. "To těžko." Přišel k němu. "Chladne." Vzal jeho ruku a prohlédl si ránu na dlani. "To ty ruce, zabíjí ho to… jsi paladin, ne?"
"Co si to myslíš…" Thassarian se zamračil. "jsme oba nemrví, světlo…"
"Cože to Uther říkával o světle? Rád jsi mi to říkal."
"Hmmm?" Thassarian se odmlčel. Sklonil hlavu a koukl se na vlastní dlaně. Koltira si všiml, že se mu po nich rozlilo světlo. Thassarian se usmál a vzal mrznoucí ruce do svých. Tiše odříkal motlitbu paladinů a vypadal spokojeně. Po rukou jeho i kaela se rozzářilo slabé světlo a jakmile zmizelo, kletba byla pryč. "Koltiro? Jseš prevít, ale stojíš za to." Řekl Thassarian a zabalil bezvědomého elfa lépe do pláště, který patřil Koltirovi.
Koltira znovu přešel k východu z jeskyně. Jeho oči prorážely sněhovou bouři jako nic. Pozoroval, jak se utvářely sněhové jazyky a závěje… tohle nebyl Quel'thalas. Pak spatřil něco, co vzbudilo jeho zájem. "Pohlídej ho, příteli, něco si chci ověřit. Vrátím se."
Thassarina přikývl a Koltira vyšel ven do bouře. Byl nemrtvý a tak mu bouře nedělala žádné potíže, i když neměl plášť a jeho brnění se pokrývalo ledem. Došel ke zbytkům dalšího tábora démonů. Nic živého mu nemohlo utéct a tak věděl, že v dělu se ukrývá mrznoucí démon. Šáhl tam a rázně ho vytáhl ven. Jeden ze zaklínačů. Bojoval s ním ale nemohl mu klást žádný skutečný odpor.
"Přestaň!" řekl Koltira tvrdě. "Mluv a já tě ušetřím."
Démon se naprosto uvolnil. "Tak co chce král lichů vědět?"
"To je mi jedno. Já chci vědět, co víš o Legolasovi."
Démon zavrčel. "Idiote, myslíš, že něco vím?"
"Jak dlouho sneseš tenhle mráz?" Koltira se krutě usmál. "Deset minut?"
Ozvalo se vrčení. "Rád ho uvidím mrtvého, ale tady umrznu."
Koltira ho vrazil zpět do děla a vlezl za ním. Démon se usadil a schoulil se. Koltira se usadil též. "Poslouchám."
Nevrlý démon vyhlédl ven. "Rád se mu pomstím…"

"Našel jsi, co jsi hledal?"
Koltira se usmál. "Jo." Koukl se na Kaela. "A on?"
"Dal jsem mu trochu světlé energie a nalil mu do krku grog. Vzpamatuje se, ale k sobě ještě nepřišel." Thassarian se usadil ke vchodu. "Jak dlouho jsi už vzhůru? Dva týdny? Prospi se."
Koltira se pousmál. "Dneska budu spát dobře." S tím se položil na skalnatou zem a bez problému zavřel oči a už spal.

Kael zpočátku předstíral, že se neprobral, potřeboval to nejenom, aby dráždil tátu, když byl malý. Mnohokrát se mu to hodilo i později. Až po pár minutách, kdy se nic nedělo, otevřel oči. Koltira? Byl mrtvý, nebo jen odpočíval? Ne, dýchal, i když to u nemrtvého bylo zvláštní, dýchal. Kael se odvážil pohnout, aby si prohlédl jeskyni, kde byl, i když měl podezření, že se mu to jen zdá.
U vchodu byl člověk s tetováním na tváři, ale také nemrtvý, v očích měl mrazivě modrou energii a díval se kamsi před sebe do prázdna. Zřejmě spoléhal na sluch a schopnost vnímat energii. Pomalým pohybem otočil hlavu a koukl na Kaela. Chvíli ho pozoroval a pak se zase otočil ven.
"Koukej nabrat síly, brzy vyrazíme do boje. Ledová koruna už je v obležení."
Kael chtěl něco říct, ale místo toho usnul.

Když se probudil, rozhodně už v jeskyni nebyl. Byl v sedle koně. Kousek od něj šel nemrtvý gryf s Thassarianem v sedle. Nemrtvý paladin se občas pousmál vlastním myšlenkám, ale Kaela si nevšímal. Mezi oběma rytíři smrti musela být nějaká dohoda.
"Neměli jsme čas tě budit," řekl Koltira.
"Tak jsi mě přispal kouzlem."
"Bylo to lepší, hlavně pro průchod přes tábor hordy, někteří elfové by vás poznali."
"A kam tedy míříme?"
Thassarian se rozesmál. "na smrt." Řekl a ukázal před sebe.
Kael se otočil, aby viděl. Opravdu se u ledové koruny bojovalo a oni mířili tam.
"Útok přišel neočekáván králem lichů. Vypadá to, že vše jde dostatečně rychle."
"Stát proti celému světu není snadné." Přitakal kael. Oba rytíři smrti zastavili. "Co se děje?"
"My nemáme za úkol vést hlavní boj." Řekl Thassarian, "Ale dohlížet na to, aby nemrtvým nepřišly posily."
"Tak." Přikývl Koltira a rozhlédl se. "Thasi, zvedni to do vzduchu a hlídej shora, já budu hlídat tady s rampouchem na zemi."
Thassarian klepl nohama do žeber, a kostěný gryf vzlétl do vzduchu. Koltira počkal, až bude z doslechu. "Princi, potřebuju, abyste se dostal tam nahoru," ukázal na kopec, "a vytvořil kouzlo pro jasnější vidění, abychom oba viděli dál a mnohem jasněji." Kael se ani nehnul. "Tak uděláte to nebo ne?"
Kael seskočil z nemrtvého koně. "Jen protože se chci tomu parchantovi pomstít." S tím zamířil na kopec.
Koltira se za ním díval a jen kroutil hlavou. "Tohle se povleče…" zabrumlal a pobídl koně…

Ukázalo se, že vztek byla pro prince velká motivace, aby Koltirovi pomohl. Jeho kouzla byla jako vždy - jistá a velmi pevná. Koltira brzy ucítil, že vnímá mnohem lépe. Pobídl koně a hned zlikvidoval dva posly s voláním o pomoc. Thassarian nad ním zlikvidoval třetího. Kael čaroval dál a působil tak zmatek dalším poslům, kteří mířili pro pomoc k Arthasovým spojencům. Ke Koltirově překvapení jednoho sám s přehledem zlikvidoval.
Na chvíli vykouklo slunce a Koltira se na něj usmál. Od citadely se začal nést smích a několik gryfů vzlétlo s výkřiky vítězství. Koltira ale nepolevoval v pozornosti. Věděl, že jde o iluzi.
"Společnost!" Křikl náhle Kael.
Koltira zamířil k němu. Jeho kůň se dokázal i na sněhu pohybovat velmi obratně. Přesto mu podklouzla noha a Koltira spadl do sněhu. Vyskočil a rychle doběhl ke Kaelovi. Bez otázek sevřel v rukou meč. Přece pomoc pro Arthase.
"Je jich málo asi dvě stovky," řekl kael.
"Ne, je jich desetkrát více, než vidíš." Řekl Koltira. "Stáhneme se." Chytil ho za rukáv. "Hned!"
Kael ho tedy následoval a oba napůl seběhli, napůl spadli z kopce. Koltira naskočil během toho na koně, doběhl Kaela a vytáhl ho do sedla za sebe. Chvátali směrem k citadele, sami se tisícovce nemrtvých postavit nemohli.
Naštěstí byl Koltirův kůň rychlý a neúnavný, takže se dokázal držet mimo dostřel nemrtvých, než se dostali k silám aliance a hordy. Brzy se tak připojili k armádě, která lehce odrazila vojsko pohromy…


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama