Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Je to trošku jinak - 10

22. července 2015 v 22:21 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Trvalo pár dní, než se Thranduil mohl opět vyvázat z královských povinností. Podle posledního mrtvého, nějakého člověka, byl upír nyní v jezerním městě Esgaroth. Tam to příliš rád neměl, ale vydal se tam. Po dvou dnech ustájil koně ve stájích na břehu a jako potulný elfí hraničář vešel do města, kde ho sice znali jménem, ale jeho vzhled si pamatovali jen ti nejmocnější ve městě. Proto rychle splynul s lidem, který byl na přítomnost elfů navyklý. Sem tam sem totiž připlouvali voraři z jeho říše.

Tiše procházel ulicemi, zatímco slunce zapadlo. Když už bylo na obzoru, náhodou se otočil k mostu, který vedl na pevninu a uvědomil si příchozí, kteří mu byli podezřelí. Tři z nich vypadali smrtelně bledě podle toho, jak se jim díval na ruce. Nějak se mu to vůbec nelíbilo. Ten čtvrtý měl na prstech dlouhé ostré nehty v barvě krve. Thranduil se obával, ale rozhodl se o nich něco zjistit.
Chvíli vyčkával, než došli do města a až pak se za nimi pustil. Vůbec se mu nelíbili, táhl se za nimi pach rozkladu a lidé se jich velmi báli. U jednoho si nebyl jistý, ale ti bledí upíři nebyli… a najednou se rozdělili a každý šel někam jinam.
Thranduil si povzdechl a vydal se za tím jediným, který nebyl bledý. Nebylo problémem ho sledovat, zůstat skrytý už tak snadné nebylo. Přesto Thranduil dokázal zůstat nespatřen, když se náhle setkal opět se dvěma bledými a tiše spolu prohodili pár slov, kterým nerozuměl. Ať už mleli cokoliv, mohlo to být vážné. Znovu se rozdělili a jeden z bledých prošel přímo okolo něj. Thranduil si troufl podívat se mu do tváře. Byl bledý, měl na tvářích tetování a podle vousů to byl člověk, ale do očí mu Thranduil neviděl. Prošli okolo sebe a ignorovali se. Oddechl si. Po chvíli se ohlédl. On se na něj zřejmě taky otočil, ale už se vracel pohledem na svou vlastní cestu. Ano, on ho nezajímal. Thranduil pokračoval za svým cílem. Nechtěl ho ztratit.

Udělala se tma a Thranduil měl co dělat, aby se udržel za svým cílem. Obzvláště kvůli ostatním, se kterými se různě občas setkával. Něco hledali… nebo někoho. Thranduilovi se celá situace přestávala líbit. Nakonec zastavil a nechal toho tvora zmizet. Co hledají? Koho? Proč? Nebyl čas vymýšlet odpovědi na otázky.
Uvědomil si, že ho jeden z nich sleduje, jeden z těch bledých, co páchli smrtí. A přece se ho příliš nebál. Bylo to zvláštní. Bledý tvor si ho chvíli prohlížel, ale pak se otočil a zmizel v ulicích.
Thranduil zamířil na náměstí, tedy k vodní ploše, na které bylo mnoho lodí, na kterých se obchodovalo. Tam se začal potulovat a hledat cokoliv podivného, co by přitáhlo tyhle tvory, protože očividně je lidé nezajímali… a ani on. Co je ale tedy mohlo zajímat?
Jeden z nich okolo něj prošel a začal mluvit s nějakou dívkou. Thranduil zpozorněl, protože svádění poznal velmi rychle. Mladice se ale nechala brzy přesvědčit příslibem úžasné noci a šla s ním.
Upír, došlo Thranduilovi a hned šel tiše za nimi. Zaslechl smích a strnul. Přísahal by, že slyšel Doriflena. Rychle se rozhlédl, ale svého bratra nikde neviděl. Oddechl si a ohlédl se za upírem. To ne, ztratil ho! Zamířil směrem, kudy ho viděl jít posledně, ale už ho nenašel. Zlé, moc zlé! Pokud je nenajde, ta dívka zemře. Měl obavy. Že je nenajde včas, byť si upíři se svou kořistí rádi hrají. Hledal temné uličky, ale v žádné nic neviděl. Až na ně náhodou narazil, jak se k sobě tiskli u rybářských sítí. Její "nápadník" už měl zuby v jejím krku.
"Jdi od ní!"
Zvedl tvář, ale měl kápi, takže ani jemu neviděl do očí, ale byl to onen blonďák z lesa, smrtelně bledý elf, nyní s bradu rudou od krve. Vycenil na něj své špičáky a nahlas na něj zavrčel. Hodně nahlas.
Thranduil vzal do ruky dýku. Litoval, že nemá u sebe moc česneku.
Upír pár vteřin čekal a pak… utekl. Thranduil si nebyl příliš jistý, bylo mu až moc jasné, že neutekl kvůli němu.
Ohlédl se, ale neviděl nikoho. Byl ve velmi zapadlé uličce a dost klikaté. Raději se rychle vydal k dívce a prohlédl si její krk. Díky Valar byla naživu, ale chvěla se a když ji dal prsty na krk, uklidnil se. Ztratila krev ale ne tolik, aby to její srdce nezvládlo.
"Jen klid." Řekl mírně.
"Co… co se stalo?"
"Temnota." Řekl Thranduil.
"Ano, na temnotu si vzpomínám."
"Nic víc. Odpočiň si a nech si pak ošetřit krk."
Thranduil ji tu nechávat nechtěl, ale neměl čas. Šáhl do kapsy a dal ji velkou palici česneku. Vstal a šel za tím upírem. Měl otrhaný zelený plášť, určitě ho znovu najde.

Nějakou dobu byl klid, možná i tři hodiny. Tiše se toulal po tržnici a občas zahlédl někoho z těch čtyř záhadných tvorů. Pak, tiše šel po okraji tržnice a pod střechou, když uslyšel, jak po střeše něco padá. Otočil se a spadlo to do ledové vody. Přešel k okraji dřevěného mola a shlédl dolů na mrtvou dívku. Povzdechl si. Neměl ji vůbec opouštět. Byla pobledlá a její oči byly zaměřeny na cosi neznámého. Byla mrtvá, vůbec se nehýbala. Lidé ji rychle vylovili z vody, ale pomoct jí už nemohli.
Thranduil pohlédl na střechu, ale tam už nikdo nebyl. Pozdě, teď už se nasytil, takže se schová a lovit už nebude. Povzdechl si. Pak si uvědomil, že blízko něj je ta ruka s nalakovanými rudými nehty. I on si povzdechl a cosi si pro sebe řekl. Thranduil mu nerozuměl, ale pochopil, že ani jemu nedělá radost, co se stalo. Měl co dělat aby se jeho směrem moc nedíval. Ale o něj se opravdu nezajímal, snad. I tenhle byl blond, ale měl velice živou barvu. Nebyl mrtvý, ale ani to nebyl ten upír, netáhla z něj krev ani smrt a měl červený plášť, tmavý ale velmi kvalitní a téměř bez poškození. Ne, ten byl něčím jiným. Thranduila napadlo, jestli si náhodou nenápadně neprohlíží jeho. Zamrazilo ho při tom pomyšlení I přes obavy se ale nic nestalo. Ten tvor, člověk nebo cosi jiného… spíše to druhé dle jeho elegantní chůze, ho obešel a šel někam dál.
S povzdechem Thranduil město opustil. V lese se mu bude spát lépe…


Ráno se Thranduil do města vrátil, hodně brzy a hned na tržnici, kde koupil česnek do zásoby. Dozvěděl se ale také, že upír zmizel a čtyři lovci se vydali za ním. Jak to, že ho nenapadlo, že také jdou po upírovi? Povzdechl si a po nákupu trochy jídla se jim vydal po stopě…

Neměl to lehké, nalézal jen spáleniště a stopy po lovu a navíc velmi daleko od sebe. On sám putoval pomaleji, než oni, očividně. A pak náhle objevil stopy po boji. Ohořelé kmeny a zemi, polámané větve, čtyři stromy byly uschlé. Vypadalo to, že se ta podivná parta nepohodla. Nikdo z nich tu ale zjevně nezemřel. I když prozkoumal okolí, nenašel mrtvolu, spáleniště ani hrob.
Vydal se dál a kromě lehkých elfských stop a několika mrtvých zvířat už neobjevoval nic. Putoval za upírem sám, oni už ne. Zvláštní… Thranduila to začalo bavit, byl tu jen on a upír, jako za starých časů. Jeden večer, když odpočíval, vytáhl šátek, tři palice česneku, pečlivě oloupal všechny stroužky, rozdrtil je kamením a rozmazal je po šátku, kterým si pak ovázal krk. Proti upírovi to byla cenná obrana. Krk nasákl a od něj i celé tělo, dobře to chrání a to ten, který bojuje s upíry, velmi potřebuje.
Další dny stopoval dál a rozvzpomněl se konečně na způsoby lesních elfů a často kontroloval svou polohu lozením na stromy a rozhlédnutím se po okolí. Jak moc to bylo potřebné! Ani lesní elfové nejsou plně imunní vůči temnému vlivu lesa, byť bloudili mnohem méně. Věděl tak že míří k horám. Je tam mnoho skal. Mnoho míst pro lov.

Thranduil vešel mezi skály opatrně. Bylo tu mnoho cest a skály byly nad ním brzy velmi vysoko a on se mezi nimi proplétal. Cesta, kterou si vybral, ale nebyla z nejschůdnějších. Trní tu bylo jen trochu, ale musel několikrát šplhat po téměř hladké skále, aby se dostal dál. Tak se dostával do stále horších skal. Dostal se na krásnou plošinu, pod kterou byla propast. Ne moc hluboká, ale nebyl z ní žádný únik.
Přidřepl si k okraji. "Dokonalá past." Špitl.
Vstal, když se za ním ozvalo "souhlasím," a tvrdý náraz do zad ho hodil do propasti. Sletěl dovnitř a dopadl na tvrdou zem. Rychle se obrátil na záda s nožem připraveným bodnout do útočníka, ale ten nad ním nebyl. Ten byl na místě, ze kterého on spadl dolů.
Rychle vstal, nůž stále připravený k boji. Tohle nebylo dobrý, vůbec ne. Nebyli zde zakrytí stromy, takže ve svitu hvězd a měsíce toho upíra docela dobře viděl. Ten si nyní odhalil obličej a Thranduil málem nůž upustil. Legolas.
Legolas se usmál a odhalil tak dlouhé špičáky. "Tak jsi mě konečně našel."
Král byl beze slova. Jen se tak díval na tu hroznou podívanou. Legolas byl opravdu smrtelně bledý, jen jeho vlasy měly přirozenou barvu, oči měl zelené a zářivé, slabě svítily. Princ si přidřepl k okraji propasti a s pobavením shlédl svého otce.
"Ú, ale copak, ztratili jsme řeč… To je neštěstí. Musíš být teď zmatený, ale to je v pořádku. Brzy se ti jazyk zase rozváže. Pak si promluvíme."
"Mluvit? Nechceš mě zabít?"
"To už bych to udělal v té jeskyni." Řekl Legolas. "Ne, jsme přece rodina. Jsi můj otec." Vycenil na něj zuby.
No jo, to se ti povídá, když mě máš v pasti, pomyslel si Thranduil. Neřekl to. Přešel ke kmeni stromu, co tu ležel a usadil se na něj. Svým pohledem dal najevo, že poslouchá.
Legolas se na něj usmál a také se usadil.
"Myslel jsem, že jsi mrtvý." Řekl Thranduil rozvážně.
"Moc nechybělo." Připustil Legolas. "Ale nyní jsem tady."
"Měl jsi rodinu."
Legolas se zarazil. "Jak to víš?"
"Doneslo se mi to." Řekl Thranduil. "Proč s nimi nejsi?"
Ticho. Legolas se zatvářil smutně. Thranduil nějak tušil, že se něco stalo. Azariel mu nic neřekl o důvodech nebo událostech, proč mu předal Elenoru do péče. Jediné, co od něj Thranduil slyšel je, že její rodiče, oba, jsou mrtví. Buď tedy lhal, nebo skutečné události neznal… ale jaké události to byly?
"Máš rád řeči o rodině, že?" Legolas se opět usmál. "Jsi nádherný, ada. V mých očích rozhodně. Pojď se mnou. Udělám z tebe své vlastní dítě. Budeš upírem a poznáš, jakou skutečnou sílu to obnáší."
"To pro mne není tajemstvím." Řekl Thranduil.
"Vážně?" Legolas se usmál. "Pak tě to musí velmi svádět, když ses za mnou vydal sám. Toužíš po tom, že?" Předklonil se. "Toužíš po tom zakousnout se někomu do krku a pocítit na rtech krev, toužíš mít sílu, se kterou vezmeš trpaslíka v plné zbroji a odhodíš ho, jakoby nic nevážil. Toužíš po tom vzrušení z lovu. Je to až erotické." Usmál se. "Je to obrovské opojení, když si něco ulovíš a hraješ si, než se konečně zakousneš." Oblízl se. A tobě se toho zachtělo.
"Tohle…" Thranduil by lhal, kdyby to popřel.
"Je to lákavé, velmi lákavé a velmi děsivé." To opravdu bylo.
"Nestanu se upírem." Řekl Thranduil. "odmítám to." Přece jenom to byl sen už dávno starý a odložený ve chvíli, kdy se Thranduilovi do krku upír zakousl. Žádná romantika, žádná fascinace, jen kruté vraždění. Ne, to nechtěl a věděl to, byť v něm stále byl hlásek, který ho k tomu sváděl. Nepřiměješ mě se tomu podvolit.
"Taková škoda…" Legolas se usmál. "Ještě ale uvidíme, neřekli jsme si poslední slovo."
K Thranduilově překvapení pak v klidu odešel. Král tam zůstal sám, uvězněný v propasti. Nelíbilo se mu to. Zhluboka se nadechl, aby zahnal výr myšlenek. Teď se musí soustředit na to, jak se dostat ven z téhle šlamastiky.
Nejdřív se musel dostat ven z propasti. Prokoumal stěny a zjistil, že tam, kde spadl je nejvíce spár a dá se tam vyšplhat, tak se do toho hned dal. Skála byla dostatečně zvrásněná a on vyšplhal už na tolik skal a stromů že to pro něj nebylo nic náročného. Opatrně prsty zkoumal každé místo, kde se chtě zachytit, nesměl udělat chybu. Byla to námaha, ale dostal se ven. Rozhodl se sejít ze skal, zde byl moc na ráně. V lese mohl zakrýt svůj pach…
Thranduil si našel naváté listí mezi stromy, velice hlubokou hromadu hnijícího listí. Usmál se, tohle mu mohlo pomoci zakrýt jeho vlastní pach před upírem. Vyhrabal v ní díru a celý se zahrabal. Nechal si jen odhalenou tvář v prohlubni, aby mohl dýchat, ale aby nebyl vidět. Zavřel oči a odpočíval dýchaje tlející listí a česnek. Nějak ho to ukolébalo a usnul.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zorindil Zorindil | Web | 26. července 2015 v 17:40 | Reagovat

Super příběh... Píšeš úžasně. Jak ráda píšu Slintám po pokračování :))

2 Morell Morell | Web | 26. července 2015 v 19:43 | Reagovat

[1]: Tak to je mi ctí a neboj, další kapitoly jsou na cestě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama