Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Je to trošku jinak - 8

8. července 2015 v 15:36 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Dlouho nic nenacházeli. Šampióni i všichni, co je následovali, udělali svou práci nanejvýš důkladně. Thassarian našel několik útržků, ale nic kloudného z nich nevyčetl. Koltira pojednou zůstal stát u velkých dveří. Ostatní k němu brzy přišli.

"Tiro?" Oslovil ho Thassarian.
"Ledový trůn." Řekl Koltira.
"Mohlo by tam něco být." Řekl Kael.
Koltira zatřepal hlavou. "Musím se soustředit." Řekl a zatlačil na velkou bránu. Ta povolila a všichni spatřili ledový osten, který měl na vrcholu trůn krále nemrtvých. "Drž se dál Kaeli." Řekl Koltira pevně a rukou ho držel v bráně.
Kael přikývl a sledoval, jak to tam oba rytíři prohledávali. Občas se ohlédl, jestli náhodou někdo nejde, ale nikdo tu nebyl. Tohle místo mrazilo jeho srdce a ruce mu připomínaly, že v nich nedávno byla magie nemrtvých. Znovu pohlédl dovnitř. Arthas tam byl, mrtvý a opuštěný všemi. Kael zůstal upřený na mrtvého krále, ve kterém tolik viděl sám sebe.
"Tady taky nic není…" řekl Thassarian a tím Kaela vrátil do přítomnosti.
Oba rytíři smrti se vrátili a vyšli z obrovské místnosti.
"Počkejte." Oba se otočili na Kaela. "Nemůžeme ho tu nechat."
Jejich pohledy se otočili na Arthase. Thassarian bezmocně rozhodil rukama.
"Měli bychom ho pohřbít." Přitakal Koltira. "tady ho můžou najít nemrtví a…"
Thassarianovi se rozsvítily oči. "Mohl by něco vědět."
Koltirovi spadla dolní čelist. "Ne, ne, ne, ne, ne, to nejde. Víš vůbec, co riskujeme?"
"Jo."
"Když by nám to řekl, hodně by to urychlilo naše snahy. Možná je to i jediná možná cesta."
"Vy taky?" Ohradil se Koltira. "Al'ar nás ochraňuj."
S tím přešel k mrtvému a opatrně do něj šťouchl botou. Pak mu do ramene kopl tvrdě. Mrtvé tělo, přimrzlé podlaze se tak odlepilo. Koltira vzal okraj pláště a za něj ho odtáhl k ostatním. "Je tuhej, jak nikdo druhej." Řekl nadlehčeně. "Tady to ale provádět nebudeme."
"Kam ho chceš až vláčet?" Zeptal se Thassarian.
"Má pravdu, tohle je jeho palác a pevnost, naše kouzla by byla k ničemu. Musíme to provést mimo ledovou korunu." Řekl kael. "Najdeme nějaký závěs a odneseme ho na gryfech pryč. V Northrandu je spousta skrytých míst na rituály…"

"Je tohle možný…" povzdechl si Koltira, zatímco si v jedné zapadlé jeskyni chystali místo.
Kael a Koltira dělali hodně svých kouzel, aby jim to klaplo přesně, jak chtěli. Když bylo vše připraveno, dali si oba mágové nejdříve odpočinek, aby znovu nabrali síly. Až pak přesunuli mrtvé tělo do kruhu, který si připravili, obklopený ukradenými svícemi a runami. Thassarian na Arthase položil svůj meč a upřel na něj své nemrtvé energie. Krátké kouzlo stačilo a mrtvý se začal hýbat.
Arthas otevřel oči a rozhlížel se. Vrhl nenávistný pohled na Koltiru.
"Tak se znovu setkáváme." Řekl Kael.
Arthas se otočil na něj. "Za to můžeš ty, že se nemůžu hýbat, že?"
"Opatření. Jistě chápeš."
"Lépe, než kdo jiný." Řekl Arthas s úsměvem.
"Kde je Legolas?"
"To j nevím."
Kael se přiklonil blíže. "Řekl jsi mi, že o něm něco víš, že jste proti sobě bojovali. Řekni mi všechno."
Rozesmál se. "Vážně si myslíš, že ti to řeknu?"
"Měl bys," řekl Kael. "Jinak ode mne žádnou laskavost nemůžeš čekat."
"Nebezpečný přístup." Řekl Arthas. "Je hodně jako ty, podvodník a lhář. Nevelel démonům sám. Byl s ním další jako on, nemrtvý rytíř smrti, jako tady ti šašci, jeho krutost mě málem dělala lidumilem." Usmál se. "Jmenuje se Dorflen. Neshodli se a Legolas ho zradil, proto mne neporazili. Ten tvůj elf zmizel jedním z portálů a ten druhý mi padl do rukou. Nabídl mi spolupráci, neměl na vítězství démonů žádný zájem. Věděl jsem, že chce Ledovou korunu pro sebe… ale teď, když je Ledová koruna prázdná…"
"Mohl utéct a vydat se za ním."
Arthas se usmíval. "Jestli ho chytí, tak to škvrně nic dobrého nečeká. Nechtěj tomu nemrtvému padnout do rukou. Umí dát slovu utrpení nový rozměr."
Koltira se zamračil. "Může lhát."
"Můžu vám pomoct ho dohnat, než se dostane k portálů, kterým Legolas uprchl. Je to daleko."
"Jak daleko?" Zeptal se Thassarian.
"Na východním cípu Northrandu. Musí překonat hory."
"Byl jsi poražen před dvěma dny." Řekl Koltira. "Myslíš, že tomu tak pořád je?"
"Chodí vždy pěšky, žádné zvíře ho nechce nést, takže ano. Pomohu vám ho najít."
"Výměnou za co?" Zamračil se Kael.
"Necháte mě jít."
"Já věděl, že to nemáme dělat." Řekl Koltira zhrzeně.
"Bez něj ho nemusíme najít včas." Řekl Kael.
"Princi, lepší ztratit dva elfy, než tisíce, které jeho rukou zemřou, když ho pustíme." Řekl Koltira. "Na tohle přistoupit nemůžeme."
"Pokud je ten druhý takový, jak říká," řekl opatrně Kael, "tak zemřou mnozí v obou případech." Povzdechl si. "Můžeš mi dát nějakou jistotu, že dodržíš své slovo?"
"Já?" Podivil se Arthas.
"Ty, protože tě pustím, pokud si budu jistý, že půjdeš s námi a pomůžeš nám tohle všechno uvést ke konci. Zastavíme toho nemrtvého elfa a najdeme Legolase a ty nám pomůžeš."
Koltira skryl tvář v dlani.
"Dovedu vás k portálu, stihneme to před ním, ale více vám neslíbím."
"Nedodrží slovo." Řekl Thassarian.
"Nemá už jak ovládat nemrtvé." Řekl kael. "Nemá nic."
"Nemá nic, o čem víme. Ale co to, o čem nevíme?" namítl Koltira.
"Utíká vám čas," připomněl jim Arthas.
Tři na sebe vzájemně pohleděli. Kael se pak znovu podíval do nemrtvých očí Arthase. "Ty parchante." Řekl tiše a rukou rozhrnul písek tvořící kruh.
Dlouho chystaná kouzla byla okamžitě k ničemu. Arthas ze sebe setřásl Thassariana a vstal. Vyšel ven a odkudsi na jeho zavolání přiběhl nemrtvý kůň. On ho s radostí přivítal a krátce se s ním lísal.
Ostatní nasedli na gryfy, kteří museli letět blízko nad zemi, protože pěšky nestačili čipernosti nemrtvého koně Nepřemožitelného. Arthas je vedl na východ tajnými cestami, které neznal kromě něj téměř nikdo. I když byl prudký vítr a začalo sněžit, Arthas ani nezpomaloval, protože je vedl cestami, kde je počasí tolik nebrzdilo. Vedl je jistě a rozhodně, věděl, kam jede. Průsmykem překonali hory a mířili do krajů, kde nebyl sníh věčně. I v Northrandu byly lesy a k nim mířili.
Až u nich se zastavil a nechal vyčerpané gryfy i Kaela odpočinout. Vycházelo slunce a oni opět pokračovali. Arthas je přivedl do skal, kde bylo dobře skryté, odlehlé místo.
Koltira si prohlížel okolí. V mysli připustil, že by to tu hledali skutečně dlouho. Opět nechali zvířata odpočívat, ale všichni začali zkoumat bránu. Arthas byl stále s nimi. Zkoumali runy na bráně, i zbytkové energie po posledních přenosech. Brána ale byla zavřená a velmi dobře zapečetěná.
"Celý Legolas." Povzdechl si Kael. "Vždy měl schopnost předvídat nebezpečí. Zametl po sobě stopy příliš dobře."
"Pak nám čest nepomůže, ale…" řekl Arthas a usmál se. "Je někdo, kdo ví, co dělat."
Kael si prohrábl vlasy. Stačila chvíle. Arthas nebyl pozorný a sotva se stačil otočit, když mu Koltirův meč rozsekl lebku a pak mu hlavu usekl.
Koltira jen šokovaně hleděl na prince, který právě jeho meč odhodil, protože jeho energii nemohl snést. Vzpamatoval se, když spustil Thassarian.
"Vy jste se zbláznil." Řekl naštvaně.
"A cos čekal? Že ho nechám odejít? Nic jsem mu neslíbil." Řekl Kael a otočil se. S tím vytvořil ohnivou magii a mrtvolu spálil. "Udělal jsem to bezbolestně, to byla má vděčnost za jeho pomoc."
Koltira se otočil k nemrtvému koni a pak na cestu, kterou se sem šlo. Povzdechl si a sundal mu postroj. Pak ho pustil. Kůň pomalu odešel, jako by věděl, že už zde o něj nikdo nestojí.
"Je mi líto toho zvířete." Řekl tiše. "Co s Doriflenem?"
"Musíme počkat, až nám otevře portál." Řekl Kael. "Co kdybychom se k němu přidali?"
"My tři? Jako tým?" Zaváhal Thassarian.
"Už se staly divnější věci." Řek Kael.
"Ne o moc." Řekl Koltira. "Tak veďte princi…"

Udělali si ohniště a začali zpívat. Tak se brzy alespoň trochu rozveselili. Kael se opřel zády o svého ležícího gryfa a přidal se k Thassarianově opilecké písničce. Byla paličatá, ale to nevadilo. Šlo o to, aby byli bezstarostní, slavili úspěch ne úplně jakože, Král nemrtvých byl mrtvý.
Najednou Koltira vstal a zamával mečem na cizince. Kael nedal znát, že má radost z nemrtvého rytíře smrti, dokonce dokázal skrýt své překvapení nad jeho vzhledem. Měl jen lehké brnění, přes které mu splývaly dlouhé bílé vlasy. Kaelovi nějak připomínal Legolase. Nebyl to on, ale byl mu podobný.
Zvedl ruce. "Nebojte se mě, nejsem nepřítel. Vidím, že slavíte, ale co?"
"Pád krále Lichů." Řekl Kael s jistotou. "K vám se zpráva nedonesla?"
Elf se usmál. "Ale ano, donesla, také jsem to oslavil. Jen po svém." Usmál se. "Máte práci?"
"Momentálně jsme po práci." Řekl Kael. "na nějakou dobu zlato máme, ale to zmizí brzy. Máte něco?"
"Ano, něco bych měl." Řekl elf sladce. "A odměna bude velká."
Kael se usmál zrovna tak sladce. "Tak to je hudba pro moje uši." Otočil se k ostatním. "Co říkáte, zabijeme ho, nebo ho necháme mluvit, jestli nám zaplatí?"
Koltira dělal zamyšleného, Thassarian se rozesmál. "Ať mluví."
"Jsem na lovu, jeden z mých věrných mě zradil. Chci ho najít a chytit, mám pro něj runový kámen, kterým ho ovládnu, aby mi už nezběhl. Od vás chci pomoc se stopováním a honěním. Pak se ke mně můžete připojit v boji proti mým nepřátelům a až bude po boji, dostanete zlata, že ho neunesete."
"To bys nám ho musel dát opravdu hodně." Řekl Koltira.
"To hodlám." Řekl elf. "Tak co říkáte?"
Kael věnoval svým přátelům pohled. Pak se otočil na Doriflena. "Málo."
"Dobře, dám vám více, vaše vlastní království ve světě, kam vás zavedu, nikdo z vašich nepřátel zde vás už nikdy nenajde. Nový začátek."
Kael se zakřenil, že o tom přemýšlí. "Já do toho jdu." Řekl rázně.
"Já též." řekl Koltira a Thassarian hned přitakal taky.
"Perfektní." Přišel k ohni. "Já jsem Doriflen, a vy?"


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarushef sarushef | Web | 8. července 2015 v 19:51 | Reagovat

To se mi fakt líbí))

2 Morell Morell | Web | 8. července 2015 v 20:01 | Reagovat

[1]: To mně fakt těší.

3 Maya Maya | E-mail | 9. července 2015 v 20:26 | Reagovat

Dokonalé. Rychle pokračuj. Píšeš úžasně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama