Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Je to trochu jinak - 16

31. srpna 2015 v 12:48 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
"Teda… v Pevnosti Tempest, mezi démony a problémy s magií… Proč se o tom nemluvilo?" Přemýšlel Koltira nahlas.
"Protože jsem nikomu jinému neřekl, že čekám dítě." Řekl Kael. "Utajili jsme to. Bylo by to velmi nebezpečné, kdyby to kdokoliv věděl. Pár kouzel a nikdo necítil žádnou změnu, natož pak moje rostoucí břicho. Ani Kil'jaden si ničeho nevšiml…" Kael si povzdechl. "Stejně to bylo velice náročné, na Legolasovi jsem doslova závisel. Dělalo se mi zle z energie démonů, mohl jsem si ji brát jen od něj, tak mi pomáhal, jak se dalo… Po pevnosti se rozneslo, že jsem si z něj udělal osobního sluhu… nic neobvyklého. Nikdo nic netušil. Dokonce ani ti, co se mě pokusili zabít a vyhnali nás z tempestu." Kael se usmál. "Nikdo si neuvědomil, že bojuj jen s iluzí, kterou jsme s Legolasem používali už měsíce, abych mohl dál řídit elfy i když jsem se hlavně schovával u sebe a snažil se zachovat si síly."

"Takže vás ani nezranili?"
"Ne, na to stačilo, že jsem musel utéct z místa tak nabytého magií ve svém tak zoufalém stavu, Koltiro. Temní kněží mi pak vytvořili krystal, aby mi vtahoval do těla energii démonů. Ti si mohli všimnout, ale pochybuji." Kael se rozhlédl. Na vodě se odrážela šeď mraků. Tohle nijaké počasí mu nějak přišlo vhodné k vyprávění.
"Iluze sice zakrývala, že čekám dítě, ale když jsem se vrátil domů a začal pracovat na novém příkazu pána démonů, po pár dnech jsem pocítil porodní bolesti, malá přicházela na svět…"

* * *

"Šhhh, jsem tu s tebou." Šeptal Legolas mírně a držel Kaela za ruce. Trvalo to tak dlouho.
Kael si o něj opíral hlavu. Tohle bylo tak náročné… Svíjel se v bolestech. Legolas na to vždy reagoval tak, že ho přitiskl k sobě a utěšoval ho. Koutkem oka zahlédl okno a nádherný den, který byl venku. Raději přitiskl tvář k Legolasově hrudi. Byli tu sami, nikdo nevěděl, co se děje. Jen jeden nebo dva elfové věděli, že sem prostě nesmí nikoho pustit, ani jídlo, nic.
Kael znovu zaklonil hlavu a zakňučel.
"Zvládneš to," řekl Legolas mírně a pohladil ho po vlasech. "Dokážeš to."
"Bolí to," řekl Kael a snažil se začít dýchat více zhluboka.
"Jsi zesláblý," Legolasova ruka pohladila břicho, ještě se neotevřel dost. "Ještě ne. Snaž se odpočívat."
"To se nedá!" To á dost prodloužil s dalším stahem. "Moc!" vykřikl.
Legolas rychle dal ruku na břicho, aby zjistil, jestli je něco špatně. Jeho smysly pronikaly skrze tělo prince jako nic, ale vše bylo v pořádku. Když Kael vyvalil oči znovu, došlo mu, že jen zesílily jeho stahy. Povzdechl si…

Byla hluboká noc a na oba elfy dopadalo světlo krystalových lamp. Jindy by to byla příjemná atmosféra, ale nyní jen Legolas prosil bohy, aby pomohli Kaelovi se skrze tohle všechno co nejdříve dostat. Věděl, že musí být trpělivý, že to neurychlí. Tady prostě platí, že to trvá tak dlouho, jak dlouho je třeba.
Kael sám už vypadal uboze… hůře, než teď běžně. Už několik týdnů mu Legolas říkal, že vypadá strašně. Však taky bylo proč - celý zbledl, ten krystal v hrudi mu taky nepomáhal a vlasů měl na hlavě tak polovinu. Ale nejhorší bylo, že si Kael prostě nemohl pomoct od své závislosti na démonech. Chtěl pořád více a tak byl neustále z jedné strany tahán svou potřebou energie démonů a z druhé svým tělem, které tu energii odmítalo. Potřeboval ji, ale nemohl ji do sebe dostat.
"Lassi, cítím to." Řekl Kael. "Může ven."
"Tak jí pomož." Řekl Legolas mírně. "Sama to nezvládne."
Kael nevrle zafňukal. Neměl pocit, že vůbec dokáže ještě zatlačit. Další stah mu dal pocítit úplně jinou bolest, až se málem vyděsil. Bolelo to ještě víc. "Ne, tohle nemůžu." Řekl vyděšeně.
"Musíš jí pomoct." Legolas mu položil ruku na břicho. "Je připravená…"
"Ne…" Znovu zakňučel, jak se jeho tělo samo snažilo tlačit.
"Nesmíš ji nechat zemřít. Tenhle boj dokážeš vyhrát. Pořádně dýchej."
Ještě jeden stah a pak se Kael začal opravdu rozdýchávat. Musel si dodat odvahy. Pevně chytil Legolasovu ruku do své a při dalším stahu už tlačil vědomě. Kňučel při tom, ale soustředil se. Musí dál. Ještě jednou, povedlo se mu to silněji, ale cítil strašný tlak v pánvi. Ještě jeden. Měl pocit, že v něm něco křuplo, vykřikl, protože to bolelo ještě více… ale pak klid. Legolas ho položil na podlahu a on jen ležel, úplně vyčerpaný z toho všeho. Uslyšel křik čerstvě narozeného dítěte.
"Měl jsi pravdu, je to děvče, je nádherná," řekl Legolas a položil ji Kaelovi na břicho.
Kael si ji chytil rukama. Fňukala, ale uklidňovala se. Cítil, že je celá od krve, ale to ignoroval. Spokojeně usnul…

Porod Kaelovi ukončil namáhavou práci s energií. Konečně mohl nabírat pořádně. Ignoroval, že ho tak bolelo chodit, měl mysl jen pro energii démonů. Toho si všiml i Legolas. Začali se okamžitě hádat, protože Legolas trval na tom, že Kael nemůže přehlížet vlastní dítě.
Dva týdny po porodu Kael komunikoval s Kil'jadenem. Velký démon si ho prohlížel velmi pečlivě.
"Něco se stalo, že? Měl jsi tak malou touhu po energii démonů a najednou ji nasáváš rychleji než mnozí." Spíše to bylo konstatování, než otázka.
"Co mi blokovalo přísun, je již pryč." Řekl Kael.
"A co to tedy bylo?"
Princ zmlkl. Právě teď ho žádná přesvědčivá lež nenapadala.
Démon přivřel oči v podezření. "Když tak počítám… řekl zamyšleně, tak ta tvá abstinence byla… devět měsíců?"
Kael přikývl. "Asi tak."
"Takže jsi mi devět měsíců něco tajil."
Kael provinile mlčel.
"Kde je to dítě?" Neodpovídal. Démon mávl rukou. "Na tom nesejde. Zabij ho."
S princem málem střeplo. "Ale…"
Démon se jen mile usmál. "Neboj se, je to jen blbý děcko. Prostě se ho zbav, víš, jak tě drželo zpátky? Víš vůbec, jak moc blokovalo tvé energie? Víš vůbec, jakou moc už jsi mohl mít?" Kael stále mlčel. Očividně nad tím ale přemýšlel. Jaden se usmál. "Je to jen zábrana ve tvém rozvoji v moci."
Kael se narovnal. "Když se jí zbavím, posílí se mé schopnosti?"
"O tom nepochybuj, nebudeš ji přece už ani muset živit."
"Tak budiž…"

Na co Kael zapomněl, bylo, že dovolil Legolasovi, aby jeho rozmluvy s démony poslouchal. Tiše přišel do místnosti, kde malé dítě spalo. Jemně se pousmál a pohladil ji. Spala. Kael se rozhlédl. Legolas tu nechal své bílé nože, tak nádherné zbraně… Kael jeden chytil a beze zvuku ho vyvlekl z pochvy.
Pousmál se a vrátil se k dceři. Velmi opatrně ji natočil na záda. V místnosti bylo naprosté ticho. Slyšel jen vlastní srdce. Opatrně zvedl ruku a namířil hrot dlouhého nože na hruď dítěte…
Než stačil bodnout, Legolas do něj tvrdě vrazil a odstrčil ho. Malá se lekla, probudila se a začala plakat.
"Zešílel jsi?!" Vykřikl Legolas.
"Ne!" Křikl Kael. "naopak, otevřel jsem oči." S tím se vrhl s nožem na Legolase.
Legolas zachytil ruku s nožem a začal se s ním přetlačovat. Přitlačil ho na zeď a snažil se ho odzbrojit. Přitlačit se na něj nemohl, nabodl by do sebe jeho krystal. Dítě plakalo. Pokusil se ho shodit na zem, Kael mu vyklouzl a on uhnul kouli ohně. Chytil Kaela zezadu okolo hrudi a znovu zachytil ruku s nožem. Praštil s ní o stůl a Kael nůž pustil. Místo něj chytil Legolase za vlasy. Ten ho ale nepouštěl a snažil se ho přitlačit na zeď. S krystalem v hrudi to fakt bolelo.
Kael ho odrazil nohou a uvolnil se. Stále držel vlasy, tak za ně pořádně zatáhl a udeřil ho do hlavy. Jakmile Legolas spadl na zem, Kael se předklonil a sebral bílý nůž. Dítě pořád brečelo.
Rychle se napřáhl a bodl. Legolas vykřikl "Né!" a Kael zjistil, že zabodl nůž do jeho předloktí… ale i do Elenory. Než se Legolas vzpamatoval, udeřil ho tak silně, že od něj málem odletěl.
Dítě přestalo plakat. Kael shlédl krev, která zbarvovala světlou pokrývku. Uklidňovalo ho to. Znovu se otočil na Legolase, který si vytáhl nůž z ruky. Také si uvědomil, že Elenora už nepláče.
"Ty zrůdo," sykl a vrhl se na Kaela. Ve své zuřivosti s ním praštil o stěnu, pak vzal knihu kouzel pro pokročilé a udeřil ho do hlavy tak tvrdě, že princ zůstal ležet na zemi v bezvědomí…

* * *

Kael pozoroval vlastní ruce. Pak od pasu vytáhl dlouhý nůž. "Nechal ho tam." Řekl tiše. "Když nad tím teď přemýšlím, napadá mě, že možná nechtěl mít u sebe nůž poskvrněný takovým činem… Probral jsem se a už jsem neviděl ani jednoho z nich. Zmizeli…" Zhluboka se nadechl. "Musím ji vidět, musím vidět, jak vážně jsem ji tehdy zranil."
Koltira mlčel. Díval se do vod ztracený snad ve vlastních vzpomínkách. Kael schoval bílý nůž zase k pasu.
"Pak už nic nebylo dobrého. Al'ar dovolil démonům, aby si mě oživili, žil jsem pod jejich rukama, až se mi podařilo uprchnout a ukrýt se v poušti Tanaris. Ten nůž se mi mnohokrát hodil… Kéž by… kéž bych to mohl vzít zpátky, já… já ji měl rád a…"
"To já svou rodinu taky." Zašeptal Koltira. "Arthas mě přinutil je vraždit, nemohl jsem proti tomu nic dělat."
"Ale ty jsi to nedělal dobrovolně."
"Ne…" Koltira se zahleděl k obzoru, na Temný hvozd. "Ale ve výsledku to vyjde skoro nastejno… ne, je to horší. Elenora to na rozdíl od nich přežila…"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama