Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Je to trochu jinak - 18

31. srpna 2015 v 13:12 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Kael uhnul a vykryl další útok. Elf proti němu vytasil druhý meč, Kael si rychle uvědomil, že tenhle elf s meči mává stejně lehce, jako Legolas s noži. A on měl nůž jen jeden. Vykryl oba meče magickým štítem a nožem elfa zranil na ruce. Rozhodl se pro rychlý ústup. Pozpátku couval ven z místnosti a rychle chodbou, ale elfa nespouštěl z očí, zvlášť protože se ho ten elf stále pokoušel napadnout. Přes štít ale nemohl tak stále zkoušel, jestli ho energetická bariéra pustí skrz. Kael ucítil energii i za sebou. Pomalu se k němu blížily stráže. Uvědomil si další chodbu. Prudce vyrazil, oběhl krále a znovu se k němu natočil čelem. Teď je měl na očích všechny tři.

Opatrně koukl dozadu a usmál se. Most nad řekou, které teče ven. Znovu pomalu ustupoval, dávaje pozor na tři rozezlené elfy. Ustoupil na most, když za sebou opět ucítil elfy. Ještě, že byl dobrý mág. Nemusel ani otevřít pusu a jeho kouzla byla připravená. Někdo přiběhl a protáhl se mezi strážemi za ním. Kael do něj žduchl, až spadl a zůstal na mostě viset zachycený rukama. K úleku všech elfů sám skočil dolů a zmizel v jemném oparu nad vodou. Nespatřen nikým se vznášel nad hladinou a rychle zmizel z paláce…

Thranduil skoval oba meče a pomohl Talímu vylézt zpět na most. "Ty blázne, mohl tě zabít."
"Promiňte, výsosti." Odpověděl Talí, který se vsedě na mostě pomalu uklidňoval. "Byl jsem neopatrný."
"Ale odvaha ti nechybí." Usmál se král. "Tak pojď Elenora je prozatím v bezpečí."
"Ale ten elf unikl." Namítl Talí. "Může říct ostatním, kam mají jít."
Thranduil ho sice poslouchal, ale nebyl si jistý, jestli má Talí pravdu. Nějak mu nesedělo, že by elf, kterého spatřil u Elenory toužil po tom jí ublížit, když na to teď myslel… "Jak vypadal ten Kael'thas?"
Talí si dopřál hluboký nádech. "Blond, modré oči, rád nosil červenou, obzvláště patrné jsou u něj nehty, dlouhé a nabarvené na barvu krve." Takový byl, když jsem ho viděl naposledy."
"Škoda, že tenhle měl rukavice." Řekl král…
"Vy si myslíte že… to byl on? Blbost. Jak by se sem dostal?"
"Nějak to vždy jde…" Thranduil zamířil k Anarinovi.
Léčitel si prohlédl jeho i Talího. "Slyšel jsem boj, stalo se něco?"
"Cizinec v paláci." Řekl Thranduil.
Anarin přikývl a vytáhl obvaz. "Tak si sundejte košili."
Až zeď si Thranduil uvědomil, že má červený rukáv od zásahu mečem. Na bílé košili to prostě bylo vidět. Takové rány je vždy dobře ošetřit, tak neprotestoval.
Anarin ránu vyčistil a začal ji sešívat. "tohle není nic vážného, zahojí se to…" povzdechl si. "Chtěl jsem s vámi mluvit o Elenoře."
"Ano?" Thranduil byl zvědavý, protože ho její stav už chvíli trápil. Elenora byla nemocná.
"Ona umírá, výsosti. Nemůžu s tím nic dělat…"

"…Umírá?" Koltira se zatvářil lítostivě, když k tomu ještě vidět tvář zdrceného prince.
Kael přikývl. "Ta rána, co jsem jí udělal. Zabíjí ji to… já… ji zabil."
"Ne, ještě žije, ještě jí určitě lze pomoct. Thassarian je paladin a ti dokážou velké věci, když je o léčení."
"V té ráně je prokletí démonů, které jsem tam vnesl." Kael se otočil a díval se na dlouhé jezero, které viděl z jejich úkrytu na okraji temného hvozdu. "Nevím, jak by to šlo udělat."
Koltira se k němu připojil. "Slova nevím a nejde to tuhle situaci nevyřeší, princi… Pojďme, zeptáme se Thassariana…"


Thranduil měl bezesnou noc. Oba léčitelé se do sebe pustili a začali se hádat o to, kdo z nich je neschopnější, tak je nechal a šel si lehnout, ale spát prostě nemohl. Ta strašlivá myšlenka, že Elenora za nějaký čas umře, mu nedovolila ani zavřít oči. Anarin mu řekl, že k tomu nejspíš dojde, v den, kdy ji Thranduil přinesl do paláce. I Thranduil věděl, že byla ve vážném stavu, přes břicho a nohu měla řeznou ránu, už sice zašitou, ale očividně hlubokou. Cvičením se jim podařilo protáhnout jí vazy, takže jí nedělalo problémy chodit, ale problémy ji stále provázely. Občas měla problémy s jídlem… ale poslední dny se to už nespravovalo.
Celou noc buď ležel na posteli, nebo přecházel po místnosti. Miloval ji a tohle prostě nešlo jen tak přijmout.
"Myslel jsem si, že vás najdu tady." Thranduil se otočil na Gariliena. "Vypadáte hrozně."
"Cítím se hrozně." Připustil Thranduil. "Copak… to takhle může být? Ta malá si to nezaslouží…"
"Ne, nezaslouží." Přitakal Garilien. I on se zatvářil smutně. "Měla by se to dozvědět. Stejně na to brzy přijde, je chytrá a navíc už o tom mluví celý palác. Hádka Anarina a Talího způsobila, že to slyšelo dost elfů."
Thranduil na něj koukal beze slova, shrbený pod tíhou takového vývoje událostí. Garilien si povzdechl a přiměl ho si sednout do křesla. Pak mu přinesl víno.
"Nate, nemáte správnou hladinu."
Thranduil přijal víno. Zahleděl se do jeho barvy… "Zavolej mi Talího. Hned…"
Garilien odešel a brzy přišel rudovlasý léčitel, sám. Uklonil se králi. "Výsosti? Co potřebujete, chtě jsem jít spát."
"To já půjdu taky," připustil Thranduil. "Ten elf, co se nám vetřel do paláce… Můžeš mi pomoct zjistit, kdo to byl?"
"Možná…"
"Fajn." Thranduil šáhl po brku a kusu papíru, ale Talí ho zadržel."Znám lepší způsob. "Ukažte mi, kde v paláci byl…"

Thranduil nevěřícně pozoroval svazeček suchých bylin v Talího ruce. Talí je zapálil a sfoukl plamen, aby jen doutnaly. Pak vešli do Elenořina pokoje. Elfka tu nebyla, byla s Taruriel u řeky. Talí přešel k místu, které mu Thranduil ukázal a pak začal rukou rozhánět kouř a směroval ho. V oblaku kouře se okamžitě objevila postava. Byl to onen elf. Thranduil ho ihned poznal. Stál tam a díval se na postel.
"To je on."
"Ale ne, Valar moudří… to je princ Kael."
"On? Legolasův…"
"Ano, on. Nevím, jak se sem dostal, ale zjevně našel cestu." Talí si oblízl ruku a uhasil doutnající byliny. "Lor'themar měl pravdu, musí hledat svou rodinu… a zjevně ji našel. Dobrá zpráva je, že to znamená, že nás krvaví elfové ještě neobjevili, nás ani Elenoru."
"A ta špatná?"
"Že on neví, co se děje. Nebude jednat tak opatrně, jak by měl."
"Domluvíš se s ním?"
"Známe se už staletí. Znám jejich řeč. Thallaština je snazší než naše jazyky."
"Dobře." Trhanduil přešel místnost. "Vydej se za ním. Hned. Řekni mu, co se děje, o hrozbě krvavých elfů, i o stavu Elenory a o Legoalsovi. Ještě v něm můžeme mít spojence…"

Thranduil vyšel z paláce a na kopec, pod kterým palác stál. Na tom kopci byl strom a na něm rozhledna. Vylezl po schodech na rozhlednu. Tam se chytil větve a šplhal výše, až kde ho větve ještě unesly. Doriflen tu kdesi cosi kuje. Legolas má strašlivou žízeň po krvi a do toho se nyní přidaly problémy krvavých elfů s jejich princem… Thranduil se zamračil. To znamenalo, že Elenora je princeznou i jejich království. Tohle mu přišlo alespoň jasné. Strach o následnictví trůnu… Raději rychle myšlenky zahnal.


"Já nevím." Thassarian byl upřímný. "Můžu pro ní udělat hodně, ale nemůžu vám říct, co lze udělat, dokud jsem ji neviděl a nic nezkusil. Na dálku paladinové světlo nepoužívají… to je doménou elfských kněží."
"Kněží…" Koltira se zamyslel. "Jak se jemnoval…"
Kael se na něj otočil. "Kdo?"
"Takový outsider, pracuje jako kněz, ale málokdo ho uznává. Ale je fakt dobrý."
"Co, vyléčil tvé ženě revma?" Thassarian se rozesmál.
"Mimo jiné." Řekl Koltira. Na vše má vlastní názor a tak se s ním těžko mluví, ale je dobrý."
"Nyvoš." Řekl kael.
"Vy ho znáte?" Zaváhal Koltira.
"Jen z toho popisu. Tak nějak ho popisoval i táta, když jsem byl malý a poslouchal přes dveře, jak se o něco hádá s radními. Nějak mi to utkvělo v paměti."
"Má občas trable se zákonem." Připustil Koltira. "Ale krvavým elfům je věrný a po všem, co se stalo… alespoň není hrozbou. Určitě byl na expedici do Northrandu. Mluvil jsem tam s ním, několikrát… Jediný problém je, že není zrovna nakloněn princi."
"Tenhle problém mám s většinou krvavých elfů."
"A co vysocí elfové?" Zeptal se Thassarian. "Pár jich ještě zbývá."
Kael si připleskl dlaň na obličej s ne zrovna mírnou nadávkou na Thassarianův účet.
"To je asi tak lepší jako strkat ruku místo do sršního hnízda do vosího." Řekl Koltira a složil si ruce na prsou. "Malá naděje. Měli bychom se raději soustředit na Legolase a Doriflena, co říkáte?" Princ se zatvářil ublíženě. "Výsosti vím, jak to bolí, ale pochopte, pokud se nerozhodneme rychle, ztratíte je oba."
"To mi fakt pomáháš." Řekl Kael nevrle ironicky.
Koltira mu dal ruku na rameno. "Mrzí mě to, princi. Ale dejte na mě… Kolik má Elenora času?"
"Asi dva měsíce."
"Takže ještě máme trochu času. Věnujeme ho stopování Legolase a zastavení Doriflena. Pak uvidíme."
Kael nenáviděl tu chvíli, tu situaci… "Tak dobře…"


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama