Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Je to trochu jinak - 29

6. ledna 2016 v 16:59 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Tma. Thranduil si uvědomil, že leží na skále. Pak ucítil krev v puse. To ho velice rychle probralo. Usadil se a rozhlédl. Byl stále tam, kde se usadil a bylo tu šero. Proč ho bolí ruka? Zvedl si ji před tvář a vyvalil oči hrůzou. Měl ji pokousanou od upíra a v puse krev. V tu chvíli se roztřásl. Je možné, že se poskvrnil vypitím krve? Své vlastní? Povzdechl si a chtělo se mu brečet. Začal by, kdyby něco nezaslechl. Otočil se. Kousek od něj byl kámen. U něj byl Legolas, opřený o něj, ruku a hlavu na vrcholu kamene jako na polštáři, na tváři, hlavně na bradě, a na krku osychající krev.

Král byl dost zmatený z tohohle všeho. Vstal a šel kousek dál, kam mu dovolil stín. V druhé půlce noci docela zapršelo, ve vzduchu bylo stále cítit vlhko a on ve stínu našel louži. Tak se podíval na vlastní tvář. Vypadal jako on, s bradou červenou od krve. Povzdechl si a vrátil se tam, kde se vzbudil…
O něco později si Thranduil uvědomil, že i Legolas je vzhůru, hlavně protože tak řinčely jeho řetězy, když se hýbal.
"Nechtěl jsem tě budit." Řekl mírně.
"Tady nejde spát, když někdo hází kamením na všechny strany a do dalších kope."
Na to Thranduil neodpověděl.
"A já stejně nespal."
Thranduil se konečně usadil, teď blízko Legolase. "Nakonec jsme v tom spolu." Řekl otráveně. "Jak jsem se mohl sám pokousat?"
"Ty ses nepokousal."
Thranduil se na něj zmateně otočil.
Vzbudil jsem se k ránu a všiml si, že sem jdeš, tak jsem tě následoval. Když vyšlo Slunce, odvážil jsem se sem k tobě a… spal jsi. Neodolal jsem a kousl jsem tě do ruky. Ale pak jsi přestal dýchat a já se bál, že je to moje vina, tak jsem tě krmil." S tím otočil ruku, kterou držel na kameni a Thranduil spatřil, že si Legolas z vnitřní strany předloktí mnohokrát pokousal, aby krvácel.
"Legolasi," povzdechl si Thranduil. "Tohle…"
"Ale nezabralo to." Řekl Legolas a Thranduila tím ohromil. "Upíra krev okamžitě probere, alespoň u mě to funguje. Ale ty jsi nereagoval, tak jsem se kousal, dokud jsem měl sílu. Pak, když už jsem věděl, že ti více krve dát nemůžu, tak mi nezbylo, než to vzdát." Otočil se tváří ke kameni. Byl unavený nedostatkem krve ve vlastních žilách.
"Takže mi naznačuješ, že…" Thranduil se vrátil k louži. Vypadal prvotřídně upírsky, ale jeho oči… ty byly modré jako hlubiny moře. Bylo to za ním. Král se pro jednou na sebe usmál. Tohle bylo už lepší. Vrátil se k Legolasovi, ale ten spal. Thranduil si zkontroloval výzbroj a pak se vydal na lov…
Bylo po poledni, když se král vrátil do pevnosti. Jak čekal, Legolas byl na pořád stejném místě a pořád spal, nebo alespoň podřimoval. Vypadal dost vyřízeně.
"Legolasi." Oslovil ho nahlas.
"Ughm…" Zazvučel Legolas a rozlepil oči. Thranduil stál u něj, v rukou srnku se zavázanýma nohama a očima. Občas sebou pohnula, ale to, že nic neviděla, ji asi uklidňovalo. Legolas se nemusel ptát, bylo jasné, proč Thranduil svůj úlovek nezabil.
Legolas se pokusil narovnat, ale nemohl moc dobře sedět sám. Ve svém zoufalství se sám dost vykrvil. Myšlenka na čerstvou krev ale povzbuzovala. "Nějak mě bolí zuby," řekl trochu nejistě, ale už ukazoval světlu své dlouhé špičáky, které se těšily na krev.
Thranduil se k němu usadil a Legolas, poté co se ujistil, že má Thranduil všechny prsty z cesty, se zakousl do chlupatého krku, ale hned pustil. Než se Thranduil stačil zeptat, co se děje, Bílý nůž prošel krkem a Legolas se natáhl s hlavou pod jeho špičkou. Pak nožem pootočil a krev z krčních tepen mu tekla do otevřené pusy. Král si pomyslel, že být upírem je pěkně krvavá záležitost, když viděl, jak sice většina krve teče Legolasovi do pusy, ale některá mu tekla po tváři a pro polykání musel pusu zavřít, takže měl brzy i vlasy a ramena od krve. Thranduil se raději soustředil na to, aby vytekla všechna krev. Tohle zvíře bylo malé.
Až když krev přestala téct, Thranduil položil zvíře na zem a začal ho bílým nožem párat, aby si mohl taky dát. Tři dny nejedl a jeho břicho už se těšilo na něco, co může strávit. Nezastavil se, dokud nehořel oheň a nad ním nebylo několik kusů masa. Pak se usadil u ohně a pomohl k němu i Legolasovi, který stále odpočíval a už zase pomalu usínal. Zabalil ho do svého pláště a dál se věnoval ohni. Měl alespoň čas trochu přemýšlet o všem, co se stalo. Teď už zase není upírem, ale ani díly sobě nebo Legolasovi, ale Mandosovi. Na něco si vzpomínal z těch síní, ale vše bylo zahaleno mlhou. Ale přece byly věci, na které si vzpomínal velmi jasně, jednou z nich byla ta tapisérie Almarenu se Sauronem a Morgothem.
"To voní…"
Thranduil se otočil na Legolase. Elf se sice napil krve, ale vliv, který v něm byl, už ho opustil a co zbylo, se pomalu vytrácelo. Bude se zase muset naučit jíst, krev mu brzo stačit nebude. Přesto se usmál. Pak si ale uvědomil, že u sebe určitě žádný lembas nemá, který by mu namočil do mastnoty masa. Povzdechl si, ale nechal to být. Raději se věnoval ohni. Pak znovu uslyšel Legolase.
"Nemůžu spát," řekl. Thranduil se na něj otočil a zjistil, že se Legolas drží za tvář pod nosem. Opatrně odsunul krvavou ruku a zjistil, že Legolasovi tvář otéká. Thranduil tohle ještě neviděl. Opatrně položil prsty na tvář a opatrně zatlačil na otoky. Začínaly pod nosem a kousek na každou tvář, ale blízko pusy. Když zatlačil, pod prsty se pohnul zub. "Kvedlá se ti zub," řekl, když se Legolas po tom zatlačení uklidnil. "Můžu se podívat?" Legolas otevřel pusu a Thranduil opatrně tlačil na horní zuby. Mezi špičáky bylo vše v pořádku. Pak se dotkl špičáku. Hýbal se už při slabém tlaku. Druhý taky. Thranduil vstal a rychle seběhl k potoku, který vytékal z pevnosti. Tam se svlékl a zase se oblékl, ale bez košile. Tu namočil ve studené vodě a běžel zpátky. Pak ji nabídl Legolasovi a vrátil se ke svému masu.
Jakmile bylo dost hotové, sundal ho z ohně. Koukl po Legolasovi, který si chladil tváře. Krvavá svačina mu asi pomohla, nyní už i seděl a vysával vlhkost z látky. Thranduil se na to smál, upíři nepotřebují vodu. Legolasovi očividně zuby brzy vypadnou. Thranduil vybral nejtužší maso a podal ho Legolasovi. "Na a pořádně do toho kousni."
"Co?"
"Věř mi a pořádně do toho kousni."
Legolas byl dost nejistý, pak ale poslechl, otci věřil. S dravosti jemu vlastní se do masa zakousl a pak ho s výkřikem odhodil. Thranduil se pro něj natáhl, protože neletělo daleko a prohlížel si dva zuby, které v něm zůstaly, zatímco Legolas plival krev. Thranduilovi to dělalo trochu obavy, protože tyhle zoubky mu sahaly hluboko, byly dost velké. Vytáhl je z masa, otřel z něj krev a začal jíst.
Po chvíli se Legolas trochu uklidnil, pusa už ho bolela méně. Thranduil mu podal kousek masa.
"Na, a opatrně, máš v puse dost hluboký díry."
"Nevím, jestli můžu."
"Ale já vím, že můžeš. Měl jsi pravdu, nejsem upír, ale ty taky ne, vím o nich mnohem více, než ty. Pil jsi krev, ale mnoho s nimi společného vůbec nemáš. Jsi bledý, tak tě slunce pálí, ale nezabije tě." Thranduil se pousmál a sledoval, jak opatrně Legolas kouše do masa. "Alespoň to máš s krví."
"Blbej vtip." Řekl Legolas ale stejně se usmál…
Další den dopoledne, protože se svezli na místních jelenech, už Thranduil i Legolas spatřili brány paláce.
Thranduil se usmál. "Je krásné vrátit se domů."
Vyšli jim naproti stráže a Garilien. Měl v ruce meč proti upírům, ale špičkou mířil na zem. Thranduil měl okolo krku ruku Legolase a podpíral ho. Legolas byl pořád ještě slabý a měl přes sebe Thranduilův plášť, aby ho příliš nepálilo slunce. V klidu došli ke strážným a Thranduil se na ně usmál. Pak došel ke Garilienovi. Pomalu zvedl ruku a natáhl se k němu. Zachytil mezi dva prsty stříbrnou tiáru a sundal mu ji z hlavy.
"Ha, tohle mi chybělo." Řekl a dal si ji na hlavu.
Garilien si dovolil úsměv a stráže je pustily dovnitř.
"Čekal jsem, že tu bude veseleji," řekl Thranduil, stráže mu fakt přišly zamlkle. Obvyklé brblání se neozývalo.
Garilien si povzdechl. "Ráno se sem vrátil Kael'thas. Krvaví elfové v noci odešli z lesa, říkají, že je vraždil stín v plamenech, balrog. A…"
"A?" Ozval se Král.
"Elenora je mrtvá."
"Cože?" Legolas se narovnal, ale pak se zase pevně chytil krále a pomalu začal brečet. "Ne…"
"Je mi to líto." Garilien chytil Legolase z druhé strany. "Stalo se to někdy během východu Slunce."
"A Kael?"
"Je s ní."
Thranduil se šel trochu upravit a smýt ze sebe krev, přeci jen se divil strážným, že ho nechali projít do paláce se zkrvavenou bradou. Ale nyní už krev smýval a dával se do pořádku. Sám taky brečel po celou dobu, co se celého umýval, i poté, co už se oblékl a zápasil s hřebenem. To mu tak snadno nešlo. Nadával a brečel do toho, takže si nevšiml, čí ruce chytily ty jeho a vzaly si hřeben.
"Nehýbejte se," řekl a Thranduil věděl, že je to Garilien. Hřeben mu jezdil vlasy a postupně pročesával zacuchané vlasy. "Nevíme, kde je Doriflen, ale krvaví elfové jsou pryč. Situace se postupně srovnává. Vy dva jste doma."
Thranduil dál plakal, ale byl vděčný, že se ho Garilien snažil rozptýlit. Nechal ho, ať ho češe.
"Máte to pořádně zamotané," řekl a začal bojovat s velkým cuchancem.
Thranduil šáhl po sklenici a chtěl se napít vína. Ta ale byla prázdná, tak si nalil z láhve a vypil sklenici na ex. Než si ale začal nalévat druhou, Garilien mu láhev vytrhl. "Nejste v kondici pro pití." Řekl přísně.
Král se na něj otočil a velmi přísně se zamračil. "nalej." Řekl chladně.
Garilien sundal z láhve zátku a otočil ji dnem vzhůru. Všechno víno skončilo v koberci. Thranduil se mračil a být tu kdokoliv jiný, byl by už mrtvý. Taková byla troufalost oddělovat Thranduila a víno. Garilien ale neustoupil. Byl pevně rozhodnutý. "Nebudu přihlížet tomu, jak si uháníte otravu vínem, můj pane. Podruhé ne." Král zatínal prsty do dlaní, až mu bělely klouby, hlavu v mírném předklonu a zamračený ve velkém hněvu. Nejspíš i tiskl zuby a stál v takové bojové pozici, že mohl v každé vteřině vyrazit. Působil jako stín Morgotha, jako jeho jméno, když se vyřkne při vyprávění o terorech temného boha. Byl opravdu jen vlásek od toho Garilienovi useknout hlavu. Neudělal to, protože měl stále dost rozumu a jen uraženě odešel z místnosti, ignorujíce svůj vzhled.
Garilien, když byl král z doslechu, si konečně oddechl. Pak si uvědomil, že cítí vlhkost. Koukl, co to je a pak si šel rychle převléct kalhoty. Takový měl z krále strach, když zuřil…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vith Vith | E-mail | 6. ledna 2016 v 17:13 | Reagovat

holka ty mi chceš udelat umrtí radostí žejo?:D mám druhý vánoce a ted hurá na čtení :D

2 Morell Morell | Web | 6. ledna 2016 v 18:56 | Reagovat

[1]:Pár omentářů by byly zase vánoce pro mě.
Snad sis nemyslela, že přestanu? :-) Ještě je toho hodně na skladě.

3 Vith Vith | E-mail | 6. ledna 2016 v 20:38 | Reagovat

to sem ani nečekala že s tím švihneš ale takhle kratce 4 kapitoly jsou docela šok, néééé že bych se po dnešku zlobila :D

4 Vith Vith | E-mail | 6. ledna 2016 v 20:45 | Reagovat

btw čtu to tu celou dobu ale su lemra komentovat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama