Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Královská hra - 12

16. února 2016 v 15:26 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Toho elfa našel rychle, ale zarazil se, když se mu do nosu opřela vůně čerstvé krve. Raději se skryl ve stínech. A dobře udělal. Něco okolo něj prošlo, Téměř mu to vyhnalo vzduch z plic, ale přešlo to, ať už to byl kdokoliv. Zjevně tu bylo více mocných. Chvíli počkal, než vylezl ze stínu a došel k elfovi. Co zbývalo předtím z oblečení, nyní leželo už na podlaze, roztrhané, krvavé. A elf byl při vědomí, jeho rychlý dech byl dost slyšet. Thranduil si ho prohlédl, jak se třese, opravdu třese. Vzhledem k velice čerstvým krvavým čárám na jeho nohou nebylo moc pochyb, že dostal pořádně přes záda. Čerstvou krev měl i na rukou.

Došel až k němu. Jasně zářivá krev, jakmile začala osychat na těle, ztrácela stříbrné světlo, které v ní kolovalo. Thranduil cítil, jak ho ta vůně láká, čerstvá krev, přetékající tou zvláštní energií… Obešel ho a setřel trochu krve z jeho zad. Slízl jí z prstů. Připomínala mu elfa, ale měla jinou chuť… unikátní.
"Nepomůžu ti." Řekl roztřeseným hlasem.
Thranduil ho obešel a poprvé si uvědomil ten podivný obojek, ze kterého trčely dlouhé rohy směrem k elfově hlavě. Už se o ně určitě zvládl poranit. Vytáhl vodu a odzátkoval. Beze slova zvedl elfovi hlavu a pokusil se mu trochu nalít do pusy. Neodporoval. "Bojím se, že já tobě taky ne," řekl a dřepl si, aby měli hlavu alespoň ve stejné výšce. Chtěl mu vidět do tváře. Pořád tak neklidně dýchal…
Zvedl trochu hlavu a Thranduil mezi vlasy spatřil modré oko, snad tou modří i svítilo. Určitě. "Kdo jsi?"
Thranduil se pousmál. "Ten kdo dal svou duši, aby ostatní žili v míru."
Hlava zase volně padla a už neodpověděl. Thranduil si ho prohlížel a dostával obrovskou chuť na tu krev… Měla chuť jako žádná jiná… Obojek mu znemožňoval kousnout do krku. Takže ruka. Vstal, chytil ji mezi své a už cenil zuby pro kousnutí.
"Na to ani nemysli!" Ozvalo se velmi přísně.
Thranduil se otřásl a vyděšeně se ohlédl. Ten tvor byl sice bělovlasý, ale už z jeho přítomnosti bylo znát, že je to velice temný a krutý tvor. Jeho oči byly žluté a zlé. "jen jsem chtěl ochutnat." Řekl.
"Ten není k jídlu, upíre." Řekl tvrdě. "Co tu děláš?"
"Měl jsem se hlásit ve věži… ale ztratil jsem cestu."
"Do věže se jde nahoru a ne dolů, pitomče. Thuringwethil si zjevně moc dobře nevybírala své děti… Co u něj ještě děláš?! Vypadni!"
Thranduil se uklonil. "Ano pane." Rychle ho obešel, ale ten netvor ho chytil za ruku. "Ukaž se tu ještě jednou a nechám tě hladovět několik staletí. Jasné?"
"Ano."
"Zmiz… počkej. Něco od tebe chci." Thranduil znejistil. "Pojď sem." Došel k němu a zjistil, že drží láhev. "Nejsi neposkvrněný, že ne…"
"Ne," řekl Thranduil.
"Dobře, velmi dobře. Budu potřebovat tvou krev, mládě." Řekl a demonstrativně zamával lahví. "Naplň ji."
Thranduil přikývl a kousl se do ruky. Bylo to úplně jiné, když krev dával, než když ji pil. Stékala mu po malíčku a do láhve. Nebyla velká, ale musel se kousnout ještě podruhé, aby ji naplnil.
"Jeto dost?" Zeptal se nejistě.
Temný si prohlížel obsah láhve. Bylo tam dost snad i pro přeměnu tří bytostí na upíry. Pousmál se. "Ano, je toho dost. Za tohle ti zapomenu ten prohřešek, ale už zmiz. Příště tak laskavý nebudu."
Thranduil rychle odešel. Za druhým rohem se ale ohlédl. Nepronásledoval ho, takže se vrátil. Byl zvědavý. Proměnil se v netopýra a tiše po zemi se dovlekl zpět k vchodu do místnosti. Zůstal ve stínu na zemi, aby neudělal žádný hluk.
"Upír…" Temný se rozesmál. "Hrozná cháska. Nikdy nedělají, co se jim řekne."
Thranduil se bál, že ho vidí, ale neviděl, zajímal se jen o zajatce.
"Víš, uvažoval jsem, chtěl jsem tě umlátit do bezvědomí, ale když už jsem zpravil ten bič a vidím tě tu takhle, možná že takhle je to mnohem lepší." Docela se bavil. Král si ho prohlížel a pojal podezření, že jsou si ti dva neskutečně podobní. Ale opravdu jen vzhledem. Působili spíše, jako by jeden byl opakem toho druhého.
"Pořád je lepší, než ty."
V reakci na poznámku dostal rukojetí biče přes tvář. "Takhle se mnou mluvit nebudeš! Nejsi nic, než můj stín."
"Ty… si nezasloužíš nosit mé jméno."
Další rána. Jejich řeč byla čím dál podivnější i pro upíra skrytého u dveří.
Temný strčil elfovi rukojeť biče pod bradu a zvedl jeho hlavu, aby mu viděl do tváře. Odhrnul z ní vlasy a dal mu je za ucho. "Já ale jsem stále Manwe… ale ty, ty jsi jen troska, ze které po čase strhám i to, co zbývá." Pustil ho a hlava volně padla. "Nevydržíš tu bolest věčně."
Thranduilovi bušilo srdce… Manwe? Znovu svou mysl utišil, tihle mohou myšlenky číst, a pokud mu budou bouřit, uvidí, co si myslí a spatří ho.
"Pak budu zničen." Řekl Manwe. Nebyl to elf, ale vala.
"Ano… tak to skončí." Řekl temný spokojeně… Jak se tak díval, stav jeho vězně se mu líbil. "Tak nakonec skončíte všichni."
Teď už ho Thranduil upřímně nenáviděl, možná i pro jeho samotnou přítomnost, ve které temnotu doslova dýchal. V hlavě mu zrál dost blbý nápad.
"Nikdy…"
Do místnosti přišel další temný, i když působil mnohem více elfsky. "Tak co náš host?"
"Má velmi pevnou vůli." Řekl temný Manwe. "Nebude mluvit."
"Škoda. Zbavit se ho nemůžeme, řekl by ostatním, jak se chystáme."
"Pak bychom měli jeho mysl zničit."
"Souhlasím." Ozval se smích. "Ale našimi silami by to stejně trvalo dlouho a jen bychom se unavovali. Mám lepší nápad…" Mávl rukou a temný Manwe ho následoval.
Thranduil vyčkával. Temní odešli a nevypadalo to, že se vrátí.
Odvážil se a vrátil se k Manwemu. "Můj pane," řekl tiše a s úctou. "Musíte pryč."
Manwe se pokusil o pořádný nádech. "Není jak."
"Můžu vás zabít, vykrvit, vypít. Nebolí to až tolik."
I když měl skloněnou hlavu, všiml si Thranduil, že se Vala usmál. "Kéž by to bylo k něčemu. Ta koruna nedrží mé tělo, ale duši. I kdybys mi utrhl hlavu, tak zůstanu spoután, dokud mi nebude sundána… Tak byla navržena pro Melkora. On ji nepřekonal a já to nedokážu. Nemůžeš mi pomoct, upírku." S námahou zvedl hlavu. "Zmiz odtud, varuj ostatní, že se Melkor vrátil a že mu slouží 14 temných Valar. Tím uděláš nejvíce." Pak hlavu zase sklonil. "na mě zapomeň."
Thranduil váhal. Manwe byl vznešenou duší. "Nezapomenu." Řekl tiše a hřbetem ruky pohladil svěšenou hlavu. "Přijdou pro vás. Slibuju."
S tím vstal a vrátil se do chodeb. Musí se dostat ven. Jenže temní byli podezřívaví, a jak se nehlásil, tak došla trpělivost a našel brány zavřené a hlídané. Chtěli ho chytit, ale informovat skřety jim trvá, neslyší jejich myšlenky přes záplavu svých vlastních. Moc se zdržel. Proměnil se v netopýra a raději se schoval v houfu větších netopýrů. Po chvíli se mu podařilo i nabrat podobu podobnou té jejich. Pak ho napadlo přece jen se dostat do věže. Roztáhl křídla a už tam mířil. Alespoň doufal.
Ke svému štěstí se nespletl a brzy už měl okolo sebe kamenné zdi a prvním výhledem pro lučištníky se protáhl a už hnal pryč.

Nedivil se, že se hned brána rozrazila. Jeden z temných vyrazil za ním, následovaný velkým houfem netopýrů, kteří měli jediný úkol - sníst ho, rozkousat a zničit. I přestože byl upír, tentokrát pleskal křídly tak, že ho bolela, a ten mrak, ten temný netvor ho doháněl! Z toho mraku vystřelovaly dlouhé cáry kouře a natahovaly se jako prsty, snažící se ho chytit, Snažil se letět ještě rychleji, už cítil, jak mu chladne tělo, drápy z kouře už viděl vedle sebe… ne, musí utéct! Měl pocit, že mu upadnou křídla, ale nepřestával. Už ho cítil, jak ho málem svírá…
A pak se stáhl. Zůstal ve vzduchu, viditelný jen díky hvězdám, které zakrýval, a netopýři se stočili okolo něj. Ještě nebyl čas, aby se odhalili a on už opustil jejich území a dostával se nad kraje osídlené. Natáhl bolavá křídla a chvíli letěl jen klouzavým letem. Teď si oddechl skutečně královsky. Bolest ho brzy přešla, a tak přemýšlel. Manwe chtěl, aby varoval valar, ale jemu se do země světla nechtělo. Zatímco tak přemýšlel, všiml si jestřába. Tak ho napadl nápad. Ale k tomu potřeboval spíše orla. Vznesl se výš. Jestli tu jsou špehové Valinoru, tak to budou nejspíš orli. Takže hledal. Jestřáb sletěl pro myš, kterou viděl a pak ji tam jedl, ten to nebude. Thranduil se otočil zpět k Angmaru. Temný i s netopýry se už stáhli, viděl je, jak mizejí v pevnosti s nepořízenou. Jeho oči hledaly ptáky, jestli tam nějací jsou. A pak spatřil orla. Nekroužil, ale letěl krásným klouzavým letem a pozoroval. Thranduil zůstal daleko a vysoko a sledoval ho. Ha! Už podruhé zakroužil ne nad lesem, ale nad pevnosti! Thranduil se usmál nad svým štěstím. Jenže teď si s ním potřeboval taky promluvit. Když ho napadne nad Angmarem, odhalí je oba. Takže čekal, vznášel se a pozoroval.
Začal mít podezření, že si ho ten orel všiml, ale dál pozoroval. Trvalo to dlouho a Thranduil dostával žízeň. Ale když sletí dolů, aby ji zahnal alespoň na únosnou mez, už ho možná nenajde. Na to čeká…
Thranduil si vyčíhal osamělého zvěda na hranicích a sletěl dolů. Když už znovu jako elf, celý od krve, zvedl hlavu od mrtvého skřeta, nemohl orla najít. Ne hned. Zaletěl za hranice a mířil pryč. Perfektní…
Chytit orla ve vzduchu. Thranduil se zapřísáhl, že už to podruhé dělat nebude. Ale nyní se snažil. Vznesl se vysoko nad něj a pak padal. Proměnil se v elfa, chytil ho a síly své moci dopadl na zem nezraněný… teda nezraněný z pádu. Pták bojoval o svůj život a kloval jak pominutý. Thranduila dokázal klovnout hluboko, ale ruce s černými drápy ho držely pevně.
"Přestaň, ty blázne," řekl mu Thranduil. "Má krev tě otráví. Já tě nezabiju. Potřebuju jen, abys donesl zprávu valar, pokud jim tedy sloužíš. Špehuješ tu, ale já tě nepřátelům nevydám, neboj." Orel se v jeho rukou uklidnil a už byl zticha. Podíval se dlouze Thranduilovi do očí, velmi nezvířecí chování. Thranduil trochu povolil sevření, ale orel nebojoval. "Dobře, sedneš si mě na klin a budeš poslouchat, řeknu ti všechno, co vím a ty to doneseš mocným. Domluveno?"
Ozvalo se tiché pípnutí. Thranduil se rozhlédl, ale byli na bezpečném místě. Usadil se a postavil velkého ptáka na nohy. Ten se mu usadil na klíně.
"Tak mě dobře poslouchej…"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vith Vith | 17. února 2016 v 16:24 | Reagovat

chudák Manwe :( Snad dorazej dříve než bude ámen :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama