Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Královská hra - 16

29. února 2016 v 9:39 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
První pevnosti padly snadno, jakmile ale oddíly Valar vstouply na území Angmaru, Oromeho úvaha o celistvosti všech staveb v jednom komplexu se potvrdila. Skřeti je téměř svírali, vylézali z již dobytých pevností, jako by je elfové a maiar nikdy nedobyli. Alue už nevydržel déle skrývat své bomby a dvě pevnosti, které je ohrožovaly nejvíce, odpálil tak, že se proměnily v horu sutin a podzemí pod nimi se uzavřelo. Skřety kosili jako slámu, ale jejich počty se zdály nekonečné a pak vyšli obři. Dobře ozbrojení a obrnění, vylezly katapulty a posílaly na elfy kamení a oheň.

Postup Valar do ledové země se téměř zastavil. A to Orome i Tulkas pomáhali rukama a Irmo mátl nepřátelům smysly. Jenže temní Valar uměli obdobné věci. Elfové ve předních řadách občas zpanikařili, což se jim stávalo osudným, z hlavní pevnosti, blízko původní jménem Carn-Dun, přicházel otrávený vzduch, který bojovníkům působil boláky. Orome i Tulkas se tak museli často stahovat, aby se mu vyhnuli, což se ne vždy podařilo. Este neměla nikdy tak plné ruce práce a to jí pomáhaly Nienna, Yavanna a Vána. Varda se snažila útok korigovat. Sledovala celkovou situaci a snažila se korigovat útok. Hodně věděla od Manweho i Oromehoa Tulkase. Byla schopná, ale čím déle pozorovala děj, tím více jí bylo jasné jedno. Nemohou vyhrát. Temní Valar ještě ani nemuseli sami vystoupit na povrch s už vojsko Valar bylo v nejistotě. Když se ohlédla k jihu a uvažovala, kam se stáhnou, uvědomila si Varda, proč jim dovolili vstoupit tak daleko… dovolili jim to a z jihu už pochodovala další armáda. Vedl ji temný Tulkas, blízko něj byl temný Ulmo, a s ním mnoho nestvůr.
Varda zavelela ústup…


Valar se podařilo s velkými ztrátami stáhnout a odvést vyčerpané elfy až ke Thangorodrim, kde se s nimi opevnili. Angband se tak stal elfskou pevností. V něm i v jeho okolí nyní odpočívali elfové. I když se jim nechtělo, Valar se museli rozdělit. Varda sebou vzala Náma, Irma a Niennu a vydali se pro posily do Valinoru, zatímco ostatní chránili elfy a všechny, co posbírali cestou, což byly jen zbytky lidských osad, pro případ, že by se temní rozhodli na ně zaútočit.
Este zůstala a s mnoha léčiteli se starali o nemocné a i Valar potřebovali pomoct od boláků, které jim způsobila temná magie ve vzduchu…

Elfové, co byli ochotní jít, se chystali a Varda požádala o pomoc orly, kteří se tedy chystali na další přelet moře, aby pomohli jejich pánu. Orome už okolo Thangorodrim svolával zvířata. Varda přemýšlela, kde by ještě mohla najít výhodu. Rozhodla se navštívit Mandos a zeptat se Náma.
Námo si zrovna vyměňoval obvaz na bolácích. "Obávám se, že to nebude nic snadného. Mohu otevřít brány Mandosu, ale bojím se, že bychom je pak křísili znova a znova, a stále častěji. Bránu otevřu, až půjde o Valinor, až nám nezbude nic jiného."
"Co dalšího ale máme?"
"Prohráli jsme bitvu, ne válku, má paní." Řekl odměřeně. "Ještě nejsme tak zoufalí."
Varda udělala zoufalou tvář.
"Manwe tu dost mluvil s Ancaronem. Třeba by bylo možné ho přesvědčit, aby nám pomohl… ale pochybuji."
"Ancaron? Jistě, ten balrog. Zavedeš mě k němu, prosím?"
Maia byl stále v poutech, nehybný, klidný. Jakmile se otevřely dveře, otočil k nim hlavu.
"Královna Valar." Řekl překvapeně. "Vás bych tu nečekal. Čemu vděčím za takovou čest?"
"Situace tomu chce, abychom se my dva setkali." Řekla Varda. "Stvořil jsi temné Valar. Takže jestli se chceš odtud dostat, budeš nám muset pomoct je zase zničit."
Ancaron se zasmál. "Takže to vyšlo, povstali a předpokládám, že Melkor též."
"Máš z toho radost?"
"Temnota musí existovat. Svět bez zla nemá smysl, má paní, stejně jako bez dobra."
"Ohrozil jsi životy všech."
"Jsme nesmrtelní." Ancaron se pousmál.
"Projdeme se, co říkáš? Mluvme civilizovaně. Když slíbíš, že neutečeš, alespoň se trochu protáhneš."
"Víte, že můžete věřit mému slovu… Dobře, souhlasím."
Námo vytáhl klíč a postupně Ancarona odpoutal.
Maia si kontroloval místa, ze kterých byla sundána pouta. Byla to taková úleva, zpátky do nich se rozhodně netěšil. Varda ho vyvedla z cely a procházeli se po chodbách mandosu, střežení dalšími maiar.
"Nenecháváte nic náhodě, že?" řekl Ancaron, když si uvědomil maiar okolo.
"Neber si to osobně." Řekla Varda mírně. "Chci jen mít jistotu… ale pravdou je, že… máš znalosti a Valar by z nich mohli hodně vytěžit, pokud jsi ochoten nám pomoct."
"To jsem." Řekl Ancaron. "Ale to závisí na Manwem, jestli se nepletu."
"Můj manžel je…" povzdechla si. "Nezvěstný."
Ancaron se zastavil. "Nezvěstný?"
"Dle našich informací je v rukou temných Valar."
"Ach… Takže… předpokládám, že teď je břímě vlády na vašich bedrech." Přikývla. "To je smutné. Temní s ním nebudou mít slitování a jen tak vám ho zpátky nevydají."
"To je mi jasné." Povzdechla si Varda a zamířila k blízké fontáně. "Náš útok na ně skončil špatně, armáda je nyní v Thangorodrim. Bojím se, že než je překonáme, ztratíme příliš mnoho síly. A jestli pak napadnou Valinor…"
"Tak mohou vyhrát." Ancaron přikývl. "Jsou jednotní a je jich o dva více, než vás. Navíc o ty dva nejmocnější."
"Pomůžeš nám?"
"Má síla ty dva nepřekoná, má paní." Řekl Ancaron. "Ale pokud mi Valar odpustí vše, čeho jsem se proti nim dopustil, jsem ochoten vám radit, co dělat. Žádná pevnost není nedobytná."
Varda se zamyslela. Námo na ní dělal tváří gesta, mluvili spolu, Ancaron věděl, že mluví o něm, o tom, jestli ho propustí. Námo nechtěl.
"Nemůžeme se dohodnout," řekla Varda rozvážně. "Nemáme jistotu nad tebou ani tvými činy."
"Chcete jistotu, v těchto časech tak vzácná věc." Ancaron pokýval hlavou. "Ale nemám jak vám ji dát, pokud nevěříte mému slovu."
"Chtěla bych." Pokývala hlavou. "Budiž, necháme tě chodit volně po Mandosu."
Ancaron se pousmál. "Manweho palác by byl logičtější místo."
"Proč?" Ohradil se Námo. "Proč zrovna jeho palác?"
"Abych mohl pozorovat nepřítele."
Varda se zarazila a málem o fontánu zakopla. "Pozorovat? Máš snad stejný dar jako Manwe? Můžeš vidět daleká místa?"
"Ano. Ale ne celý svět, jako on. V jeho paláci se mi snad podaří mou schopnost posílit, abych viděl dost."
Námo a Varda si věnovali vážný pohled.
"Dobře, Manweho palác tedy, ale zůstaneš v jeho zdech, anebo na pozorovatelně nad palácem. Tvůj návrh na propuštění ještě nechme stranou. Snad lze prominout vše ve Středozemi, co jsi dělal ve službě Melkorovi, protože jsi pak tak dobře vládl elfům, ale temní valar jsou krutostí proti všem. Jestli si přeješ milost, musíš nám s nimi pomoct. Pak, až bude po všem, zhodnotíme tvé zásluhy."
"Vyměnit jedno vězení za druhé… navíc dobrovolné." Řekl Ancaron zamyšleně. "Asi není moc na výběr. Na naší vzájemné důvěře musíme teprve zapracovat. Dobrá. Ujednáno…"

Krása a čistý vzduch paláce krále Valar uměly nadchnout a Ancaron se tu cítil dobře. Byl po pravdě vůbec rád, že opustil Mandos a místo toho byl zde na místě, kde bylo příjemně. Ale pořád to bylo vlastně vězení. Ancaron měl ale důvod to akceptovat. Prošli s Vardou palácem a vyšli na pozorovatelnu, kde obvykle vysedávala s Manwem, společně pozorovali svět a těšili se z něj.
Ancaron se usadil na Manweho trůn a rozhlédl se. Jeho schopnosti se obnovovaly postupně. Už nyní ale viděl až k pobřežím Středozemě. Vailoru viděl taky hezkou část. Jak čekal, Manwe na tomhle místě zanechal velmi silný dotek a on se tak mohl naladit, napojit se a svůj zrak posílit. Ne napořád, ale na chvíli mohl vidět až za Mlžné hory. Pak si musel odpočinout. I tak ale viděl dost a Varda věděla, že žádný odvetný útok se zatím k elfům neblíží.
"Dokážeš s námi komunikovat?"
"Ano." Řekl Ancaron. "Má schopnost komunikovat telepaticky se obnovila, co jsem odložil elfské tělo." Dodal. "Nevšiml jsem si žádných přesunů mezi Utumnem, Angmarem a Mordorem." Řekl. "To znamená, že mezi nimi není písemná komunikace, ani se nepřesouvají armády. Myslím, že to znamená, že se temní rozdělili."
"V Mordoru nevíme o žádném zlu."
"Je tam, nebo se tam brzy nastěhuje, o tom nepochybujte, má paní."
"Pokud už tam je, tak se rozlézají velmi rychle."
"Je jich na to dost…" Ancaron si složil ruce na klíně. "Vaše šance a naděje není v přímém střetu, ale v tom likvidovat je jednoho po druhém, od těch slabších až po toho nejsilnějšího."
Varda přikývla a zůstala sedět v zamyšlení…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama