Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Královská hra - 3

5. února 2016 v 18:24 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Malgor nebyl pryč dlouho. Obešel místa, ze kterých viděl dobře, jestli se někdo nedostal dovnitř, zkontroloval své malé pastičky, které mu řekly, jestli někdo neprošel nepozorovaně, pak zašel k jabloním pro pár jablek a vrátil se domů.

Ancaron sledoval, jak je krájí a rozkládá na jednu z vícera desek.
"Není tu kdovíkolik jídla," řekl tiše. "Ale jsem soběstačný. Den cesty odtud, i s broděním, začínají lesy. Občas vyrazím na lov, rostou mi tu stromy i rostliny, nemám se špatně." Křeče Ancarona nepřecházely, tak jen mlčel a poslouchal, jak si elf zpívá. Musel uznat, že má opravdu talent. Zpíval často a byl snad ještě lepším zpěvákem než dřív. Chtělo to trochu soustředění, aby si Ancaron pomohl od křečí. Pak se ale uvolnil a začal se usazovat.
"Zotavuješ se rychle. Všiml jsem si, jak se díváš po tom meči. Chceš ho, že?" Otočil se na něj. "Teď mi řekni pravdu, celou pravdu."
Ancaron si povzdechl a chvíli to zpracovával a snažil se srovnat myšlenky. Chvíli se soustředil na dech, dýchal pěkně zhluboka, bolest bohužel v těle dočasně uvězňuje maiar i Valar. Melkor a Sauron to věděli…
"Víš, Melkor v prázdnotě nemůže dýchat, ale pevně uvězněný v těle dýchat potřebuje. Tak tam zůstal uvězněný mezi životem a smrtí. Tělo bojovalo o život, duch se z něj chtěl vyvázat. Jistá část mysli nemohla jeho tělo opustit… Nakonec ho to téměř zničilo."
"Víš to jistě?"
"Nevím. Je to všechno úvaha, ale pokud vím, tak je dobrá. Problémem je… že jsem asi jediný, kdo k tomu došel… kromě Saurona. Přišli jsme na to společně." Ancaronovi svitlo. "Proto po pádu Númenoru už se neobtěžoval s Melkorem a prohlašoval za pána temnot sebe… a pak i on padl."
"Takže I Saurona nakonec dostihl soud."
"Ještě ne." Ancaron se zatvářil lehce provinile. "Plahočí se stíny Středozemě závislý na druhých, ale do Valinoru sám nepůjde. Nemyslím, že by se odvážil. Ty ostatně taky jsi schovaný tady… a já tam taky nešel… teda šel, ale ne čelit soudu."
Malgor dál pracoval na jablkách. A přemýšlel o tom, co slyšel. "A proč jsi tam šel?"
"Šel jsem tam, promluvit si s Manwem. Nebylo to, jak jsem chtěl, ale… vím, na čem jsem."
"Řekl jsi mu, co si myslíš?"
"Ne, nedůvěřuju mu."
Malgor se zasmál. "Proč mě to nepřekvapuje?" Povzdechl si. "Vlastně tě chápu. Ani jeden z nás nemá čisté svědomí…"
"Není… moment, není tma poněkud brzo?"
Malgor zvedl tvář od jablek. "Je." Řekl a zamířil na blízkou plošinu, z které bylo vidět do kraje. Ancaron ho brzy dohnal. "Měl jsi pravdu." Řekl nespokojeně. "Bude to brzy."
S tím oba sledovali slabou zář a mnoho trosek, které odlétaly od Slunce a Měsíce, které byly v sobě sražené… Obě lodě se zjevně srazily a padaly do moře.
Ancaron stáhl Malgora dovnitř. "Musím najít Azariela, hrozí mu nebezpečí. Ten meč je u tebe zatím v bezpečí, ale ať o něm nikdo neví. Ani Valar. Můžou ho přijít hledat."
"Já ti ho nedám."
"O to tě nežádám, Malgore." Řekl Ancaron. "Ale pozorně mě poslouchej. Jsou dva meče, tenhle a Anglachel, který je černý. Myslím, že tenhle může sloužit jako jeho protiváha. O tom meči jsi slyšel, ne?"
Přikývl.
"Vol moudře." Rozhlédl se po kraji, přicházela věčná noc. "Protože tohle je začátek bitvy… už to začalo, jen skutečný boj nepřijde hned, ale už nyní ho můžeme ovlivňovat… S tím mečem by mohl vyhrát i nepřítel…" Uklonil se a bez jakéhokoliv dalšího pozdravu seskočil z plošiny a ve vzduchu se změnil ve velkého netopýra. Manwe teď stejně uvidí méně a jemu bylo třeba spěchu…


Podle toho, co Ancaron vykoumal při občasném ohlédnutí, usoudil, že obě lodě padly do moře. Co maiar na nich, to nevěděl. Mířil do Temného hvozdu. Tak brzy se neplánoval vracet, ale očividně to nešlo jinak. Azariel bude tam. Věděl to. Azariel si totiž pustil jednou před ním pusu na špacír. Ancaron věděl, že tu bude a bude hlídat klenot, na kterém mu tak záleží. Na blanitých křídlech doletěl až k hvozdu, pod věčně hvězdným nebem se letělo dobře. Bylo to jako než Slunce vůbec poprvé vyšlo. Byl to stav tohoto světa, kdy byly temné mocnosti nejsilnější… tedy i on… a… taky Thranduil. Valar, musí být opatrnější! Může se kdykoliv znovu vrátit do toho dravého stavu! Upír může zlikvidovat i jeho. Raději se opatrně rozhlížel.
Jeho křídla ho nesla jistě, tak se opatrně nesl a pozorně sledoval každého netopýra ve svém dohledu. Dříve ale našel Azariela. Sletěl níže a pozdravil ho ve své létající podobě. Azariel se po něm ohlédl, nepoznal ho hned. Seděl a meditoval, Ancaron ho vyrušil. To byl vždy nevrlý, když ho někdo vyrušil.
Ancaron přistál a změnil se znovu na rohatého elfa. Usadil se a pozorně si elfa prohlédl. Azariel byl pořád stejný. Hnědé vlasy, hluboké modré oči, aura velké moci, stejně jako jeho vlastní zvětšená aktuálním stavem světa.
"Myslel jsem, že se sem už nevrátíš."
Ancaron se pousmál, oba byli na vysoké skále uprostřed lesa. "Přišel jsem za tebou." Řekl opatrně. "Asi víš, co hrozí Thranduilovi."
"Vím, nebojím se ho."
"Chyba." Řekl Ancaron. "Může tě zabít."
"Já sám jsem vychovaný vrah, příteli." Namítl Azariel. "Neděsí mě to."
"To je možná dobře. Chci, abys na něj dohlédl, ne aby byl odstraněn, až se promění. Chci, aby přežil." Ancaron vstal a pohlédl k dělícímu moři. "Alespoň než nepřítel napadne tento kraj a on přijde."
"Jsi si jistý."
"Znám Morgotha, sloužil jsem v jeho službách."
"A co Sauron? Thranduilův ocásek?"
Povzdech. "To je velká neznámá i pro mě. Nevím, na čí stranu se přikloní. Temnotě nemá moc co nabídnout a Valar se bojí… jako já. Bojím se o něj, ale i toho, co může způsobit. Protože se na něj ptáš, znamená to, že ho vnímáš."
Přikývnutí. "Thranduil si ho hlídá, je dost bystrý."
"Možná, ale i tak bude Sauron časem vědět více, než je mi milé, pokud už tomu tak není…"

Malgor si všiml stínu a už byl připraven. Jenže než stačil vyrazit, z onoho místa už znělo jeho jméno. Maia se vrátil. Nejdříve zkontroloval, jestli je sám a až pak za ním zavolal.
"Jsi sám?"
"Naprosto, můžeš si klidně ověřit okolí, dával jsem si pozor, aby mě nikdo neviděl… navíc je zataženo a mlha."
"V těch se kdokoliv ztratí." Řekl Malgor.
"Přišel jsem za tebou." Ancaron se rozhlížel ve snaze elfa spatřit. "Tohle je dobrý úkryt a teď více nezmůžu. Potřebuju někde vyčkávat, tak ti chci nabídnout pomoc s hlídáním pevnosti."
"Jak ušlechtilé…" Ozvalo se ironicky. Pak konečně zpoza jednoho z rohů Malgor vyšel a Ancaron ho spatřil. "Ale tady není jídla dost pro dva."
"Jeden může obstávat jídlo, zatímco bude druhý hlídat. Prostřídáme se. Ostatně, pokud přijmeš malý úplatek…" s tím vytáhl zpod pláště přes půl metru dlouhou mořskou rybu, nejspíše tuňáka.
"Malý úplatek…" opakoval Malgor nevěřícně… "No dobře, Můžeš zůstat." Ukázal prstem na maiu, "ale nebudou s tebou problémy…"


Čas ubíhal tiše. Ancaron si oblíbil vysedávat na jedné z plošin a svým vzácným darem pozorování dálek hlídal okolí Angbandu a sledoval, co se kde děje. Lidé se mezi sebou pustili do války, také s trpaslíky, kteří žádnou potravu nepěstovali, ale také museli jíst. V Modrých horách to tak vřelo. Dál ale Ancaron nedohlédl. Na Valinor též neviděl. To ho trochu trápilo, protože tak neměl informace o tom, co se v požehnaných zemích děje. A on nepochyboval, že se tam něco děje. Manwe nebyl z těch, kdo by čas prospali.
Brzy si získal i Malgorovu důvěru a elf začal být otevřenější. Ancaron tak zjistil, že elf objevil skrýš, o které ani on nevěděl a ze které získal jednak meč, pak i pár věcí, které mu pomáhají hlídat. Poklady tam ale jinak zanechal z obavy před temnými kouzly, která by na nich mohla ležet. Což byla také pravda, protože právě ta skrýš byla Melkorova osobní a byl zázrak, že nebyla též zatopená, chyběly centimetry, aby se k ní začala voda přelévat. Ale voda od té doby trochu klesla… ale čistější se nestala. Jakmile ji viděl Ancaron jednou, věděl, že se v ní hledat moc nedá, ať už bude hmotný, či ne. Byla jakési špinavé hnědočerné barvy a smrděla, protože v ní byla veškerá špína, která tam v podzemí byla po skřetech, dracích, trollech i všem ostatním. Prohlásil, že to musí být ta nejzkaženější voda celé Ardy a už moc na tajemství a poklady pod vodou nemyslel.
Malgor moc nevěděl o událostech věků, které prožil v ústraní, tak, když se rozhodli, že je čas odpočívat, byl z něj nadšený posluchač mnoha příběhů, které mu Ancaron vyprávěl. Byl velmi zaujatý vším, co se týkalo noldor, znal paní Galadriel, ale mnohé bylo pro něj překvapením. Politoval Celebrimbora, kterého také znal, stejně jako mnohé další. Sám toho k vyprávění moc neměl, hlavně boje, které zde zažil, aby udržel tohle místo bez zla. Ve vodě v pevnosti nic nežilo, ale v okolí žijí tvorové, kteří milují temné vody okolo pevnosti, kde je také spousta jeskyní. Když padla věčná noc, začali se tito temní tvorové odvažovat k hladině, ale na zem ještě ne. Ancaron prohlásil, že to může být jedině tím, že Morgoth ještě nepřišel a zatím své vojsko nesvolává…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama