Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Křesťané, co nevědí, že jsou Křesťané

29. února 2016 v 9:49 | Morell |  Lidská spiritualita
Druhý Vatikánský koncil (proč mám pořád tendenci říkat čtvrtý?) hodně pomohl katolické církvi se přizpůsobit době. Od té doby tu máme také jednu zajímavou věc: Křesťané se potřebují nějak postavit k tomu, že i členové jiných náboženství žijí velmi dobře. Zaslouží si spásu? Dnes tak odpovědí, že ano a nezáleží na tom, jestli cestu Krista nikdy nepoznali, nebo ji poznali a odmítli, ať už je důvod jakýkoliv.

Podle starého pravidla jak nahoře, tak i dole, je pravděpodobné, že tento názor s nimi sdílejí i andělé, minimálně někteří. Křesťané tedy věří, že i nevěřící mohou jít do nebe. A já se chytám za hlavu, protože je mi jasné, že jde o myšlenku sice vonící toleranci, ale ve skutečnosti velmi nehezkou. Jistě, zní to dobře, že se zase všichni sejdeme v nebi. Budeme tam všichni spolu, šťastní… to zrovna. Uznávám, že bude dost lidí, kterým se tam může líbit, byť za života Krista příliš nepřijímají, ale tím to skončí. Pro ostatní to bude… nekecám: peklo v nebi.

Asi si říkáte, jak to? Mno, dovolte, abych se usmála. Nebe je výsostným územím Krista, Boha, Ducha svatého, církve. Tedy tam platí jako hlavní JEJICH zákony. Takže spousta věcí se tam nebude moct dělat: co třeba věštectví a čarodějnictví? Zakázané! Dokonce hodně zakázané! Pohanské svátky? A co třeba pohanští bohové? Ne, ti tam také nemají co dělat. Vůbec zmiňovat je a vzdávat jim úctu, vzpomínat jaké to bylo krásné je uctívat, to vše se v nebi sejde s nechutí. Astrologie a horoskopy taky mimo mísu. A co třeba takové lechtivější věci? Filmy, obrázky, hudba s erotickou tématikou? Co my pohané tam budeme dělat?

Pro takového člověka je nebe vlastně peklem, vězení, kde je odtržený od svých bohů a od všeho, nebo alespoň mnohého, co ho určovalo. Takový člověk, kdyby přišel do křesťanského nebe a byl by nucen žít dle křesťanství, tak si dovedu představit, že bude nadmíru smutný a raději bude toužit nebýt. Křesťané ho… když to tak řeknu, svým nebem zničí.

Takže, co s tím? Pozvání do nebe? Proč ne? Ale dovolím si za pohany mluvit a dupu, protože si na tom stojím: máme podmínku. Budeme moci dál být sami sebou, dodržovat své zvyky, uctívat své bohy, kteří budou moct tam být s námi. A z toho nehodlám slevit. Ale tuším, že přes tohle už najednou vlak nepojede, že tohle křesťané nepřijmou. To už by pak nebylo nebe.
Víte co? My přijímáme, že jdete do nebe, mějte se tam dobře, věříme, že budete. Zkuste nám věřit, že se budeme mít taky dobře, ať jdeme, kam jdeme, a nechte nás být. Ano. Nechme si každý to svoje a to i po smrti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama