Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Královská hra - 19

1. března 2016 v 15:29 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Manwe už úplně ztratil přehled o čase… popravdě velmi brzy poté, co se tu ocitl. Jak k tomu vlastně došlo? Byl v lese a mysl mu hnala jako o závod. Už si z promluv s Ancaronem odnesl, že proti nim stojí čtrnáct temných valar. Uvažoval, co s tím, když se mezi stromy v Lórienu cosi hnulo. Ale první, čeho si skutečně všiml, bylo, že mu okolo krku cvakl okov. Tehdy se mu zatočila hlava nepopsatelným způsobem, člověk by z toho zahynul. Pak už měl na hlavě pytel, a přestože se bránil a kopal, odtáhli ho. Nevěděl, kdo. Ne hned. Když mu z hlavy pytel stáhli, zjistil, že to byli právě oni, temní Valar. Od té doby to byla nekončící noční můra… A i když by to nepřiznal, uvědomoval si Manwe, že donekonečna to nevydrží. Ztrácel sílu.

"Na."
Ruka mu zaklonila hlavu a ucítil v puse víno. Odporné, ale poctivé víno… smíchané se skřetí krví. Temný Manwe hlavu pustil a s pozpěvováním sám upil.
"Co…"
"Co slavíme?" Temný vala se usmál. "Melkor je zničen. Něco nebo někdo ho pohltil a oba zanikli. Samozřejmě, že slavím. Od teď je Středozem moje. Jenom moje… všechno." Temný k němu přišel a rukou sevřel řetěz, který nedávno nahradil okovy, které Melkor považoval za moc něžné. Řetězy se postupně zarývaly do masa, byly hrubé a Manwe za ně visel celou vahou. Spokojeně chytil ruku, kde byl řetěz a stiskl. Ozval se uspokojivý zvuk, bolelo to. "Vlastně… myslel jsem, že bys to chtěl vědět. Tví přátelé se pokusili tě osvobodit, ale jejich sílu jsme překonali. Dokonce bez velké námahy."
"Lžeš…" řekl Manwe slabě.
Temný se rozesmál. "Nemám důvod ti lhát, nemáš mě jak ohrozit."
"Zničíš mě?"
"Nakonec. Až budu mít dalšího, aby tě nahradil."
Manwe s námahou zvedl hlavu, aby se temnému podíval do očí. Vypadali by stejně, kdyby Manwe nezhubl a nezeslábl, nehledě na práci temných valar na něm. Pak zase hlavu svěsil. "Prohraješ."
"Hm…" Temný se usmál. "Mám velkou moc, své valar, armády, a mám i tebe. A Melkor je ze hry. Co mi chybí?"
"Láska."
Temný Manwe se rozesmál. "Vznešený až do konce." Pohladil ho po hlavě. "Dobře." Napil se a mlsně se oblízl. Pak vzhlédl a úsměv z jeho tváře zmizel. "Co sakra…" Zmizel.
Manwe nevěděl, co se děje. Nevěděl nic. Viděl pod sebou svou krev. Ten upír, utekl odtud vůbec, nebo ho napálil? A pokud utekl, řekl valar, že tu je? Opravdu přijdou? Manwe už tomu nevěřil. Už ani neplakal pro situaci, ve které byl. Ne. On tu zahyne a zanikne. Uslyšel silný náraz a zvedl hlavu. Pak se ozval druhý, ještě blíže a Manwe pocítil záchvěv půdy a křik. Něco vybouchlo a v podzemním městě vypukl chaos…

Temný Vala se najedou vrátil. Manwe slyšel, jak rozladěně dupe a už věděl, co přijde, ale nepřišlo. Řetězy se zvedly o kousek výše a pak dopadl na podlahu. Temný vala ho vyhákl ze závěsu. Pak si řetězy spojil dohromady a začal ho vléct pryč.
Jak ho tak vlekl, chvíli to Manwemu trvalo, než si to uvědomil. Znamenalo to, že město je pod útokem. Chtěl se bránit, ale nahý a zesláblý neměl žádnou možnost, jak hrát o čas.
"Co tohle má znamenat?" To byl temný Manwe.
"Co by, vleču ho pryč." Syčel temný Tulkas. "Dobijí to tu."
"Blázne!" Manwe uslyšel, jak jeho temný protějšek dal Tulkasovi facku. "Nedokážou dobít tohle místo. Nemají na to sílu a s každým dalším útokem se jen vyčerpají."
"Stejně tu nemůže být. Vezmu ho sebou."
Manwe se odvážil otevřít oči. Temný Manwe vzal temného Tulkase za krk a zvedl ho do vzduchu. "Abys ho měl pro sebe? Patřil Melkorovi a vše, co mu patřilo, je nyní moje, včetně tebe. Neb ti to mám vysvětlit jasněji?"
"Ne… můj pane."
"Správně." Temný Manwe ho pustil. "Jdi do Utumna. Nastal čas. Dokud jsou valar zaměstnaní zde, můžete započít pochod přes ledový pás. Nastal čas napadnout Valinor. Tam si najdeš spoustu krásných těl na hraní."
"Uvidí nás."
"Neuvidí. Jejich bystré oči nám leží u nohou."
Tulkas se usmál. "Perfektní."
"Tak tu neotálej a běž." Tulkas zmizel a Manwe se otočil na zmučeného valu na zemi. "Tak co, ubožáku…" Usmál se. "A neboj se, valar mi tě neseberou."
S tím vzal za řetěz a vlekl ho sám někam jinam. Rozhodně ne zpátky. Manwe kňučel, protože se dřel o spoustu nerovností, kamení, špínu, bordel, byla to dost nepohodlná cesta, i když už měl práh bolesti posunutý jejich péčí. Skončil opět zavěšený za řetězy mezi dvěma tyčemi.
Temný pak odešel a Manwe osaměl…


Alue a Tulkas seděli na hřbetech orlů. Pět ze šesti náloží proletělo různými branami a zmizelo v pevnosti. Orlové udělali prudký obrat a letěli s nimi pryč. Alue se ohlédl a pousmál se velký výbuch, který způsobili. Trosky, co se vznesly do výšky, pak padaly na skřety. To mu vnuklo nápad. Otočil orla a ze skály urvali velký kámen a poté ho hodili na skřety dole.
Se vzdušnou podporou se Valar dařilo lépe. Hlavní pevnost byla téměř celá srovnaná se zemí, ale začalo se ukazovat, že východů z podzemí tu je mnoho. Skřetů neubývalo, za každého mrtvého se objevili dva další. Boje byly tuhé, a i když elfové Valinoru, s podporou Valar, Maiar, orlu a dalších spojenců postupně dobývali území, nezdálo se, že by se nepřátelé vzdávali. A k jejich ohromení zatím nebojovali Temní Valar. Ti byli určitě schovaní dole v podzemí.
Varda přikázala změnu strategie. Valar začali hledat východy z podzemí a ucpávali je. Prosila Erua, aby bděl nad Manwem a snažila se věřit, že ho najdou. Vše, co viděla, vnímala o to citelněji, že věděla, že Manwe sám podlehl jejich nepřátelům.
"Něco se děje," vnímala mysl Ancarona. "Tři temní Valar se přesouvají k Utumnu."
"Dohlédneš tam?" Zeptala se Varda v mysli.
"Ne."
"Neuteklo jich víc?"
Otázka odpověď nepotřebovala. Z jednoho z východů z podzemí vylezla temná Este. Využila větru, který byl naháněný na armády valar a kazila jej nemocemi. Všichni, kdo byli blízko ní, ochořeli, včetně jejích vlastních služebníků. A ona se pustila do boje se svými služebníky. Elfové před ní utíkali a Maiar měli co dělat, když se k ní konečně probili. K nim se připojili Varda a Orome. Temná Este se stáhla a utekla, proti přesile stát nechtěla…
Valar tak brzy zahájili okupaci Angmaru…


Manwe si uvědomil jednu dost podivnou věc. Byla mu zima. Bylo to tím, jak pevně byl nyní spjatý s fyzickým světem. Tady bylo ale mnohem méně hluku, než tam, kde byl předtím. Bylo to až nepříjemné, být tam úplně sám, bez podmětů, bez nikoho. Jak utíkal čas, snad hodiny, Manwe se trochu rozdýchal a pokusil se vstát. Když ale zkusil pohnout zraněnou nohou, zapištěl a rychle se zase uvolnil. To způsobilo, že ho zabolely ruce. Kdyby byl člověk, tak už je má černý, ale i takhle… když se podíval, byly bledší, vystouplé tmavé cévy, podivný a nemocný vzhled, ale jeho tělo bylo stále silné, ještě v něm bylo mnoho síly.
Uslyšel návrat temného Manweho už z dálky.
"Tak co, kuře?"
Manwe vydal zvuk bez jakékoliv artikulace.
"No jo, taky se mi to nelíbí, ale neboj se, všechno se časem spraví." Usmál se. "Můžeš nám pomoct."
"Blázne." Řekl tiše Manwe. "Bereš na sebe osud Melkora… Přijde na tebe jeho zkáza."
"Možná bych ti měl připomenout tvé místo." Vzduchem zasvištěl krátký bič, zatím naprázdno. "Uvidíme, kolik toho skutečně sneseš…"

Varda se cítila nesvá. Nevěděla proč, ale byla prostě neklidná. Už hodiny.
"Potrvá dny, možná týdny, než se nám podaří podzemí dobít, ani nevíme, co všechno tam je." Řekl Orome. "A to jen pokud nedostanou posily."
"Kde by je vzali?" Zeptala se Este.
"V Mordoru, v Temném hvozdu, v Utumnu, ve skřetím městě v Mlžných horách." Vypočítal Tulkas. "Jak se jim vůbec podařilo získat takovou armádu tak rychle?"
"Čtrnáct valar zvládne mnohem víc, než jeden i se všemi svými maiar. A myslím si, že i zde jich pár bude." Řekla Varda rozvážně.
Stan, kde byli, se chvěl ve větru. Bylo chladno a venku padal sníh, což bylo zátěží pro elfy.
"A co získat posily pro nás?" Zeptala se Vána. "Na jih od Angmaru jsou lidská panství, v Modrých horách jsou trpaslíci."
"Nemohu jim přikázat jít do války." Řekl Alue. "Ale promluvím s nimi."
"To by pomohlo." Řekla Varda. "musíme opatrně, i když máme hodně síly, i když je můžeme utahat, můžeme utahat i sebe a vyčerpat naše zdroje."
"Nápad?" Zeptala se Vána.
"Budeme potřebovat další nálože." Řekla Varda. "Odpálíme část toho podzemí."
"A zavalíme je tam." Pochopil Alue. "Nejdříve ale musíme vědět, jak vypadá."
"Víte, že tam je Manwe." Připomněla Vána.
Alue si povzdechl. "Pravda. Musíme postupovat opatrně." Sklonil se nad malou Angmaru. "A co elfové v Imladris?"
"Imladris je opuštěná." Řekla Varda. "Možná proto Manweho mají, aby nám zabránili útočit dostatečně agresivně."
"Ten upír říkal, že má na krku okov s trny, Melkorovu korunu." Řekl Alue zamyšleně. "To znamená, že kdybychom zničili jeho tělo tím, že to tam zasypeme, tak ho tam pohřbíme. Ta koruna se musí otevřít, jinak v ní bude jeho duch uvězněný. Musíme ho odtamtud dostat."
Varda taktéž koukala na mapu. "Proč si ještě nezavolali posily?"
"Zbytečné úvahy." Řekl Tulkas, když přišel do stanu. "Čím dříve to tam dobijeme, tím dříve budeme mít dost času na tyhle úvahy."
"Máš pravdu." Řekla Varda. "Nápad?"
"Vezmu pár svých maiar a elfů a budeme provokovat skřety. Dokud budou vybíhat ven, budeme je likvidovat. A až to poleví, můžeme se pokusit dobít podzemní pevnost. Díky tomu jich tam bude méně."
Varda se otočila na Vánu. "Pomož Irmovi vybudovat zásobování." Pak na Alueho. "Zkus získat trpaslíky, v podzemí se nikdo tak dobře nevyzná…" Pak se ohlédla k troskám pevnosti. "Vydrž, lásko, dělám, co můžu…"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama