Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Královská hra - 23

5. března 2016 v 9:53 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Legolas už prostě nebyl tak veselý, jako dřív. Kdysi slyšel mnoho legend o krásách, které se odehrávaly za věčné noci, než přišlo první ráno, ale… tohle bylo jiné. I elfové oceňovali Slunce a Měsíc. Energie slunce zahřívala a povzbuzovala i elfy, ale teď museli být bez ní a to nebylo jediné, po čem se Legolasovi stýskalo… Přistihl se, že postrádá i Azariela. Elf se prostě nevracel. Legolas vysílal své ptačí přátele, aby věděl, co se děje a tak měl přehled. Mezi Temným hvozdem a Angmarem zuřily stále boje, nic velkého, ale elfové a maiar sloužící Valar se neustále přepadali se skřety a démony temných, hlavně v lesích hvozdu a už dlouho se to nijak nehýbalo. Na jihu se bojovalo též, ale lidé si své domovy bránili. Stejně jim to příliš nepomáhalo a Minas-tirith padlo dříve, než se Legolas vůbec o útoku dozvěděl. Král elfů tak tušil, že minimálně jeden z temných valar se tam usídlil. Rohan zatím Temné nezajímal, ale Legolas věděl, že jsou obklíčeni nepřáteli. V mlžných horách byly skryté pevnosti a jen Mórie se držela dobře.

Z úvah ho vytrhlo prasknutí větve. Tahle část lesa má být bezpečná, okolo jsou obydlí elfů a stráže nepřestávají hlídat. Sjel si rukou k pasu a pohladil rukojeti bílých nožů. Kael mu druhý vrátil, než odešel. Opatrně se šel podívat. Strach u něj nikdy nedokázal zničit zvědavost.
"Nechoď sem."
"Azarieli?" Legolase tak potěšilo, že jeho hlas slyší! "Kde jsi byl? Pojď sem, vyjdi ze stínu."
"Ne."
"Co je? Co se stalo? Víš přece, že už jsem tě viděl i ve velkých problémech." Legolas se snažil najít stín, nebo pohyb, který by mu řekl, kde Azariel stojí. Z hlasu tušil, ale nechtěl ho zahnat, tak raději stál na místě. "Tak povídej. Vždy jsme si věřili."
"Hm…" Znělo to pobaveně. "Já vím. Jen jsem tě chtěl vidět." Řekl mírně. "A ujistit se, že je tu vše v pořádku."
"Vrátil ses, díky tomu je zas o trochu lépe." Legolas přemýšlel, co může být špatně, takhle se Azariel nikdy nechoval, ne k němu. "Co se děje? Můžu nějak pomoct?" Stále hledal cokoliv, co by mu napovědělo, kde je, ale nebylo žádného velkého světla a i když měl oči elfa, co se nehýbe, to se špatně hledá.
"Pomáháš mi víc, než tušíš." Řekl Azariel. "Stačí, že s tebou můžu mluvit."
"Azi… co se stalo? Táta mi řekl, že ses popral s Melkorem."
Ozval se povzdech. "Popral…" Chvíli mlčel. "To není úplně přesně řečeno." Další povzdech. "Spíše zmlátil do krve… a ani to není přesné."
"Zdá se, že jsi vyhrál. To je dobře, bál jsem se o tebe."
"Vyhrál jsem, ale…" Azariel opět mlčel. "Bylo by lépe, kdybych ho nikdy nenašel."
"Přestaň mluvit vyhýbavě, prosím." Řekl Legolas trochu netrpělivě. "Nikdy jsem neřekl, že si máš držet až takový odstup."
"Kdyby to bylo jen tím… neváhal bych."
"Jsi snad nemocný?"
"Dá se to tak říct." Připustil Azariel. "Bojím se, že bych to roznesl."
Legolas přivřel oči. Proč se Azariel tak chytá toho, co říká? Věděl, že si vymýšlí. "Dobře. Potřebuješ nějaké byliny?"
"Ne, ty si seženu sám, děkuji… jsou sem další, měl bych jít, abych je nenakazil… a tebe taky."
"Dobře. Dej na sebe pozor, příteli."
Legolas zůstal stát a díval se mezi stromy. Neviděl ho odcházet, ale věděl, jak dobrý Azariel v plížení je. Měl o něj starost, Elfové jsou imunní vůči většině neduhů a Azariel nebyl výjimkou. To znamenalo, že se mu stalo něco jiného. Legolas uvažoval, že mu Melkor musel způsobit nějaké znetvoření, nejspíš na tváři, za které se Azariel stydí… i když uměl měnit podobu, jizvy obyčejně zůstávají a tak snadno se odložit nedají… některé obzvlášť. Nebo možná je uvězněný v nějaké dost odporné a možná i nebezpečné podobě. Malgor už mu stačil prozradit, že i bohy v těle uvězní, když jsou zranění. Na Azarielův dar to ale tak nepůsobilo, ne tak rychle… Byl svobodnější. Legolas si povzdechl a raději pokračoval v procházce…

Netopýr schovaný na blízké větvi se ale ani nehnul, čekal. Thranduil sledoval Legolase odcházet, ale Azariela též neviděl, ne svýma očima, ale vnímal, že tu stále je. Zašel do lesa a on ho následoval. Držel se od něj příliš daleko, než aby zaslechl pleskání křídel malého netopýra. Jeho smysly mu to umožňovaly bez problému. A pak Azariel vyšel na jednu z elfských pasek. Jakmile byl pod stromem v jejím středu, zjistil, že se před ním zhmotnil upír.
Oba tam stáli, překvapení vzhledem toho druhého.
Thranduilovy oči byly žluté a ve věčné noci svítily hvězdami i ohněm temnoty. V jeho postoji byla stále vznešenost elfského krále. Stejně tak zářily dva špičáky, které jemně vyčuhovaly ze rtů.
Ale Azariel… ten měl černé vlasy až k zemi, oči planoucí ohněm a přes tvář tři dlouhé čáry, jizvy jako od velkého dravčího pařátu. Taky byl o něco vyšší, než předtím… a temnější.
"Co se ti stalo?" Zeptal se Thranduil. "To ti udělal on?"
Azariel se zamračil. "Sledoval jste mě, jak mluvím s Legolasem."
Přikývnutí. "Vypadáš jinak a… chováš se divně. Takže znovu. Co se stalo?"
Chvíli bylo ticho a jen na sebe koukali. "Výsosti… tohle, teď o tom nechci…"
Thranduil dupl, ale takovým způsobem, že se pod nimi oběma zachvěla země. Král vycenil zuby. "Teď."
Povzdech. "Není žádný způsob, jak vám to podat, aniž byste mě pak nechtěl zabít."
"Azarieli, přestaň mě tahat za nos, přestaň se pokoušet z toho vyvléct. Máš mé slovo, že tě nezabiju."
"Slovu upíra není lehké věřit, ale slovu krále… S kým budu mluvit, až budete vědět?"
"Mluv."
"Melkor, temný Melkor… nebyl nic víc, než polovinou duše, Proto jsme spolu bojovali, já… byl… to, co uniklo z nicoty, vše, co v něm zůstalo čisté a díky tomu nespoutané tím řetězem… má duše se roztrhla a… vše, co jsem byl, jsem tam zanechal."
Thranduil pár vteřin přemýšlel. "Takže Melkor byl… také temným protějškem, jako jsou ostatní temní Valar… ale teď už je jen jeden… Ty." Přikývnutí. Chvíli si ho Thranduil prohlížel. "Ale jsi jiný, než jak si Melkora pamatuji… ale já ho jen zahlédl, když ho vlekli v řetězech. Všichni ho chtěli vidět."
"Vzpomínám si. Myslel jsem, že budeš naštvanější."
"Naštvanější?" Thranduil pozvedl obočí. "Podívej se na mě, žiju jen z krve druhých, musím zabíjet, abych mohl žít, parazit." Povzdechl si. "Dělám, co mohu, ale stejně čas od času to někdo nepřežije. Ne… Viděl jsem Melkora. Díval jsem se mu do očí, byť jen tak krátce, ale nyní, nyní vidím mnohem více, než elfské oči mohou dát. Vidím tvou duši, zlomenou, ale dobrou. Je přede mnou jako otevřená kniha. Já nevidím to, co byl kdysi Morgoth. Vidím Azariela, zatíženého minulostí, se kterou se nechce smířit."
"Před tebou se toho už moc utajit nedá, že?"
"Něco ano, něco ne." Řekl Thranduil tiše. "Nemohu zjistit vše." Přišel až k Azarielovi a nasál vzduch. "Voníš pořád stejně."
"To, s čím jsem bojoval, nemělo vlastní život, bylo to živé ze mě." Řekl Azariel. "Vždy jsem to byl já." Povzdechl si. "Což můžu něco takového přenést přes srdce?"
"Neříkám, že ti dokážu pomoct." Připustil Thranduil. "Sám jsem ve stavu, který bych si nikdy nevybral dobrovolně."
"Věřil jste, že tomu utečete."
"Možná právě proto… možná to říkali sami upíři, aby nalákali ty, co chtěli mezi sebou."
"Možná." Azariel si krále přeměřoval, znovu zjistil, že jde o velmi čestného elfa.
"Ztratil jsi hodně síly."
Azariel se usmál. "Řekněme raději, že jsem tímhle téměř žádnou nezískal."
"Ne, ale… získal jsi mnoho znalostí, vzpomínky. Při správném použití mohou být mocí ještě větší. Jemné zatlačení na správném místě může otřást horou, jak trpaslíci říkají."
"Jo… a nečekané okolnosti dají zřejmě tomu, že nakonec sám dobrovolně pomůžeš Melkorovi v boji, až zavolá."
Thranduil se též usmál. "Ano. Pravá ironie… Budu čekat, až zavoláš… Mocný."
S tím se proměnil v netopýra a odletěl.
Azariel se za ním ohlédl. "Měl jsem mu říct, ať nic neříká Legolasovi… ne, lepší, když bude vědět…" Jeho tvář zesmutněla. "Ale… sakra, proč já?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vith Vith | 5. března 2016 v 18:05 | Reagovat

ou shit. no tohle bude jeste hoooodne vesele :D

2 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 5. března 2016 v 22:47 | Reagovat

No to teda Minas Tirith "vydržela" hodně! Být Aragorn elf, má z něj Námo větrák...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama