Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Královská hra - 33

24. března 2016 v 20:41 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Světlo má obrovskou sílu a Valar hlídkující v Thangorodrim si všimli už prvního blesku, natož pak mnohých dalších, které následovaly a barvily oblohu kdesi na obzoru do modra. A když to viděli Valar v Thangorodrim, nemohlo to uniknout temným. Temný Manwe se otočil a zlostně vycenil zuby.
Blízko něj byla temná Varda. "Manwe?"
"Ne, král Thranduil." Řekl. "Přichází."

Temný svou myslí okamžitě vydal rozkaz a zadní třetina armády se zastavila a otočila. Poslal Vardu a Oromeho, aby se upíra zbavili, s ostatními dál hlídal pochod k Thangorodrim, Sotva se ale otočil k předním řadám, věděl, že je čas. Vydal krátký a silný výkřik a pochod se zastavil. Znovu se ohlédl za sebe. Tehdy vyvalil oči. Neviděl jednoho upíra, ale skoro tři desítky! Vrhli se mezi skřety a svou silou a zuřivostí se začali mlátit se skřety. Po pár vteřinách se uklidnil, Postupovali příliš pomalu, aby se bál.
"Pro slávu temnoty!" Vykřikl a celé vojsko začalo křičet své pochvalné pokřiky na temnotu a jejich vůdce. Drželi se v rytmu, dokonce obři, kteří bubnovali pro koordinaci pochodu, začali znovu bubnovat, skřeti mlátili o brnění a o zem, nebylo pochyb, že i na dně Thangorodrim je jejich ozvěna velmi slyšet.
Valar v pevnosti odpověděli vlastními pokřiky, v rytmu posunutém o polovinu a křičeli slávu Manwemu a světlu. Také mlátili o brnění, zdi i o zem a křičeli, jak mohli.
To byla jejich první bitva, kterou Valar neměli šanci vyhrát, ale stejně řvali oni i maiar v pevnosti, dodávali si tak odvahu. Nutno říct, že ti, co se ukrývali v kobkách Angbandu, si zakrývali uši a třásli se, jak se nad nimi schylovalo k válce bohů a také, protože se chvěly stěny a oba rytmy jim splývaly v jeden, rytmus nadcházející zkázy, podobný zrychlenému tlukotu srdce…
A pak temný Manwe znovu zařval a bylo ticho, protože umlkla i pevnost.
"Vzpomínám si na první dny Ardy, když jsem poprvé viděl moře." Řekl Orome. Tulkas poslouchal. "Bylo černé, pokryté hvězdami. Připadalo mi, že v něm mohu utonout… teď mám ten obrázek před sebou znovu."
Tulkas se, poprvé za dlouhou dobu, rozesmál a ten smích se nesl vzduchem jako ozvěna naděje. "Orome, já tě miluju." Řekl a úsměv mu na tváři zůstal. Oromeho myšlenka ho znovu rozesmála. Znovu se cítil sám sebou. "Teď se cítím na boj."
Orome se začal usmívat též…
Nad nepřáteli se nesl stín na černých orlích křídlech. Temný Manwe se postavil přímo do čela armády, s dlouhým černým kopím, kdyby ho neobklopovala temnota, nepoznali by ho dle vzhledu… až na prodloužené špičáky.
"Jsme připraveni přijmout vaši kapitulaci!" zavolal svým mocným hlasem.
Tulkas se začal smát nahlas a ostatní se k němu přidali. Tak v nich vzplál oheň odvahy a veselí… a světla.
Temný Manwe se zamračil. "Odmítáte mou pohostinnost?!"
Další salva smíchu.
"Dobrá. Ať je po vašem." S tím vzlétl na svých černých křídlech a zase se stáhl dozadu. A jakmile přeletěl první řady, ty se daly do běhu. Boj začal…
Jakmile nepřátelé doběhli ke zdi, Orome zapálil šíp a vystřelil ho do země blízko zdí pevnosti. Mnoho a mnoho hořlaviny připravené v širokém rozsahu okolo pevnosti vzplálo a mnoho skřetů hned uhořelo.
Skřeti se slepě vrhali do ohně a postupně ho zadupávali a mnoho jich tam uhořelo.
Tehdy to Tulkas ucítil. Země se zachvěla. "Toho jsem se bál!" křikl Alue. Tulkas se podíval jeho směrem a z jeho děsu vytušil, že je zle.

Melkor přistál. Moře nepřátel se zdálo nekonečné. Manwe si všiml, že najednou vyvalil oči. "Co je?"
"Zatřásla se země."
"Ale ne…"
"Ty víš, co to znamená?"
"Melkore, už jsi zapomněl na bitvu o Thangorodrim?"
"Nezapomněl, byla drsná a země se vskutku chvěla."
"A Celý Beleriand zmizel pod vodou díky našemu boji a těm otřesům půdy. Alue říkal, že je tu narušené podloží, dost narušené a kdyby tu byl další boj… tak se tu může roztrhnout země a…" Dál už nepokračoval.
"Tak s tím se nedá nic dělat. Arda musí vydržet." Manwe mlčel. "Jsi připravený? Jakmile se představíme, poletí po nás jejich draci a jiné nestvůry. Možná i někteří Maiar."
Manwe na pár vteřin zavřel oči a dal si pár hlubokých nádechů. "Teď už jo. A kéž nám Eru pomáhá…" Sevřel pevně luk a druhou rukou se chytil sedla. "Jdeme."
Drak se zasmál a vyletěl do výše, téměř kolmo nahoru. Vystoupal až do mraků a nad ně. Pak si přitiskl křídla k tělu a padal zase dolů. Jen jemně řídil svůj pád a cítil, že Manwe je přitisknutý k sedlu. Padali rychle a v něm se rozněcoval oheň. Jakmile byl ve správné výšce, roztáhl křídla a začal chrlit. V mžiku vzplál velmi dlouhý lán země i s nepřáteli. A on to zase stočil nahoru, aby byl co nejrychleji zpět v mracích.
"Viděl jsi něco?"
"Zmizeli jsme příliš rychle, abych věděl, jestli nás pronásledují, ale nepochybně jsme na sebe upozornili."
Melkor zakýval hlavou a pokračoval rovně mraky. Pak znovu sklapl křídla, otočil se a udělal další nálet s ohněm. Opravdu k nim letěli draci, démoni, a Manwe určitě spatřil dva balrogy. Netušil, že se odváží do boje ve vzduchu. Když se zvedli do mraků, řekl to Melkorovi a ten se usmál.
"Vida, máš dobré oči i ve svém stavu. Připrav si luk, a pokud se ti podaří, miř jim na křídla."
Manwe přikývl. A šáhl po prvním šípu. Jeho oči hledaly v mlhách. Založil ho do tětivy a rozhlížel se. Mlčel. Málem vykřikl, když se Melkor spustil na draka pod nimi, zakousl se mu do krku a předními drápy se zaťal do křídla a přelomil ho. Draka pustil a zase vzlétl výše a jinam.
Melkor nebyl spokojený, přestával si být jistý směrem, ale ještě se nechtěl odhalovat letem nad ani pod mraky. Spoléhal se tedy na svou představivost. Když si nad tím povzdechl, zadrnčela tětiva a za ním se ozval křik.
"Spadl." Řekl Manwe.
Melkor se usmál. Přece jen měl Manwe v rukou dost síly pro střelbu. Pak se vynořil drak nalevo od něj. To už ho viděl. Ze svalu na křídle mu vskutku trčel šíp. Ale byl moc velký na to, aby spadl po jednom. Než se nadáli, letěl na ně oheň a Melkor se spustil dolů, chtě nechtě byl brzy pod mraky. A spatřil Thangorodrim a oheň okolo. Hned se se svou myšlenkou snesl níže, aby se podíval blíže. Oheň dohoříval a zjevně byl obranou pevnosti spíše, než prací temných. Melkor alespoň poslal oheň na katapulty, které viděl v dosahu v naději, že tak ulehčí Valar. Vykvikl a rychle mizel raději zase dál, v křídlech čtyři díry po šípech, které přilétly právě z okupované pevnosti. Poslal na nekonečné řady dole ještě trochu ohně, ale už slyšel jejich šípy a raději letěl zase výš.
Manwe vykřikl a on vzhlédl na draka, co se na něj nesl shora. Jakmile ho chytil. Manwe natáhl luk se třemi šípy a střelil je drakovi do srdce. Ten zaječel a pustil je. Melkor konečně zase vyletěl do mraků, kde čekali ještě mnozí netvoři.Melkor nepochyboval o odvaze Valar ani upírů, ale začal si uvědomovat, že nepřátel je i na ně všechny možná prostě příliš mnoho.

Stejná myšlenka pronásledovala i Thranduila, který se s upíry rval stále skoro na místě. Byli jako vlna, jako hlas smrti, ale i při svém počtu a neúnavnosti upíři postupovali pomalu. Nakonec tuhle armádu udolají, ale i král si už uvědomil, že to zabere týdny, možná měsíce a tolik času rozhodně nemají. Znovu se mu pod nohama otřásla země. Když byl u Thangorodrim posledně, také byla zemětřesení a jeho domovina skončila pod vodou. Co se stane teď? Myšlenku zahnal a soustředil se dál na nekonečný příval nepřátel. Připadalo mu to jako bojovat se sílou dělícího moře.
Nějak se k němu probojoval Garilien.
Oba stále bojovali, ale Garilien očividně měl něco na srdci.
"Problém?" Zeptal se Thranduil.
"Je jich tolik… Má to cenu?"
"Mají Legolase, pro mě je to osobní." Řekl král.
Garilien přikývl. "Zapomněl jsem při vší té krvi." S tím roztrhl něco jako deformovaného člověka vejpůl. "Ale takhle se k němu nedostaneme. Potřebujeme… něco silnějšího."
Znovu otřes půdy. "Cítíš to?" Thradnuilův meč odťal dvě hlavy.
Garilien Přikývl a odkopl skřeta. "Ano. A zdá se mi, že to sílí."
"Mě též," přitakal Thranduil a dovolil si pohled nazpátek. Za nimi byl už opravdový masakr, mnoho a mnoho mrtvých těl jejich nepřátel, ale živých bylo stále mnoho. Thranduil si povzdechl. "Jako když je stíhají vyrábět." Řekl otráveně. "Vydrž Legolasi, nenecháme jim tě." S tím nahromadil v ruce sílu a praštil do země.
Odletěla od něj nárazová vlna a dost nepřátel smetl. Pak k sobě zavolal upíry a podruhé praštili se silou jich všech najednou. Z toho se až pod nimi zachvěla země a odlétalo kamení. Mnozí nepřátelé po tomhle útoku už ani nevstali. Tohle bylo nadějnější, snad. Jisté nebylo nic. A země se chvěla dál pravidelnými údery.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jaxli Jaxli | 24. března 2016 v 20:52 | Reagovat

Bezva díl :-)

2 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 24. března 2016 v 21:13 | Reagovat

Měl by Manwe na obránce aspoň zamávat, nebo mu z toho "nosiče" ještě udělají cedník... ,))

3 Vith Vith | 25. března 2016 v 3:47 | Reagovat

[2]: tojo :D jsem zvedava kdy jim dojde že jim drak pomaha :D

4 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 25. března 2016 v 10:13 | Reagovat

[3]:Doufám, že dřív, než jim díky Thrandy teamu spadne Thangorodrim na hlavu :D :D. Teda, jestli se to fakt takhle vyvrbí, tak  se smíchy neudržím... Grrr, to jsou stratégové teda :D :D.

5 Ksss Ksss | 25. března 2016 v 10:48 | Reagovat

Další díl,prosím :'(

6 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 25. března 2016 v 14:51 | Reagovat

[5]:Manweho zraky! Ne, že bych chtěla nějak moc "maminkovat", ale šlajfuj trochu ,), Morell nemá jenom nás! Navrch, ukočírovat největší bitvu Prvního věku, to není hop na krávu, to chce nějakého přemýšlení a plánování! A to neříkám, jak musí dát teprv zabrat takový chudáček Sauron, kterého niikdo nemá uááád... :D

7 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 25. března 2016 v 14:52 | Reagovat

[6]: Ale kuš - OD Prvního věku, samozřejmě, grrr...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama