Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Královská hra - 35

26. března 2016 v 9:07 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
"Stáhnout!"
Maiar kryli Oromeho, který vlekl z bitvy Tulkase. Museli se vzdát zdi, měli až moc zraněných a několik už jich přišlo o těla. Věže zatím byly v bezpečí. Stáhli se za druhou zeď, kde už je podporovalo i pár elfů, na nepřátele letěla salva šípů. Tady byli nepřátele velmi snadno na ráně a na velmi zúženém prostoru, nebylo snadné tam dostat techniku, to zabere čas…

Orome proběhl branou a ta se konečně zavřela a elfové a maiar ji hned zabarikádovali, aby už nešla otevřít.
"Jsem v pohodě." Kvičel Tulkas.
"Nedělej blbého a sedni si." Zavrčel Orome a zamračil se tak, že ho Tulkas raději poslechl. Orome mu začal zkoumat ránu na noze, kde ho dost nehezky pokousala jedna z těch stvůr. Pak ji rychle vypláchl a obvázal, zatímco za nimi zuřil boj. "Neboj se, brzy jich budeme mít všichni plno." Koukl se na vlastní ruku, která už nekrvácela. "Alespoň jsme neztratili meče."
Tulkas se usmál, on ten, který měl vypůjčený, stále pevně držel. Orome také stále měl oba své.
"Tohle hájení pevnosti mě nebaví." Řekl Tulkas. "Dobývat ji bylo lepší."
"Obojí je strašné, obojí byla válka a ta má v sobě jen hrůzu a zkázu." Orome vstal. "Chvíli odpočívej. Já musím taky." Sám se usadil vedle něj a obranu na tuhle chvíli přenechali ostatním.
Orome jako lovec nemohl zůstat úplně pasivní, stále pozorně sledoval dění. A také vnímal ony otřesy, jedny byly v pevném rytmu a sílily, ale byly tu i jiné, které… ne, nerozuměl žádným z nich… a žádné se, mu nelíbily. A pak uslyšel otřes, kterému rozuměl a vyběhl hned na zeď. Tak spatřil dva draky, kteří dopadli na zem a rozmázli kupu skřetů, čehož si nevšímali, protože se sápali jeden po druhém.


"Co to děláš?" Manwe se chytil, měl pocit, že ho Melkor snad setřese.
"Nic nevidím!" Namítl Melkor a stále stoupal.
"Nemůžeš stoupat donekonečna, vyrovnej!"
Melkor se pokusil.
"Uklidni se, napni křídla a prostě plachti."
Ozvalo se zavrčení, ale Melkor ho poslechl a během chvíle se jeho let velice vyrovnal a klouzavě letěli.
"Tak, to je dobrý." Manwe se usmál. "Co vidíš?"
"Nic, jen světlo."
"Jsi bytost stínu, tak tě to oslepilo, mě z toho jen zabolelo v očích, ale můj zrak to neovlivnilo."
"Klikaři."
Manwe si dal luk přes sebe, teď střílet nebude. "Dobře. Vést jezdce ti není cizí, že?"
"Ne."
"Tak mě nech řídit. Prostě zavři oči a nech mě vést. Plivej oheň, když ti řeknu."
Melkor tronu kýval hlavou a mrkal, jak se snažil něco uvidět.
"Zavři oči. Tak si odpočinou a dříve se toho zbavíš. Věř mi, o létání vím víc, než ty."
Melkor přikývl. Manwe se chytil ne sedla, ale provlekl ruce pod plát brnění a držel se černé šupinaté kůže. Musel se na to předklonit, ale věděl moc dobře, co dělá. "Vnímáš mě?" Přikývnutí. Manwe se usmál. "Výborně." Naklonil se na stranu a drak se stočil do krásného oblouku a do letu dolů. Pak zase vyrovnali a letěli kus nad mraky a trochu do výšky.
I když se zdálo, že je vše v pohodě, Manwe udělal s Melkorem ještě pár kousků, chtěl sletět dolů, když zjistil, že je našla Varda. Vznášela se ve své ženské podobě a gravitaci jako kdyby neznala. Zformovala si mezi dlaněmi orbu energie a poslala ji na ně. Manwe se zamračil a pod jeho rukama Melkor kouli uhnul. Manwe ho otočil do útoku a poslal ji v odpověď plamen temnot. Varda byla rychlá v uhýbání ohni a protože to byla mrcha, v další chvíli už byla za Manwem v sedle a za vlasy ho stáhla dozadu. Manwe vykřikl a ruce mu vyletěly k vlasům. Smála se, tak odporně! Manwemu se povedlo ji chytit za ruku a pokusil se ji shodit. Jeho ruce a celková kondice mu v tom ale nepomohly.
Naštěstí Melkor pochopil, co se děje, celý se prohnul a drápem na zadní noze Vardu zachytil a shodil. Manwe naposledy vyjekl, ale pak jeho vlasy konečně pustila. Znovu se rychle dostal do pozice, v níž řídil a už hledal, kam se poděla Varda.
Nebyla daleko, a taky nebyla sama. Nejdříve Manwe spatřil temný stín a pak nad mraky vyletěl největší z draků, s Vardou v sedle.
"Ale ne…" povzdechl si Manwe a rychle stáhl Melkora mezi mraky.
"Co je?"
"Tiše!" Sykl Manwe. "Ancalagon je nám v patách." Melkor vyvalil slepé oči, ale nechal se vést. "Na toho oheň moc nepomůže a je o dost větší, než ty… a s Vardou na zádech…"
"Pěkně nebezpečná kombinace." Řekl Melkor tiše. "Na něj ti šípy stačit nebudou. Má strašně tvrdou kůži."
"Nech mě přemýšlet."
"Usmažíme je."
"Vládnu bleskem, ale ne v tomhle stavu, já…"
"Já jo."
Tehdy začal okraj jeho blanitých křídel modrat a brzy zmodral do půlky křídel. Manwe se vzpamatoval z ohromení z podívané a znovu se rozhlédl. "Kde jsou?" Uklidnil se a raději se snažil soustředit na let a stále se rozhlížel. A pak je spatřil, jen tak tak v čas, aby uhnul a Melkor nepřišel o dlouhý ocas. A pak museli uletět ohni.
Temný smích se za nimi nesl společně s kletbami velkého draka.
"Jestli do nich praštím bleskem, vyčerpám se," řekl Melkor. "Jestli je ten drak tak velký, bude potřeba opravdu pořádná rána."
"To bude."
"Drž si je v dohledu, jestli to dokážeš. Stáhnu na vteřinu křídla k sobě, jak budu připraven, natoč mě přímo na ně a řekni. A já je usmažím."
Manwe přikývl. "Tohle bude nebezpečný."
Okamžitě začal cítit chvění v rukou, vzduch v širokém okolí se hned začal nabíjet elektřinou. Okraj křídel melkora se zbarvil doběla a po těle mu místo rudých žilek nyní běhaly modré. Manwemu se zdálo, že i jeho oči na chvíli zmodraly. Kus od nich uhodil blesk. Ve vzduchu narůstalo napětí. Manwemu přišlo, že Melkor snad otírá vzduch svými křídly s neskutečnou efektivitou, ale jen protože nevnímal skutečnou sílu, jakou Melkor vládl. Jeho smysly, mimo základní, byly zavřeny. Dělal, co mohl, aby se drželi velkému draku po boku, aby nebyli před ním. Byli malí proti němu, mělo to výhody i nevýhody. Teď zamířil k jeho ocasu… alespoň doufal, protože si vůbec nebyl jistý, drak často couval, právě aby ho zmátl, což se mu brzy podařilo. Manwe viděl stín křídel, ale drak chrlil oheň zjevně právě proto, aby ho viděl a v téhle výšce jiného světla nebylo… nebo… za drakem se objevila bílá záře.
Manwe se stočil a vedl Melkora tak, aby nebyl drak mezi ním a světlem, to nevěštilo dobré. Jakmile se dostal do pozice, která se mu líbila víc, Melkorovi přeběhlo po kůži několik výbojů elektřiny, ale pořád ještě nechtěl střílet. Manwe riskl přelet nad Ancalagonem a střelil po Vardě dva šípy. Jedním ji zasáhl, ale pak museli sletět níž, jinak by je plameny dohnaly. Ancalagon už je ale nenechal zmizet a držel se jim za ocasem, který se snažil chytit do zubů.
Melkor byl opravdu na jezdce navyklý, poslouchal pohyby jeho těla bez přemýšlení, jen málo mu to rušilo soustředění, když navíc neviděl, v jakém nebezpečí je. On jen letěl a budil energii mraků a stahoval ji k sobě. Až se chvěl, ne, více už neudrží. Sklapl křídla k tělu a po dlouhých dvou vteřinách je zase roztáhl. Jen doufal, že si toho všiml Manwe.
Ten si toho všiml. Nehledě na to, že mu strašně stávaly vlasy statickou elektřinou a chvěla se mu kůže. Popohnal Melkora dopředu a nahoru, jakmile byl nepřítel pod nimi, Manwe zatlačil a Melkor se ve vzduchu otočil čumákem nastaveným přímo do tlamy Ancalagona.
"Teď!"
Manwe zavřel oči.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 26. března 2016 v 11:16 | Reagovat

Uuuch, království za obrázek té bitvy draků ,D

2 avanaka avanaka | 26. března 2016 v 11:35 | Reagovat

úžasný

3 Vith Vith | 26. března 2016 v 13:42 | Reagovat

to bude masakr. Doufam že usmažej i Vardu

4 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 26. března 2016 v 22:32 | Reagovat

[3]: Popravdě si říkám, kterému Manwemu by
temná Varda radši zakroutila krkem :D - no kecám, vím to moc dobře ,)). Jo, Revan byl svýho času Darth, ale blbej nebyl nikdy..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama