Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Královská hra - 42

3. dubna 2016 v 18:23 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Manwe netušil, co mohlo Melkora rozhodit natolik, že zůstal půl dne pod peřinou. Ne, že by neměl chuť udělat něco podobného… Seděl půl dle u stolu s hlavou na stole, zatímco Alue se snažil pochopit zámek, který se mu odmítal podat. Naprosto bezúspěšně. Když ho konečně opustil, sám unavený, Manwe vzal berle a kulhal zpátky do postele… jak jen byl rád, že je měl, mohl se tu pohybovat bez pomoci, tedy pokud nemusel po schodech. Naštěstí se tu vždy našla dobrá duše na pomoc.
"Pomůžu vám."

Manwe si povzdechl, pak si uvědomil, kdo na něj mluví. Thranduil vypadal trochu vyschle, jako starý elf, určitě měl žízeň. A přece byl tady a pomáhal mu, v očích jen dobré. Manwe mu dal ruku okolo krku a s jeho pomocí vyskákal do třetího schodu. Zbytek ho Thranduil vynesl a stížnosti ignoroval.
"Kam to bude?" Zeptal se nahoře, aniž by ho postavil na nohy.
Manwe se rozesmál. "Tamtudy," ukázal na chodbu rukou s berlí.
"Tak jdeme." Thranduil ho odnesl až do postele. Tam ho složil. "Nemůžu najít nikoho z Valar a při tom s nimi potřebuji nutně mluvit, jde o upíry."
"Kéž bych pomohl… vlastně jo, když počkáš v mé blízkosti, určitě na někoho z nich brzy narazíš, ale v tyhle hodiny se věnují svým vlastním záležitostem."
"Ach… spěchá to, Na mě je to dost vidět, snad."
"Kéž bych mohl pomoct, ale můj… náhrdelník mě drží v šachu. Nemůžu s ostatními mluvit jako obvykle, svou myslí."
"Ach…" Thranduil se usadil na židli. "A já jsem tak hladový… Neboj, nemáš se čeho bát."
"Ah…"
Tlumený milostný povzdech zaujal oba dva. A vyšel zpod peřiny na vedlejší posteli. Thranduil vstal a přešel k peřině. Nasál vzduch a poznal vůni Melkora. Opatrně mu z hlavy stáhl peřinu. Vala tvrdě spal, ležel na boku, s rukama vedle hlavy. Co chvíli pokrčil prsty, nebo vydal milostný povzdech.
"Tak o tom se nám zdá…" řekl tiše Thranduil. "Ale o kom se ti zdá, to raději nechci vědět."
"Manwe…" Vydechl Melkor ze spaní.
Král Valar vyvalil oči, ale rychle se ovládl. Thranduil se usmíval a mávl nad tím rukou.
"Lassi…"
"Tak dva najednou?" Zeptal se Thranduil spícího Valy. "O tom raději nic nevím."
S tím se posadil do židle, ale dál zvědavě poslouchal vzdechy, zvědavý, jestli se z toho Melkor probudí.
Když přišla Varda, Thranduil se jí raději hned zeptal, jestli by si nemohli promluvit v soukromí a rychle ji vytáhl z místnosti…


Eonwe měl co dělat s pronásledováním svého cíle. Manwe byl vychytralý a prchal rychle i uvězněný ve svém těle. Navíc, než doletěli k Angmaru, už mu stačilo dorůst ztracené peří a o to se mu létalo lépe. Maia ho ale z očí neztratil, ale též ho nemohl dohnat. Měl velmi dobré oči a tak ho viděl, i když byl mnoho mil před ním. Ale nemohl ho dohnat a vítr mu nepomáhal, naopak ho tlačil zpátky a tak měl Eonwe co dělat, aby valu neztratil. Jen doufal, že znovu nezakleje vzduch, měl na hlavě bouli z toho, jak to Manwe udělal na bojišti. Ale snažil se ovládat a udržet oba své pomocníky tiše.
Manweho tak pronásledovali k modrým horám a pak přes dlouhé planiny Eriadoru. Eonwe smutně pozoroval mnohé pukliny, velké, nově vytvořené údolí jižně od Kraje, na jehož dně se tvořilo jezero, nové nízké hory jen kousek na východ od Větrova… a Mlžné hory se opět zvedly do výše, jakou měly před prvním věkem Slunce. Manwe si dal v horách odpočinek, což přimělo Eonweho vyhledat odpočinek v dostatečné vzdálenosti od hor. Odmítal si dovolit ztratit ho. Nechal orly za sebou s rozkazy a vydal se za Manwem letem v podobě jen obyčejně velkého jestřába. Díky tomu se dostal blíž, mnohem blíž, než si myslel. Doletěl až k němu. Přistál jen pár metrů od něj, na velkou plošinu, s minimálně třemi metry sněhu pod sebou. Manwe tam stál, od pohledu zraněný, ale hrdý a nebezpečný. A pořád měl své kopí, létal s tím, že ho držel v nohou, nyní ho držel v ruce a celou pozorností se upíral na Eonweho.
Manwe se usmál, nos mu plnila vůně, která se mu líbila, čerstvá krev. "Jsem rád, že jsi přišel."
"Neříkej," Eonwe vytasil meč. "Abys nebyl zklamaný."
"Ale ne." Manwe pomalu došel k němu. "Právě naopak. Jsem nadšený, že jsi tu, že tu nejsem sám." Zapíchl kopí do sněhu. "Nemáš se ode mě čeho bát."
Eonwe o krok ustoupil a namířil na něj meč. "Tomu moc nevěřím."
"Eonwe," Manwe se zatvářil trochu zklamaně. "Na neozbrojeného s mečem?"
Eonwe se zamyslel. "Tak dobře." Sklonil meč. "Ale nic nezkoušej. Vrátíš se k Valar a budeš jimi souzen."
"K tomu mě nemáš jak přinutit, Eonwe."
"Doufal jsem, že půjdeš dobrovolně."
Manwe se rozesmál. Eonwe si všiml upířích tesáků. "Dobrovolně!" Chvíli se ještě smál. "Bohové, Dát dobrovolně hlavu do oprátky? Ne. Nikam nejdu. Navíc jsem unavený, víš, kolik jsem uletěl? Moje křídla taky potřebují odpočinek." S tím se posadil do sněhu.
Eonwe zavolal orly, aby přiletěli blíž. "Tak to je dobře, že jsem neletěl sám, mí přátelé tě odnesou a tvá křídla budou odpočívat."
"Ah, to je tak milé…" Manwe se usmál a zkontroloval si levé křídlo, peří černější než noc, černé a snad i s černým leskem. Měl na něm zranění od Thranduila, ukryté pod peřím, upíří kousanec. "Usaď se, jestli jsi za mnou letěl tak daleko, Musíš být též unavený." Eonwe si povzdechl, schoval meč do pochvy a usadil se v uctivé vzdálenosti. Manwe vzbuzoval strach. "Není ti zima?" Zeptal se Manwe mírně. "Pojď ke mně, přichází bouře."
Eonwe se rozhlédl. Opravdu přicházela bouře a on tišil, že bude velmi silná, Orli k nim rozhodně nedoletí brzy. Rozhodně ne. A sníh začal padat. Bouře přišla hodně rychle. Bez přizvání Manwe došel k němu a natáhl křídlo tak, aby Eonwemu kryl hlavu před větrem. "Neboj se, nezmrzneš."
Eonwe přemýšlel, jestli vytáhnout nůž. Nelíbilo se mu to, celá tahle situace se mu nelíbila. Manwe se díval laskavě. Než se Eonwe nadál, Manwe ho chytil za ruce a zkroutil mu je za záda. Zachytil je do svých tří prstů, díky drápům, které zařízl Eonwemu do rukou a zasekl mezi kosti. S volnou rukou ho chytil za hlavou a přitáhl si ho k puse. Eonwe se vzpínal marně. Upír se zakousl a s neskutečným blahem pil teplou krev. A ať se vzpíral, jak chtěl, Manwe z něj vysával život…

Orli kroužili okolo hor, ale do bouře nemohli. Létali tam hodiny, než bouře přešla. Pak se vydali hledat Eonweho. Thorondor, dlouholetý přítel Eonweho, kterého často nosil, sletěl na plošinu, věděl, že sem Eonwe přistál. Jeho nos vnímal dobře, a jak chvíli hrabal ve sněhu, vyhrabal zmrzlé tělo bez života, zkroucené, leželo tak, jak ho Manwe pohodil, než zmizel. Když ho Thorondor vytáhl, Eonwe se vzpamatoval, duch pohladil Thorondora po křídlech.
"Podcenil jsem ho… jsem blbec."
"Nechceš to vzdát?" Thorondor ducha nevnímal, jen slyšel.
"Nemůžeme ho nechat uniknout. Musíme ho alespoň sledovat." Eonwe si povzdechl. "Takovou ostudu jsem si už dlouho neudělal."
Thorondor vzal zmrzlé tělo do drápů a zamířil přes Mlžné hory. "Třeba ti ještě pomůžu zmírnit tvé selhání…"
"Jsi opravdový přítel," řekl Eonwe, a i jako duch mu seděl na hřbetě. "Myslím, že chtěl zamířit k Ereboru, do síní elfského lidu."
"Hmmm," Thorondor víc neřekl a mířil k Temnému hvozdu.

Nad palácem elfů byli orli opatrní, Thorondor obzvlášť, Eonwe už mu v nohou roztál. Bylo na čase ho uctivě pohřbít. Naštěstí, Thorondor zjistil, že dole se pohybují místo skřetů elfové. Tak se snesl dolů a on, Eonwe, jejich přítel Narin a elfové prohodili mnoho slov.
Elfové si říkali silní a byli to elfové pod vedením elfa jménem Aldirt. Mailena tu byla též. Eonwe vyzvídal, co je přimělo dobít tohle území a oni mu prozradili, že přišli na příkaz krále Ancarona, kterému tenhle les právem náleží.
Ještě že nikdo neviděl, jak Eonwe skryl tvář v dlani. To poslední, co chtěl slyšet, byly hádky elfů o právo na trůn. Aldirt byl bratr Ancarona. Prchl před Oropherem a vzal sebou elfy, co se nechtěli podřídit a připojili se ke svým příbuzným ve východních zemích. Byli si vzájemně bližší, než k sindarům. Bohužel Eonwe nevěděl, kde teď pobíhá Ancaron a říct nahlas, že je to balrog se neodvažoval, na to bude lepší čas později. Raději vyzvídal, jestli někdo neviděl Manweho… A viděli ho!
Orli po půl-dením odpočinku zamířili na jih, k DolGulduru.

Manwe sice v DolGulduru byl, ale už odletěl. Eonwe byl naštvaný, ale pak se rozhlédl. No ovšem. Mordor. Nechal orly odpočívat s tím, ať doletí, až budou moct a sám zamířil k Mordoru. Jako duch mohl cestovat rychlostí myšlenky, ale až tak rychle neputoval. Stejně se dostal do Mordoru brzy… tak shlédl podívanou, která se jen tak nevidí…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 3. dubna 2016 v 19:34 | Reagovat

A že jsem to... přesně uhodla :/ , příště snad dáš na balrogovu radu, trdlo opeřený. :(. A poněkud mimo, slash trojka Melkor, Manwe, Legolas - ještě po nastudování Elfosúty, hmmm... ,D. Škoda, že zůstane u představ, protože kdyby se to někdo pokusil napsat (nakreslit), musel by mu papír či počítač v polovině shořet studem... :D

2 Vith Vith | 3. dubna 2016 v 19:37 | Reagovat

teda napínáš jak kšandy :D a jsem zvědavá jak chce Eonwe Manweho lapit. něco mi říká že mu teoreticky může helfnout Sauron ale nato sem asi až moc velkej optimista

3 Vith Vith | 3. dubna 2016 v 20:57 | Reagovat

[1]:kurnik nedelej mi fantasie :D

4 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 3. dubna 2016 v 21:36 | Reagovat

[3]: Heeheehehe ;D

5 Vith Vith | 3. dubna 2016 v 21:42 | Reagovat

[4]: nojo tvrzena slashistka noo :D jen by mne teda zajímalo kam nám Morell zašantročila drahouška Kaela. chybí tam.

6 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 4. dubna 2016 v 9:50 | Reagovat

[5]: Mě by spíš zajímalo, kde se fláká parta z Imladris, když jim ze Středozemě dělají kůlničku na dříví...

7 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 4. dubna 2016 v 9:56 | Reagovat

[5]: A být Kael v akci, skončil temný Manwe ještě před bitvou. V ohni fénixe ti upír shoří jak papírový balrog...

8 Vith Vith | 4. dubna 2016 v 12:03 | Reagovat

by jim mohl zachranit krk v hodině 12

9 Ksss Ksss | 4. dubna 2016 v 18:58 | Reagovat

Mě zase zajímá jaká to bude ta podívaná v Mordoru :-)

10 Vith Vith | 4. dubna 2016 v 19:07 | Reagovat

[9]: řekla bych že něco naslibuje Sauronovi a pak mu bodne dýku do zad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama