Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Královská hra - 44

8. dubna 2016 v 10:22 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Sauron, ten se probudil a nemohl uvěřit tomu, kde je. Interiér Thangorodrim poznal bezpečně, ale taky věděl, že omdlel v Mordoru… křídla, vyzvedl ho z prachu orel… takže se mu to nezdálo? Bylo to zvláštní. Zvedl pravou ruku a prohlížel si ji. Prsteníček… z toho zbyly jen kosti obalené obvazem, uhnil. Na ruce měl velký červený flek. Nebyla to skvrna, na tom místě bývala kůže, ale teď tam bylo odhalené maso, věděl to, byť bylo schované pod obvazy… kdo ho ošetřil? A pálilo ho oko. Utřel si ho a na ruce mu zůstal žluto zelený hnis.

A přece nějak Sauron cítil, že už to nepostupuje. Zvednul se rukama do sedu. Tělo ho bolelo a cítil, že smrdí rozkladem, ale také voněl bylinami.
"Alespoň vy zůstaňte v posteli."
Sauron se otočil na maiu, krásnou dívku, určitě sloužící Este. "Na nic jiného se necítím." Řekl popravdě. "Asi budu zvracet."
"Aha…" Maia rychle donesla kýbl. "Pro všechny případy."
"Díky." Sauron hned kýbl vzal a strčil do něj hlavu. Zvracel i cestou do Mordoru, ale nyní už nezvracel krev, jen trochu slin a trávicích šťáv.
"Este a Irmo tě stabilizovali." Řekla Maia. "Oba je to dost vyčerpalo, ale neumřeš."
Sauron odložil kýbl. "Spíš mě někdo něčím nadopoval." Řekl spíše pro sebe a natáhl se…

Po asi hodině se mu udělalo trochu líp a začal se nudit. Tak přece jen z postele vstal. Nikdo tu nebyl, tak se vydal na průzkum. Tohle všechno bylo divné. Po chodbách byli u stěn spáči zabalení do kožešin a Sauron se nestačil divit. Byli tu elfové, maiar z Valinoru i Thangorodrim. Spalo tu několik balrogů. Sauron obcházel tiše, byť měl vratké nohy. Byl bosý, ale bylo tu pečlivě uklizeno. Došel do kovárny, kde našel Ostrý vítr. Vzal meč do ruky a ten opět zmizel. Sauron se pousmál. Bylo dobře, že ho zaklel, aby jím nemohl vládnout nikdo jiný z bohů. Proto ho mohl mít Malgor, ale Alue ani Námo nesnesli ani dotek.
Sauron se pousmál při pohledu na pec, hořel tam oheň ale jen pro osvětlení. Tehdy Sauron uslyšel vzlyky. Rozhlédl se a strnul. Hrome, jsou tři věci, které by přísahal, že nikdy neuvidí: Skřety při pěstování květin, Melkora, jak si zašívá ponožky, a Manweho, jak brečí. A Manwe tu seděl a právě to dělal. Sauron si ho prohlížel. Manwe měl tvář skrytou v dlaních a pod vlasy, ze kterých také trčely rohy Melkorovy koruny. Sauronovi rychle došlo, co s děje, stejně jako fakt, že Manwe to nese těžce, tu bezmoc. A pak si uvědomil berle opřené o stůl, u kterého Vala seděl. Raději neříkal nic, nevypadalo to, že by si Vala všiml jeho přítomnosti.
A tak si ho maia prohlížel. Saurona cizí neštěstí uklidňovalo. Bohužel se zdržel moc dlouho. Manwe najednou zvedl tvář a i když přes slzy viděl rozmazaně, zjistil, že tu není sám.
"Ach, Valar…" Manwe si utřel tvář a uvědomil si, že chytá od Melkora jeho hlášky.
Sauron zůstal nehybně, nevěděl, co má dělat. Manwe si utřel tvář, měl zarudlé oči a prohlédl si vetřelce. Když zjistil, že je to Sauron, nevěděl, co dělat. Tak tam chvíli stáli mlčky. Jako první to nevydržel Sauron.
"Co na mě zíráš, chceš se mi vysmívat?"
"Ne." Řekl Manwe a sklopil oči. "Sám jsem na tom bledě."
Sauron zkřivil tvář. "Pochybuji, že hůř, než já. Na tobě nehnije živé maso." Demonstrativně zvedl ruce, byť všechny rány měl zakryté obvazy.
"Ty alespoň chodíš." S tím ukázal Sauronovi svou pravou nohu.
Maia obdivně pískl, tiše, aby nebudil pevnost.
"A určitě máš víc moci, než já."
Sauron chvíli přemýšlel. Pak došel ke stolu. "To těžko, nemůžu nic."
"Zrovna jako já."
Tak si pohlédli do očí, a našli v pohledu toho druhého porozumění duše, která trpí stejně. Z nějakého důvodu si vzájemně věnovali mírný úsměv. Sauron netušil proč, nebo jak, ale v tu chvíli měl pocit, že by z nich dvou mohli být přátelé. Vlastně zjistil, že v jeho očích vidí… sám sebe? Ano, viděl sám sebe, v jeho očích. Manwe pak svěsil hlavu a nakonec usnul s hlavou na stole. Den už byl příliš dlouhý.
Jak složil hlavu na stůl, Sauron si všiml zámku. A tehdy si uvědomil, že má na vybranou. Může Manwemu pomoct a osvobodit ho tím, že mu obojek sundá, věděl jak. Taky ho mohl zabít a připoutat k obojku takřka natrvalo. Pousmál se nad tím. V ruce se mu zhmotnil meč a on pohladil jeho ostří. Hmmm, Sauron si dál prohlížel Valu. Byl už opět oblečený ve svém vlastním. Sauron si všiml mokrého rukávu, do kterého si utíral tvář. A Sauron zjistil, že se na to necítí. Rozhodl se, že ho může zabít později, třeba mu to půjde líp, až se na to trochu vyspí.
Zamířil zpět do postele. Na chodbě se zarazil. Slyšel Gorthmoga, tak se schoval ve stínu sloupu.
"…nevzbudí, Irmo říká, že budou spát, dokud je znovu neprobudí on sám."
"U upírů nikdy nevíš." Procedil balrog.
Duch vedle něj byl neviditelný, ale Eonweho Sauron poznal po hlase.
"Valar věřím, beztak… proslýchá se, že brzy budou muset poslat všechny pryč, někteří už odešli sami. Thangorodrim je všechny neuživí. Zásoby se tenčí."
"Zítra tu ale ještě budou."
"To jo…" Byl slyšet povzdech. "Jenže nikdo neví, co má dělat. Svět nekončí…"
"A ty nevíš, co si s tím počít." Doplnil Gorthmog.
"Přesně tak… a nemyslím si, že jsem jediný, kdo se tomu diví…"
To už byli z dosahu a Sauron znovu vylezl. Upíři? Na mysl mu přišel Thranduil a tak se je hned vydal hledat. Alespoň někdo, koho opravdu touží zapíchnout…

Našel je, kde tušil, že by mohli být, v jedné z dosti oddělených jeskyní. Vypadalo to, že spí, měli ruce na hrudi překřížené a každý z nich v rukou držel snítku bylin. Celé to tu vonělo klidem a i na Saurona šla únava. Otřepal se a vešel mezi spící upíry. Chvíli je zkoumal, elfy i elfky, všem čouhaly z pusy upíří tesáky. A pak ho konečně našel. Thranduil ležel pokojně na posteli, ruce na hrudi, jako ostatní, ale Sauron mu zíral na tvář. Byl bledý a jeho vlasy zbělely, tak na upíry působila žízeň a král nepil dva týdny. Tolik času už uteklo od bitvy. Zvláštní jak rychle dokázal vyhladovět. Sauron se v upírech nevyznal až tak, aby dokázal okamžitě každého posoudit, ale tušil že Thranduil ani před tím nebyl nadšený pijan krve.
Došel až k němu a v ruce znovu ucítil sotva znatelnou tíhu meče. Konečně se začal usmívat. Otřel si tvář, levé oko ho pálilo a špatně na něj viděl, to nevěští nic dobrého. Opět mu z něj něco teklo. Zavrčel a pak se pozorně rozhlédl. Kdyby se někdo z těch upírů probudil, tak by ho vysál, jako nic. A Sauron netoužil po tom, aby si to zopakoval. Posledně stačilo. A není to jediné, za co se chtěl pomstít. Co řekl Thranduilovi nemohl vzít zpět, ale král to neměl slyšet. Chytil meč do obou rukou a zvedl ho nad ležícího krále. Špici namířil na srdce.
"A jsme v tom zase."
Sauron ztuhl. Opatrně otočil hlavu. Thranduil. Měl otevřené oči a sledoval ho. To on ho oslovil. Maia se na něj zamračil.
"Nemáš šanci mi ten meč vrazit do srdce." Sauron to zkusil a upíří ruce sevřely ostří meče, v bezpečné vzdálenosti od hrudi. "Mám zavolat stráže?" Sauron kývl, že ne a meč se rozplynul jeho přáním. "Co tě tak štve, že mě za to chceš zabít?" Thranduil se usadil. "To, co jsi mi řekl v lese o sobě a Melkorovi? To bych chápal."
"Nic nechápeš." Odsekl Sauron.
"Tak mi to vysvětli."
Chvíli se nedělo nic. Pak si Sauron opět utřel oko. "Melkor by mě zabil… kdyby…"
Víc neřekl a otočil se k němu zády.
Thranduil přemýšlel, co říct. Nic ho nenapadalo, tak jen pozoroval toho nemocného Maiu, jak tam stojí. A Sauron přemýšlel zrovna tak usilovně. Po chvíli se k němu znovu otočil čelem. Podíval se králi do očí. Byly medově žluté, trochu naběhlé krví, hladové, ale přesto pokojné. Zvláštní.
"Lhal jsem." Řekl Sauron. "Já jeho důvěru nezklamu."
"Co když už se stalo?"
"Cože? Pitomost."
"Melkor se změnil, Saurone."
Sauron se rozesmál nahlas. "Melkor? Proč by se vzdával práva, které mu ostatní upřeli? Proč by pán temnot měnil názor?"
"Protože už nemohl snést to utrpení. Změnil se a teď trpí jinak, pronásleduje ho minulost."
Sauron se nepřestával usmívat. "Kdyby všichni lháři uměli být tak přesvědčení o tom, co tvrdí, jako ty, snadno by mnohé oklamali."
"A nepochybuji, že bys byl mezi nimi jedním z nejlepších." Thranduil si též dovolil úsměv. "Nelži ale sám sobě. Víš dobře, že mému slovu se dá věřit."
A Sauron zmlkl, protože sám věděl, že Thranduil opravdu nemá potřebu lhát. "Proč mi to říkáš?"
"Aby ti to vůbec někdo řekl a abys věděl, že to není lež, Saurone." Thranduil se mu znovu zahleděl do očí. "Už to v srdci víš, že je to tak, jen se toho děsíš. Nebude to pro tebe snadné, ale on tě podpoří. Pomůže ti. Důvěřuj Melkorovi… a víš, proč ti to říkám?" Zasmál se. "Nechci být upírem. Je to přitažlivé stejně jako děsivé, ale nechci mít na svědomí životy. Chci, abys mě z toho osvobodil. Ten meč tu moc má."
Sauron na něj zíral s pusou dokořán. Ten elf měl prostě talent zvrátit jakoukoliv pomstu, jakou na něj přichystal…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 9. dubna 2016 v 12:57 | Reagovat

Ouvej, Saurone... tobě to nehnije jen na těle, ale i v hlavě! Po boku s elfy si tu chrupkají balrogové, Gorthmog v pohodě klábosí s Eonwem (a ještě se projevuje jako slušný psycholog) a tobě nedochází, že je všechno jinak? Nebo spíš NECHCE docházet? Jen doufám, že když už se Eru tak namáhal/a, aby ti přihrál/a další šanci, tak že ji zase nezahodíš...(tu šanci, tedy) ,D

2 Vith Vith | 9. dubna 2016 v 16:51 | Reagovat

já se obavam že zahodí. pokud ho Thrandy teda nepřemluví

3 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 10. dubna 2016 v 12:07 | Reagovat

[2]: Spíš by mě zajímalo, jestli Thrandyho zabije, jak potom bude ostatním vysvětlovat, že ho o to Thrandy sám požádal, když většina přítomných by JEMU nebyla ochotná uvěřit ani to, že Sauron začíná na "S".;D A chudák Legolas - ten se toho tátova dohledu prostě nezbaví  :((

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama