Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Královská hra - 52

23. dubna 2016 v 9:33 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Jestli Alue uměl někoho zprdnout, zjistil, že na Vardu nemá. Jakmile viděla Manweho, začala okolo něj obíhat a frustrovaně říkat a gestikulovat svou frustraci nad jeho stavem. Hned, jakmile ulevila své potřebě se vyjádřit, odvedla Manweho ke křeslu.
"Co se ti vlastně stalo? Zase tě někdo napadl?"

"Ne, jen jsem se pokusil si pomoct ztrátou krve ke kontaktu s Eruem… točí se mi hlava… ne, dobrý. Budu v pořádku. Potřebuju jen nový obvaz." S tím zvedl ruce.
"Tak o tom si později vážně promluvíme." Řekla Varda.
Měla ale Manweho velmi ráda a tak rychle odběhla pro obvazy a s velkou obavou, aby zase nezačal krvácet, mu je vyměnila. Naštěstí se nestalo a Vala měl brzy obě ruce dobře obvázané. A sám byl ovázaný objímající Vardou. To už bylo příjemnější.
"Možná by to prospělo strávit nějaký čas v Lórienu." Řekla Varda. "Když nepřemýšlíš rozumě, bývá to tím, že jsi unavený na duchu."
Manwe se usmál. "Tomu se nemám jak bránit, máš pravdu." S tím si o ni opřel hlavu, opravdu poslední dobou nebyl v nejlepším stavu… už poněkud delší dobu, než mu přišlo rozumné… "Jo, ale nejdříve se prospím a naberu trochu síly." S tím zavřel oči a odpočíval…


Lórien, Manwe se sám napomenul, že ho nenapadlo dříve jít sem a odpočívat místo vší té námahy, ale brzy to už tak neviděl, bylo nutné obnovit cykly větru co nejdříve, udělal dobře, protože následoval rady ostatních, kteří byli rozumní. Ale teď se měl lépe, odpočíval s Vardou v něžné trávě Lórienu a myslel na máloco, více myslel jen když zpíval…
Po pár dnech zjistil, že Melkor opustil Mandos a je tady. Co vlastně dělal v Mandosu? Manwe se pousmál, Námo je doma, takže se to nepochybně dozví. Manwe měl ale jiný zájem s Melkorem, takže ho šel s večerním sluncem najít. U hlavního jezera ho nenašel, což se dalo čekat. Bylo zde poměrně plno, spousta Maiar a Valinorských elfů se tu léčila po velké bitvě a to říkali, že už tu není tak plno jako před pár dny. Manwe se tedy vydal k menším jezerům, spojeným mnoha řekami a potoky. Ale nenašel ho, dokud se neoptal Este.
Tak zjistil, že se drží stranou a že vůbec nemluví, protože ho něco trápí. No, alespoň věděl, kam má jít; k termálním jezerům. Znělo to rozumě, byla to také mnohem šeřejší část lesa. Musel chvíli šlapat, než tam došel, ale tušil, že už tam brzy dojde, když se okolo něj začala vznášet pára termálních jezer. Sem rádi chodili ohniví duchové Valinoru. Horká voda s bublinkami, to milovali a ještě sem byla přivedená ledově studená podzemní voda z hor, nebylo lehké to zkombinovat. Alue ale pomohl s technickými detaily… Manwe přemýšlel, jestli s tímhle nepomohl i Mairon. Nepřemýšlel ale dlouho, protože došel k jezerům. Byly tu tři u sebe a v nich několik Maiar a jedno bylo plné elfů a všichni zpívali chválu Vardě. Vida, tohle už dlouho nedělal. Prošel mezi jezery, pozdravil přítomné a šel dál, aniž by je vyrušil.
Na křižovatce cest se rozhlédl a rozhodl se pro nejteplejší jezera. A opravdu, byly tu dvě skupiny, v jedné byli dva Maiar ze severu, sami byli stále ledoví a tyhle jezera milovali, ve druhé byla jen dvě jezírka, jedno prázdné a ve druhém byl Melkor. Manwe k němu pomalu došel.
"Melkore?"
Vala otevřel oči. Jeho pohled si vyložil asi špatně, protože zpanikařil. "To neprdím já, to dělá jezero."
Manwe se tomu zasmál. "To já vím."
"Chceš se přidat?" Nastavil ruku v pozvání.
"Ale nemůžu na dlouho… ale bude to dobré na moje kosti." Připustil Manwe a shodil župan. Pak opatrně po obsidiánových schůdcích sešel do jezírka. Bylo minerální a stékal do něj vodopád. Manwe zapředl a usadil se vedle Melkora, opatrný aby si nenamočil pořezané ruce.
"Čerstvý obvaz? Vždyť už se ti rány zatáhly."
"Pořezal jsem se." Řekl Manwe.
"Jak?"
"Sám."
Melkor vyvalil oči. "Cože?"
"Chtěl jsem s tebou mluvit, i když ne zrovna o tomhle… ale tohle ti taky řeknu, když už tě to zajímá." Povzdechl si. "Víš, jak jsi mi říkal, že tě nikdo nemiluje?"
Přikývl. "Ani Legolas." Řekl, "bylo to jen…" Utřel si slzu. "jen účel."
"On není pro tebe, asi…" řekl Manwe.
"To už vím." Řekl Melkor. "A alespoň už trochu přijímám, že… tomu tak je." Zakývla hlavou. "Trochu, tohle neumím." Připustil.
"Myslel jsem na to a… Tak jsem se vydal do ústraní meditovat a zeptat se otce, aby mi řekl, jak to s tebou je."
"Eru? Ah, máš ten dar, že s ním můžeš mluvit."
"Kdokoliv by mohl, kdyby opravdu chtěl, bráško." Řekl Manwe mírně a odhrnul si vlasy z tváře. "nějakou dobu jsem se namáhal, pak sem si podřízl žíly, abych se dostal hlouběji…"
"To musíš?" Melkor vypadal vyděšeně.
Manwe se usmál a pokýval hlavou. "Ne, nemusím." Řekl mírně. "Jen… poslední dobou opravdu nejsem ve své kůži."
"To se zpraví. Jen nevím, jak to teď bude se mnou." Řekl Melkor. "Já taky nejsem zrovna ve své kůži a asi se tak cítí mnohem více bytostí Ardy."
"To máš pravdu… ale poslouchej. Nakonec se mi povedlo s ním promluvit a zeptal jsem se na tebe." Manwe se pohledem ujistil, že má Melkorovu pozornost a pak si složil hlavu na ruce. "Ukázal mi chvíli, kdy si z nás dvou Varda vybrala za muže mě. Ranilo tě to a chtěl jsi taky někoho. Tak ti to splnil." Melkor mlčel a tak Manwe pokračoval. "Ale nevšiml sis jí."
"Jí?!"
"Nebo jeho, nevím, nepoznal jsem, kdo to je, ale je to duše stvořená pro tebe, tak ona… ale tys ji taky nepoznal, nezaslechl jsi, jak spolu rezonujete, protože jsi byl tolik zaměřený na velkou hudbu a ovládání ostatních. Proto je pro tebe tak těžké tu duši najít. Neznáš její hudbu. Nevíš, kdo to je, ale někde je… nemůže být nedosažitelná."
Melkor se zamyslel. "Ano, pokud sešla do světa."
"Pokud nepřišla, přijde." Řekl Manwe. "Myslím, že jestli je ještě s Eruem, najde tě mnohem snáze, než naopak, to už by tu byla a našla tě. Ne, podle mě je tady."
"Takže je to jedno, nenajdu ji."
"Proč tak beznadějně?" Zaváhal Manwe. "Co ti stojí v cestě?"
Nastalo ticho rušené jen stálým bubláním vody v jezírku. Manwe zavřel oči a odpočíval. Horká voda zde byla zdravá a vody Lórienu byly požehnané.
"Co si myslíš ty, že dělám špatně?" Zeptal se Melkor najednou.
"Já to opravdu nevím."
Melkor dál přemýšlel. "Moment, řekl jsi, že mě ta má duše už mohla hledat." Melkor se podrbal na bradě. Přemýšlel, vzpomínal. "Ale… pak už jsme se mohli setkat."
Manwe se pousmál, jako kdyby mu někdo pošeptal radostnou zprávu. "To zní jako dobrý začátek." Pak se narovnal, jako kdyby zaslechl volání z dálky, což byla tak trochu pravda.
"Co je?"
Chvíli se nehýbal, ale pak se usmál. "Varda chtěla vědět, jestli jsem v pořádku. Bojí se o mě."
"To chápu." Melkor se usmál. "Možná bych tě měl pár kousků naučit, nedají se odkoukat."
Manwe se rozesmál. "Ty si fakt myslíš, že neumím bojovat? Počkej, až se zotavím, pak si dáme pár kol."
To už se smál i Melkor. "To by mě opravdu zajímalo, jaký budeš, až budeš zase sám sebou."
"To právě nevím ani já sám… Po té noci v Thangorodrim obzvlášť."
"Fakt? Prostě s tím seznam i Vardu."
"Prostě…" Manwe obrátil oči v sloup. "Nenaučím, už teď mě ta citlivost opustila."
"A ty… ty to nechceš. To je škoda, protože při tom děláš nádherné zvuky." Melkor pokrčil rameny a dál uvažoval o svých služebnících. Ti s ním trávili čas. Ale pravdou bylo, že pokud by některý z nich k němu něco cítil, tak by to tajil, jak by to jen šlo. Povzdechl si. Nebo to byl někdo, koho potkal ve Valinoru, když byl propuštěn? Někdo z hlídačů v Mandosu? Melkor si povzdechl. Pokud Manwe věděl, že tahle bytost zpívala Velkou píseň, tak bylo jasné, že to není nikdo z ostatních národů, patří mezi Maiar. Melkora rozbolela hlava, tohle nemělo cenu. Raději se opřel a vyhříval se v bublající vodě.
Jak tam ležel, Manwe otevřel oči. "Nemáš jizvy…" řekl, minimálně ta na tváři byla pryč. "Důkaz, že jsi vešel do Mandosu."
"Myslel jsem, že Valar tam mohou přicházet a odcházet, jak chtějí."
"Jeho stěny Námo upravil, abys nemohl utéct, bál se, že se dokážeš dostat z řetězů. Nevím, jestli vůbec bude chtít na tom něco měnit."
Melkor si povzdechl… "Víš, co je smutné? Že jenom tam, kde jsem vládl zlem, nenarážím na žádnou obranu, magii ani vůli, která by se stavěla proti mně."
"Byly k tomu důvody."
"Heh, o to se nepřu. Jen…" Povzdechl si, "to občas ve mně budí pocit, že do tohohle světa nepatřím… a já bych tak rád…"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 23. dubna 2016 v 12:19 | Reagovat

To neprdím já, to dělá jezero. :D :D :D.
Fakt mu ani trochu nepomáháš? :D :D :D. Teď jsem teda fakt zvědavá, kdy, jak a komu to dojde... Teda jak je to s tou spřízněnou duší, samozřejmě ,)))

2 Morell Morell | Web | 23. dubna 2016 v 12:55 | Reagovat

[1]: No uvidíme.

3 Vith Vith | 23. dubna 2016 v 17:05 | Reagovat

[1]:hele ja to tipuju na Saurona ale tomu aby to vmlatil do hlavy samotný Melkor

4 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 23. dubna 2016 v 21:54 | Reagovat

Když si přečteš moji reakci u kapitoly 50, zjistíš, že je mi to jasný jak Silmaril a ze Sauronova chování soudím, že stejně tak jemu. Akorát nevím, jak to po tom všem vmlátit do hlavy Melkorovi :D :D. Z lásky k Melkorovi podrazit toho, koho Melkor miluje, no holt když Sauri něco dělá, tak už to stojí za to.... ,D

5 Vith Vith | 23. dubna 2016 v 23:54 | Reagovat

[4]: jinými slovy jsou horší jak ženský :D

6 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 26. dubna 2016 v 19:02 | Reagovat

[5]: No, až TAK bych to nepřeháněla... Oni aspoň vědí, co chcou ,D :D :D :D :D

7 Vénya Vénya | 7. května 2016 v 8:24 | Reagovat

Frustrovaně říkat svou frustraci? No to snad ne...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama