Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Královská hra - 59

14. května 2016 v 6:41 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Manwe shlédl nádvoří před budovou, v níž byl soudný kruh. Melkor rozkopal záhony, rozdrtil lavičky a prorazil několik velkých děr v kamenném zábradlí, než zmizel. Chvíli se díval na tu spoušť, zatímco Yavanna naříkala nad rostlinami a Alue nad kameny. První myšlenka, která měla smysl, byla: Ups. Druhá byla: To nevyšlo moc dobře…



Protože Melkor nebyl nijak omezený pohybem, zmizel z Valinoru a toulal se po světě, pokud se neukrýval hluboko v jeskyních. Manwe ho občas ze svého trůnu zahlédl. Dlouho se stranil všech, dlouhé stovky let a až když procitli upíři, něco se v Melkorově mysli změnilo a on se vrátil do Roklinky, ale jen se zastavil a zase se vydal toulat, tentokrát místo na jih na sever. Muselo přejít skoro dva tisíce let, než se Melkor vrátil mezi elfy. Přesunul se do Temného hvozdu, kam se mezitím už vrátil Thranduil. Protože on a Ancaronova rodina byli přátelé, neměl problémy zapadnout… navíc nebyl sám.
Melkor věnoval úsměv strážím, které byly u paláce. Kývly na pozdrav a on věděl, že smí dál. Vyptával se na Thranduila, protože jeho jméno zaslechl. Dozvěděl se tak, že Thranduil už zde nepobývá. Byl tu nakrátko, ale nebylo ho v paláci zapotřebí. Garilien byl již též z Mandosu propuštěn, protože se svého upírství zřekl velmi dobrovolně. Nicméně zde též nebyl. Zůstal věrný Thranduilovi. Melkor tedy palác, po vzdání úcty králi, opustil a zamířil do lesa. Den cesty stačil, aby našel vesnici, kterou si Thranduil spravoval po svém, byť uznával krále.
První, co Melkora zaujalo, byly králíkárny. U Thranduilova domu byly klece plné králíků a samozřejmě také sklad sena. Melkor zrovna přistihl ex-krále, jak krmí svá mnohá zvířátka.
"Tak to bych fakt neřekl do elfa, který králičí maso moc nemusí." Řekl Melkor místo pozdravu.
Thranduil se na něj otočil a otřepal se od sena. "Překvapený?"
"Docela ano. Výsosti."
"To už neplatí. Jsem Thranduil, ale to víš."
"Víte sám, jak je to, když si na něco navyknete. Bude chvíli trvat, než tenhle zvyk přetavím."
"Že mluvíš zrovna o zvyku." Řekl Thranduil a vzal další náruč sena a rozděloval ji do klecí. "Proč myslíš, že tu mám králíky? Mimo to, že je miluje Garilien."
Melkor chvíli přemýšlel, ale nic ho nenapadalo. "Vzdávám, nevím."
Thranduil se na chvíli zastavil. Pak pokračoval s rozdělováním sena. "Je to právě kvůli zvyku, tvrdšímu, než je má vůle, naneštěstí. Počkej chvíli." Pak rozdělil seno i do posledních klecí. Mávl na Melkora a společně vešli dovnitř, kde už čekalo jídlo a pití. Garilien tu měl jen zlomek práce oproti paláci, ale zůstal Thranduilovi věrným přítelem. Thranduil se usadil a spokojeně se napil vína, byť teď už nepil tak často, jako dřív. Měl poněkud jiný rozpočet. "Nemluví se mi o tom lehce a Mirianě to bylo ještě o to těžší vysvětlit."
"Vysvětlit co?" Zaváhal melkor.
"Tohle." S tím si Thranduil strčil prst do pusy a odsunul ret ze zubů. Tak Melkor spatřil prodloužený špičák.
"Ale vy už snad nejste upír."
"Nejsem nemrtvý." Řekl Thranduil. "Ale žil jsem tak dlouho. To se na mě podepsalo a… zůstalo to se mnou. Nepotřebuju krev, abych přežil… nebo spíše mé tělo to nepotřebuje, ale jednou za čas přijde žízeň a potřebuju něco zakousnout, cítit čerstvou krev."
"Proto chováte králíky." Pochopil Melkor. "Abyste měl zdroj krve."
Thranduil přikývl. "Můžu samozřejmě lovit, ale lovit zajíce není legrace a velká zvířata mají hodně krve, nepotřebuju jí moc, nenasytnost už se mě netýká. Zkoušel jsem, ale krev celé srnky, to bylo na mě moc. Zvláštní a nečekaný pocit, mít krve až moc."
"To věřím."
"Ze začátku jsem lovil, ale když jsem si uvědomil své myšlenky, že bych mohl pokousat někoho z elfů, raději jsem se rozhodl pro lepší řešení a začal jsem chovat králíky. Jsou nenároční, velcí tak akorát. Vezmu, zakousnu a napiju se, někdy si je pak někdo vezme, jindy je nechám v lese pavoukům." Povzdechl si. "Mám pocit, že jsem se z toho dostal jen napůl, jestli chápeš."
Melkor přikývl. "Takový zážitek nechává následky. Ale divím se, že i po průchodu Mandosem. A Garilien?"
Thranduil se smutně usmál. "Ne, Garilien už hlad po krvi necítí, je z toho úplně venku. Taky mě překvapilo, když jsem tu žízeň znovu ucítil, ale je to pořád lepší, než být plně upírem. Slunce a jídlo by mi chyběly a… přiznávám, nikdy mě nenapadlo, že když se té krve napiju, budu si nést následky už na věky. Teď už chápu, když někdo mluví o následcích horších, než se vůbec nenarodit. Co tě vůbec přivádí do hvozdu?"
"Doufal jsem, že tu najdu Legolase." Řekl Melkor po pravdě.
"Pokud vím, tak ještě Mandos neopustil. Já jen vím, že jsem byl puštěn ven, když se probudili upíři."
"Ještě žijí?" Melkor byl udivený.
"Koluje mnoho pověstí." Řekl Thranduil. "Jestli máš chuť na vyprávění bývalého krále upírů, rád řeknu, co vím…"

Melkor tak zjistil, že Thranduil je v pohodě a o až tak moc nezchudl. Žil si dobře a ve sklepě už měl tři truhly s poklady. Vala se nad tím zasmál. Thranduil mu i dovolil pozorovat, jak se krmí z krve králíka, pěkně živého a cukajícího se. Prohlásil, že jinak to nemá velký smysl, než když kořist sám dostane. Už nemohl obluzovat mocí a lákat, což byla nevýhoda, jeho temná kouzla se velmi omezila. Melkor mu nabídl, že něco z nich obnoví, ale nakonec ho uprosil jen k tomu, aby mu mohl obnovit kouzlo uklidnění, aby se ho králíci nebáli, když je zabíjí. K tomu Thranduil svolil. Melkor necítil, že by tu mohl odpočívat, tak raději zase odcestoval do Roklinky. Na Valinor se mu z jistých důvodů moc nechtělo.
Ancaron mu řekl, že Sauron se přesunul do síní Alueho, ač ani on sám netušil, k čemu tam může být dobrý. Ale když už ho Alue pozval, přijal. Maia poznamenal, že se mu Sauron zdá v těžké depresi. Melkor to přisoudil jeho vážným zraněním a více na to nemyslel, ač… znovu se mu vybavilo, jak se mu chtěl vyjádřit. Jako vážně? Sauron a on? Melkor mávl rukou a myšlenku zahnal. Sauron mu příliš připomínal minulost, které se chtěl zbavit.
Ancaron ten večer našel Melkora stát opřeného o zábradlí. "Vypadáš sešle."
"Ani mi nemluv."
"Co se děje?"
"Něco strašného. Ale nechci o tom mluvit."
"A jak to teda chceš vyřešit?"
"Nejde to vyřešit." Melkor se povzdechl. "Valar mi udělili trest, který prostě nedokážu rozdýchat."
"Ale… tak to jsme dva. Skoro lituju toho, že byli temní Valar, zdá se, že jim to dodalo nový nádech do kreativity."
"Líp bych to říct nedokázal. Takhle mě už dlouho nikdo neponížil."
"Co udělali tak hrozného?"
Melkor zavrčel, poodstoupil od něj a sundal si kalhoty. Ancaron se rozesmál, až se za břicho popadal, když viděl velmi umě vyrobený pás cudnosti.
"To není vtipný!" Vyskočil Melkor naštvaně a zase se oblékl. "To je tragédie! Žádný sex na tři věky! Víš, co to je, držet tak dlouho celibát? Ani si to nemůžu dělat sám, neprostrčím tam ani prst. Zkoušel jsem změnit podobu, ale na to mysleli, prostě se mnou zůstane a přizpůsobí se a odhmotnit taky nepomůže. To je strašný!"
Ancaron spustil další salvu smíchu a roztřásla se mu kolena. "Tak to máš taky blbý, zrovna ty, který jsi svou nadržeností známý."
"Ale když nemůžu, tak jsem v ráži ještě víc, musím na to pořád myslet."
Stále se Ancaronovi třásla ramena. Ne, nevydržel to a znovu vybuchl smíchy. "Tohle je na mě moc," řekl mezi chechtáním.
"Na mě taky." Odpověděl Melkor a zavrčel znovu, byť věděl, že to legrační vlastně i je. "Žádný sex, kdybych věděl, že Manweho tak namíchnu, když jsem se v něm zaujal, tak jsem se raději ovládl…"
Ancaron se začal uklidňovat. "Tak jo… klid. Co chceš teď dělat? Chceš tu zůstat?"
"Asi se nějakou dobu zdržím, nenapadá mě co dělat, tak si tu udělám domov a budu se toulat po krajích… možná bych mohl zajít do tvého domu, úplně jsem na to ve hvozdě zapomněl."
"Zapomeň, balrogové ho srovnali se zemí." Ancaron si povzdechl. "Brácha zachránil, co se dalo, většinu jsem mu toho i nechal, tady to nepotřebuji."
Melkor se zatvářil smutně, měl ten baráček rád. "Pak je dobře, že jsem Sauronovi rozbil držku už předem za to, že tam dovedl balrogy, protože bych mu ji teď jinak rozbil zcela jistě."
"Protože tvoje deka ležela na peci, shořela taky, promiň."
"Safra…" Melkor si povzdechl. "Kde teď seženu novou černou deku?"
"Můžeš požádat místní."
"Ne, byla speciální, z bavlny z lesa Věčných písní." Melkor pohlédl na hvězdy. "Tam si zajdu pro novou… navíc bych mohl navštívit Elladana, už jsem ho fakt dlouho neviděl." Zívl si. "Ale až jindy. Teď mě čeká dlouhé ležení v posteli. Sám, bez sexu, bez líbání, bez hlazení…" Vyjmenoval ještě spoustu dalších smutných slov, než pomalým krokem došel do ložnice…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 14. května 2016 v 9:09 | Reagovat

Eeehmm (HAHAHAHAAA!!!), Mele, jsi si jistý, že to byl MANWE, koho jsi naštval? :D :D :D. A Thranduil mezi králíkama, krásná představa :D

2 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 14. května 2016 v 12:13 | Reagovat

Ale upřímně, být já, králem králíků, tak Mela o to kouzlo uklidnění sama poprosím. Nevím, jaké máš ty zkušenosti s králíky, ale moje mamka je chovala a čas od času jsme nějakého honili po zahradě. A když jsem takového zaběhlíka chytila, vypadala jsem, jak kdyby na mě vletěl pelech koček... ,)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama