Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Královská hra - 62

17. května 2016 v 7:28 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Melkor se usmíval, byť měl čenich své vlčí podoby zakrytý sněhem. Vešel do Angmaru a spokojeně se procházel pevností elfských mágů. Kdepak jsi? Proměnil se zase ve Valu a vyšel o poschodí výše, do knihovny. Znal to tu, ale nebýval tu často, byl tulákem, byť to tu založil. A mezi policemi už poznal Legolasův smích. Roztlouklo se mu srdce. Nakoukl za další polici a tam ho spatřil. Legolasovy vlasy zbělely pobytem v Mandosu, ale bylo vidět, že odrůstají, kořínky měl blonďaté. A i jinak vypadal zdravě. Ale nebyl tam sám. Byl tam s dalším elfem, mladíčkem s na eldar dost dlouhýma ušima. Melkor Kaela poznal, ač měl novou podobu, nové tělo s krví elfů Středozemě i Azerothu, protože pár krvavých elfů přišlo s nimi, toužíce se už nikdy nevrátit, to totiž byla podmínka pro tyto milence a milenky spojené s eldary. Jejich krev se tak smísila a eldar si hodně přilepšili v magické moci. Několik svých dětí ale také nechali v Azerothu, protože nechtěly jít už nikdy sem.

Kael se usmíval a s Legolasem cukrovali. Melkor je sledoval a zjistil, že ho zabolelo srdce. I když měl tak rád Saurona, Legolase milovat nepřestal, což bylo i pro něj samotného překvapení, že Sauron nemůže Legolase nikdy plně nahradit. A přece byl rád, že je Legolas šťastný. Melkor si pomyslel, že ti dva určitě časem budou vládnout celému Angmaru, Legolas byl schopný vůdce. Chtěl se už rozhoupat jít k nim, když tam přišel Thranduil. I k němu se doneslo, že se Legolas vrátil a nemohl nepřijet a jeho manželka též. Melkor ji moc neznal.
"Špehuješ? To je moje práce."
Melkor se otočil na Gariliena a usmál se. "Rád tě vidím…"


Sauron… i když tedy Melkor preferoval jméno Annatar, což obhajoval tím, že jeho přítomnost sama je darem, opatrně našlapoval po schodech a pak přes síň. Stráže ho vpustily dovnitř a on předstoupil před Valar, sám a dobrovolně. Pomalu se dokulhal do středu kruhu, kde se zastavil s malou úlevou, že sem dokázal dojít. Bylo to vyčerpávající pro někoho jako on, bez jakékoliv síly.
"Mairone…" řekl Manwe mírně. "Rád tě vidím a rád vidím, že se tvá zranění dobře zahojila."
"Možná zahojila, ale jizvy a útrapy, těch se nemohu zbavit. Mé tělo je zohavené." Řekl Sauron. "Přišel jsem prosit o pomoc, já… nesedí mi být tak bezmocný, ani… tak… invalidní, nechci být tak odpudivý vlastním očím." Očkem koukl po Melkorovi, který mlčel.
"Co se ti stalo, je z největší části tvá vlastní vina." Řekl Námo.
"Ale i moje." Připustil Melkor. "A za mé chyby by ostatní trpět neměli."
"To jeho vlastní vinu nesmazává." Namítl Námo.
"Proto tady dnes nejsme." Utnul je Manwe a pozorně si Saurona prohlížel. "takže víš, že jsi na tom špatně a chtěl bys, aby bylo lépe, stejně jako mnozí, kterým jsi místo milosti věnoval utrpění… a smrt." V síni bylo ticho. "Řekni mi, proč by sis měl zasloužit, aby to s tebou bylo jinak?"
Sauron otevřel pusu, chtěl něco říct, že je Maia, že je více, než ostatní… ale nic z toho nebyl, když neměl žádnou moc a z té bezmoci se cítil zle. Nakonec jen pohlédl na Manweho s prosbou o pomoc v očích a… a se vzrůstajícím zoufalstvím, že mu žádnou pomoc nedají. Sklopil hlavu a už si pohrával s myšlenkou, že to vzdá a odejde. Ani jeho genialita mu nepomáhala, neviděl velkou naději.
"Vnímám tvé pocity." Řekl Manwe po chvíli. "A kéž si na ně vzpomeneš vždy, když na tebe přijde lačnost po ubližování druhým. Ale nepropadej beznaději, neřekli jsme ti ne."
Sauron k němu zvedl hlavu, v očích přece jen naději.
"Tvé schopnosti neobnovíme." Řekl Manwe. "Dáme ti síly ducha jen velmi málo, abys nebyl úplně bezmocný, ale zbytek si musíš zasloužit a vypěstovat sám. S tvým vzhledem ti ale pomůžeme, když už jsi přišel a prosíš o pomoc."
Yavanna, Este a Irmo vstali a pomalu došli k Sauronovi. Pak se k nim připojili i ostatní a postupně na něj nebo na ostatní dávali ruce. Sauron zavřel oči, vnímal jejich dobrá srdce, jejich myšlenky. Bohové, jak se cítil dobře, uvědomil si, že ho mají rádi, všichni z nich…

Ten večer se Sauron spokojeně díval do ohně. Vypadal jako elf, jen jeho oči s kočičí čočkou, nádherně jasné a zářivé, dávaly vědět, že není. Melkor se k němu připojil a byl stále ještě fascinovaný, jak se Sauronův vzhled změnil. Stál hrdě, havranově černé vlasy zdravě lesklé a nechybělo mu nic. I jeho nálada byla nyní jiná. Byl klidný a tichý. Otočil se na Melkora a věnoval mu mírný úsměv, nádherný. Melkora miloval.
"Manwe ke mně mluvil," řekl mírně, "šeptal mi do mysli."
"Prozradil ti něco o nesmrtelnosti brouka?"
Sauron obrátil oči v sloup a Melkor se zasmál. "Řekl mi, že já musím na své moci pracovat, aby se obnovila, ale že ty máš stejnou možnost vrátit se ke své původní síle."
Melkor se usmál. "Možná později…" S tím ho pohladil po zádech.
Ano, vše bylo odloženo na později. Sauron se k němu otočil celým tělem a políbil ho… konečně byl jeho… konečně oba byli doma.


Manwe se válel v posteli, na sobě nic a v ruce sklenku vína. Takhle se snad necítil nikdy předtím. Varda ležela vedle něj, s hlavou na jeho hrudi. Spala. Myslel na večer, co spolu prožili. Nikdy ho nenapadlo, že ho bude tak přitahovat, tak vzrušovat. Melkor byl úžasný, ale Varda byla Varda a to bylo ono. Nemohl se přestat usmívat, když myslel, jak báječné, jak božské to bylo. Vzhlédl na křišťálový strop, skrze který viděl jak malou závěj sněhu, tak hvězdy. A zjistil, že miluje život snad ještě víc, než předtím. Všechno bylo v pořádku. V tom nejlepším možném pořádku. Věděl už najisto, že ostatní Valar bude erotika nakonec zajímat, více, či méně. Tulkas už možná i zkušenosti má, on a Nessa jsou dost divocí.
Odložil víno a opřel se do polštářů za sebou. Eru… začal mluvit v mysli… co bude teď? Proč svět stále existuje, když už není píseň?
A ty bys chtěl, aby existovat přestal?
Ne. Manwe hleděl na hvězdy. Ale nerozumím tomu.
V mysli mu zazněl smích a pak spatřil znovu píseň, která utvořila svět. Slyšel tóny a viděl události. Viděl boje, pohyb mraků, zvětrávání hor, ale i některé jednotlivce. A jak píseň docházela ke konci, k velké bitvě, Manwe si uvědomil, že tehdy Melkor začal o temných Valar, tóny, které sílily a měly sílu postupně vše ovládnout. Ale než narostly byť zlomku té síly, Eru hudbu ukončil. Ani jejich bitva nebyla předpovězena písní.
Melkor byl tehdy, jaký byl. Pokračoval Eru. Kdyby píseň neskončila, bylo by temnotě dáno vše pohltit. To nemělo být předurčeno pevně a navíc už jste se naučili dost. Více než dost. Stále rostete v kráse i moudrosti a to je moc dobře.
Už nás hudba nepovede?
Ne, jen když se rozhodujete plně za sebe, jste skutečně svobodní a to byl jediný cíl toho všeho, abyste se naučili jak spolu žít v dobrém a zároveň plně podle sebe. Už Ainulindale nepotřebujete. Je pro vás zbytečně malá. Dál se nech vést svou moudrostí a svým srdcem.
Manwe nevěřícně zíral do tmy. Byl v tom trochu nejistý. Varda tiše zazvučela ze spaní a on se usmál. Není přece sám. Má všechny ostatní. A má i Melkora a má i ty elfy z jiného světa. Jak se tak koukal na hvězdy, uvažoval o mnohých světech a jeho oči viděly jejich vize, nekonečné množství života. Zasmál se. Ne, on se stará o tento svět, více nepotřebuje, je pro něj břemenem až až. Ale dnes nesl břímě vlády lehce.
Takže, co se bude dít teď?
Cokoliv budete chtít a cokoliv uděláte.
Manwe se usmál, vzdal Eruovi chválu a díky z hloubi srdce a zavřel oči. Byl čas pohroužit se do snových světů.
Svět nekončí… svět nekončí. Proč by taky měl? Proč by měl kdo ubližovat něčemu tak vzácnému, jako je život sám? Svět nekončí… a nebude, dokud budou mít Valar sílu a vůli ho udržovat a ti se nevzdají, dokud jim budou stačit síly.


-------------------------------------------

Konec
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 17. května 2016 v 8:56 | Reagovat

No, je vidět, že je Eru táta, jak má být. Protože jen takový táta ví, že z dětí mají vyrůst dospělí...

2 Emily† Emily† | Web | 21. května 2016 v 5:49 | Reagovat

Dlouho jsem na tvém blogu nebyla. Neměla jsem na čem. Se těším až si celou povídku v klidu přečtu. Píšeš fakt božsky. Tvé povídky jsou lékem pro mou duši

3 Ksss Ksss | 27. května 2016 v 7:05 | Reagovat

Jak dlouho bude ještě hlasování? Už se těším na další povídku :-D :-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama