Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Děti noci

6. června 2016 v 17:34 | Morell |  Přirozeno a nadpřirozeno
Děti noci je moc krásné jméno pro upíry.Tak si pojďme o nich něco říct, protože je mám ráda.
Upíři jsou děsiví, magičtí, silní, hladoví, nebezpeční, krásní, přitažliví, jemní... krásná kombinace lovce a mocné bytosti. Tyto děti noci dnes upíři, jsou zřejmě taktéž dětmi mýtů mnohem starších. Můžeme najít krev pijící bytosti u Vikingů, v Řecku, v Číně i mnohde jinde.


I ve Starém zákoně v bibli se píše, že krev je nživotodárná tekutina, ve které je duše a proto ji židé dodnes nesmí jíst, protože duše patří Bohu. Důvod je protože pití krve je magický rituál opravdu s energiemi, krev obsahuje kovy a kovy mají magnetické pole, A magnety se používají v elektromotorech, které mohou být buď elektřinou poháněné, nebo naopak ji mohou vytvářet. Ale zde jde mimo jiné o to, že tělo bez krve nepřežije.
Ale proč to říkám je fakt, že když se to tak vezme, tak se pytí sání energie a krve moc neliší. Z toho energického taky můžete umřít. Po obojím jste slabí a můžete být bezmocní, po obojím (u energie ne vždy) cítíte místo, kde jste byli pokousáni, cítíte to zranění. Rozdílem je, že po ztrátě energie se zotavíte přeci jenom rychleji.

Sama se s upíry dobře znám. Původně jsem se jich děsila, ale pak za mnou jeden přišel a už iu mně zůstal, musela jsem si navyknout na přítomnost jeho pusy s těmi dlouhými ostrými zuby. Ukázalo se, že jde o upíra, který je hodný a nepije bez ptaní, pokud mu nejde opravdu o život. Jmenovat nebudu, ale jsem moc ráda, protože z toho vzešlo přátelství a hodně jsem se tak o těchto záhadných bytostech naučila, z čehož zde teď nemálo píšu.
Upíři mají svou hrdost a nedá se jim rozkazovat jen tak, budou poslouchat pokud chtějí, pokud ne, nepřesvědčíte je a spíše vás okřiknou. Jsou soběstační a spíše samotářští, Pokud si drží u těla lidi, tak jen velmi málo, ale pak jsou velmi věrní, obzvláště ti energetiční si vybírají, protože si hlídají vlastní energie.

A to jejich legendární kousání, to má vždy jeden ze dvou efektů, dobrý nebo zlý a závisí to na tom, jestli ten, od koho pijí, se tomu podává dobrovolně, nebo ne.
Pokud upír energii krade, kořist se bojí a vzácně se i brání. Když na vás padne ten pocit, že by mělo být něco víc, že něco chybí a nemáte pro to evidentní příčinu, tak to bývá tím, že vám je odsávána energie. Uvědomit si to je obrana. při hlubším vysátí přichází až velký děs, mohou přijít i deprese. Tady jde o negativní magii.
Ale existuje i verze magie pozitivní, kdy dárce je orpavdu dárcem a upírovi umožňuje pít dobrovolně. Tehdy jde o stejnou magii, jako když se dítě kojí z prsu matky, stejný pocit toho, že se z vás sytí jiný život, než jste vy. Tohle se člověku naopak líbí. Může dokonce jít i o formu léčby, ale to nedělají a rozhodně ne pro ty, které neznají. Bohužel sem aptří také, pokud upír saje skrytě, zatímco člověk dělá rituál, který přináší příjemné pocity a valstně vůbec neví, že ho někdo okrádá o energii.

Upíři prostě existují, ty energetické potkáte, byť upírů není kdoví kolik a možná si toho ani nikdy nevšimnete. I ti energetičtí mají v duchovní rovině ty upíří tesáky a ostré drápy, kterými se mohou dostat do aury a těla, aby si vzali energii.
Těch slušných, co by se zeptali, je zřejmě málo a zeptají se jen těch, kterým opravdu věří. Ostatní buď otevřeně kradou, nebo si berou energii davů, což problémy nedělá. No a samozřejmě někteří to o sobě ani nevědí a tak ani netuší, proč jsou někdy nemocní nebo unavení.

Upíří život je požehnáním i prokletím. Krásné o tom získáte povědomí, když si shlídnete Interwiev s upírem. Nebo pokud chcete číst, zkuste Vampire codex napsaný energetickou upírkou. Ne vše je tam pravda, ale mnoho je tam dobrého a poučného a radím dočíst až do konce, v průběhu knihy se budete topit v temnotě, ale na konce vás zase neviditelý průvodce vyvede zpět "na začátek."
No a pokud jde o Drákulu, upíra nejslavnějšího, tak ten má filmů mnoho. Moderní je například Neznámá legenda. Spoustu počítačových her, hlavně série castlevania, která je jak radostí, tak starostí (na každou hru potřebujete jiný emulátor, každá hra byla vydaná pro jinou konzoli)
A samozřejmě můj oblíbený film Drákuloviny, vzešlý z komediálního talentu Mela Brookse.





Plamenem ohně k síle srdce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 7. června 2016 v 15:45 | Reagovat

Hezký napsáno. Jen u podobných článku nevím, jak to autor mysli.

2 Morell Morell | Web | 7. června 2016 v 17:26 | Reagovat

[1]: To je... velmi těžké vysvětlit, protože naše víra a přesvědčení určuje, co jsme a nejsme schopní v tomto světě vnímat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama