Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Nechtěl jsem... - 2

28. srpna 2016 v 14:46 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Bohužel v téhle části skal jeskyně nebyly a tak Legolas mířil stále dál. A čím dál více též přemýšlel, co to vlastně vypil, protože úplně přestal cítit zimu. Spíše mu přišlo, že z něj sálá horko. Toho si ale velmi rychle přestal všímat. Spatřil totiž několik hlídek démonů… byl poblíž jednoho z jejich měst, jestli se to tak vůbec dalo popsat. Vejít tam by bylo šílenství, Legolas si toho byl vědom, ale nic lepšího ho nenapadlo. Potřebuje zásoby, aby mohl zkoumat okolí a pátrat po cestách zpátky.

Tiše sám sobě vynadal do bláznů a začal hledat vhodnou cestu do města démonů. Nemusel jít daleko, aby začal slyšet řinčení řetězů a písničku, kterou otroci byli nucení zpívat pod biči démonů. Slova byla v jazyce démonů, takže Legolas netušil, co to ti ubožáci zpívají, ale zněla velmi beznadějně. Našel si okraj pukliny a vlezl do ní. Začal sestupovat k městu.
Jak mu to táta kdysi říkal? Že jít do Mordoru bylo dvořením se smrti a žádostí po utrpení už od začátku? Zjevně nyní dělal něco podobného. Dvořil se smrti… a co hůř, nemohl jinak.
Skály zde byly tak stísněné, že odrážely i zvuk jeho dechu. Měl nervy napnuté jako struny na kytaře, když se dostal k bednám, kde už ho mohl kdokoliv spatřit. První, koho spatřil on, byl jeden z otroků. Připomínal mu člověka z Loraderonu, znával je. Tenhle se tu ukryl, aby utekl démonům, ale dál už nedošel. Na sobě měl hadry, které kdysi bývaly decentním oblekem, ale nyní byly vybledlé a špinavé. Legolas se rozhodl si od něj jeho šaty vypůjčit. Při prvním doteku už mu bylo jasné, že je mrtvý a to už delší dobu. Legolas mu tak už hadry nemusel vracet, ale musel do něj řezat, aby je z něj dokázal sundat. Při téhle zvrhlé činnosti si sám vytýkal, že se k něčemu takovému snížil. Své vlastní róby zahrabal do písku v rohu a pak musel udělat ještě jednu nechutnost; zakrýt svůj pach.
Poplácat se krví a dalšími tělními tekutinami chtělo odvahu a žaludek, co něco vydrží. Legolas si sám poděkoval za život mezi Krvavými elfy závislými na démonech. Zvykl si už na kdeco.

Ještě chvíli zkoumal okolí, než se odvážil z krytí beden, ale pak se nahrbil, jak jen zvládl a zamířil vrávoravě dolů. Nerozhlížet se, to bylo náročné. Scházel stále hlouběji do města a hledal zdroje. Musí najít jídlo a vodu. Jsou tu otroci, tušil to podle pachu a navíc už jednoho potkal. Ovládl svůj neklid. Dolů to je určitě snazší, než cesta zpátky nahoru. Ta bude náročná.
Sešel osm podlaží a pak už měl skálu i nad sebou, byl v obrovské síti tunelů. Slyšel kutání. Démoni zjevně své tunely nepřestávali rozšiřovat. Znovu se začala ozývat ta píseň a Legolas už zachytával melodii, ale slova bude ještě chvíli poslouchat, než je dokáže zopakovat. Rozhodl se, že je raději vyžene z hlavy jinou temnou melodií a začal si zpívat, čemu se dnes říkalo Hymna Mordoru. Sauron by zaplesal, jak má Legolas trénovanou výslovnost Černé řeči, ale asi by se divil, že mu to úspěšně pomáhá udržet si jasnou mysl.
Až po delší chvíli v tunelech spatřil první démony. Šel stále dál, jako kdyby byl poslán jedním z nich. Mračili se na něj, ale nechali ho projít. Asi šel dobře… směrem k ostatním otrokům. Valar, opravdu se jim vydá tak snadno? To se nesmí stát. Prošel okolo dalších démonů. Jeden se na něj zamračil.
"Zpívej!" Přikázal mu.
Legolas se snažil napodobit melodii, ale chybu udělal velmi brzy a dostal za to přes záda důtkami.
"Hah, nováček." Démon se zasmál. "Raději se jí rychle nauč a mazej za ostatními, Lenoší v práci a pak nezpívá." Démoni se rozesmáli a jeden ho šťouchl do zad. No, alespoň věděl, kudy dál.
Už to nebyl daleko od kobek, kde byli zavření otroci na noc. Mezi ně ale Legolas jít nechtěl, ani tu skončit. Sám sebe se zeptal, proč sem vůbec lozil, ale pak si všiml stráží a schoval se v záhybu tunelu. Ještě, že si ho včas všiml. Démoni přešli a za nimi se táhla vůně masa. Legolas vyhlédl a už věděl, že tohle jídlo od něj bude vyžadovat další sebezapření. Pečená noha byla až příliš podobná elfské. Ne, to se mu jíst nechtělo. Počkal si a pak následoval démony, kteří donesli jídlo pro otroky.
Nezklamal se. Našel ono odporné řeznictví, zemi nasáklou krví a na hácích otroky, kteří byli určení k jídlu. Ne všichni ale byli mrtví. Legolas se ukryl za sudem s nějakým alkoholem a pozoroval kuchyni. Dva démoni seděli na stole a jedli vnitřnosti, vypadali docela spokojeně.
Třetí démon strčil kýbl pod jednoho ze živých otroků, vzal obří štípačky a rychlým sklapnutím mu uštípl hlavu a pod krk hned přistrčil kýbl na krev. Legolas měl žaludek jako na vodě, ale jak si prohlížel tekoucí krev, napadlo ho, že tu sníst dokáže. U dveří byl druhý kýbl krve, kterého si nikdo nevšímal, takže ho zatáhl do stínu a tam po doušcích pil červenou tekutinu. Měl rudou bradu, když vyndal hlavu z kýble, ze kterého citelně ubylo. Ale měl plné břicho. Rozhodl se, že další krev, kterou bude pít, nebude krví bezmocného stvoření, ale démona. Ale teď se o to nestaral, vyklouzl z kuchyně a hledal cestu ven, nebo někam, kde by se mohl ukrýt. S plným žaludkem byl klidnější, byť opravdu jen o trochu.
Plížil se tiše chodbami, ale příliš nahoru nešel, určitě zabloudil. V jedné z chodem zjistil, že se plíží k jednomu z démonů. Stál k němu zády a nejspíš spal ve stoje. Legolas vytáhl bílý nůž. Tiše se k démonovi připlížil, ve zlomku vteřiny mu přitiskl dlaň na pusu a podřezal ho. Černá krev mu kanula po rukou a jeho závislost se ozvala. Slízl krev z ruky a pak už ji sál rovnou z rány.
Démona pak kousek odtáhl a nechal ho v rohu. Jen tak, aby nebyl tolik vidět. Pak pokračoval dál. Skupina vězňů zase začala zpívat a Legolas si pro sebe opakoval neznámá slova, která zněla všemi chodbami. Pak ale se nad ním otevřela skála, byl opět u východu. Nikdo tu nebyl a jemu se povedlo vyklouznout zpátky k místu, kde měl své oblečení. Vzal ho a zamířil pryč…

Putoval čtyři dny, než se v něm ozval znovu hlad a Legolas, ten už se ohlížel po démonech. Usmál se a uvažoval, jak si svou oběť opeče. Ale nejdříve krev. Dostal se d blízkosti povrchového kempu. Hlídky. Legolas se ukryl mezi skály a pak se přesunul do černé hmoty, ve které poznal dávno spálené stromy, památku na kdysi mnohem krásnější svět. Stromy mu připomněly Středozem a on si začal velmi tiše broukat hymnu pro Elbereth.
Když pak zvedl hlavu, zjistil, že skrze mraky je vidět čerň kosmu a hvězda, která, jako by v reakci na jeho píseň rozhrnula mraky, aby se podívala, kdo zpívá. A Legolas pocítil mír…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hs hs | 30. srpna 2016 v 16:57 | Reagovat

a nebyl Legolas zraněný?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama