Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Slzy pro tisíc hvězd - 31

6. srpna 2016 v 5:00 | Morell |  Tisíc hvězd a my
"Jak ses to dozvěděl?" Sirma znejistila.
"Od Náma." Řekl Raktou. "Jdi k mé rodině, na levé křídlo Saim-hannu, počkej tam na mě, musím se vyvázat z flotily. Pak, až odletí, přijdu za tebou." S tím jí dal ruku na břicho. "Za vámi oběma. Nemůžeme tu zůstat, ty i dítě bystě byli v nebezpečí. Vůdce nesmí mít slabinu a Valar se rozhodli odtrhnout. Musíš jim říct, co jsme vyvedli s Manwem, ale ne dřív, než bude po všem."

"Já… A co budeš dělat?"
"Neptej se. To nechceš vědět. Prosím, bude nám oběma lépe." Pak se usmál. "Až za tebou přijdu, vezmeš si mě?"
"Co? Ah…" Sirma uronila slzu. "Vážně?"
"Smrtelně vážně, moje smrtonoško."
Usmála se. "Ano, vezmu si tě!" Vybuchla nadšením a objali se.
"Tak běž, Ashbel je můj rod, najdi, kde bydlí a počkej u nich, smrtonoško."
Raktou se usmíval, než zmizela za rohem. Pak zvážněl. "Jestli to přežiju." Dodal. "Pro jednou opravdu chci přežít…"

"Melkore, honem! Něco se děje!" vyhrkl Námo. "Raktou byl vyzván na souboj o nadvládu flotile."
"A co?"
"Jak se můžeš takhle ptát?" Námo málem nadskočil. "Když zahyne, Manwe umře a nový vůdce už nemusí být tak vstřícný k Valar. Musíme se připravit. A rychle."
"Dobře, Ať Nathrezim uzavře ventilaci a připraví v ní slzák. Až bude po souboji, vyženeme tak temné elfy z paluby a zmizíme, než si uvědomí, co se děje."
"Ale co Manwe?"
"Umře." Řekl Melkor klidně. "Nebo to taky možná přežije, když budeš doufat." Pak na něj mrkl a Námovi došlo, že Melkor už něco ví. Tak se uklidnil. "Jdu za Nathrezimem, ale měli bychom být u souboje, až bude probíhat, bude to důležité."
"Jasný… čas vypršel."


Vyzyvatelem byl elf jménem Slura. Byl nižší postavy, na elfa dost silný a agresivní, ale s Raktouem byli vždy přátelé, protože byl malej ale chytrej a šikovnej. O to víc Námo nechápal, že Raktoua vyzval. Přátelé se zrazovali málokdy i mezi temnými elfy. Navíc Slura neměl moc šanci z takového boje vyváznout živý. Ze souboje na život a na smrt vždy vyvázl jen jeden živý… vzácně se stávalo, že ani jeden, ale stávalo se.
Oba byli jen v kalhotách a měli meče. Vybrali si čestnou formu souboje a navíc na neutrální půdě létosvětu. Obrovská vesmírná loď měla vhodné místo pro boj a intriky zde byly téměř vyloučené. Na tomto místě se nyní nakupili velitelé lodí flotily a i dost elfů létosvětu se zajímalo o souboj dvou elfů.
Raktou si vyzyvatele pečlivě prohlížel. Pouštěl se do mimořádně nebezpečných vod. Slura vystartoval a meče se křížily a setkávaly v nebezpečném tanci, kde opravdu šlo o přežití. Zezačátku se spíše jen zahřívali, aby si oťukali nepřítele. Raktou sekl Sluru do ruky. Jen povrchově. Pak začal vědomě dělat chyby, což nebylo snadné… Raktou chtěl prohrát a tak brzy dostal zásah do ruky, nohy, a pak, což měl Slura šťastnou ránu, hluboký řez přes břicho. Raktou se rozkřičel. Tohle opravdu bolelo a on padl na kolena, meč stále v rukou a připravený vyrazit. Slura věděl. Raktou stále mohl vyhrát, věděl jak. Stále měl Sluru na očích, připravený vyrazit. Šel k němu, aby ho dorazil, pomalu a opatrně. Raktou byl stále ve střehu.
Vystartoval a švihl trochu mimo. Slura uhnul a Raktou ho tak zranil do břicha, ale ne tak hluboko, jak by mohl. Jeho meč Slura vykryl a vytrhl mu ho z rukou. A pak už jen spokojeně zatočil mečem a zabodl mu ho do hrudi.
Námo se tvářil vážně a uvnitř byl ještě vážnější. Věci se okamžitě daly do pohybu. Slura své oběti uřízl mečem ucho a zvedl ho do výše na důkaz svého vítězství. Všichni velitelé lodí, i Námo, mu zvolali slávu a nový vůdce hned nakázal odlet lodí. Raktoua nechal rodině. Irdanela tu byla a sledovala Raktoua s bolestí ve tváři…


Elaron a Thranduil se zastavili za přechodovým tunelem a prohlédli si Ainhair.
"Vůbec se mi od tebe nechce." Řekl Elaron.
"Ne, takhle je to nejlepší. Jdi, dokonči ten trénink. Pak se uvidíme." Thranduilovi se to takhle taky líbilo.
Elaron si sundal náramek, nosil ho pořád. "Na, Melkor by měl problém mně najít, ale my dva, my se vždy najdeme, tohle ti pomůže se na mně naladit. A i mně na tebe, když ho budeš mít u sebe. Je naladěný na mou energii, může ti pomoct se soustředit." Elaron se ohlédl. "Něco se děje, raději zmizím."
S tím opravdu zmizel, na místě. Přišli temní elfové s různými pocity a Melkor s Námem.
Melkor se u něj zastavil. "Letíš s námi? Poslední slovo. Ano, nebo ne."
"Jo."
"Tak jdeme." S tím ho strčil do tunelu a hnal ho na loď. Jakmile tam byli, tlačil ho dál a zastavili se až na ošetřovně. Námo tam byl též.
"Ainhaire, jsou všichni na místě?" Zeptal se Námo a elf mu to potvrdit. "Tak začni a jakmile budou všichni venku, odveď nás pryč."
Pak hned začalo být slyšet sirény, hučení a kašel elfů a lodní hlášení, že musí kvůli poruše potrubí opustit loď, že do vzduchu uniká otrávený plyn.
"Neboj se," řekl Thranduilovi Melkor, když ho viděl. "Jen si chceme ponechat jen ty, které tu opravdu chceme." Vracíme se domů. "Jo," otočil se na Náma. "Ramitol. Manwe má v krvi Ramitol."
Byla tu i Este a ta se hned zamračila. "No nazdar." Řekla. "Tak to bychom ho z toho měli dostat, což nebude snadný."
"Zvládneme to." Řekl Námo. "Já jsem hlavně rád, že víme, o co jde, nevěděl jsem, že sem Elaron donesl výsledky testů."
"Donesl je mě." Řekl Melkor. "Mluvil zpaměti, text by mohl někdo přečíst."
"Moudré." Řekla Este. Už vypadala lépe. "No, vypadá to, že bych měla převzít ošetřovnu, očividně tu teď budu potřeba."
"Nathrezim posádce," ozvalo se, "Opouštíme dosah létosvětu Saim-hann, velká loď nijak nereaguje, ale letí na nás stíhačky temných elfů. Potřebuju elfy u děl, abych se mohl soustředit na útěk."
"No jo, ještě z toho nejsem venku." Řekl Melkor.
"Na chodbách je opět zdravý vzduch." Řekl Nathrezim a odemkl dveře.
Elfové se pak rozběhli k dělům, která už na ně čekala. Thranduil též k jednomu usedl a protože už začínal technologii elfů trochu rozumět, jakmile to na něj mluvilo sindarsky, bylo to ještě lepší a všechny ostatní střelce slyšel.
"Snažte se nestřílet po Saim-hannu, ještě se sem můžeme vracet." Řekl Námo. "A v téhle bitvě jsou neutrální, nechtějí se do toho míchat, což je rozumné." Dodal.
Thranduil se zaměřil na stíhačku, která přilétala.
"Ještě je daleko," řekl mu Melkor. "Počkej."
Thranduil sledoval a když se mu měřič na displeji zazelenal, Melkor opravdu řekl "teď!" a oba začali střílet. A brzy bylo stíhaček mnohem víc.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 6. srpna 2016 v 11:59 | Reagovat

Uff - no ještě štěstí, že měl Raktou dobrého kámoše, já se bála, aby si jeho nástupce nechtěl nechat rovnou celou hlavu! Teď jen, jak asi zvládl svou část práce Dardanal...

2 Gabby Gabby | Web | 6. srpna 2016 v 15:26 | Reagovat

Pěkně napsané :)Sauronův deníček je nejlepší ♥

3 Morell Morell | Web | 6. srpna 2016 v 15:46 | Reagovat

[2]:  Jo, ten jsem užila asi nejvíce.

4 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 6. srpna 2016 v 16:05 | Reagovat

[3]: Akorát u toho člověka začne "kousat" hlava... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama