Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Slzy pro tisíc hvězd - 32

7. srpna 2016 v 5:00 | Morell |  Tisíc hvězd a my
Boj byl drsný a Thranduil se několikrát otřásl, když se zatřásla loď pod zásahem. Až když se ocitli v modravém tunelu, bylo jasné, že uprchli. Nathrezim začal skákat náhodně, aby byl jistota, že se temných elfů zbaví. To už ale byl na lodi klid. Thranduila hned zavolala Vaire a Thranduil zjistil, že na palubě zůstalo asi dvacet temných elfů. Na nich teď bylo přerovnat loď a hlavně kajuty, vystěhovat do skladů majetek temných elfů a udělat záznamy, co všechno do skladů přenesli. Brzy jim Orome a Vaire šli pomáhat.

Námo šel za Vaire též, i jeho si zavolala, ale ne, aby jim pomáhal. Zavedla ho do kajuty a ukázala mu zprávu. Námo si ji přehrál a pak tam zůstal chvíli sedět a zpracovával to. Byla to zpráva na rozloučenou od Sirmy, vysvětlující, proč není na palubě a že už se nevrátí. Vydala se na svou vlastníc cestu životem. Námo jí v mysli nakonec popřál štěstí a šel se věnovat opravám lodi. To už dělal tolikrát, že by to mohl dělat i ze spaní…

Jak se tu temní elfové zabydleli, po čase měli své kajuty zařízené trofejemi i různými jinými věcmi, nábytkem, cennostmi, Nic z toho si ale uklízeči neměli přivlastňovat. Osobní věci, zvláště některé, jak se Thranduil dozvěděl, bude nutné spálit, aby nebyli dohledatelní. Ve skutečnosti jen málokdo věděl, jak najít Ardu. Mimo Valar a Nathrezima snad jen Dardanal znal její polohu. Tak to také mělo zůstat.
Tak byly první dny dosti nezáživné. Nathrezim ale pak navedl loď k planetě pokryté hlavně džunglí a po troše hledání Ainhair přistál na hladině jezera. Jen málo lodí dokázalo přistát a plout na vodě. Ainhair byl jednou z nich. Zde vyložili majetek temných elfů a to, co bylo opravdu nutné spálit, naházeli na hromadu, polili palivem a zapálili. Zbytek zůstal na hromadě na kopci. Temní elfové si pro to po nějakém čase přijdou, a pokud ne, tak to tu najde někdo jiný.
Valar ale měli ještě jeden důvod, proč zde přistát. Potřebovali doplnit zásoby, vodu, jídlo, i některé rudy, které tu mohli snadno získat. A hlavně si tu mohli všichni odpočinout. Pro teď byli v bezpečí a Nathrezim hlídal.
Tak bylo možné spatřit několik Valar, jak se sluní na povrchu Ainhairu, elfy, jak plavou v jezeře, Melkora, jak se věnuje magii, aby mu dorůstaly nohy, a v tom byl úspěšný, či Thranduila, jak po palubách Ainhairu honí motýla neysinn, který se sem asi dostal s transportéry. Po pár vyčerpávajících hodinách konečně motýla chytil do sklenice a dal mu najíst. Tuhle dovolenou si zde všichni zasloužili. I Námo, obyčejně bledý, jako stěna chytil trochu živější barvu pod paprsky dvou místních sluncí.

Thranduil zpozoroval, že Melkor hodně času tráví u Manweho. Vlastně čím více času s Valar trávil, tím více je vnímal jinak, než předtím, ale neztráceli pro něj své kouzlo. Chtěl si s Melkorem promluvit, z nějakého důvodu mu důvěřoval. Tak nakonec přišel k němu, když seděl u Manweho a tiše cosi šeptal. Jakmile Thranduil přišel blíž, ztichl.
"Jak mu je?" Zeptal se, aby nějak začal.
"Bojuje." Řekl Melkor. "I když byl závislý, nebyli k němu krutí a používali jen tu nejmenší dávku, aby závislost vyvolali. Zbavuje se toho dobře." Melkor se pousmál a pohladil ruku, kterou držel. "Co potřebuješ?"
"Jen potřebuji společnost." Řekl Thranduil.
"Aha, jsi sám v novém světě, který vůbec neznáš, zapomínám na to."
"Já už občas taky, zvykám si." Připustil Thranduil. "Bez Elarona bych to nezvládl. Chtěl jsem umřít, všechno skončit."
Melkor přikývl. "Nebyl jsi v příjemné situaci. Ale teď už je to lepší, ne?"
"O něco. Jen… není to ono."
"To jen tak nebude, aby to bylo fajn, na tom teď budeš muset zapracovat sám."
Thranduil přikývl a natáhl se, aby pohladil Manweho prsty v Melkorově ruce. Ruka valy byla úplně uvolněná, bylo to jako kdyby spal, a přece ne. "Několikrát jsem uvažoval, jaké to bude se s ním setkat, s veškerou jeho mocí a vznešeností." Stále se těch prstů dotýkal a Melkor mu nebránil. "A teď tu leží, úplně bezmocný, je to dost zvláštní, vidět ho takhle."
Melkor přikývl. "Jo, vůbec to k němu nesedí."
"Jaký vlastně byl?" Uvědomil si Melkorův pohled. "Myslím je, jaký je?"
"Je moc příjemný a soucitný." Melkor se pousmál. "moc nežertuje, ale jeho vážnost málokdy působí opravdu vážně. Dokáže mluvit o vážných věcech, jako kdyby nebyly vůbec vážné a přece je dobře a poctivě probrat. A umí úžasné věci. Jeho moc je opravdu velká a on jí umí využít k dobrému. Působí na mně vždy tak bezelstně a nevinně…"
"Hmmm…" Thranduil si připadal zvláštně, když se dotýkal těch prstů a ještě nechtěl přestat. "Říkal jsi, že váš příběh je smutný."
"Nemyslím si, že ho chceš slyšet."
"Nemyslím si, že takováhle odpověď mi bude stačit."
Melkor si ho vážně prohlédl a pak Manweho ruku něžně položil. "Já se necítím na to o tom teď mluvit."
"Tak večer? Nebo jindy? Chtěl bych ti rozumět, i jemu." Thranduil koukl na Manweho. "Kdo jiný mi může skutečně říct jeho příběh, než ty?"
"Teď ne." S tím Melkor vstal a kvapně odešel.
Thranduil si povzdechl.
"To nic, Melkor je už takový." Řekla Este, která je pozorovala zpoza rohu. "Co ti nechce říct sám, to z něj prostě nedostaneš. Tak ho vychoval život."
"Vážně?"
Este přikývla. "Melkor… měl buďto smůlu, nebo si to sám dokázal zkazit, jako nikdo." Řekla Este. "Ale jeho příběh znají všichni Valar. Vzájemně toho o sobě víme hodně, ale on… Manwe věděl, že kdybychom nepochopili, co se mu stalo, nechápali bychom, proč jedná, jak jedná. Tak nám to prozradil, Melkor byl u toho a když už se mluvilo, byl ochoten příběh upřesnit. Sám ale nikdy o sobě nevypráví."
"Tak… já si nedovedu představit, že by Melkor a Manwe byli tolik zadobře, vždyť Melkor byl…"
"Nemocný." Přerušila ho Este. "Má v sobě hodně zloby a krutosti, i násilí, ale to vše má svůj důvod a původ, Thranduile. Melkor má na duši hluboké jizvy, některé ti budou blízké, jiné chápat nebudeš, ale tak to je. Já jsem ráda, že se z něj stal poměrně normální elf a že se konečně vyléčil z té své neopatrnosti na Ardě. Už tak za to musel zaplatit víc než dost…" Este si povzdechla. "Teď bude na Manweho o to vázanější…"
Thranduil pohlédl na Manweho. "A… řeknete mi jejich příběh?"
"To můžu, až se Melkor vrátí, bude i vůči němu přátelštější, když bude u toho…"
Král se vrátil k Manwemu a vzal jeho ruku do své. Co se asi dozví? Zjevně nic veselého. Ale chtěl vědět. V mysli si vzpomněl na Elarona a uvědomil si, že ho teď asi dlouho neuvidí a sevřela ho osamělost. Chtě nechtě, miloval ho a rozhodl se. Chce ho. Jenže Elaron tu teď nebyl a on si uvědomoval ten pocit jeho nepřítomnosti. Zavřel oči a chvíli hloubal o svém osamění, když ucítil záchvěv. Otevřel oči a shlédl ruku, kterou držel. Buď se mu to zdálo, nebo pocítil v té ruce záchvěv. Ten už se ale neopakoval…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vith Vith | 7. srpna 2016 v 5:08 | Reagovat

Oujej, tak snad se z toho Manwe vylíže :) Sem hooodně zvědava na Mělkora

2 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 7. srpna 2016 v 10:10 | Reagovat

Hmm, hmm. Neříkal Manwe, že Thranduilovi dává svůj život? Jestli by se o něj neměl začít starat spíš Thrandy... Nějaká vazba tam docela dobře mohla zůstat.

3 Morell Morell | Web | 7. srpna 2016 v 12:57 | Reagovat

[2]: Některé věci patřičně odbyju.
Manwe neví, že jeho tělo je stále naživu a že ostatní dělají vše pro to, aby naživu zůstal. Ale když mu předal svou sílu, tak se mu zastavilo srdce a měli co dělat.

4 Vith Vith | 7. srpna 2016 v 14:27 | Reagovat

[3]: Ten bude dost čumět až přijde k sobě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama