Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Pohoda a nepohoda - 4

2. listopadu 2016 v 7:38 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Legolas řekl jméno lovce démonů hodně nahlas, takže tu brzy byly stráže, aby pomohly svému pánu. Illidan se chtěl prát, takže pustil Legolase a hodlal začít, ale Legolas ho včas zadržel s tím, že tohle není čas pro rvačky, a uklidnil stráže. Ty brzy odešly.
Jakmile byly z dosahu, Illidan chytil Legolase za róby a téměř si ho přitiskl k sobě. "Kde jsou?"

"Co kde je?"
"Moje glaivy! Získal jsi je. A teď mi je vrátíš, nebo…"
"Uklidni se, prosím tě. Dostaneš je zpátky, slibuju, ale je v tom problém." Illidan vypadal dost nazlobeně. "Nemám je u sebe a ani nemám jistotu, že jsou tam, kde jsem je nechal. Ale vím, kdo to bude určitě vědět." Legolas si uvědomil, jaké má vlastně štěstí, že tu je Manwe osobně. "Manwe bude vědět."
Illidan ho pustil. "Dobrá. Ale doufej, že ví, své glaivy chci zpátky."
"Musí ti na nich fakt záležet."
"Dědictví své rodiny si mí lidé vždy velmi střeží."
"I poté, cos je tolik očarvaauž jdu, pojď za mnou…"

Legolas vešel dovnitř a hned zvedl ruce. "Už mám jasno, kdo cestoval mezi světy. Tohle je Manwe," ukázal na Valu, "vládce Valinoru a tohle, pro ty, co ho neznají…" pokynul ke dveřím, "je Illidan Stormrage, legendární bojovník, nejmocnější a nejsilnější z lovců démonů."
Manwe nasadil diplomatickou tvář, vstal a úklonou nečekaného hosta pozdravil.
Ve světle ohně si i Legolas mohl Illidana konečně prohlédnout pozorněji. Neměl křídla, pahýly, které z nich zbývaly, mu končily sotva kus od zad, jeden roh měl napůl useknutý a po celém těle mnoho jizev, které za tisíce let nasbíral. Za těch posledních sedm ta sbírka hodně narostla. Zvláštní, že mu nic nechybělo z jeho dlouhých uší.
"Nejsi v tomto světě vítán, lovče démonů." Pronesl Manwe mírně. "Proto bych rád věděl, proč jsi sem vůbec přišel."
"Hledám své zbraně, které sem tenhle darebák přitáhl." Pohlédl na Legolase.
"Jaké zbraně?" Zeptal se Sauron, bojovník ho zajímal.
"Bojové glaivy Azzinothu." Odpověděl mu Azariel. "Illidanovy legendární zbraně, dva oboustranné meče, zubaté, zahnuté po zvyku Nočních elfů, zeleně září, nasáklé energií démonů tak, že je mnozí ani nedokáží udržet, jak jsou jim nepříjemné."
"Ukryl jsem je v Gondoru." Přiznal se Legolas. "Nemyslel jsem si, že je ještě budu potřebovat a Illidanovi jsem je vrátit nemohl, aniž bych riskoval."
"Takže tam pro ně dojdeme." rozhodl Illidan chladně.
"Tak moment." Manwe zvedl ruce a žádal si pozornost. "Tohle mi vysvětlete. Ty dva meče… ty nejsou tvoje?!" Otočil se na Azariela.
"Moje?!" Azariel vyvalil oči. "Držel jsem bojové glaivy jen jednou a jeden jsem si bodl do zadku, a to tak blbě, že mi tu ránu museli sešít… fakt, dva týdny jsem si nemohl ani sednout, nehledě na to, jak bylo těžké s tím chodit na záchod."
Sauron se mu v klíně chvěl, jak zadržoval smích. Manwe skryl tvář v dlani a Illidan znejistěl.
"Vy, Výsosti, víte, kde jsou mé glaivy?" Jeho slepé oči nevěděly, jak Manwe vypadá, ale z jeho energie poznal, že Manwe je někdo, na koho si nemůže ani při své moci jen tak dovolovat. Tak velkou moc musel respektovat.
"Jsou ve Valinoru. Mysleli jsme, že jsou Melkorovy a tak jsme je ukryli v pevnosti, kterou by musel projít, aby je získal zpátky. Měla to být zkouška jeho charakteru… no už je mi jasné, proč je nepostrádal."
"Dostanu je zpátky?"
"Ani Valar nemohou jen tak do pevnosti a ven, je utvořená tak, aby nešlo podvádět. Obávám se, že jestli je chceš zpátky, lovče, budeš muset projít zkouškami pevnosti Hranice chaosu."
Illidan se otočil na Legolase. "Tohle je tvoje vina, jdeš se mnou."
Legolas přikývl. "Myslím, že je to fér."
Do místnosti vešel Kael a nesl víno, nechtělo se mu čekat na Legolase, až ho donese. "Lorde Illidane?"
Illidan se na něj otočil a pár vteřin si ho prohlížel. Pak se usmál svými špičatými zuby. "Cha! Já věděl, že tě ještě uvidím! Na svůj věk vypadáš dost mladě."
"Smrtelnost jsem již zanechal za sebou, Illidane."
"Rozumím. Rád bych věděl, jak se má tvá dcera?"
Kael málem víno pustil. Podíval se na Illidana naprosto ohromeně. "Nemluv o Elenoře. Jasné?" Ohradil se rozzlobeně.
"Dobře." Tohle Illidana překvapilo.
"Dejte kolovat víno, tohle není nálada pro oslavu." Prohlásil podnapilý Elrohir.
"Nemáš ještě dost, ty vládče bez království?" ohradil se Sauron.
"Nemám! A navíc když není Ancaron v Imladris, můžu si tam vládnout, heč!"
"Jo? Já vládnu celému Mordoru a to i když je Melkor doma, heč!"
"Já vládnu světu, takže uberte." přidal svou trošku Manwe.
"A já vládnu téhle místnosti, kde vás mám v malíčku všechny." Dodal Legolas. "Kde je to víno?"
Illidan se usadil a raději se napil vína. Bylo mu jasné, že tady nemá žádný smysl tlačit, aby se dostal ke glaivům dříve, než dojdou zásoby lihovin a elfové vystřízlivějí. Musí čekat, ale alespoň věděl, že už je na dosah svému vytouženému cíli. Zamračil se akorát na Manweho, který se usmíval, když se na něj nyní podíval.
Nebylo to nic proti Illidanovi, ale Manwe se cítil mnohem lépe, když si uvědomil, že už tu není jediný, kdo na téhle oslavě uvízl a dostal se pod přísun alkoholu. Přešel k lovci démonů a usadil se vedle něj.
"Koukám, že ses do téhle slavnostní pasti taky chytil." Pošeptal mu.
Nejmocnější lovec démonů skryl tvář v dlaních…

"Legolasi!"
Elf se otočil. Illidan došel za ním. Byli nyní mimo doslech ostatních. Věnoval Illidanovi zvědavý pohled.
"Můžu něco vědět?"
"O Elenoře? Jen když mi řekneš, jak jsi to zjistil…"
Illidan se zasmál. "Co se týká magie, Legolasi, tak je toho málo, co se dá přede mnou ukrýt. Viděl jsem ji v jeho břiše, když jsem se s ním setkal naposledy. Měl na sobě nějaké kouzlo utajení, ale proti mně bylo bezcenné. Jen nechápu, proč se rozčiloval, když jsem ji zmínil, stejně ji nemiloval. Měl ji jen proto, aby ji obětoval démonům…" zaváhal. "To jsem alespoň nějak sestavil z toho, co se šeptá v Azerothu."
Legolas přikývl. "Kael nikdy neměl snahu měnit, co se šeptalo, zřejmě. Byl poblázněný démony, ale v jednom pravdu nemáš. Miloval ji… a nikdy se nepřenesl přes to, že zemřela. Chtěl ji zabít kvůli Legii a dost jsme se kvůli tomu porvali… zahynula na zranění z toho dne, ale až o dvacet let později. To už i on měl čistou hlavu. Chtěl jí zachránit život, ale nešlo to. Nikdy si to neodpustil, proto je tak nakvašený, když se o tom mluví. Stydí se za to."
Lovec démonů se odmlčel a chvíli o tom přemýšlel. Když se znovu podíval na Legolase, zjistil, že už tam nestojí…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama