Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Pohoda a nepohoda - 8

19. listopadu 2016 v 14:41 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Cesta oba elfy brzy dovedla do další místnosti, kde se za nimi zavřely dveře, tentokrát dřevěné. Do teď temnou místnost osvětlily louče a oba spatřili uprostřed místnosti zajíce. Měl na prsou připevněný runový kámen. Legolas se mračil a Illidan se obezřetně rozhlížel.
"Vidím klíč," konstatoval Illidan. "Ale nevidím klíčovou dírku."

Legolas opatrně obešel zajíce v uctivé vzdálenosti, aby ho nevylekal. Přede dveřmi byl na zemi vykreslený symbol z jediného kusu kamene a uprostřed něj… "Tady na zemi."
"Takže máme chytit zajíce?" nevěřícně ukázal na zvíře Illidan.
"Já bych to neviděl jako snadnou věc." Varoval ho Legolas. "Králíci z Rhosgobelu předběhnou koně v trysku a tenhle zajíc je z Valinoru, nejspíš."
"Pak musíme být rychlejší."
Legolas přikývl a Illidan vystartoval. Zajíc uskočil a Illidan se rozběhl za ním. Legolas nevěřícně zavrtěl hlavou, ale rozhodl se mu pokusit pomoct, a zajíci nadběhl. Byly tu čtyři sloupy, jinak žádný úkryt, ale prostoru spousta. A zajíc Illidanovi unikal jako nic. Legolas mu nadběhl, aby dostal zajíce mezi ně, ale ten jim oběma uhnul a vběhl do středu místnosti.
"Musíme rychleji." Rozhodl Illidan a ukázal. "Jdi támhle z druhé strany."
Tak se oba rozběhli, rychle, zajíc bez problému vyskočil z kleští a oba lovci se čelně srazili.
"Ještě mi dej pusu!" prskl uraženě Illidan, který se tvrdě praštil do nosu o Legolasovu tvář.
"Takhle to nejde, musíme pomalu, tohle zvíře má příliš bystré smysly." navrhl Legolas a šel pomalu k zajíci, ruce připravené chytat.
Rozhodně se dostal blíž, než Illidan. Toho to zaujalo a tak zajíci nadběhl, taky v předklonu, pomalu, ruce připravené tu chlupatou potvůrku sevřít a zakroutit jí krkem. Jenže to by ho musel chytit. Oběma jim unikal i v téhle pomalé honičce. Chvíli ho oba pronásledovali, pak se Legolas rozhodl, že to nemá cenu a nechal chvíli Illidana, aby pomalu pronásledoval zajíce, zatímco přemýšlel nad plánem.
"Jestli mi nepomůžeš, tak tě tu nechám." Varoval ho Illidan, ale nepřestával hnát zajíce.
"Snažím se na něco přijít." Namítl Legolas.
"Tak to jsem tě předběhl. Já se ho snažím unavit. Pak půjde chytit."
Legolas vyvalil oči. Illidanova chytrost nebyla zrovna předmětem legend, ale očividně chytrý byl. "A pak ho zaženeme do rohu a máme ho."
"Výborně, ale nesmíme mu dát čas odpočívat…. No ták, nech se chytit ty pohromo chlupatá…" trochu zrychlil a běhal za zajícem, až se jeho dupání ozývalo ozvěnou.
"Tohle bude na dlouho." Povzdechl si Legolas a ke svému neštěstí měl pravdu.

Trvalo hodiny, než hon unavil Illidana. Legolas odpadl rozhodně dřív než lovec. Oba se nakonec usadili a odpočívali. Zajíc byl stále naprosto svěží a zvědavě je obcházel.
Legolas si změřil zajíce pohledem. "Hele, co kdybys otevřel sám, když nás nenecháš?" Obořil se uraženě na zajíce. Ten jen zvědavě natočil hlavu. "Tak nám otevři, prosím, a my tě necháme být."
Illidan se rozesmál se slovy: "To nemá cenu." Zajíc ale doskotačil k díře v podlaze a položil se na ni tak, že jeho kámen zapadl na místo. Cosi zacvakalo a dveře vedoucí dál se zvedly. Utahaní elfové chvíli nevěřícně zírali na chodbu. Když se dveře začaly zase zavírat, oba vystartovali a stihli se protáhnout, než se opět zavřely.
Tam se zase usadili. Byli příliš unavení, než aby hned pokračovali dál…

Kael rozdělal magický oheň a se Sauronem se u něj hřáli. Přicházela noc. Azariel se k nim hned připojil. Teplo ohně mu dělalo dobře. Valar, kteří už zde snad byli v plné sestavě, se spíše soustředili na pozorování děje. Občas některý z nich odešel za svými povinnostmi. Nejčastěji Námo, toho bylo stále zapotřebí.
Sauron si ohříval ruce a to přitáhlo Kaelovu pozornost. Mág měl nos na veškerou magii a Sauronovy ruce, teda hlavně ta pravá, mu začaly dělat starosti. Najednou vstal.
"Saurone, pojďme si promluvit v soukromí."
Maia neměl důvod odmítnout. Společně se stáhli na jinou terasu, odkud na ně Valar vidět nemohli.
"Co je?" zeptal se Sauron.
"Chci se podívat na tvou ruku." požádal ho Kael. "Můžu?"
Maia se nechal chytit za ruku, kterou mág okamžitě bedlivě zkoumal. "Bolí to, opatrně."
"Je to mnohem vážnější, Saurone." Kael byl znepokojený. Zašeptal jakési kouzlo. Bolest z ruky zmizela a mág ji pustil. "Šahal jsi tady na něco?"
"Na rostlinu." Přitakal Sauron. "Byla mrtvá… co to je za magii?"
"Magie démonů." Kael se rozhlédl. "Začínám mít pocit, že tohle celé je past."
"Já ten pocit mám celou dobu. Ale ještě nesklapla." Sauron se také rozhlédl. "Vraťme se k ostatním. Dokud Illidan s Legolasem nedojdou ke konci zkoušek, jsme tu prozatím v bezpečí."
"Proč myslíš?"
"Protože… ty glaivy, Dokud jsou uzamčené v pevnosti, nedosáhli jsme tu ničeho A zatím zřejmě místní nevěří, že je Illidan získá… pokud tu ještě jsou."
"Jestli odsud pozorovatelé utekli, tak udělali moc dobře." Dodal Kael. "My dva bychom udělali lépe, kdybychom zmizeli, nevíme, co všechno se tu může stát."
"Já tu Melkora neopustím." ujistil ho Sauron.
"A on neopustí Legolase, stejně jako já. No to fakt pomáhá…" zabručel Kael. "Raději se vraťme, jsme tu daleko od ostatních snadným cílem…"


"Ten smrad se mi nelíbí." Konstatoval Legolas. "Je to horší, než moje fusekle po týdnu v Northrendu."
Illidan se zasmál. "Tomu se vůbec nedivím. Taky jsi šlápl do mrtvoly?"
"Několikrát." Přitakal Legolas. Po třetí mrtvole jsem si na to začal i zvykat."
"Mně to tedy trvalo déle." Přiznal pobaveně Illidan. "Ale tohle nesmrdí jako mrtví, spíš jako…"
Oba vešli do místnosti, na terasu. Neviděli nic. Illidan vzal ze zdi louč a posvítil dolů.
"Bulvarkové." vyhrkli oba najednou.
"Ty je taky znáš?" zeptal se Illidan nevěřícně.
"Slyšel jsem legendy a viděl jejich obrázky a… jeden ork měl jednoho jako tropického mazlíčka."
"To bych nemohl." Konstatoval Illidan a znechuceně se díval na černé moře velkých brouků v místnosti pod nimi. "Nejdou sem, a ať už to bulvarkové jsou, nebo ne, nesnáší světlo."
"Mají stejná kusadla, myslím, že budou žrát to samé: maso, živé i mrtvé." uvažoval Legolas. "Stěny jsou hladké a jediná cesta dál je na druhé straně."
"A cesta za námi už je zahalená tmou a vsadil bych se, že i uzavřená dveřmi." Ohlížel se Illidan. "Jak se ale dokážeme dostat přes tohle?" Ukázal na brouky. "Cítím tu magii, přeletět to nepůjde, není tu žádný přechod… a tahle síň je velká. Jestli mě oči neklamou, nebudeme moct jít přímo. Musíme si cestu najít, ještě k tomu. Myslím, že tam dole je labyrint."
Legolas došel k okraji terasy a dřepl si. Brouci byli bulvarkům z azerothských pouští minimálně velmi podobní: Kulaté, velmi tmavě zelené tělo, ozdobené žlutým pruhem, silné nohy, ostrá kusadla a lezli jeden přes druhého. Legolas vzhlédl ke stropu a spatřil tam symbol užívaný elfy pro Oromeho. Znovu se zaměřil na brouky. Pro teď ale neměl žádný plán, Illidan zrovna tak a ani jednomu se dolů mezi masožravé brouky nechtělo.
"Když si pomyslím, že jsem místo tohohle mohl pít víno a vyspávat s Kaelem…" Povzdechl si Legolas.
"Můžeš si za to sám."
"Já vím."
"Tohle je neskutečný. Jakmile vlezeme dolů, začnou nás žrát zaživa." Illidan byl iritovaný. "Jak se tam dozadu máme dostat?"
"Nějak to musí jít, Valar nejsou zlomyslní, nepustili by nás sem, kdyby si mysleli, že to nedokážeme."
Illidan skryl tvář v dlani. Měl jiný názor.
Oba utichli a poslouchali hemžení brouků, zatímco uvažovali, jak se přes ně mají dostat.


"Bulvarkové." zabručel Kael. "Já myslel, že to nebude nic, co by je zabilo."
"Já, osobně, jsem velmi rád, že tam být nemusím." pronesl spokojeně Azariel. "Už u té koule bych možná vypustil duši. Ale věř jim. Illidan je z toho nejtužšího těsta, neviděl jsem nikoho jiného, kdo by tolik vydržel a zůstal při zdravém rozumu a Legolas… ten taky vydrží mnohem víc, než slibuje jeho vzhled."
"O tom mi něco povídej." souhlasil Kael.
"I tahle hádanka má své řešení." Ujistil je spokojeně Orome. "Jen jim potrvá, než na to přijdou. Haradské hrobové chrousty zjevně moc neznají."
"Hrobové chrousty?" podivil se Azariel.
"Tak jim haradští lidé říkají, žijí v hrobkách a žerou tam těla mrtvých. Vydrží bez jídla velmi dlouho, celá staletí."
"Jako bulvarkové." konstatoval Kael. "Ale jestli mi sežerou Legolase, tak nastane božská pomsta."
"Moje řeč." Přidal se Azariel.
Sauron se usmál, když uviděl znepokojené tváře Valar. "Tady má někdo zaděláno na problém." Řekl si pro sebe tiše…



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 19. listopadu 2016 v 15:02 | Reagovat

Kdyby Legolas věděl, že z nich ostatní mají kabaret, možná by mu jim na truc tu pusu dal :D :D. Ostatně nejen Valar mají zaděláno na problém - až to Legolas zjistí, bude, jak ho znám, navrčenej jak smečka vrrků na konci února... ,D

2 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 19. listopadu 2016 v 15:18 | Reagovat

A k té honičce na obrázku - má ale ten ušák kliku, že Illidan nemůže vidět, jak se mu šlíbí... ,D :D :D

3 Lukáš Přibyl Lukáš Přibyl | Web | 24. listopadu 2016 v 14:40 | Reagovat

Zapojte do hry i Balrogy... :)

4 Karel Karel | 14. prosince 2016 v 19:56 | Reagovat

ach jo :(

5 Karel Karel | 17. prosince 2016 v 8:09 | Reagovat

bude vůbec další díl???

6 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 18. prosince 2016 v 18:31 | Reagovat

[5]: Musíme holt vydržet, Morrel blogování neživí a taky není elfka vůči nemoci umunní. :(. Ale myslím, že se ještě máme na co těšit ,))

7 Morell Morell | Web | 25. prosince 2016 v 9:58 | Reagovat

[5]: Ještě jich pár bude, nerada nechávám práci nedokončenou, byť někdy dlouho stojí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama