Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Pohoda a nepohoda - 10

26. prosince 2016 v 16:16 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
"Yavanno! Tam uvnitř je můj poklad!" Naštval se Melkor.
"Ta rostlina neměla být tak agresivní!" Namítala Yavanna. "Něco je špatně."
"Špatně je, že někdo tam vůbec glaivy dal." Vrčel Melkor. "Když je Legolas ukrýval, měl alespoň tolik rozumu, že je dal do hrobky, aby je hlídali mrtví. Ale takhle…"

"Nechte toho. Oba." Manwe vstal. "Hádáním se nic nevyřeší. Ti dva si musejí pomoct sami."
"Měl jsem to utnout ve chvíli, kdy jsme sem vešli." Prohlásil Melkor. "Celá pevnost je prosáklá zlem démonů. A kde jsou ti zatracení Maiar, co tu mají držet stráž?! To vám nedochází, že tady něco opravdu nehraje?"
"I když se to zdá divné, musím vám připomenout, že ty meče pocházejí z míst mimo náš svět. Melkor těmhle věcem rozumí více, než kdokoliv z nás. Měli bychom mu naslouchat." Zareagoval klidně Námo.
"Tak je sem neměl tahat." Namítl Orome.
"Ty meče sem přinesl Legolas." Připomněl mu Manwe. "Což jsme nevěděli, nasáklý temnotou se ukrýval před zraky mnohých a mým také."
Orome jen nevěřícně potřásl hlavou a zase si sednul. "Takže?"
Melkor si povzdechl. "Pomoct jim nemůžeme, musíme čekat a pak… bych navrhoval celou pevnost strhnout."
"Asi má pravdu." připustil Aule. "Chaos ji dokonale zničí a zabrání tak dalšímu kažení."
"To ale nepomůže těm Maiar… jestli tu jsou." Namítla Este.
"Ty pak musíme taky najít." uvažoval Orome. "A zjistit, co se tady stalo."
"Podle mě jsou závislí na energii z glaivů." Vyslovil své podezření Kael. "Tahle energie je nepřirozená a návyková."
"Zatím to řešit nemusíme." Ozval se Sauron mírně, ale na Valar se podívat nedokázal, zvláště teď, když se na něj soustředila pozornost všech. "Zdrojem temnoty zde jsou glaivy. Dokud se Illidan s Legolasem nedostanou na dosah svého cíle, tak nemají důvod si nás všímat. Pak… pokud tu jsou a propadli té moci… tu bude horko."
Melkor přikývl. "Čí tohle byl nápad?"
"Můj." Připustil Manwe nejistě.
"Brácho, zadělal jsi na pořádnou kaši."
"To už mi taky došlo…"
"Ne, ještě ne, teprve ti to dojde…"


Illidan uhnul květu se zuby a kousl do stonku, na kterém byl.
"Za tou kytkou jsou dveře!" křikl Legolas a uskočil před další květinovou tlamou.
"Tam se nedostaneme, ne takhle!" namítl Illidan, chytil stonek do rukou a zatáhl. Ruka ho zradila a on musel uskočit. "Odlákáme tu mrchu!"
Legolas přikývl a kopl do kořene. "Musíme ji ale uvolnit ze zdi, přirostla."
"Grrr…"
"Kdybych měl nůž…"
Rostlina nasála vody tolik, že nádrž už byla zase prázdná. Oba elfové dělali, co mohli, aby je rostlina nechytila, nebo nesežrala. Neměli šanci při tom ještě plánovat. Ale něco udělat museli. Illidan v tomhle ohledu Legolase opravdu překonal. Zaběhl do rohu, kde kořeny polámaly kámen a jeden, co se mu líbil, vzal do ruky.
Vzápětí ho hodil Legolasovi. "Tu máš nůž!"
Legolas ho chytil, ostrý kámen, kterým se trochu řezat opravdu dalo. "To pomůže!" S tím skočil ke zdi a kamenem řízl do kořenů. Rostlina zakřičela, jak ji to zabolelo. Illidan uhnul šlahounu.
"Chytej!" křikl Legolas, který si získal větší pozornost rostliny.
Illidan chytil jejich "nůž" a přeběhl k tělu rostliny. Zabodl kámen do silného kořene, který se pak urval za ještě silnějšího křiku rostliny. Illidan proskočil do tunelu. Usmál se a zabodl kámen do těla liány. A řezal a řezal, až měl tekutiny z vnitřku rostliny všude a řezal ještě déle, povzbuzovaný jejím křikem.
A najednou křičet přestala a přestala se i hýbat.
Illidan nemusel dlouho čekat, než se Legolas dostal za ním a prohlédl si jeho práci.
"Už vím, koho budu volat na plevel příště."
Illidan se rozesmál. Yavannina zkouška byla za nimi.

Cvakání a vrzání znejistilo oba elfy ještě předtím, než vešli do další místnosti. Legolas jen letmo kouknul na symbol Auleho na jednom z mnoha ozubených kol, mnohem větším, než on s Illidanem. Byli uvnitř velkého stroje.
"Trpasličí stroje, Auleho zkouška." Konstatoval Legolas.
"Ale my jsme elfové a stroje moc nemusím. To magii, to je jiná."
"To mi povídej…" souhlasil Legolas. "Tohle asi nebude jen o tom, abychom se někam dostali."
Za nimi se zavřely dveře a oni zůstali na malém balkónu. Chvíli se zmateně rozhlíželi.
"Hele, část stroje se nepohybuje."
"Takže tohle monstrum máme zprovoznit?"
"Má to výhodu, ani zkažená magie démonů nám tady nepřitíží." povzbudil ho Legolas.
"Potrvá věčnost, než se v tom vyznáme…"

Chvíli jim trvalo najít ozubená kola, která visela jen metr od nich. Nebyla kdovíjak velká. A pak tu byla páka. Po dlouhém váhání za ní Legolas chytil a zatáhl za ní. Byla velká skoro jako on, ale šlo to snadno a "monstrum koleček" se celé zastavilo.
Až pak se odvážili jít prozkoumat nezapojenou část stroje více zblízka.
"Slyším cvakání." upozornil Legolas.
"Jestli se to monstrum zase rozjede…" varoval ho Illidan. "Tak nás semele."
"Vrať se, nevidíš na to. Kdyby se to rozjelo, tak to hned zastav."
Illidan přikývl a vrátil se k páce. Tam vyčkával. Musel to nechat na Legolasovi, který přelézal z jednoho gigantického ozubeného kola na druhé. Jen tak mimoděk se Illidan podíval dolů a více už se tam nedíval.
"Hlavně nespadni, Legolasi. A pro lásku Elune se nedívej dolů."
"To jsi mi raději říkat neměl." Zareagoval Legolas, ale pro jistotu ho poslechl. "Je to tady na stěně, je tu spousta tyčí na umístění zubených kol. Ale musíme je sem dostat a zjistit, jak je nasadit, aby se napojila všechna… a nevím… uh, budeme muset prostě zkoušet.
"To jsi mě nepotěšil."
"Je to čistá technika. Tohle dáme, jen musíme opatrně a trpělivě. Každé kolo bude mít své vlastní místo. Jen musíme zjistit, kam které patří."
"Zvládneš to sám?"
"To nevím." Legolas zamířil zpátky k němu. "Nevím, jak jsou těžká a když je neunesu…"
"Jsou těžká." Illidan potěžkal to největší. "Prohodíme se. Já je tam vynesu. Zblízka už tu zeď uvidím a vím, kudy jsi šel, takže trefím. Nenech mě semlít. Au…"
Legolas přikývl a trochu ustaraně sledoval, jak Illidan kňučí nad svou bolavou rukou. Ale byl opravdu z toho nejtužšího těsta, co existovalo. Vynesl nahoru největší kolo, to zapadlo jen na jediné místo. Pak vynesl druhé největší a ostatní už bral po dvou. Illidan nebyl technik a tak jen zkoušel a zkoušel. Až když měl pocit, že to nějak zapadlo, slezl zase k Legolasovi. "Jestli na sebe vypustíme další stvůru…"
Legolas chytil páku a přehodil ji zpátky. A stroj se vůbec nerozjel a páka přeskočila do vypnuté polohy. "Asi ti nemusím říkat, co to znamená."
Illidan zavrčel a začal lézt zpátky ke kolům.
Legolas chvíli naslouchal stroji. "Myslím, že můžu bezpečně za tebou." S tím už lezl za Illidanem.
Jakmile tam byl, začali se hádat a dál uvažovali, jak zapojit kola a mnohokrát je zpřeházeli. Pak se zase oba vrátili na balkón. Legolas zatáhl za páku a stroj se rozjel… a balkón se začal zasouvat do stěny.
Oba přeskočili na nejbližší ozubené kolo, obrovské, takže neměli žádný problém tam stát oba a ještě by bylo místa pro deset dalších.
"Myslím, že teď to musíme přeskákat v pohybu." Legolas si prohlížel nyní mnohem nebezpečnější cestu. "A nevidím dveře dál."
"Nahoře?" Ukázal Illidan na díru ve stropě hezký kus nad nimi.
"A jéje."
Legolasovi se nechtělo, ale museli šplhat a museli být opatrní. Kola by je rozdrtila jako nic, kdyby se náhodou mezi ně dostali. Obzvláště těžké to bylo s těmi svislými, zvláště pokud byla hodně naolejovaná, a takových tam pár skutečně bylo.
Jenže se nedostali o moc výše, když si museli přiznat, že dál nemohou. Až nahoru stroj nesahal. Tam, kam dolezli, byl další stroj a u něj páka. Legolas zatáhl, ale rozjelo se jediné kolečko. "Musíme najít ještě jednu sadu koleček, ale malých." Konstatoval nespokojeně, zatímco přecházel po větším kole, aby byl stále u stěny.
"To snad není pravda." Povzdechl si Illidan. "Dolů?"
"Asi, tady je nikde nevidím."
Illidan brblal, ale začal slézat, což bylo ještě těžší, než se dostat nahoru. A nebezpečnější. Legolas zůstal nahoře a uvažoval. Brzy slyšel Illidana, jak je našel a za další chvíli už se doškrábal za ním. Ale byl tu problém. Žádné kolečko nemohl nasadit. Měla díru jiného tvaru, než byly tyče ve zdi.
"Do háje, musíme najít jiný stroj." zabručel Legolas naštvaně.
Illidan si povzdechl. "Asi bude dole."
Takže oba zase slézali po velkém stroji pěkně dolů. Museli slézt až na nejspodnější kola, aby našli další stroj. Smrdělo to tam, byli nad velkou nádrží černého oleje. Legolas se dostal ke stroji a začal zkoušet, jak nasadit kolečka správně. Illidan mu musel pomoct, protože tam snáze dosáhl, přičemž i on málem několikrát spadl do temné tekutiny.
Jakmile zapojili malý stroječek, stalo se něco nepříjemného. Celý velký stroj otočil svůj chod.
"Já se zcvoknu." Prohlásil Illidan…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 26. prosince 2016 v 17:15 | Reagovat

A zde vidím, jak Melkorova zkouška končí...plamenným infernem, jelikož roztavená kolečka stečou do oleje, který svým žárem samozřejmě zapálí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama