Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Pohoda a nepohoda - 11

28. prosince 2016 v 15:14 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Trvalo jim dlouho se tentokrát dostat nahoru i s dalšími kolečky. Nebylo to nic snadného. Pak, když zprovoznili i poslední mini-stroj, se nad nimi vysunuly plošiny a oni se dostali z dosahu stroje velkého.
Legolas si hned povzdechl. "Aule, ty nám dáváš."
"Co je?"

"Nevidíš?" Legolas ukázal dolů. Černá tekutina zmizela a dole se objevila podlaha.
"Souhlasím. Myslím, že jsme na sebe zkoušku pouze připravili a zprovoznili ji."
"Illidane, děsíš mě. To poslední, co chci vidět, je mechanický golem!"
"Na tom něco je… Musíme dolů. Myslím, že nás můžu snést."
Legolas byl neklidný, ale energetická křídla je unesla oba a Illidan jimi nemusel ani zamávat. Snesli se dolů a bez problému přistáli na nohou. Ze stěn byly vysunuté šuplíky. Legolas k jednomu z nich došel a vytáhl z něj velký kus křišťálu, pilovaný do zvláštního geometrického tvaru. To už si všiml, že Illidan má další. Celkem jich ale bylo v šuplících dvanáct. Na podlaze našli prohlubeň, sice plnou černé vody, ale tu Illidan vyhnal s tím, že by se jí Legolas dotýkat vůbec neměl. Jenže krystaly musely zapadnout nejen do díry, ale i vzájemně do sebe. A správně je poskládat do sebe přesahovalo jejich představivost. Naštěstí se Illlidan přemohl, když na něj přišel rapl, a krystaly nezničil. Místo toho jen chvíli mlátil do zdi.
"Tisíc démonů bych raději viděl se mnou zamčených v kleci, než abych řešil tyhle hlavolamy."
"A že ti to hlavu láme." potvrdil Legolas a dál hloubal nad hádankou.
Illidan se vyzuřil a pak pokračoval v přemýšlení. Naštěstí talent pro magii vyžaduje představivost a to i prostorovou. Illidan nakonec přišel na správný myšlenkový pochod a dokázal si kusy krystalu představit v prostoru. Jen díky tomu se pak mohl usadit, vytrhnout Legolasovi všechny krystaly a začít je skládat do sebe. Nejdříve jich do sebe zapadlo jen pár, ale i tak se Legolasovi konečně rozsvítilo. Illidanovi se po dalších pár zavrčeních povedlo klíč dát dohromady tak, aby zapadl do zámku.
A nic.
Legolas si povzdechl. "To snad…"
Illidan beze slova krystalový klíč chytil a chtěl ho vyndat, ale byl už napevno. Nicméně s ním ale jemně pootočil, tak zabral a otočil s ním pořádně. A pak se ozvalo spousta cvakání.
Podlaha se stáhla do stěn snad během půl vteřiny a oni se s křikem propadli dolů do tmy…

Naštěstí se propadli jen do další místnosti a dopadli do měkkého. Strop se nad nimi zavřel a jediným světlem byly Ilidanovy oči a tetování.
"Tady cítím smrt." Zhrozil se Legolas, v místnosti oproti té nad nimi bylo dost chladno.
Brzy zjistili, že přistáli na nějakou houbu, nebo co to bylo, zřejmě určenou k tomu účelu. Nebo to možná bylo jen cosi vycpaného, aby tu bylo něco měkkého. Každopádně to bylo šedé a ničím zajímavé. Oba vstali a rozhlédli se. Legolas v tom zeleném šeru spatřil na zdi symbol Náma.
"Chtělo by to světlo." zabručel Illidan.
"Tady moc světla nebude. Vyzývá nás Pán mrtvých." Legolas se dál rozhlížel.
Illidan se nějak neklidně zavrtěl. "To není přirozený chlad. Z tohohle mi tuhne krev."
Legolas přikývl. "Musíme zjistit, co tu máme udělat."
Oba prohledali místnost, ale kromě oné houby a trochy černé vody tu nebylo nic. Místnost byla poměrně velká, bez zdroje světla a bylo v ní chladno. A neviděli žádné dveře. Ani Illidan si nebyl jistý, jestli tu nějaké dveře vůbec jsou.
"Neslyším ten stroj nad námi." Uvědomil si najednou Legolas.
"To je to poslední, co mě teď zajímá." odsekl Illidan a sám se podíval na symbol na zdi. "To je symbol jednoho z těch bohů? Protože jestli ne, tak jsme tu v čekárně na smrt."
"Je, pro smrt samotnou elfové symbol mají, ale jiný."
"Doufám, že i v těchto zemích."
"Myslím, že ano." Legolas se usadil na houbu a odpočíval. Po šplhání v Auleho stroji byl klid téhle místnosti alespoň vítaný… i když mu byla zima.
Illidan odpočíval ve stoje. Tady se mu vyloženě nelíbilo. Legolas se zamyslel. Uvědomil si, že zkoušky Valar následují po sobě v jejich manželských párech. Opřel se o houbu, která se pod ním houpala, a zahleděl se na strop, ale ani tam nebyl náznak, co tady dole mají dělat. Koukl po Illidanovi, který stále zkoumal místnost. Stěny, sloupy, které byly značně rozpraskané, vysoký strop, poklop zpět k velkému stroji. Něco mu nesedělo. Co tu mají dělat? Určitě ne ležet.
"Legolasi, okamžitě vstaň, nebo tě přinutím. Nejsi tu, abys tu vyspával… Legolasi?" Illidan k němu došel. "Vstávej!" Křikl a zatahal elfa za vlasy. Ten ale spal dál a měl zarudlou tvář, kterou se dotýkal houby. "Do prdele práce." Zaklel Illidan a odnesl ho z dosahu houby.
Illidanovi bylo jasné, že musejí něco řešit s touhle houbou. Díky chladu smrti a moci, která to tu ovládala, se sem energie démonů nedostala. To mu ale nepomohlo, když Legolas spal očividně tak tvrdě, že by ho mohl za vlasy vléct přes všechny pláně světa, aniž by ho vyrušil ze snů. Illidan se usadil a občas elfa zkontroloval. Musel čekat… čekat na smrt.

Lovec démonů se dovtípil alespoň toho, že jejich nová hádanka souvisí s jedovatou houbou uprostřed. Na víc ale zatím nepřišel. Alespoň, že po půl hodině Legolas zase přišel k sobě. Kupodivu vypadal docela normálně. Illidan si uvědomil, že jed houby nebude tak prudký, jak se bál. Pak se rozesmál.
"Měl jsem pravdu! Čekat na smrt, nebát se smrti. Tyhle zkoušky chtějí fakt pevný nervy. Máme se tu prostě položit na houbu a čekat. Cesta vede dolů. Mezi mrtvé."
Legolas houbě tentokrát nedůvěřoval, ale na druhou stranu Illlidanovi věřil. Po chvíli váhání se tedy oba natáhli na houbu, která měla tvar pohovky, a čekali.
"Jestli se pleteš," upozorňoval ho Legolas, "už to nepůjde vrátit…"

Když Legolas znovu přišel k sobě, byl stále v naprosté tmě. Až po chvíli se vedle něj začala objevovat zelená zář a Illidan přišel k vědomí brzy potom. Hned se rozhlédl a začal cenit zuby.
"Nemrtví."
"Těžko, Námo nemrtvé nevyvolává… au!"
"Démoni ano!" připomněl mu Illidan a spokojeně sledoval Legolase, jak si tře tvář po jeho pohlavku. "A okolo nás je koster plno."
A že bylo! Legolas se rozhlédl a už je též viděl. Byly všude po podlaze. Jedna vyskočila a Illidan jí rozdrtil úderem lebku jako nic. A pak vstaly všechny ostatní…


"Už se mi to vážně přestává líbit!" Vykřikl Melkor nahlas.
"Pomoct jim nemůžeš, na konec své cesty musejí dojít sami." připomněl mu Námo. "Ať už bude jakkoliv těžká."
"Azi, Legolas přežil na území Legie dvacet let a Illidan ještě mnohem více." dodal Kael. "Jestli tím labyrintem lze projít, oni to zvládnou. Copak Legolasovi nevěříš?"
Melkor vydechl malý obláček kouře, ale pak se uklidnil. "Máš pravdu."
"Jaké to tam je? Na území Legie?" Zeptal se Sauron zvědavě.
"Něco jako okolí Barad-Dur," Odpověděl mu Melkor. "Ale na neskutečně větší ploše… Démoni si tak poničili celý svůj svět, to mi alespoň Legolas vyprávěl. Chraňte Valar, abych se tam nikdy nedostal."
Sauron se začal usmívat. "Myslím, můj mistře, že teď tvé modlitby Valar slyší zřetelněji, než kdy jindy." Nahlas ale neřekl zbylou myšlenku, že Melkor stále zapomíná, že Valou je i on sám.

"Náhradní ruku?" Legolas zamával na Illidana kostěnou rukou a pak ji odhodil. "Myslím, že si musíme najít cestu, jsme v bludišti."
"Ne, tak to není." Nesouhlasil Illidan. "Ale ještě nevím, jak to je… ale… Nemůžete zůstat mrtví?" Obořil se na znovu vstávající kostry…
Kostry povstaly a oba elfové se s nimi museli vypořádat podruhé. Tentokrát se Illidan obalil zeleným plamenem, ale velký efekt to nemělo, takže to po chvíli vzdal a jen mlátil. Jeho zraněné ruce to dobře nedělalo. Legolas jedné z koster sebral nohy a holenní kosti použil jako zbraně, kterými drtil nepřátele. "Šest tisíc let mi už stačilo! Odpalte!"
Illidana jeho prohlášení udivilo, ale s otázkami počkal, až zlikvidují nemrtvé.
"Šest tisíc let? Co tím myslíš?"
"Tak dlouho, možná ještě déle, jsem žil v Mandosu, v říši mrtvých."
"Žil, nebo zemřel?"
"Vešel jsem živý a tak jsem i vyšel, dokonce vícekrát." Legolas se rozhlédl. "Přítomnosti mrtvých už mám na chvíli dost."
"Myslím, že máme problém." Illidan došel k podstavci, který byl rozbitý. Ať už na něm bylo cokoliv, nebylo to tady.
Legolas si povzdechl. "Tak tohle je opravdu problém…"
Tak oba začali podstavec zkoumat a snažili se odhadnout, co tu bylo. Nakonec se shodli, že jde o vyvýšené ohniště, protože byl očouzený. Pak prohledali i okolí.
"Tohle nám tu mělo asi posvítit na cestu." konstatoval Illidan, jehož zelená záře zde byla jediným světlem. "Jsme na správné stopě." Legolas přikývl. "Smrt, řekněme, že jsme umřeli a propadli se do světa mrtvých. Co dál?"
"Mandos. Cesta do Mandosu. Jestli jde jen o tohle, pak Námo asi moc kreativní není."
"Pche. Blbe, ne každý si troufne lehnout na jedovatou houbu. A tohle místo… jestli představuje svět mrtvých, pak musíme projít něčím obtížnějším, než jen tím, že tu přežijeme."
"Ach..." Legolas si dopřál hluboký nádech. "Dobře. Co to tedy znamená, mistře lovče?"
"Jsem rád, že mi věříš, nebudeš toho litovat. Se smrtí jsem přítel už velmi dlouho. Setkávám se s ní denně. Našli jsme trosky ohniště, stejně jako Plamenná Legie jde o ničivou sílu, záhubu ducha. Ubránit se jí a uchovat si sama sebe je nejdůležitější, když čelíš takové moci. Jakmile taková moc může k tobě, byť jen naprosto nepatrně, začne tě pohlcovat, sežere tě. Oheň tu nehoří, ale bylo to jen varování. Takže tu je něco ještě mnohem horšího, než ta houba a tentokrát se nesmíme splést, až to najdeme."
"Ještěže tu nejsem sám." připustil Legolas. "Možná máš pravdu."
"To se teprve uvidí. Ah." Illidana zabolela ruka a on si ji začal kontrolovat.
"To nevypadá dobře." Zhodnotil Legolas oteklou ruku. "Ta ruka potřebuje klid."
Illidan si uvolnil chabý obvaz, který mu ruku už příliš škrtil. Pak černou páskou zápěstí opět obvázal. "Klid bude, až se odtud dostaneme… a ty se přestaň chovat jako moje máma. Tohle je jen pár zlomených kostí, není to smrtelné, ani mě to příliš neomezuje. Bojoval jsem s horšími zraněními." S tím zvedl zdravou ruku a ukázal Legolasovi jizvu na lokti. Dalo se jen odhadovat, jak vážné zranění to bylo, když bylo otevřené. "Když ti trčí kosti ven, až tehdy je to vážné." dodal Illidan na vysvětlenou. "V tomhle rohu je oheň, tunel vede k místu, kde jsme se probudili a dál… Co tam je?"
"Kromě těch koster, co se chystají na třetí kolo?" Legolas pokrčil rameny a vrhl se do dalšího boje, vyzbrojen kostmi jako palicemi.
Legolas brzy rozdrtil posledního kostlivce. "Ubývá jich." Konstatoval spokojeně.
"Jen doufám, že to neznamená, že nám dochází čas." poznamenal Illidan a šel prozkoumat druhý konec tunelu. Tam kromě nějaké vody na zemi nebylo nic. Pak si všiml značek na stěně. "A vida… to je zobrazení ohně."
"Že by naším úkolem nebylo ohni čelit, ale zapálit ho?"
"Možná. Ale podstavec je rozbitý a ani tu není nic, co by hořelo."
"Kromě tebe."
Illidan luskl prsty. "Přesně. Zkusme to, než se naši přátelé připraví k dalšímu boji."
Natáhl k podstavci ruku a ta se obalila zeleným plamenem. Naneštěstí se nic nestalo, ani když ji na studený kámen položil. Pak je napadlo zkusit podstavec složit dohromady. I když byly kusy kamene různých tvarů a působily neupraveně, zapadly do sebe dokonale. Pak, když Illidan natáhl hořící ruku nad podstavec, objevil se oheň, i když tam nebylo nic hořlavého. Oheň byl obyčejné barvy, vznášel se nad podstavcem a osvětloval tunel. A tehdy se na druhém konci tunelu, kde byl vyobrazený oheň, otevřely dveře a oni mohli jít dál.
Prošli dveřmi a dál už šli pod světlem svítících krystalů. Zde byly pavučiny. Co Legolase ohromilo, byl symbol společný pro Náma a Vaire. Legolas si prohlížel jednu z pavučin. A pak oba uslyšeli hlasy. Šeptaly si a oni jim nerozuměli ani slovo, ale byly všude okolo.
Tunel se změnil v přírodně působící jeskyně, stále osvětlované tím bledým světlem, ve kterém zjistili, že je zde mlha. A byla tu ještě mnohem větší zima. Legolas se začal třást první. Illidan se mu nesmál dlouho, protože zima šla i na něj.
"Cos to udělal?!" Uslyšel hlas Tyrande a otočil se směrem, odkud to přišlo.
"Illidane?" Legolas si všiml, že lovec démonů úplně strnul. "Děje se něco?"
Neodpověděl, jen se na něj otočil a kývl, že půjdou dál.
"Jestli mě zklameš znovu, nenajdeš už žádnou špinavou díru, kde by ses mohl přede mnou schovat, Illidane!" Hlas vládce Legie s Illidanem opravdu zatřásl. Otočil se, ale Legolas byl pryč. "Vylezte!" Přikázal svému okolí. Nikdo se však neobjevil.
"Vždycky je tak snadné tě využít, elfe…"
Illidan vycenil zuby… "Co je tohle za špatný vtip?!"
"Vtip?" Jeho bratr? "Copak jsi svůj smysl pro humor už dávno neztratil? Ty už dávno nežiješ. Jen přežíváš."
"Jsi přežitek, Illidane, už tě žádný svět nepotřebuje." Zase ten démon… Illidan slyšel dupot. Někdo přicházel. "Je na čase tě odstranit."
"To můžeš klidně zkusit."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martina Hrabovká Martina Hrabovká | 28. prosince 2016 v 15:29 | Reagovat

Ojojoj! Melkoruina s probouzí... "Nejprve obláček kouře, vzápětí plamenná bouře...

2 Vithra Vithra | 29. prosince 2016 v 15:56 | Reagovat

Tak tohle bude radne ostre

3 Morell Morell | Web | 29. prosince 2016 v 16:34 | Reagovat

[2]: To ještě bude.

[1]: Hezky se ti to rýmuje. :-D

4 Lukáš Lukáš | Web | 31. prosince 2016 v 13:46 | Reagovat

Dobré odpoledne,

příběh se čte jedním dechem, ale teď je potřeba si ještě popřát vše NEJ nejen v Novém roce 2017.

S pozdravem, Lukáš

5 Morell Morell | Web | 31. prosince 2016 v 14:57 | Reagovat

[4]: Souhlasím. Vše nej všem i tobě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama