Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Pohoda a nepohoda - 9

25. prosince 2016 v 9:57 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Legolas tam seděl a pozoroval brouky. Pořádně znal akorát tak komáry z bažin ve Hvozdu, věděl, jak se vybavit a ošetřit, aby na vás nesedali. Tamní elfové znali tajemství správné směsi a hlídali si ho. Hotovou směs pak prodávali lidem, což jim zajišťovalo hezký příjem. V životě viděl spousty brouků, ale jejich chování příliš neznal. Ještě tak měl rád motýly. Ale jak vyzrát na tyhle brouky? Vyhnout se jim nelze. Musejí se dostat skrz. A Legolas neměl nejmenší tušení, jak.
Illidan na tom byl obdobně. Poté, co vrátil louč na místo, tak jen stál, díval se na brouky a taky se snažil na něco přijít.

"Kdyby jen byla možnost tam sejít a procházet bezpečně, dalo by se to." zabručel Legolas.
"Tak ti brouci po sobě lezou pořád a nevadí jim to."
Illidan došel ke kraji a Legolas si něčeho všiml.
"Illidane, vezmi louč a posviť na ně."
Lovec démonů vzal z držáku louč a posvítil na brouky pod nimi. "Takhle?"
Legolas se začal usmívat. "Orome je geniální. Tyhle brouky provokuje světlo, pak kousají do všeho, co se hýbe, ale v šeru už jsou klidní a ve tmě…"
Illidan odstoupil od okraje, zasunul louči do vzdálenějšího držáku a vrátil se. "Máš pravdu, jsou klidnější." Pak se zatvářil nespokojeně. "Hledat cestu potmě? Jsem sice slepý, ale fakt nevím, jak moc ti tam dole budu užitečný, budou po nás lozit a pokryjí nás, možná ve více vrstvách, pak neuvidím nic."
"Ty jsi nikdy nebloudil po Temném Hvozdě. Když se mě budeš držet, můžu tě vést, ale nevím, jak najít cestu."
"Jestli nás nebudou kousat, stačí stále točit na jednu stranu, dokud zase nenajdeme cestu nahoru."
"To může chvíli trvat." uvažoval Legolas. "a já si teda netroufnu otevřít pusu."
Illidan přikývl. "Zkusíme to?"
"Něco zkusit musíme."
"Zhasneme a uvidíme, jak se budou chovat, než slezeme dolů. Já je uvidím i beze světla. Dole uvidím už jenom je."
Legolas přikývl a Illidan zhasl louč. Vrátil se k Legolasovi a podíval se dolů. Brouci se hýbali, lozili, ale opravdu se zdálo, že jsou klidní.
"Zkusíme to. Musíš jít první."
"Valar…" Legolas si povzdechl a vstal. "Drž se mě pořádně."
Illidan ho pevně chytil za kazajku a velmi pomalu začali scházet po schodech dolů. Bylo zvláštní, že brouci nahoru nelozili. Určitě v tom bylo nějaké kouzlo Oromeho, možná taky dalších Valar. Sešli dolů, a protože se hýbali, tak brouky dráždili a ti na ně lozili. Jako by nestačilo, že se brodili až po pás v broucích. Postupoovali pomalu. Legolas hledal zdi jednou rukou, druhou si chránil obličej, aby mohl dýchat, protože byl opravdu brouky obalený. Bylo nepříjemné všude cítit jejich nohy. Tyhle mrchy ještě k tomu neznaly soukromí a lezly mu pod oblečení. Obzvláště ho štvali ti, které měl v kalhotách. A bylo jim jedno, že Legolas v kalhotách pro brouky neměl místo. Prostě se vměstnali dovnitř, vší silou se posouvali a Legolase tak dost škrábali. A Illidan na tom nebyl o nic lépe. Legolas slyšel, jak skučí, chránil si tvář zraněnou rukou, přetíženou brouky. Cestu musel najít on. Byl pravák, tak se rozhodl jít po pravé straně a hledat stěny. Což znamenalo se taky prohrabávat brouky, než ucítil pod rukou kámen.
Opatrně šli, Legolas měl brouky i v myšlenkách, pořád měli ty své broučí nožky v jeho nose a uších, cvakali, šimrali, chodili po něm. Co chvíli to nevydržel a otřásl se. A netušil, jak to zvládá Illidan za ním, ale vzhledem k tomu, jak tiskl ruku, kterou se ho držel, to asi taky neměl lehké. Alespoň se ho nemohl zeptat, jestli už tam budou. A nebyli. Legolas se vlekl mořem brouků strašně dlouho, co chvíli nemohl najít zeď, nebo se musel odtáhnout, aby se přes zával brouků vůbec mohl nadechnout.
Znovu si je odhrnul z obličeje a zavrávoral. Ještěže ho Illidan držel, jinak by spadl. Znovu si našel stěnu a pokračoval. Našlapoval zlehka, nechtěl zašlápnout žádného brouka.

Když konečně Legolas ucítil pod nohama schod, usmál se pod brouky. Jak vyšli pár schodů, brouci z něj postupně začali slézat. Legolas si uvědomil krystaly zaražené ve zdi, pěkně v jedné rovině. Illidan pár brouků odhodil, ale Legolas ne, pomohl jen jednomu, který si snad chtěl udělat v jeho spodním prádle hnízdo.
"Asi si tě začnu vážit." Uznal Illidan a nad rukou se mu objevila orba zeleného ohně. Místnost zalilo zelené světlo. "Jsme naživu a v jednom kuse… nesežrali nás."
"Ještě přidej, že máš taky pečlivě vyčištěné uši a nos."
"To taky."
Legolas přikývl. "Tak nám posviť na cestu…"
Došli k vodní nádrži. Voda v ní byla čistá a mělká. Oba elfové ji uvítali. Rádi zahnali svou žízeň, už celé hodiny neměli přístup k vodě.
Voda Illidanovi opět nastartovala myšlení. "Legolasi, dokážeš to zvládnout až do konce? Bude to ještě vyčerpávající, jak tak uvažuju."
"Zatím se držím dobře."
"Už ale nejsi démon-upírem." Připomněl mu Illidan.
"Proč? Chceš, abych s tebou dál nešel?"
"Ne, chci, abys mi dál radil, a na to musíš zůstat naživu."
Legolas si prohrábl vlasy, notně zcuchané pečlivou prací brouků. "Tak to abych se dál snažil. Oromeho a Vánu máme za sebou. Vána nás potrápila chováním ke zvířatům a Orome nám dupl na orientaci."
"Opravdu geniální." Přikyvoval Illidan. "Myslím, že tahle voda ale ke zkouškám nepatří."
"To je dost možné." Souhlasil Legolas. "Ještě ale zbývá deset výzev a já už ty brouky slyšet nechci."
"Moje řeč." Illidan vstal a oba pokračovali chodbou dál…

"Ale ne…"
Illidan došel za Legolasem. "Uhm… jo." přitakal.
Oba stáli na prahu místnosti zarostlé jakýmisi liánami. A některé se hýbaly… vlastně skoro všechny. Legolas hned vzhlédl ke stropu. "Yavanna."
"Chm… to vysvětluje vodu, kytky ji potřebují." Illidan se rozhlížel. "Skoro jako doma."
"To bych neřekl. Ashenvale je mnohem příjemnější."
"Tys tam byl?"
"Jo."
"Zjevně ne všude. Jeskyně vypadají dost obdobně." Illidan zavětřil. "Ještěže se zkaženost nedostala až k broukům, ale zde už ji cítím. Tyhle rostliny už mohou být zlé."
"Taky to vnímám." Legolas opatrně vešel do místnosti. "Ale nevidím, kudy dál."
"Mno," Illidan ho následoval a kovové dveře se za ním zavřely. "Rostliny se dají použít jako úkryt pro mnohé věci pod nimi ukryté, spousta stromů má mezi kořeny vchody do jeskyní, ne jen zvířecích nor, některé jsou vynikajícími hlídači těchto vchodů." Přemýšlel nahlas Illidan. "Takže bych hledal na zemi."
Legolas přikývl a oba se začali procházet po podlaze plné lián.
"Tudy." ukázal Illidan.
Legolas se musel pár vteřin dívat, než mezi černými liánami spatřil tunel vedoucí dál. "Ještě, že nevidíš barvy, to bys tam nic neviděl." konstatoval.
"Jistěže. Když my Illidari říkáme, že náš magicky získaný zrak je dar, neříkáme to nadarmo… uvažoval jsi někdy o tom, že by ses stal jedním z nás?"
"Ani omylem!" Legolas se protáhl mezi liánami a šel za Illidanem do černé chodby. "Není tu vidět." Namítl.
"Není tu nic k vidění." Konstatoval Illidan. "Nikam to nevede."
Oba opět vylezli z tunelu do místnosti porostlé liánami.
"Možná, že liány už cestu plně zakryly." Uvažoval dál Illidan.
"Tebe ta voda skutečně probrala," konstatoval obdivně Legolas.
"Jsem noční elf, rostliny jsou docela dost naše parketa. Kdo myslíš, že vypěstoval Velký Strom?" Prohlásil Illidan hrdě. "S rostlinami pracujeme od malička, znám jich spoustu, jejich podobu, účinky, zvyky… Přírodní magii pořád trochu umím… třeba najít vodu."
"Proto dokážeš všude přežít."
"Jistě, to jsem se mezi svým lidem opravdu naučil." Illidan se rozhlížel. "Jen doufám, že nám to tady pomůže."
"Já v to taky doufám. Tohle místo působí… dusivě. Tyhle rostliny z naší přítomnosti radost rozhodně nemají."
"Dokud nás nebudou chtít sežrat, tak jsem v klidu." Mávl rukou Illidan a začal pečlivě pozorovat liány…
Nějakou dobu je pozoroval, obcházel místnost a uvažoval. Několikrát nakoukl do té malé místnosti, která nikam nevedla. Nakonec se podíval do jednoho z rohů zakrytých liánami a začal se nahlas smát. Vrátil se do středu místnosti k Legolasovi, v každé ruce kýbl.
"Vezmi jeden, pomůžeš mi."
"Víš, co tu máme udělat?"
"Jo." Illidan zněl sebejistě. "Ty liány jsou živé, ale zaschlé. Takže je zalejeme. V té malé místnosti je nádrž, ale voda tam stále přitéká i odtéká. Takže ty rostliny zalejeme a pak uvidíme."
"Neuvěřitelné." Zabručel Legolas tiše a šel za Illidanem, kýbl v ruce…

Museli nanosit spoustu vody, aby naplnili nádrž, do níž sahaly kořeny většiny lián. A když ji naplnili, tak se jako na rozkaz najednou všechny liány přebarvily na zeleno, ztloustly a ožily ještě mnohem více.
Z jednoho rohu se ozvalo zakřupání. Liána tam měla svůj zdroj, základ, a vyháněla odtamtud mnoho šlahounů. A začala se hýbat. Otevřely se na ní velké květy zakončené zuby. Masožravá rostlina. Začala nespokojeně řvát jako hladové zvíře.
"Skvělý nápad, Illidane. Teď ji ještě pohnojíme, aby nás mohla sežrat!"
"Uhm… ups?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama