Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Pohoda a nepohoda - 12

12. ledna 2017 v 8:10 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Legolas si třel ruce o sebe. Teď už chápal, proč to dělávají lidé. Ani v Mandosu necítil takovou zimu, vlastně tam teplotu necítil vůbec. A tady ještě k tomu ztratil Illidana! I když si věřil, věděl, že společně mají mnohem větší šanci tohle celé přežít… a ty hlasy! Kdyby přestaly mluvit, byl by Legolas rád. Navíc jim nerozuměl ani slovo. Jenže mluvit nepřestaly a byly čím dál hlasitější. Brzy si už zakrýval uši, ale nemělo to efekt, hlasy mu hučely v hlavě a byly neodbytné.
A pak uslyšel hlas, kterému rozuměl.
"Naopak, otevřel jsem oči."

Legolas se otřásl, tohle Kaelovo prohlášení si pamatoval dobře, až by byl velmi rád, kdyby ho už dávno zapomněl i se vším, co se tehdy stalo.
"Synovče, copak nechceš, aby byl tvůj táta hrdý?"
Doriflen? Tohle bylo z opravdu dávné minulosti.
"Sklapněte!" vykřikl Legolas, zavřel oči a dělal, co mohl, aby hlasy vytěsnil.
A pak hlasy utichly a nahradil je zvuk vody dopadající na skálu hezky kapku po kapce. Legolas se rozhlédl a žaludek se mu sevřel. A pak ucítil, že mu kape na hlavu. Opatrně se prsty dotkl tekutiny a pak si ji prohlédl. Byla to krev. Zvedl tvář a zhrozil se.
"Kaeli!" Vykřikl.
Elf vypadal tak, jak si ho Legolas pamatoval z doby, kdy byl v moci démonů nejvíce. Bledý, málo vlasů, krystal v hrudi… ale toho se nezhrozil. Tyč, zaražená v zemi kus od něj, končila kus nad Kaelem, který byl na ní nabodnutý skrz břicho. Dýchal mělce, ale byl při vědomí. A krev kapala z něj.
Otevřel oči a prohlédl si Legolase. "Zradil jsi mě." vychroptěl trhaně. "Nenávidím tě." Působil skoro, jako kdyby brečel. "Nenávidím…"
Legolas na něj zíral, neschopen cokoliv udělat. Tušil, že mu nemůže už nijak pomoci, leda jeho umírání urychlit. Ale to taky neměl jak. "J… jak?" Zakoktal.
"Jak? Přece napíchnutím."
"Doriflene." Legolas se otočil a elf před ním opravdu stál.
"Přišel jsi." Doriflen se napřímil a spokojeně se usmál. Jeho tak světlé vlasy už zaživa vypadaly, jako kdyby patřily mrtvému. A přece vypadal docela zdravě a živě. V očích mu zářila vášeň pro násilí a usmíval se zrovna tak. "Rozhodl jsem se tentokrát pracovat jednoduše a prostě. To zvíře si ani nezaslouží, abych na něj mrhal svým skutečným talentem."
Legolas stiskl pěsti, až mu bělely klouby. Pak uslyšel něco moc nepříjemného a ohlédl se do dalšího tunelu. Tam stál trpaslík, nemrtvý.
Doriflen se zhluboka nadechl a pak s úsměvem řekl: "Gimli, zabij ho…"
"Gimli…" zašeptal Legolas.
Trpaslík měl brnění prorezlé a na sobě chaluhy, vousy i vlasy bílé a ulepené. Utonulý… Svíral sekyru a už se rozběhl proti Legolasovi, který byl nezbrojený. Legolas ho přeskočil a hned uskočil znovu. Slyšel Doriflenův smích a trpaslíkův řev. Gimli po něm máchal sekyrou a neváhal… A Legolas neměl tušení, co má udělat. Co vůbec může udělat…


"Nemáš být vyšší?" Illidan se zamračil.
Pán démonů zavrčel. "Ty bys měl být slušnější." Ukázal na sebe. "Já jsem tady ten, kdo vládne tisíci světů, ty jsi nic, nejsi ani prach u mých nohou. Měl by ses plazit, jestli chceš přežít."
"I blázen si dokáže nakonec dát dvě a dvě dohromady, démone." Illidan stiskl pěsti. "Tvou vznešenost, tvá četná vítězství mám vyrytá do masa." Procedil ironicky. "Tvou neschopnost."
"Ty červe!" Démon se na něj vrhnul.
Lovce démonů nešlo zasáhnout lehce a Illidan měl svou magii. Mohl se bránit. Tak na sebe s démonem začali vrhat oheň. Illidan byl pohyblivý, ale démon zase nehořlavý. I když ho Illidan zasáhl, nemohl mu moc ublížit. Akorát se mu povedlo démona shodit na zem. Démon se rozesmál.
"Mě nemůžeš porazit, Illidane." Zase vstal a napřímil se. "Já sílím a ty slábneš."
Illidan ještě příliš unavený nebyl, ale nechat se vyčerpat nechtěl. Držel svůj pohled na démonovi. Kdyby mu zmizel, mohl by ho dostat. "Mě neznáš. Ani zdaleka."
"Protože nemusím. Mrtvé není potřeba znát a ty… ty už umíráš."
Bolest projela Illidanem, který si uvědomil, že je napíchnutý na dlouhé železné tyči. Byl opravdu v šoku. A pak démona spustil z očí. Uvědomil si to pozdě a démona najednou nikde neviděl. Kil'jaeden mu unikl a on tu visel kousek nad zemí probodnutý skrz naskrz železnou tyčí a dolů nemohl.
A pak ho znovu uslyšel. Byl za ním. "Napíchnutý jako kus masa na opečení. Co uděláš teď, Illidane?"
Elf nevěděl. Sevřel v rukou tyč. Bylo to beznadějné. Ať udělá cokoliv, nepřežije. A pak se rozesmál. "Vezmu tě s sebou." S tím se otočil, jak mohl a chytil démona za křídlo. Stáhl ho k sobě a povedlo se mu démona nabodnout na stejnou tyč, tváří k sobě. "Budu se dívat, jak tu se mnou umíráš."
Démonova nenávist a pohasínající život v jeho očích bylo poslední, co si Illidan pamatoval.

Legolasovi se nevedlo o nic lépe. Gimli jako nemrtvý necítil únavu a ani tíhu svého brnění. A Legolas nemrtvé znal. Jediný způsob likvidace bylo rozdrcení kostí. Legolas neměl ani kámen a nikde okolo žádný nebyl. Nezbylo mu, než bojovat pěstmi. Bouchl do ramene trpaslíka, ale rezavý nárameník pustil jen na jedné straně.
A Gimli ho vzápětí sekl do pravého ramene sekyrou. Legolas vykřikl. Sekyra mu uvízla v ramenním kloubu a zůstala tam. Naštěstí Gimli zasáhl slaběji, než mohl a sekyra taky nebyla zrovna v dobrém stavu. Legolasovi se podařilo Gimliho odstrčit, ale krvácel a ruka ho neposlouchala. Uslyšel Doriflenův smích. Vstal a chytil se za ruku. S trpasličí sekyrou v ramenním kloubu byl dost nevyvážený. Zasyčel a znovu se zaměřil na Gimliho, nyní neozbrojeného.
"Ty si myslíš, že máš šanci?" Ozval se Doriflen.
"Jestli doufáš, že budu umírat ve strachu, spletl ses." Jen pomyšlení na zlého elfa Legolasovu krev přivádělo k varu. Pokusil se chytit sekyru, ale nedosáhl na ni. Pak uskočil před Gimlim a dopadl na zeď. Ztrácel krev. "Možná tě nezabiju já, ale někdo určitě. A v Mandosu jsem doma."
Doriflen zvedl ruku a Gimli přestal útočit. "Ah, ty si vážně myslíš, že znáš Mandos dobře? Že znáš všechna jeho tajemství?" Zasmál se. "Teprve ho poznáš." Došel až k němu a Legolas si všiml, že má v puse upíří zuby. "Tohle se ti líbí, ne?"
Než se Legolas dokázal uhnout, Doriflen ho nekompromisně chytil a už se mu zakousl do krku. Legolas ho chytil zdravou rukou za vlasy, ale bez efektu. Temnota ho pohltila…


Illidan zakňučel a chytil se za břicho. Bolelo ho, ale uvědomil si, že ve skutečnosti mu nic není. Usadil se a uslyšel Legolasovo kňučení vedle sebe. Legolas se držel za ruku. V auře měl zranění na pravém rameni, ale tělesně mu nic nebylo. Bude chvíli trvat, než to odezní.
Lovec démonů koukl na houbu. Ta vypadala mrtvě a oschle. A pod ní byl vidět okraj otvoru.
"Jak jseš na tom?" Obrátil se na Legolase.
"Mizerně, ale zvládám."
"Tak mi pomoz."
Společně odsunuli houbu z otvoru a slézali dolů. Legolas se pokusil chytit pravou rukou, ale rameno ho zabolelo, jako by byl seknutý doopravdy. Pustil se a spadl.
Illidan ho zachytil. "Zpátky." Rozhodl a vytáhl Legolase zpět do místnosti.
"Illidane," protestoval Legolas.
"Tam dolů je to hezký kus cesty. Nepotřebuju, aby ses cestou zabil." Illidan se usadil a chytil se za břicho. "Kruci, to bolí. Nesnaž se předstírat, že sneseš totéž, co já."
"Tak dobře." Legolas se též usadil a dál se držel za ruku, kterou pro teď nemohl používat. "Máš vlastně pravdu." Pak si začal masírovat ztuhlý krk, který si pamatoval ostré zuby. "Zjevně to tu existuje ve více rovinách, než jsem si myslel."
"Zjevně." Přitakal Illidan. "Ale zkoušku jsme asi zvládli. Probudili jsme se."
"Jo…" Legolas si mlaskl a natáhl se na zem, aby si chladil bolavé rameno. "Možná se nebudeme muset setkat s Vaire. Vyzvali nás s Námem společně."
"To beru jako dobrou zprávu." Konstatoval Illidan a schoulil se do klubíčka na studené zemi. "Po tom jedovatém spánku zasloužíme oddech."

"Jak to, že jsme nic neviděli?" zeptal se Melkor.
"Sledujeme jejich postup, ne jejich soukromí." Namítl Námo a mávl rukou. "A víš co? I mně se to přestává líbit. Vrátím se." S tím zmizel.
Manwe si otřel tvář rukou. "Neměl jsem ostatní vůbec upozorňovat." Přiznal si. "Začínám se tu cítit zle. Musím se provětrat… a to jsem vládcem vzduchu…"


Legolas odpočíval jen chvíli. Vůbec se mu nechtělo tam zůstávat. Brzy vstal a stepoval.
Naštěstí Illidan taky nemohl zabrat, tak to brzy vzdal. Vstal a začal slézat dolů s Legolasem na zádech, držícím se nohama a rukou jako klíště. Musel slézat pomalu, ale i když ho bolelo břicho, Legolas nebyl žádnou zátěží. Párkrát zasyčel, ale brzy se dostal do míst, kde ústil další tunel. Tam už mohl Legolase pustit.
Pokračovali dál chodbou a pak po točitých schodech nahoru. Dostali se do jeskyní, kde by přísahali, že už byli. Tentokrát Legolas ukázal na emblém Nienny.
"Je tu mlha." Zabručel Illidan. "To se mi nelíbí. Legolasi, půjdeme dál… Legolasi?" Illidan se rozhlížel, ale elfa nikde neviděl. Dal si ruce v bok. "To si ze mě dělají srandu?!" Rozhlížel se. "Legolasi!" Zavolal nahlas, ale nikdo se neozýval.
Zamířil tedy do jeskyní. Nemělo cenu stát na místě. Něco ale bylo jinak. Proudil tudy vzduch. A k Illidanovu ohromení nesl vůni lesa. Brzy spatřil světlo a vyšel z jeskyní v Ashenvale. Byl doma. Zhluboka se nadechl a usmál se. Les voněl opravdovou svěžestí. A pak uslyšel hudbu bitvy. Pro jednou nebýt v bitvě bylo příjemné, ale zvědavost ho přiměla jít se podívat, co se děje. Nebylo těžké se lesem proplížit až k bojišti, kterým byla vesnice Astranaar. Illidan zůstal mimo vody jezer obklopujících vesnici. I tak viděl dost. Démoni vesnici obklíčili a jeho si naštěstí nevšimli.
Ten boj byl krutý a Illidan si uvědomil, že elfové prohrají. Vesnici bránila měsíční magie, ale ani ta nevydrží věčně. Illidanovi poskočilo srdce. Magii totiž řídila Tyrande. Illidan se začal nervózně rozhlížet. Copak ji tam mohl nechat? Zaklel a už plaval k vesnici. Vykoukl zpoza rohu na náměstí, kde stála Tyrande. Co taky mohl čekat? Jeho bratr, její milovaný, tam seděl zraněný a ona ho bránila. Zase se stáhl a opřel se o stěnu baráku. Co teď mohl dělat?
Jeho nerozhodnost změnilo, když spatřil, jak po protějším břehu obchází po čtyřech nohou velký ještěří démon, pán pekelných jam vyzbrojený těžkým mečem, s početnou ochrankou a mířící ke vstupu do vesnice. Illidan zaklel a rozhlédl se. Vybral si vhodné místo, vyšel ze stínu, sebral ze zdi meče a šel se bít s démony. Nutno uznat, že se pro jednou bavil. Bylo to mnohem příjemnější mít po boku jeho vlastní lid. Illidan se v boji usmíval a když mu velící elfka přikázala se přesunout na jiné místo, tak šel. A ten odporný démon, který jejich nepřátelům velel, ten si Illidana všiml a hned na něj poslal své nejlepší démony.
Illidan se snažil ignorovat, že ho bolí břicho, zatímco kosil démony jak zralou pšenici. A pak se utkal i s tímto velkým démonem, co měl více zubů, než všichni přeživší elfové dohromady. I když byl démon silný, Illidan byl mnohem pohyblivější. Brzy démona zlikvidoval a ostatní se rozprchli. Elfů ale přežilo jen málo. Illidan došel na náměstí k Tyrande…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 14. ledna 2017 v 0:43 | Reagovat

úžasně píšeš
Spřátelíš? Potěšilo by .

2 Morell Morell | Web | 14. ledna 2017 v 8:20 | Reagovat

[1]: Nespřáteluji, Chci komentáře z popudu a skutečné touhy komentovat, ne z nutnosti.
Moc ale děkuji za pochvalu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama