Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Pohoda a nepohoda - 13

13. ledna 2017 v 9:34 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Těžko říct, co si Malfurion myslel, když nad ním stál jeho bratr, zatímco ho v náručí držela Tyrande. Zato co si myslel Ilidan, to bylo nad Měsíc jasné. Ten uvažoval, jestli bratra zabít, nebo nechat umřít, protože jeho zranění byla vážná a způsobená démony. A Tyrande si Illidana vůbec nevšímala. Měla oči jen pro svou lásku.
To se samo sebou Illidanovi nelíbilo. Dost nahlas iritovaně zavrčel.
"Tyrande, on to nepřežije." Ujistil ji. "Musíme jít. Nech ho tu. Brzy tu budou další démoni." Konečně k němu zvedla hlavu. Nepromluvila, ale její oči mluvily více, než jasně. Ona ho tu nenechá. Ona s ním zůstane. "Tyrande, to… to, to, to, to nemůžeš myslet vážně!" Zakoktal se Illidan. "Zabijí nás všechny! Alespoň měj zdravý rozum."
Zase sklonila hlavu a přitiskla si druida víc k sobě. "Nemůžu ho opustit."

Illidan zůstal chvíli stát s otevřenou pusou. Mozek mu odmítal pomáhat něco vymyslet, hlavně proto, že Illidana ničila celá tahle situace. Pak se vzpamatoval. "Fajn, zůstaňte si tu." Odsekl. "Ti, co chtějí přežít, tak se mnou, v kopcích se démonům ztratíme. Tam na nás nemají."
Někteří z elfů ho následovali a zmizeli v kopcích, kde se s nimi démoni mohli jen těžko měřit. Illidan se chtěl cítit lépe, když mu tělem proudil adrenalin a nebezpečí, ale pořád se otáčel k vesnici. A pak mu zrak padl na rostlinu rostoucí na kořeni blízkého stromu. Povzdechl si a znovu se podíval na vesnici.
"Elune, co to po mně chceš?" Zavrčel a stiskl ruce tak, že se mu jeho vlastní drápy zabodly do masa. Musí se rozhodnout, věděl dobře, co má udělat, ale znamenalo to přijmout, co nikdy přijmout nechtěl. "To se mi snad zdá!" Vykřikl rozezleně a dupal na místě, otáčel se, házel rukama a předváděl všechny možné pohyby toho, kdo je tažený na dvě strany. Udeřil do stromu. Pak se rozhodl. Vytrhl léčivou rostlinu a zamířil zpátky do vesnice. Sám.
Přišli démoni a on je kosil ještě rychleji. Spěchal. Prosekal se zpět na cestu, když je opět zahnal. Doběhl do vesnice. Tyrande tu stále byla i s jeho bráchou. Byla očividně unavená.
"Můžeš chodit?" Zeptal se jí. Přikývla. "fajn." Podal jí rostlinu. "Neztrať ji." S tím vzal bratra do náruče a zamířil zase do lesa.
Opustili vesnici, když je démoni obklopili. Illidan musel Malfuriona položit na zem. Démoni zaútočili a oni je společně odehnali. Pak už jim zmizeli z dosahu a ztratili se v lese. Illidan se vrátil tam, kde zanechal elfy, ale ti byli pryč. Takže ošetřil bratra sám… vlastně také s pomocí Tyrandiny sukně.
A pak Illidan vstal. "Tady vás nenajdou. Odlákám je."
"Proč to děláš?"
Illidan se zatvářil, jako kdyby snědl citrón. "Ne kvůli tobě, brácho. Tyrande budu vždy chránit." Otočil se na ni. "Měj své štěstí, zasloužíš si ho a já… ti to přeji." Otočil se. "Teď buďte tiše, jsou blízko." Vyrazil za démony…


"Zase nic nevidím!" Zaprotestoval Melkor.
"Klid, bráško, ještě nás čekají překvapení." Usmál se Manwe. "Ještě to bude zajímavé. Teď je musíš nechat jim samotným."
Melkor složil ruce. "To jsem zvědavý…"


Legolas stál nehybně na místě. Neměl chuť se ani hnout. Rozbolela ho ruka, ale ne pravá, levá, na které měl jizvu od svého vlastního nože… dost rozbolela. Bylo šero. Usadil se na zem. Zakňučel a v ruce ucítil řezavou bolest. Chtěl ji zvednout, ale bolela moc. Podíval se na ni. Měl ji probodnutou bílým nožem a krvácel.
"Kaeli… ty prevíte…" Zasyčel. Krev se vsakovala do rudého koberce a Legolas se opřel o mramorovou zeď, aby mohl vstát. Byl v chodbě Terasy Mistrů Magie. Poznával to tu. Nad ním se vznášeli manoví hadi. Krev je nezajímala. Legolas zatřepal hlavou. "Elenora…" Vstal.
Přešel dvě chodby a už byl u dveří. Padala noc a na něj dýchl teplý vzduch zvenku. Byl to vítr z vnitrozemí, z Lesa věčných písní. A Legolas ho miloval. Na pár vteřin se usmál. Znovu mu z ruky vystřelila bolest, ale nůž ještě nevytahoval. Nahlédl do místnosti a srdce se mu málem zastavilo. Byl tam Kael, zády k němu, seděl na zemi a nad něčím se skláněl. Opatrně šel blíž. Viděl, že Kael svírá v rukou deku.
Legolas se okamžitě otočil k pohovce, na které nechávali Elenoru. Bílý nůž trčící z deček byl dosti výmluvný.
"Jak jsi jen mohl…" Vydechl se Legolas nevěřícně a došel ke Kaelovi. Chytil ho za vlasy a prudce mu zaklonil hlavu dozadu. "Jak jsi to mohl udělat?!"
"Je mrtvá…" Zareagoval Kael. "Jako my všichni."
"Ty ses zbláznil." Legolas trhnul za jeho vlasy a nechal ho dopadnout na zem. "Ty teprve umřeš, ty zrádče!" S tím si vytáhl z ruky nůž.
Kael stále držel zakrvácenou deku. Až teď si Legolas všiml slz na jeho tváři… Kael litoval toho, co udělal. Legolas uvolnil sevření nože, ač byl stále takřka rozhodnutý toho strašného elfa zabít. Kael se ale nezvedl. Zůstal ležet a jen sevřel deku silněji a tvář zabořil do podlahy.
"Vstávej, zrůdo, ať se ti můžu dívat do očí, než zhasnou definitivně."
Krvavý elf se zasmál. "Už se stalo, Legolasi. Jen mi ještě bije srdce." Zvedl se do sedu. "Slyšíš je? Přicházejí."
Legolas zvedl hlavu. Ano, slyšel je. Bojová kouzla a meče ve smrtelném tanci, bitvě o tenhle ostrov. Přijdou. Věrní jsou unavení a je jich málo. "Slyším je." Zašeptal. Povzdechl si a zavázal si krvácející ruku. Pak se usadil u Kaela. "Měl bych tě tu nechat umřít." Kael měl sklopenou tvář, vůbec se na něj nepodíval. "A nejspíš tu taky umřeš… ale ne, dokud mám sílu tě bránit." Kael k němu zvedl tvář, v zeleně zářících očích zmatek. A Legolas se povzbudivě usmál. "Neopustím tě jen proto, že mám strach." S tím ho pohladil zdravou rukou po hlavě a nechal mu dlaň na tváři.
Kaelův pohled se změnil v čirou vděčnost a po tváři mu stekla slza. "Lasi…"
"Pojď, pohřbíme ji a pak vymyslíme, jak se z téhle šlamastiky dostat…"

Legolas si uvědomil, že je zpět v jeskyních. Bylo mu mizerně, ale zároveň se cítil dobře. Bylo to v pořádku. Pohlédl do temných tunelů a pochopil. Neusmíval se, jen cítil úlevu. Vydal se hledat Illidana.
Místo toho našel cestu dál. Začínaly zde zase zdi z opracovaných kamenů a v chodbě byly dvě mříže, první zvednutá. Legolas vešel mezi mříže a usadil se u zdi. Pozoroval zvednutou mříž a čekal. Měl o čem přemýšlet…

Illidan se nakonec taky došoural. Jakmile došel k Legolasovi, i druhá mříž se zvedla.
"Tak co?" Zeptal se Legolas.
"Ani se neptej. Nic moc… ale zároveň…"
Tentokrát se Legolas pousmál. "Vím přesně, o čem mluvíš."
"Můžeš jít dál?"
"Jestli můžeš ty…" Legolas vstal a pokračovali chodbou dál…


Opustili jeskyně a po pečlivě udělané cestě ze vznášejících se bloků kamene bezpečně přešli do další velké budovy pevnosti. Tahle byla ze všech největší. Hned po vstupu je opět uvítala nádrž s vodou, které hned spokojeně využili a osvěžili se na další cestu. Illidan byl potěšený, protože ve vodě byla pozitivní magie a zranění jejich energií se ztratila.
"Máme za sebou Feanturi, kromě Irma, ale to bude snazší." prohlásil spokojeně Legolas.
"Ale nejsme z toho ještě venku." Varoval ho Illidan a dál si chladil ve vodě ruku.
"To už zvládneme." Prohlásil Legolas.
Illidan pokýval hlavou. "Nespoléhej na to. Ještě se zapotíme."
"To asi ano." Legolas se zasmál. Naivně věřil, že to nejhorší, co tu mohl vidět, už viděl.
Pak se vydali dál.

Vešli do velké místnosti, za které vedlo hned několik cest, sedm plus ta zpátky. A tu cestu, kterou sem přišli, uzavřela zeď z plamenů.
"Přihořívá." Konstatoval Illidan s trochou humoru. "Ale kudy teď?"
"Irmo…" Legolas ukázal na podlahu. "I když tohle jsem nečekal."
"Já vím, ty sis myslel, že už to bude procházka měsíčním paloukem."
"Víceméně." Přitakal Legolas. Pak se rozhlédl. "Ale… přichází problémy."
Ve všech sedmi cestách stály bytosti. Ve čtyřech z nich stál Kael v různém věku i podobě. V jedné stál Melkor, v jedné Elenora a v jedné měl svou podobu Azariel.
"Ech." Zhodnotil to Legolas.
"Ty něco vidíš? Já…" Illidanovy oči upoutaly čtyři Tyrande a tři jeho bráchové, každý v jedné cestě. "Ech." Dodal.
Legolas rozhodil rukama. "Co teď?"
"Asi si musíme vybrat." Poznamenal Illidan bezmocně. "Ale jak?"
Legolas pokrčil rameny a došel k prvnímu východu od ohnivé zdi napravo. Kael v tunelu se na něj hned usmál. On mu úsměv oplatil.
"Nic mi neřekneš?"
"Všechno ti řeknu, lásko. Co chceš vědět?"
Legolas si podeřel rukou hlavu. "Miluješ mě?"
"Tsss, jak se vůbec můžeš ptát?" Zeptal se Kael šokovaně.
"Ty, jo?!" Ohradil se Kael, který vypadal, jako kdyby se vrátil čas k jeho službě Kil'jaedenovi. "Ani na něj nešahej!"
"Co ty do toho máš co mluvit?!"
A už se Kaelové, Melkor i Azariel hádali a Legolas skryl tvář v dlani se slovy: "To snad není pravda…"
"Raději budu zticha." Konstatoval Illidan a dál se mlčky rozhlížel.
"Ticho!" Vykřikl Legolas. "Bude mluvit jen ten, koho se budu ptát, jasné?!" Illidan si s mírným úsměvem složil ruce na prsou, zatímco se Legolas držel za hlavu a snažil se srovnat si myšlenky. "Dobrá. "Ty!" Ukázal na Kaela, u kterého stál. "Proč tu jsi?"
"Hledal jsem tě." odpověděl Kael.
"Tsssk." Zareagoval démony nasáklý Kael a složil si ruce na prsou.
Legolas přešel k další cestě. Tady stál Azariel. "A ty?"
"Chtěl jsem tě pozvat na večeři."
Illidan se Legolasovi tiše smál. Legolas si otřel čelo. Tohle nemělo smysl…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emo Emo | E-mail | Web | 13. ledna 2017 v 9:42 | Reagovat

Skvělé :)

2 Niana Niana | E-mail | Web | 13. ledna 2017 v 9:50 | Reagovat

Hezké, akorát takové moc rychlé a zamotané

3 Morell Morell | Web | 13. ledna 2017 v 10:57 | Reagovat

[2]:To protože to nečteš od začátku.

[1]: Díky.

4 Niana Niana | E-mail | Web | 13. ledna 2017 v 14:37 | Reagovat

[3]: xD, neber to jako výčitky, je to pro tvoje dobro. Já nemluvím o tom, že bych nevěděla začátek, ale že za pár řádků se toho seběhlo až moc, taky tuhle chybu dělám :)

5 Morell Morell | Web | 13. ledna 2017 v 15:18 | Reagovat

[4]: Beru to jako kompliment. Moje povídky se většinou vlečou.

6 Niana Niana | E-mail | Web | 13. ledna 2017 v 15:20 | Reagovat

Oki, hodně štěstí do blogu :)

7 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 14. ledna 2017 v 0:45 | Reagovat

parádní

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama