Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Pohoda a nepohoda - 14

26. ledna 2017 v 13:13 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Legolas vyslýchal své vize a uvažoval o odpovědích… pokud je neuklidňoval, protože se o něj hádaly. Illidan se spokojil s pozorováním. A protože uměl být pečlivý, zkoumal všechny své vize velmi opatrně, od hlavy až po konečky prstů, zatímco sám stál jak socha. Maximálně trochu pootočil hlavu, aby viděl. Tři jeho bráchové… no, dejme tomu, ale vidět čtyři Tyrande bylo příjemné. Jedna mu posílala vzduchem pusinky, jedna si srovnávala šaty, třetí po něm pokukovala a poslední meditovala vestoje. To bylo sympatické i Illidanovi.
Legolas mu ji ale právě zakryl, stoupl si před ni a začal se vybavovat se svou vlastní vizí. Pak se otočil na Illidana. "Jsem z toho jelen." Přiznal.

Illidan pokrčil rameny. "Takže nevíš, kudy dál."
"Ne."
"Pracuje tu něco zlého, jinak bychom cestu dokázali rozpoznat." Přemýšlel Illidan nahlas. "Takže ti zatím nikdo z nich neodpovídá nijak výjimečně."
Legolas mávl rukou. "Ne, že by se to špatně poslouchalo, ale nijak mi to nepomáhá si vybrat." Pak se otočil zpátky k vizím a zeptal se, kudy má jít. A všechny vize se rozpovídaly. "Sklapněte!" Křikl, čímž rozesmál Illidana. "V tom to nebude." Dodal a začal chodit v kruhu okolo Illidana.
Illidana pohled na Legolase královsky bavil. "Jejich řeči nám zřejmě nepomůžou… nevíme, na co se máme ptát."
"Pravda…" Legolas se zamyslel. "Proč se jich na něco nezeptáš ty? Co vlastně vidíš?"
"Já? Čtyři luxusní holky a svého bráchu ve vícero provedení." Illidan nad tím mávl rukou. "A mně je stačí pozorovat."
"A co jsi zatím vypozoroval?"
"Že tahle zkouška bude asi mnohem těžší, než její autor zamýšlel. Je to tu prosáklé mocí démonů."
Legolas rozhodil rukama. "Není to trochu moc energie, na ty glaivy? Měl jsem je v rukou i já."
"A víš, že ani ne? Měl jsi je v rukou ve světě, který byl démony osídlený a prosycený jejich vůlí."
"Pravda. Musíme ale vymyslet, co s touhle situací." Legolas se rozhlédl. "Čtyři moji miláčci a tři, co mě nějakým způsobem trápí."
"Souhlasí." Přikývl Illidan.
"Kolik těch svých bráchů vidíš? Dva, nebo tři?"
"Tři… jeden se dost liší." Ukázal na něj, ale Legolas viděl, že ukazuje na Elenoru.
"Že by tudy?"
"Já bych na to tak slepě nesázel, Legolasi." Illidan si povzdechl. "Ale taky bych rád měl něco víc, než jen své domněnky. Vím ale, že tahle cesta to nebude."
"A která si myslíš, že to bude?"
Illidan se usmál. "Triky démonů musím prokukovat už velmi dlouho. Je to tudy." Ukázal na Melkora, kde on viděl Malfuriona. "Má na sobě symbol Irma."
Legolas musel chvíli hledat, než si toho všiml i na Melkorovi. A bylo to tak. "Máš bystré oči. Jsi vůbec slepý?"
"Nevidím, jako ty, krása mě nerozptyluje." Poznamenal Illidan.
Legolas zkřivil tvář, ale neměl nic, co by se rovnalo Illidanově pozorování. "Zkusíme to?"
"Něco zkusit musíme." Pokrčil rameny Illidan.
"No co hůř." Legolas zavřel oči, prošel okolo Melkora a do tunelu.
Illidan chvíli čekal. Pak na něj zavolal, ale nic neslyšel. "Ach jo." Povzdechl si a šel za ním…


Jakmile Illidan prošel do dalšího tunelu, dostal se do tíživé mlhy, kde se mu špatně dýchalo. Ale naštěstí brzy došel ke schodům a dostal se k čistšímu vzduchu. Tam stál Legolas, u brány se spuštěnou mříží. Illidan pokrčil rameny, když se za ním zavřely dveře. Pak se zvedla mříž.
"Dobrá práce." Pochválil ho Legolas. "Jeden Kael mi bohatě stačí. Čtyři byli opravdu moc."
Illidan se zasmál a společně šli dál. Brzy se do nich opět opřel puch. Legolas se držel za nos a Illidan vypadal znepokojeně. Tak došli na dvůr, ohrazený vysokou zdí, nad nimi zřejmě jakési silové pole, ale byla vidět obloha. Noc ustupovala ránu. To je ale nezajímalo. Oba měli mnohem větší problém se smradlavým dvorem plným rostlin, které páchly zkažeností a zlem. Jako velká ironie se nad nimi, na jedné zdi, skvěl symbol Este.
Legolas se nahrbil. "To je snad zlý sen."
"Ale no ták." Mávl rukou Illidan. A vznesl se nad zahradu na energetických křídlech. "Je tu jen pár zmutovaných kytek a jezírko. Nic strašného." Jak to řekl, jedna z kytek na něj prskla žlutý sliz. Kytka tak potřísnila Illidana od rohů až po kopyta.
Legolas neodolal a rozesmál se.
Illidan doletěl k němu, drapl trochu slizu ze své hlavy a hodil ho po Legolasovi. "Tohle nám nepomůže."
Jenže ani se slizem na hlavě se Legolas nepřestal smát. "Pravda…" Legolas si dal několik hlubokých nádechů. "Takže, soustřeďme se na přítomnost. Jsme v komnatě Este, velké léčitelky."
"To vysvětluje byliny." Přikývl Illidan. "Takže i ty zmutované by neměly být příliš jedovaté." Přivoněl ke slizu. "Ani tahle asi není, to už by to na mě působilo víc."
"Doufám, že máš pravdu." Legolas ze sebe začal setřepávat sliz. "Jen doufám, že to tu nemáme vyléčit."
Illidan se podrbal na bradě. "Vlastně, to by odpovídalo. Vytrhat plevel a zalít bylinky." Zasmál se. "Ale obávám se, že teď je nerozeznáme."
"Takže to asi bude něco jiného." Legolas se podrbal na oslizlé bradě. "Co jezírko?"
"Tak se neboj a dojdi k němu." Illidan do něj drcnul. "Jsou to jen kytky."
"Jako ta poslední?" Procedil Legolas, ale opatrně došel k jezírku. Kytky se houpaly, ale jinak opravdu nic nedělaly. "No, vyčistit by tomu jezírku prospělo… ale nevím, jak bychom to udělali. Můžeme maximálně tak vybrat bláto."
"Hmmm… nevěřím, že by po nás chtěli dvakrát tutéž věc." Illidan zkoumal kytky okolo nich, hrající zelenými, žlutými a rudými odstíny. "Ale něco s kytkami to bude."
"Moment!" upozornil ho Legolas. "Koukni, cesta odtud není zavřená, je tu toho asi více."
Illidan se otočil na dveře a zamířil tam. "Jdeme se podívat."
Oba vešli do tunelu. Po stěně tam tekla voda, kterou se ani jeden z nich neodvažoval pít. Illidan se tam ale umyl od slizu a po něm i Legolas. Pak se rozhlédli po tunelu, který po pár metrech končil zdí, na které byl další symbol Este.
"Jestli je cesta dál zase ve vodě…" zabručel Legolas.
"Že bychom přeci jen vyčistili jezírko?"
Legolas si povzdechl. "Zkusit to můžeme."
Tak začali vybírat bláto z jezírka a dávali ho ke kořenům rostlin. Byly nasáklé energií démonů, ale elfům neublížily. Legolas se na bláto tvářil všelijak, ale i to bylo neškodné. Takže pomáhal Illidanovi dál. Přesto vnímal, že v blátě je též energie démonů. Na něj to ale vůbec nepůsobilo. Teď už věděl, že je to Melkorovou mocí v něm, dar který od něj dostal, ho před zkaženou energií dobře chránil. Napadlo ho, jestli by bez něj přežil byť jen rok v domovských zemích Legie. Raději tu myšlenku zahnal. Melkor chtěl, aby darovanou moc dobře využil. Jak by ji mohl využít? Zatímco nad tím přemýšlel, Illidan vlezl do nádrže a tahal bláto z jejího středu.
Jakmile vytahali, co mohli, vyšlo slunce a oni odpočívali. Ale netušili, co dál. Jezírko bylo zakalené a oni, opět umytí pod tekoucí vodou, seděli ve stínu mimo dosah rostlin a přemýšleli, co dál.
Legolas najednou zvedl hlavu. "Buď mám v sobě drogu, nebo tu roste rostlina a pěkně rychle."
"Já ji taky vidím." Souhlasil Illidan.
Rostlina rychle nabyla gigantických rozměrů a pak na ní začal růst měch.
"Schovat!" Křikl Illidan, ale než se stačili hnout, byli oba zalití zeleným slizem. Lovec démonů zvedl ruce a se zkřiveným obličejem zhodnotil svůj vzhled. "Tohle už není tak neškodné. Pálí mě kůže. Musíme se odtud dostat."
Legolas pokýval hlavou. "Vyškubeme ty kytky?"
"Cokoliv, co dává alespoň trochu smysl." Souhlasil Illidan.
Tak začali trhat rostliny a ty se začaly bránit. Trnité šlahouny oba elfy řádně zbičovaly do krve, než se jim podařilo rostliny vytrhat. Proto si také hned museli odpočinout. Illidan přiměl Legolase se natřít blátem. Díky tomu přestal krvácet, bylo léčivé.
"Skoro škoda, že jsme ho vytahali z vody."
"Ani ne." Namítl Illidan. "Ta voda se mi vůbec nelíbí, a co se tu stalo s rostlinami…" Odmlčel se v zamyšlení. "Jak se teď můžeme propracovat dál?"
"Co horem?" Zeptal se Legolas. "Vlastně ne, vypadá to uzavřeně… Já blbec!"
"He?" Podivil se Illidan.
Legolas ukázal na stěnu. Až teď si i Illidan všiml, že z ní vystupuje obraz. Elf, nebo něco podobného. Pak se otočil. Naproti němu byl symbol Este a vyobrazení několika bylin.
"Zase hádanky." Zabručel Illidan.
"Jo." Vydechl Legolas a nabral do dlaní trochu vody. Pak pokropil obrázky bylin.
"To jsi chtěl docílit čeho?" Zeptal se Illidan, zkoumaje byliny na zdi a ty na zemi.
"Pokus… a omyl," pokrčil rameny Legolas. "Ledaže bychom museli použít ty zmutované rostliny… dokážeš poznat, která je která? Ty rytiny jsou docela přesné."
Illidan se pousmál. "To by mělo jít." Začal se přehrabovat v mrtvých rostlinách. "Jak jsem myslel, jsou zmutované, ale… Á, mám tě." s tím přinesl první hrst rostlin, očividně jeden druh, ale i Legolas nyní poznal, že je zmutovanou verzí jedné z rostlin.
"Páni, ty se nezdáš." Poznamenal Legolas spokojeně.
"Tahle kytka taky ne." Zabručel Illidan a chytil stonek kytky, která kdysi bývala pampeliškou.
I když to byl jen stonek s měchem, listy a trním, byl dvakrát větší, než Illidan. Legolas mu musel s monstrózní "pampeliškou" pomoct. A to je Illidan opravdu silák. Pak už ale raději Legolas čekal stranou, než Illidan našel všechny druhy rostlin, které potřeboval.
"Tak jo." Illidan si sklepal z rukou špínu. "A co s nimi teď?"
Legolas mezitím přešel na druhou stranu. "Mno, dáme našemu kamennému příteli medicínu, jsou tu výklenky."
"Ach…" Povzdechl si Illidan. "A ty víš, na co která je?"
"Některé dobře znám, ostatní alespoň trochu… měl bych to dát dohromady."
Jako naschvál ta nejmenší zmutovaná rostlina patřila do největší díry, zatímco gigantická pampeliška… Tu si nechali nakonec. Pak ji společně zvedli, přenesli a na pátý pokus vrazili do mini dírky určené na pampelišku.
Když si otřeli čela, uslyšeli zvuky sunoucí se zdi. Nečekali a vběhli k vodopádu a do právě otevřené cesty dál.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vithra Vithra | 27. ledna 2017 v 22:19 | Reagovat

Naši botanicy sou vcelku vtipní :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama