Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Pohoda a nepohoda - 15

30. ledna 2017 v 14:47 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
"Ten smrad je ještě horší." Postěžoval si Legolas.
"Zkažená voda." Doplnil Illidan. "Blížíme se k cíli. Je tu čím dál více té démoní zkaženosti. A víš co? Tady bude hodně vody."
"Ulmo je král moří, takže to je docela dost možné."
"Voda je velmi nebezpečná, žije v ní mnoho bytostí suchozemcům neznámých. Vzpomínáš na nagy?"
Legolas se otřásl. "O těch raději ani nemluv."

To Illidana rozesmálo. "Tobě se snad hnusí?"
"Jo."
"Ble… no tak tohle tě z toho vyléčí."
Legolas opravdu znejistěl, když viděl, že scházejí do chodby, kde je voda, zkažená a smradlavá. Ani jednomu z elfů se do ní nechtělo, ale právě vodou vedla cesta dál. Legolas dal Illidanovi zapravdu. Okamžitě na všechny nagy zapomněl.
"Tohle mi rozmáčí… přestala mě bolet ruka. Au! Tak ne, kosti mi nesrostly." Illidan si pohladil ruku a počkal, než ho přejde bolest z toho, jak si ji sám stiskl. Pak se rozhlédl. "Krystalové lampy…" S tím z jedné vyndal krystal. Byl velký tak akorát do dlaně a svítil modrým světlem. Legolas chvíli váhal, ale pak šáhl po krystalu z druhé lampy. Illidan ho zadržel, než vešel do vody. "Něco tam je." Upozornil ho. "Živého. Nechci to vyrušit, pokud možno, má to hodně dlouhá chapadla."
Legolas se zatvářil kysele. Dřepl si a opatrně se dlaní dotknul vody. Pak si k ní přivoněl. "To opravdu páchne ta voda… Kéž by to šlo obejít." Pak opatrně stoupl na první schod ve vodě. "No jo, řasy. Klouže to."
"Pro lásku Elune, dívej se, kam šlapeš!" Varoval ho Illidan nervózně, oči stále upřené na chapadla ve vodě patřící čemusi jako chobotnici, ale alespoň pětimetrové. "Stůj!" přikázal. "Plazí se to pryč."
Legolas tak musel chvíli počkat. Pak i Illidan sestoupil do chodby, kde měli oba vodu po pás. Opatrně šli dál. Pořád odněkud slyšeli přitékající vodu, a občas ji i viděli. Illidan byl očividně napjatý a už natěšený, až z vody zase vyleze. Voda po pás v šerých tunelech na něj působila klaustrofobicky. Příliš mu to připomínalo vězení, kde strávil tolik let.
Nakonec Legolase zastavil, opřel se o zeď a odpočíval. Legolas se tedy opřel vedle něj. Všiml si, že Illidan má zavřené oči, protože z nich nevychází záře, a snaží se zůstat v klidu.
"Budu v pohodě, musím se jen uklidnit." Ujistil ho Illidan. "Je to jen tímhle místem. Nemít ty krystaly, tak nic nevidíme."
Legolas přikývl. "Zvláštní, že Kael se jeskyní nebojí po všech trablích, o kterých mi vyprávěl."
"Gah, teď mi svého kluka fakt nevychvaluj."
"Nebylo to tak jednoduché… vlastně to ani můj kluk nebyl, ne jak myslíš."
"Nebyl? Snad je. Co se ti na něm nelíbí?"
"Není, jen spolu žijeme, už jsme si zvykli… ale je to jen, abychom nebyli sami."
"Ale proč?"
"Protože chtěl tebe."
"Jistě, musí být dokonalý, aby… cos to říkal?"
"Chtěl tebe."
"Cože?"
"Jo. Proto to nakonec vůbec neklapalo. Neměl pro mě v srdci dostatek místa a jen se díval, jak fňukáš pro tu kněžku… svět není ideální."
"To chceš říct, že chtěl chodit se mnou? Já nejsem…" Legolas se usmál. "Ne, tohle na mě neházej, já ho nechci, já… jako vážně?" Illidan se chytil za hlavu. "No to snad není možný…" Illidan se odmlčel a chvíli nad tím přemýšlel. Pak se podíval na Legolase a všiml si jeho nálady. "Ty nejsi takový chudák. Ušil jsi na mě boudu." Legolas se zase usmál a přikývl. "Na chvíli jsem se cítil jinak… myslím, že můžeme jít dál."
Legolasovi to Illidan neřekl, ale jejich rozhovor mu uvízl v hlavě. Jak pomalu šli dál, podlaha klesala. Brzy už se nebrodili, ale plavali.
"Huh? Ústřice?" Illidan pozoroval mlže přilepené na stěnách. "Ne, zmutovaný škeble."
"Alespoň nekoušou."
"Nezakřikni to., tahle se sem sotva vejde."
Oba se protáhli okolo škeble, která byla vyšší, než chodba, a byla zapříčená mezi stěnami. Jak se protáhli, trochu rozevřela lastury a voda okolo ní se zabarvila do žluta. Oba elfové se chytli za nos, ten puch byl strašně silný.
"Plav, plav!" Pobízel Illidan a už se snažil dostat z dosahu smradlavého mlže.
"Už abychom byli pryč z vody." Povzdechl si Legolas.
"Moje řeč."
Dostali se do místnosti… spíše velké jeskyně s vyvýšenou podlahou, dokonce nad hladinu vody. Oba vylezli z vody a otřepali se. Povrch tohohle ostrova byl též oslizlý a Illidan uklouzl. Chvíli si masíroval bolavou nohu, než zase vstal.
"Dobrá. Asi jsme tady." Legolas ukázal na strop, kde byla pečeť Ulma.
"Nejsme sami."
Legolas došel k Illidanovi a spatřil ve vodě stín. "A jéje, Leviatan."
"To nebude Leviatan." Pokýval hlavou Illidan.
"To sice ne, ale taky to nebude žádná měkkota."
"Já neví…" Vypískl Illidan a už byl ve vodě.
Legolas se otřepal a než se voda zklidnila, už skočil za ním. V tu chvíli se Illidan vynořil v rohu místnosti a vší silou se snažil udržet nad hladinou. Legolas si povzdechl, ale plaval, co to šlo, aby se k němu dostal. Byl už skoro u něj, když se Illidan neudržel a chapadlo ho stáhlo pod hladinu. Tak Legolas plaval dál chodbou a snažil se být co nejrychlejší. Proplaval křižovatkou doleva a dál za bojujícím Illidanem. A kde chodba končila, tam se ta chobotnice, nebo co to bylo, snažilo dostat pod vodu, do tunelu mířícího dolů. To se Illidan konečně opět zachytil. Tentokrát se svou zdravou rukou dokázal chytit lépe. Chapadlo ho v odpověď stisklo, že se málem pustil. Kousl do něj a chapadlo rozkousl, bohužel si tím vůbec nepomohl, chytilo ho další. Legolas se konečně dostal k němu, když ho taky jedno chytilo za krk a stáhlo pod vodu.
Illidan tehdy spatřil co nikdy předtím. Legolas se rozzářil černým světlem, jestli to tak šlo říct. Natáhl ruku k hlavě toho tvora a z dlaně mu vystřelila oslepující temnota. Chapadla Illidana nepustila, ale už ho netáhla dolů, takže mohl v klidu počkat, až se mu vrátí zrak.
To, co Illidan spatřil, když konečně zase začal vidět, tomu nemohl uvěřit. Netvor, co ho chtěl sežrat, byl mrtvý, vedle něj Legolas, zápasící jednou rukou s chapadlem, což mu moc nešlo, tu druhou mu chapadlo nekompromisně drželo u těla. Netvor měl tělo v celku, ale zasáhla ho tak temná energie, že ho to zlikvidovalo, byť byl nasáklý mocí démonů. Legolasova moc znovu vzbudila Illidanovu zvědavost.
"Kde ses to naučil? Já na něj poslal čtyři útoky a nic. Ty jsi ho zlikvidoval jediným výstřelem sebeobrany." Zeptal se Illidan nevěřícně.
Legolas se krátce zamyslel, co mu říct. "Dostal jsem tu moc darem." Přiznal.
"Od koho?"
"Od Pána temnot." Odvětil Legolas. Illidanovi přeci jen až tak nedůvěřoval, aby mu slepě řekl, kde přijít k moci. Jiné věci mu říkal beze strachu, ale tohle ne.
Illidan to pochopil, když mu Legolas neodpovídal na dotazy, kterého Pána temnot má na mysli. Tak se raději dál zbavoval chapadla. S ostrými drápy nebylo tak těžké rozříznout přísavky, které se ho tak pevně držely. Legolas to měl těžší, jen s obyčejnými nehty.
Jakmile oba odhodili chapadla, vrátili se zpět do hlavní místnosti a cestou posbírali svítící krystaly, které kvůli tomu boji upustili do vody. Chobotnice jim nyní šly z cesty a bály se jich. Další gigantice tu asi nebyla.
Illidan se chytil za hruď a zanadával na modřinu, která se mu na ní dělala. Legolas nedal najevo nic, ale sám cítil, že si zlomil jedno, nebo dvě žebra.
"Myslím, že ta nestvůra nebyla součástí zdejší zkoušky." Pronesl Legolas.
"Ne." Souhlasil Illidan, jehož mysl se opět vracela k realitě a jejich cíli. "Co je spojené s vodou?" uvažoval.
"Hmmm, déšť, led, jezera…"
"Nemyslím fyzicky… proč se ptám tebe, když nejsi mág. Emoce, Legolasi, tělní tekutiny, emoce a hlavně informace. Proč myslíš, že se lektvary dělají tekuté? Protože v nich tak můžeš kouzla uchovávat." Illidan si cosi zabručel pro sebe. "Co hledáme, bude nejspíš pod vodou, schované jako neznámé."
Legolas si povzdechl a posvítil krystalem na vodu. "Voda je kalná." Konstatoval.
Tak společně začali místnost prozkoumávat. Stěny byly ozdobené mořskými vzory, řasami, i živými mlži. Ve vodě na dně pak nacházeli mlže jak živé, tak mrtvé, jeden z mrtvých byl poté, co ho postavili, vyšší, než oni. Žádná perla uvnitř nebyla. Lasturu však Legolas využil jako loďku, protože na ní bylo mnohem snazší se přesouvat po vodách v tunelech, kam se díky své protáhlosti dobře vešla. Illidan raději zkoumal vodu pěšky, byl zvědavý hlavně na dno. A pak našel díru. Zavolal Legolase a sám se pak pokusil zjistit, co v díře je. Naneštěstí tam byla mříž, šlo zřejmě o odtok.
Přesto byl Illidan přiměřeně spokojený, když pokračoval ve svém pátrání a Legolas odplul zkoumat okolní tunely, kterých zde bylo více. Illidan by se jindy štval, ale věděl, že Legolas není lovec démonů a že tlak vody na zlomená žebra dobrotu nedělá. Tak pokračoval ve zkoumání dna. Když prolezl celou místnost, nezbylo mu, než začít, stejně jako Legolas, zkoumat i tunely. A začal u mrtvé chobotnice. Nejdříve ji vytáhl z díry, kam je chtěla zatáhnout a pak se ponořil pod hladinu. Co odhalil, mu radost neudělalo…


Melkor se šel protáhnout. Pak se vrátil na pozorovací plošinu, kde byli Manwe, Námo a samozřejmě Kael a Sauron. Poslední jmenovaný ještě spal pod svým i Melkorovým pláštěm. Melkor se na to krátce usmál.
"Uhm, parto… máme problém."
Námo zvedl ruku. "To počká, Illidan a Legolas se dostávají ke konci."
"O problém víc." Zabručel si pro sebe Melkor a usadil se. "Uteklo mi něco?"
"Zdá se, že tvá moc slouží Legolasovi dobře." Konstatoval Manwe.
"Jak moje? Je jeho, daroval jsem mu ji… navíc si to zasloužil. I více by zasloužil, ale…" Melkor mávl rukou. "Ne, nemluvme o tom."
"Někdy mi musíš říct, co všechno jsi dělal jako Azariel. Řekneš? Prosím." Žadonil Manwe.
"Uvidíme." Vytáčel se Melkor.
Manwe obrátil oči v sloup. "Ještě, že už je to skoro za námi."
"Nezakřikněte to." Varoval ho Kael. "Mají to čím dál náročnější, pořád tu visí ve vzduchu božská pomsta."
"Nezapomněl jsem." Ujistil ho Manwe.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama