Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Pohoda a nepohoda - 16

2. února 2017 v 21:45 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
"Illidane?" Legolas nemohl najednou lovce démonů nikde najít. Tak stále volal.
"Tady jsem!" Ozvalo se konečně.
"Už jsem se bál, že tě něco sežralo."
"No, to zrovna ne, ale našel jsem cestu. Budeme se muset protáhnout tudy, kudy chtěla plout chobotnice. Jsou tam značky na zdech."

"Raději se na ně podívám, nechci skončit v jejím brlohu a bez vzduchu."
"Dobrá, jak myslíš." Illidan zvedl ruce, pak chytil loďku a táhl ji za sebou.
Nakonec Legolas uznal, že tudy opravdu musí jít. Takže se rozloučil s exotickou lodičkou a protáhl se jako první. Tunel vedl jenom kousek a brzy ho pustil do dalšího volného prostoru. Opět velká místnost. Jakmile se za ním objevil Illidan, oči mu začaly zářit. "Legolasi, tohle je zkouška magie!"
"Tak to ti přenechávám." Pronesl spokojeně Legolas a přijal od Illidana jeho krystal. "když už při prvním pohledu tušíš, o co jde."
Sám Legolas jen nevěřícně koukal na obrovské ledové rampouchy v této místnosti… a že tu taky bylo chladněji, ale chladu smrti se to nemohlo rovnat. Naopak Illidan byl ve svém živlu, prošel se tam a brzy začal kouzlit. I když Legolas žil s talentovaným mágem, do magie hluboko neviděl. Pro něj to byla zábava na hezké večery. Nyní ale vyvalil oči. Illidan byl ve svém živlu, rampouchy brzy zmizely a Legolas spatřil oltář uprostřed. Na něm bylo pět láhví s tekutinami.
"To byla ta lehčí část." Illidan se soustředil na oltář. "Teď tohle…"
Legolas k němu konečně došel. "Co tu máš udělat?"
"Máme, Legolasi." Illidan se na něj otočil. "Tohle sám nezvládnu."
"Poslouchám."
"V těch láhvích jsou lektvary, ale všechny jsou zkažené. Nemůžeme je použít. Rozhodně ne tak, že bychom je vypili."
"Chceš vymyslet, co s nimi? Co třeba trošku ulít do vody?"
"Ne, je v nich koncentrováno hodně energie. Nevíme, co by se stalo a mn stačila ta kytka."
"Mně taky." Souhlasil Legolas. "Ale co s nimi? Nalít je někam? Nějaké kouzlo?"
Illidan se podrbal na bradě. "Mno, pár kapek na oltář a uvidíme."
Pak vzal první láhev a kápl na střed oltáře dvě kapky. Pak i ze všech ostatních, ale tak, aby se různé tekutiny nesmíchaly. Chvíli je pozoroval. Každá měla jinou barvu, ale kromě toho, že se pozoruhodně leskly, na nich nebylo nic zvláštního. Illidan si povzdechl a vzal z podlahy škebli, která mu křupla pod kopytem. A pak tekutiny smíchal. Vznikla černá hmota, ze všech lahví vytryskly tenké proudy a hned k té černé tečce. Illidan odstoupil od oltáře, kde se zformoval velký černý kus slizu.
"Uhm, Illidane? Co to je?"
"Průšvih, co jiného?" Odsekl Illidan, a měl pravdu.
Černý sliz získal formu a vyrostl v další chobotnatou zrůdu.
"Valar, tohohle už bylo dost!" Vykřikl Legolas a uskočil chapadlu. "Illidane! Tohle je naposledy, co jsem tě následoval! Přitahuješ lapálie!"
"Míň kecej a víc bojuj!" ohradil se Illidan a udeřil do chapadla, které ho chtělo omotat. "Mě taky štve, že tady ze všeho, co uděláme, vznikají zrůdy, co nás chtějí sežrat!"
Stvůra slezla z oltáře, stále rostla. Povedlo se jí chytit Legolase za nohu a zvednout do vzduchu. Pak chytila i Illidana, který se do chapadla zakousl.
"Je to zkouška magie, tak čaruj!" křikl zoufale Legolas.
"Je to stvůra vody, a že je vodnatá…" uvažoval nahlas Illidan a pak vrhl na stvůru kouli ohně. Tím ji ale jen více rozběsnil.
"No to se ti povedlo." Konstatoval Legolas, který byl chvíli tady a chvíli támhle, jak s ním chapadlo házelo.
Illidan uměl přemýšlet i v tak těžké situaci. Emoce. S vodou jsou svázány emoce. Chapadlo s ním praštilo o strop a Illidan se usmál. Rozsvítilo se mu. Na stropě totiž byla díra, ze které kapala voda, předtím zmrzlá. Tam byla cesta dál, jen zamřížovaná. Illidan se rozhodl pro menší test.
"Legole! Rozzuř se!"
"Já zuřím už půl dne! A neříkej mi Legole!"
"Proč ne, Legole?"
"Protože to slovo nesnáším!" Legolas praštil do chapadla a to značně ztloustlo.
"A co kdyby ses místo toho uklidnil?"
"Co to má znamenat?! Jak uklidnit? Au!" Legolasovi chapadlo sevřelo zlomená žebra a elf začal do chapadla divoce mlátit.
"Tohle nepomáhá." Zabručel Illidan.
Lovec démonů se snažil si vzpomenout na nějaké mrazící kouzlo. Používal je tak málo že si právě žádné nemohl vybavit. Zaklel. On se věnoval hlavně kouzlům ohně. Mezitím s ním chapadlo praštilo o další stěnu.
Stvůra už získala tlamu i se zuby a pomocí chapadel se přesunula do vody, kterou začala nasávat jako rostlina. Illidana stiskla skutečně nekompromisně. V tu chvíli přestal vymýšlet kouzla a prostě vyslal energii, aby chapadlo roztrhal. Trochu povolilo, ale nepustilo. Tak udeřil znovu. Chapadlo povolilo, ale on se nemohl vyvléct.
"Klid, klid… opakoval si Illidan a utišil svou mysl.
I když mu v hlavě hučel a pak i kašlal vodu Legolas, Illidan se uklidnil a ucítil, že chapadlo trochu povolilo. Ano, magie a emoce. Voda.
"Koukej se uklidnit Legolasi, výbuch vzteku ti nepomůže."
A že Legolas zuřil… Ale po čtvrté výzvě snad Illidana zaslechl, nebo se rozhodl získat znovu kontrolu a snažil se uklidnit též… nebo se prostě unavil. Každopádně přestal s chapadlem bojovat. Illidan zkřivil tvář, Legolas byl potlučený, naštěstí ale ne v bezvědomí.
Stvůra je nepouštěla, ale už jim nešlo o život.
"Jen doufám, že se z toho dostaneme." Konstatoval Legolas a otíral si krev z hlavy. "Nemůžeš…"
"Neruš, přemýšlím."
Pak Illidan zabrblal pár slov v prastaré řeči svého lidu, které Legolas příliš nerozuměl. Byla to improvizace, ale úspěšná. Černé monstrum se proměnilo v rosol a ten se ve vodě rozpouštěl.
Oba se vrátili na suchou zem a v ostatcích tvora našli klíč. Illidan ho vzal a za pár chvil ho vsunul do zámku na jedné ze stěn. Dveře se otevřely a za nimi bylo schodiště vedoucí nahoru. Zatímco stoupali, Illidan si prohlédl potlučeného Legolase a usmál se.
"Vypadáš, jak lady Vashj po ránu."
Legolas na něj vrhnul zlostný pohled, ale neříkal nic a jen si z hlavy sundal nějaký oslizlý kus řasy.
Nevyšli o moc výš, když se ocitli u dalšího hlavolamu, bludiště tvořeného mnohými šestiúhelníkovými místnostmi se zdmi pokrytými zrcadly. Nefalšované zrcadlové bludiště. A jakmile vešli, za nimi se zavřela zeď se zrcadlem a dokonale zapadla.
"Tak tohle je nepříjemné." Konstatoval Legolas…


"Zrcadlové bludiště?" Divil se Melkor.
Manwe pokrčil rameny. "Podle mě to byl skvělý nápad. Uvidíme, jak si s tím ti dva poradí."
Námo, který před chvílí odešel, se vrátil zpátky, poměrně brzo. "Máme problém."
"To vím." Odsekl Melkor. "Ale řekl jsi, že to počká."
Námo nevěřícně zavrtěl hlavou. Melkor se na to ale usmál.
"Mně se tu nelíbí už od začátku." Prohlásil Melkor. "Tak alespoň už v tom nejsem sám."
"Ah, tohle nedopadne dobře." Povzdechl si Námo.
"To mi povídej…" Melkor se otočil na Saurona, který konečně vstal. "Tak co, spáči?"
Manwe neřekl nic, ale přišla na něj nevolnost. Tohle místo bylo prokleté a on se rozhodl. Jakmile tu skončí s těmi prokletými zbraněmi, nechá ho strhnout. Skryl tvář v dlani.
"Jsi v pořádku?"
Manwe zvedl tvář k Melkorovi. "Jo, dobrý."
"Melkore, ještě než to řekneš, tak tě musím varovat. Nemůžeš tam pro ně jít. Jakmile narušíš pečeti labyrintu, tak je nejspíš zabiješ, protože to celé strhneš a pošleš do zkázy chaosu okolo nás." Vysvětlil mu Námo klidně.
Melkor vydechl obláček dýmu, tentokrát i s jiskřičkou, která téměř hned uhasla.
"Měj trpělivost," připomněl mu Kael. "A šetři silami. Možná je budeš potřebovat. Je tu živého více, než se zdá. Jen by mě zajímalo, proč jsme my nic živého zatím neviděli."
"Dobrá poznámka." Přitakal Námo. "Ale pořád stejně zbytečná."
"Jen abychom tomu pak unikli my." Prohodil Kael. "Říkám to jen pro jistotu."
Námo a Melkor si vyměnili pohled. Oba mlčeli.
Melkor se posadil a tiše začal debatovat se Sauronem o politických vztazích s Feanoriany. Debatě brzy začal naslouchat i Manwe, neboť vyrozuměl, že jestli se vztahy zhorší, bude hrozit válka. Kael se k nim přidal, protože to bylo příjemné odreagování, byť se mluvilo o vážných věcech. Mezi Krajem a Angmarem byly Zelené Země, kde byla lidská království, která se více přátelila s Feanorem, než s nimi. A ještě hůře na tom byla Roklinka, která byla na hranicích Eregionu, kde Feanor nyní vládl. Ancaron a Feanor byli ve velmi křehkém míru kvůli strategické poloze Roklinky.
Jak to Námo poslouchal, tak si dovolil prohodit poznámku: "V takových časech si málem přeji, abychom se vrátili zpět na Almaren a žili na světě sami."


Zrcadlové bludiště bylo obrovské, a ještě se oba elfové museli všude vidět. A nebylo ku pomoci, že se mohli dívat na podlahu, kudy dál. Na podlaze byla též zrcadla a na stropě zrovna tak.
Legolas měl sto chutí si zavázat oči, aby neviděl. Illidan na tom byl obdobně. Magická zrcadla fungovala stejně efektivně i na jeho zvláštní zrak, takže všude viděl energetické obrazy Legolasů i Illidanů a byl úplně stejně zmatený, jako Legolas.
"Všichni jsou stejní." Procedil mezi zuby Illidan. "A ani na podlaze není vidět, jestli jsme tudy už šli. Jako by tu po nás uklízeli."
"Možná uklízejí." Řekl Legolas. "Ale, Illidane, vsadím se, že tu nešíří démoní energii jen glaivy. Je tu i jiná vůle. Cítím to."
"Máš bystré smysly, Legolasi." Illidan souhlasil. "Něco, nebo někdo je v pevnosti s námi. Spíš někdo. A ukrývá se dobře." Lovec démonů se rozhlédl. "Zatracený zrcadla. Vidím všude jen nás dva. Tolik magických zrcadel na jednom místě… tohle nám může pořádně zmást smysly."
Legolas si mnul bradu. "Nikde nevidím pečeť, ale je to buď Varda nebo Manwe, kdo nás vyzývá. Ostatní už máme za sebou. Varda je paní světla a Manwe vládne větrem. Spolu tvoří královský pár."
"Manwe? Moment, ten, co nás sem přivedl, je jejich vládce?" Illidanovi to plně došlo až teď. "Viděl jsem na něm, že je mocný… Který je nejmocnější?"
"Nejmocnější býval Melkor, ale ten je nyní z Valar nejslabší. Silou se vyrovná jen Maiar, jestli není cesta, jak jeho moc obnovit. Nikdy jsme o tom s Melkorem moc nemluvili. Po něm Manwe, pak Ulmo… a dál nevím, Nikdy jsem neslyšel, že by soutěžili a řadili se podle své moci. Možná že se pletu i v tom, co ti říkám."
"To máš asi pravdu. S bohy si jeden nikdy není jist." Illidan pokrčil rameny. "Tohle o větru nebude, Legolasi." Ukázal na zrcadla.
"Ne, ale… možná s krásou. Asi to bude Vardina zkouška." Legolas přejel rukou po povrchu jednoho zrcadla. "Všechna vypadají naprosto stejně. Už ani nevím, kudy jsme sem přišli."
"Na tom už ani nesejde." Pokrčil rameny Illidan. "Důležité je dojít k cíli." Pak si povzdechl. "Jenže ta zrcadla jsou plná démoní energie, která pokroutila původní kouzla. Sílí to, ať už jde jen o glaivy, nebo nějakého démona, jsme skoro u zdroje zkaženosti tohohle místa."
"Co mi naznačuješ?"
"Že tady už se možná ani původní zkouška nekoná. I v předchozích se uchovala jenom část původního záměru. Tady to bude ještě horší."
"Aha…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 2. února 2017 v 23:19 | Reagovat

Lady Vashj po ránu?! No, proti gustu žádný dišputát... Ale to TVÉ gusto, Illidane, no teda...

2 Vithra Vithra | 4. února 2017 v 6:32 | Reagovat

Tak u Vashj sem se tu smala jak debilek dobrej pet minut :D

3 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 5. února 2017 v 20:26 | Reagovat

[2]:Noo... Popravdě, když uvážíme, žě se Melkor "silou mocou" stylizuje do Azariela, ale v zrcadlech se zkátka vidí jako Melkor, tak se nemůžu zbavit dojmu, že si Manwe bude mít co žehlit. Jenom nevím, jestli bychom se mu měli skládat na dobrou žehličku, nebo na rajcovní kostým á la "sedm závojů!" :D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama