Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Pohoda a nepohoda - 17

10. února 2017 v 8:21 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
"Doufám, že už se dostaneme na konec, tohle je vyčerpávající." Povzdechl si Legolas.
"Musím s tebou souhlasit." Přikývl Illidan. "A tahle zrcadla, všude se vidím! Už mě to vážně nebaví! A nikde ani náznak toho, co tu máme dělat!"
"Musíme najít nějaké zrcadlo, nebo zrcadla, která se vymykají." Uvažoval Legolas.
Tak šli dál. Šli pomalu, ale stejně občas narazili do zrcadla. Nemluvili. Legolas zkoumal tenké rámy zrcadel. Všechny byly stejné. Všude. Nakonec se Legolas zastavil a usadil se na zem, opřený o zrcadlo.

"Neříkej mi, že se vzdáváš." Povzdechl si Illidan.
"Nevidím v tomhle bludišti žádný smysl."
"Bludiště obvykle slouží k tomu, aby něco ukryla, tohle též." Přemýšlel Illidan. "Jen musíme přijít na to, kam máme dojít, nebo jak východ objevit."
"Poslouchám."
Illidan se odmlčel, ale přemýšlel. Začal přešlapovat. Pak do jednoho zrcadla praštil. Vyvalil oči, protože zrcadlo ani neškrábl.
"Co tohle je?" Zabručel. "Dostali jsme se tak daleko, musí být cesta dál…" Pak do zrcadla kopl a taky se usadil.
Vyplázl jazyk na Illidana v zrcadle a raději se koukl na Legolase… alespoň doufal, že na toho skutečného. Zabolela ho ruka, tak si ji začal zkoumat. Byla oteklá, ale zatím se držel. Pokud už nebudou muset bojovat, tím lépe, ale Illidan si nedělal iluze. Cítil v sobě, že jsou stále v nebezpečí. Tady se mu ani nechtělo odpočívat. Kdyby alespoň měli s sebou krystaly, ale ty zůstaly někde v místnosti, kde bojovali s černým rosolem. I teď se Illidan při tom pomyšlení roztřásl. A ještě k tomu byli oba stále mokří.
"Co ta démoní energie? Nedokážeš vycítit, kde je silnější?"
"Ne, ta zrcadla jsou dokonale matoucí."
Legolas pokýval hlavou. "Proč tu vlastně sedíme?"
"Já nevím." Illidan pokrčil rameny. "A víš co? Je mi to vlastně jedno…" Tehdy se vzpamatoval. "Zatraceně! Vstát!"
Oba vstali a každý po svým se snažil probrat. Naštěstí je omamné kouzlo nestihlo pohltit dost na to, aby je uspalo, nebo hůř… Okamžitě to místo opustili a slušnou chvíli tápali podél zrcadlových stěn, snažíce se od toho místa dostat co nejdál. Legolas se najednou zastavil.
"Illidane," lapal po dechu, "musíme ven. Ať už se tu hromadí cokoliv, musíme od toho."
"Ne, musíme k tomu."
"Zbláznil ses?"
"Prostá logika, z předchozí zkoušky to jít nemůže, takže to musí jít z té další."
"Nebo z větrání." Utnul mu myšlenku Legolas.
Illidan se krátce odmlčel. "Zpropadeně." Povzdechl si. Legolas měl pravdu. "Další nápad? Čas nám dochází."
"Ne, půjdeme tam. Kdyby bylo vše v pořádku, řekl bych jít za nejčistším vzduchem. Ale s tou vší zkažeností půjdeme za králem harpyjí. A okolo něj se dýchat takřka nedalo."
"Král harpyjí?"
"Dlouhá historie." Legolas mávl rukou. "Zkusíme to?"
Illidan bezmocně rozhodil rukama. "Co mi zbývá? Jdeme."
Otrávený vzduch jim cestu dost ztěžoval a nedalo se s jistotou říct, odkud to jde. Snad spíše náhodou si Legolas čehosi všiml a ukázal nad sebe. Illidan si vynadal, že přehlédl, že v jednom místě není strop a nad nimi je cesta dál. Illidan vyskočil a zachytil se. Ruka ho tentokrát zabolela, jako by mu na ní stál démon v plné zbroji a s dalším na zádech, ale jen zanadával a vyšvihnul se do otvoru. Pak natáhl zlomenou ruku a pomohl nahoru i Legolasovi. Rychle prolezli malým tunelem a dostali se do tunelu, kde už byl zase vzduch čistší. Za nimi spadla mříž.
"Díky, Elune." Vydechl Illidan.
Chvíli se oba soustředili jen na to, aby dýchali, zde byl vzduch lepší, ač i zde byl ve vzduchu smrad. Oběma se brzy udělalo lépe a byli schopni pokračovat v jejich cestě.
"Doufám, že Vardu máme z krku, už mě štvalo se pořád všude vidět." Prohlásil Legolas.
"Moje řeč."
Oba vstali a brzy zjistili, že jsou v kruhové chodbě, a ve vnitřní straně kruhu našli schodiště dál. Illidan si pomyslel, že je na čase, aby už sevřel své milované zbraně opět v ruce. Co může být výzvou nejmocnějšího z Valar?
Vyšli schodiště a za nimi spadla mříž. Procházeli kamennými chodbami, osvětlovanými modrým světlem, a došli do místnosti, která byla osvětlená bíle. Byla opravdu velká a na konci, na vyvýšeném místě, odkud ta bílá záře vycházela, viděli Illidanovy glaivy, vznášející se nad piedestalem. A byly uzavřené v silovém poli. Na glaivy ale Illidan ani Legolas dlouho nekoukali. Jak vešli do místnosti, všimli si, že pod schodištěm vedoucím ke glaivům, stojí dvě postavy, ze kterých sálá spousta démoní energie. Ten vlevo byl dokonalým obrazem Illidana a na rozdíl od toho pravého, tenhle měl křídla a byl vyzbrojen glaivy. Ten vpravo byl Legolas, s toulcem plným jedovatých šípů, v ruce luk, u toulce připevněné bílé nože a u pasu meč. Až na oči oba vypadali docela normálně.
Zůstali stát, i když oba elfové došli poměrně blízko a zastavili se. Všichni se chvíli vzájemně pozorovali s jistou nedůvěrou. I Legolas, který nebyl tolik vnímavý, viděl těm obrazům v očích, kolik moc zkaženosti v nich je. A věděl, že bojovat s nimi nebude legrace.
"Co jste zač?" Zeptal se Legolas opatrně.
Hlídající Illidan se usmál. "Jsme strážci. A nesmíme nikoho pustit dál. Raději to otočte a odejděte."
"Ty si vážně myslíš, že to uděláme?" Illidan se tvářil uraženě.
"Nemůžete se s námi měřit." Pronesl hlídající Legolas sebejistě. "Jste neozbrojení a unavení."
"Unavení jsme." Připustil Illidan. "Takže nám uhněte z cesty a nic se vám nestane."
Legolas nechtěl provokovat svůj vlastní obraz vyzbrojený šípy, nechtěl pokoušet rychlost a přesnost jeho střelby.
"Ne." Odpověděl hlídající Legolas. "Nikam nepůjdeme." Pak zvedl volnou ruku a ukázal na jednu z bran, které vedly pryč. "Tamtudy vede cesta ven. Zmizte."
Illidan chytil Legolase za rukáv. "Kam si myslíš, že jdeš?" Obořil se na překvapeného Legolase. "Nemůžeme jim věřit."
"Pak se budeme muset dohodnout… po způsobu Illidari."
Lovec démonů se zasmál. Ale netušil, jak vážně to Legolas bere. I když byl unavený celou cestou, energie démonů mu začala opět lézt do mysli a probouzela nestvůru, která v něm tak tiše dřímala. A Legolas povolil pouta, ve kterých byla.
Co následovalo, Illidan rozhodně nečekal. Legolas klidně došel hodně blízko k hlídači, co měl jeho podobu, rychlostí blesku chytil za tětivu luku, zatáhl a povedlo se mu strážnému luk vyškubnout z ruky. Než se strážce stačil pohnout, volnou rukou zachytil tu jeho, aby nešáhl po noži. Okamžitě se začali přetahovat. Strážný Illidan vyrazil za nimi a Illidan, ten se usmál, odrazil se a strážného Illidana svým paznehtem praštil do hlavy tak tvrdě, že padnul na zem. Než dopadl, strážný Legolas pustil luk a šáhl po noži. To už mu Legolas podrážel nohy a snažil se mu rukama stisknout krk.
Illidan k nim konečně doběhl, s glaivem strážného Illidana v ruce, a chtěl Legolasova nepřítele zabít. Glaiv už letěl vzduchem, když se oba elfové překulili. V posledním momentě se Illidan zarazil a změnil směr švihu na správného nepřítele, ale jen ho škrábl. Pak uslyšel svist a uhnul se, chytaje strážného Legolase, a dostal ho do cesty glaivu. Opět mu ale způsobil jen škrábanec.
Legolas stihl získat od svého obrazu nůž a překulil se, aby se dostal do prostoru. Stále držel luk. Chytil se za ruku, protože ho bolela. Illidan si zase hladil hlavu. Tohle nebude tak snadné. Legolas spatřil na svém rukávu prosakující krev. Došlo mu to. Nebojují proti nějakým ledajakým strážným, ani proti Maiar… bojují proti sobě samým.
"Zadrž!" křikl na Illidana, který už se vrhal na svůj odraz.
Pozdě. Oba Illidanové už byli v sobě a Legolas i jeho odraz se přidali takřka okamžitě. Legolas si dával bacha, aby nikoho nezranil, a i Illidan zaváhal, když dostal zásah do nohy a jeho odraz byl poraněný taky.
"Neříkal jsi něco, Legolasi?"
"Nesmíme jim ublížit."
Povzdech. Illidana tohle dopálilo. Jak se přes ně teda mají dostat? "Proč?"
"Protože jsme to my. Možná ještě silnější."
Illidan se odtáhl z boje a Legolasovi se to taky povedlo. Strážci zůstali stát a vrátili se couváním ke schodišti. Legolas nevěřícně potřásl hlavou. Opatrně se ohlédl na pečeť Manweho na podlaze.
Lovec démonů tomu pořád nechtěl věřit. "My? Jak to myslíš?"
"Jsou jako naše obrazy v zrcadle, zraníš je, zraníš nás. Zabiješ je a skončili jsme." Vysvětlil mu Legolas. "Jsou našimi zrcadly. Měli by být."
"Tak jsou ta zrcadla pokřivená démony, tím hůř."
"Pro vás." Zasmál se strážný Legolas. "Říkal jsem vám, ať odejdete, že na nás nemáte. Napadli jste nás. Cesta je zavřená."
"Tamtudy naše cesta nevede." Odsekl Illidan a ještě zvýšil hlas. "Nikdy nevedla! Chcete nás zabít!"
"Hmmm," strážný Illidan se málem mlsně olizoval. "To je pravda, vy umřete a my už budeme mít klid."
"Klid?" Uvažoval nahlas Legolas. "Jaký klid? Od čeho?"
Hlídající Legolas hrdě zaklonil hlavu. "Od života, vašeho i našeho."
"Jsou zkažení tou energií," upozornil Legolase Illidan. "Když tolik chcete umřít, proč jste se do té smrtící pasti nevydali sami?"
"Pche, protože musíme hlídat." Odsekl hlídající Legolas.
"A taky to tu uhlídáme." Řekl rozhodně hlídající Illidan. "Ale tyhle řeči už mě unavují. Jen hrajete o čas, a to už mě nebaví."
Legolas o krok ustoupil. Věděl, že je zle. Oba strážní sevřeli zbraně a vyrazili. Temnota Legolasovi nějakým způsobem pomáhala, byť cítil i šílenství, které s sebou nesli démoni. Uskočil stranou a vykryl nožem meč svého nepřítele. Pak ho odkopl. Věděl, že musí něco udělat, ale co? Vzduchem okolo něj proletěl Illidan… nevěděl, který.
"Tohle nemá smysl." Povzdechl si Legolas a uhnul vrhacímu noži, který se tak zabodl do luku, který stále svíral. "A dost," zašeptal. Pak vykřikl: "Přestaň!"
Strážní Legolas i Illidan ztuhli.
Strážný Legolas se ale v momentě vzpamatoval. Dal si ruce v bok. "Nebo co?"
"Žádný nebo!" Legolas soptil. "Přestaň!"
"Pche!" Strážný Legolas na něj znovu zaútočil.

Melkor nevěřícně vrtěl hlavou. Vydechoval slabé obláčky kouře, aniž by nějak zřetelně zuřil… až do teď.
"Tohle je nad jejich síly!"
"Není." Odpověděl klidně Manwe.
"Mistře, má pravdu." Ozval se i Sauron.
Melkor se na svého Maiu podíval opravdu překvapeně. "Jak to myslíš?"
"Není to jasné?" Sauron pokrčil rameny. "Musejí mít kontrolu sami nad sebou, stačí s těmi obrazy nebojovat."
Manwe uznale pokýval hlavou. "Legendy o tvé chytrosti nelhaly."
"Jen aby to došlo i jim." Přidal se Kael. "Než se s těmi hlídači umlátí."
"Každou chvíli jsem raději, že jsem tam nešel já." Konstatoval Melkor a vydechl další kouř.
Sauron přikývl.
Kael sklonil hlavu a zjistil, že už si nervozitou (aniž by se to jakkoliv jinak projevilo) olámal své dlouhé nehty. Všechny. "Do háje." Špitl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vithra Vithra | 10. února 2017 v 14:10 | Reagovat

Ehm, tak celou dobu čtu a nehty na konci mne proste dorazili :D

2 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 10. února 2017 v 20:41 | Reagovat

[1]: Buď ráda, že si je neokousal ,D ,D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama