Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Pohoda a nepohoda - 18

11. února 2017 v 14:25 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Illidan odletěl na sloup a asi se praštit potřeboval, protože se mu v tu chvíli konečně rozsvítilo. Bojuje jen se svým odrazem. Musí přestat, musí prostě přestat. Dopadl na zem se zavřenýma očima. Usadil se a čekal. A jen několikrát v životě čekal tak neklidně. Měl jedinou teorii, že na sebe nesmí útočit, že musí mít kontrolu on. Zhluboka se nadechl, podruhé, potřetí.
"Jak jsi to udělal?!" Vykřikl Legolas a saltem uskočil z dosahu meče.
"Jestli dokážeš vyprázdnit mysl, tak prostě zavři oči a úplně zpasivni."
"To mě zabije!" Záklon, a nad ním prosvištěl meč.

Illidan si povzdechl, vymrštil se, zezadu popadl Legolasův odraz a pevně jej sevřel. Věděl, že ho dlouho neudrží. "Dělej!"
Byla by lež, kdyby někdo řekl, že se Legolas nebál zavřít oči. Ale poslechl radu, zavřel je a zhluboka dýchal. Zalekl se Illidanova zaklení a osvobozeného strážného, ale snažil se soustředit jen na dech. Po pátém rychlém nádechu se Legolas začal uklidňovat a po desátém otevřel oko. Pak i to druhé, protože už nepřítele neviděl. Nevěřícně se rozhlédl. Byli tu sami. Tentokrát si skutečně královsky oddechl. Illidan seděl před ním na zemi. Legendárního lovce démonů není lehké unavit, ale právě teď Legolas viděl, že Illidan opravdu unavený je.
"Paráda." Vydechl Legolas, a chvíli taky odpočíval. Pak ucítil chlad a okamžitě vstal. "Illidane?"
Lovce démonů jeho chování hned probralo. "Co je?"
Legolas se rozhlédl a hned to spatřil. "Co je to za kouř?"
"Ty to vidíš?" Divil se Illidan, který už stál vedle něj. "Celé tohle dobrodružství ti muselo zjitřit smysly, jsou to duchové." Illidan se zhluboka nadechl. "Jestli je v tobě jakýkoliv talent pro magii, tak ho koukej využít, protože jinak je nezasáhneš!"
To už mraky kouře útočily na Legolase. Ten uskočil a naprázdno máchl rukou. Ne. Bojová magie mu byla cizí. Příliš cizí. Naštěstí pro Illidana to byla druhá přirozenost a oba duchové se zaměřili na něj. Pozdě. Než se k Illidanovi dokázali dostat, rozsekal je proudy energie. Legolas ale viděl jen, jak oba kouřové mraky zmizely.
"Jsi v pohodě?" Zeptal se Illidan.
"Jo." Legolas se znovu sebral a vstal. "Dokončíme to."
Illidan přikývl, oba zamířili ke schodišti a pak po schodech nahoru k plošině. Ve středu plošiny stál piedestal a nad ním se stále vznášely glaivy, obklopené energetickým polem. A elfům se tu něco nezdálo.
"Illidane," začal Legolas, sotva došli ke glaivům. "Ty meče jsou skvěle umístěné, čekal bych tu mnohem více znaků démoní moci… i ty glaivy vypadají… jinak."
"Máš pravdu." Lovec démonů si povzdechl. "Něco tu nehraje…" Illidan chytil glaivy. Rozhodně to byly jeho zbraně. Pak se podíval ke vchodu. "Na!" řekl pevně a jeden podal Legolasovi, který ho neklidně vzal do rukou. Lovec démonů zpražil Legolase pohledem, než stačil začít odmlouvat.
"Illidane, co…"
Sarkastický potlesk, pomalý a posměšný, překvapil oba elfy. Otočili se a zjistili, že síní k nim jde strašlivé stvoření, které tak sarkasticky tleskalo.
"Doriflen." Zašeptal Legolas.
Byl nyní spíše démonem, než elfem, ale vzhled tváře a bledé vlasy mu zůstaly. Ale byl rudý, měl rohy a kopyta, ocelové drápy, na rukou i nohou srst a měl velmi vypracované tělo… a ze zad mu trčela dlouhá chapadla, některá z nich posetá dlouhými trny.
"Blahopřeji vám. Došli jste až na konec zkoušek téhle pevnosti."
"Co tu děláš?!" Okřikl ho Legolas.
"Zrovna jsem se k tomu chtěl dostat, mládě." Doriflen měl chladný a velmi klidný hlas. "Pevnost je zapečetěná, nedá se jít ven ani dovnitř. Naštěstí to neplatí pro příchozí portály. Proto se mi stala úkrytem." Doriflen došel pod schody a pozorně si prohlížel oba elfy.
I Legolasovi došlo, že z glaivů nevešla do pevnosti žádná zkaženost. To všechno byla vina Doriflena.
"Co to znamená?" Zaváhal Legolas.
"Že vás nemohu nechat odtud odejít, ani živé, ani mrtvé." Doriflenovi se v rukou zhmotnily ohnivé meče.
Oba elfové zaujali bojový postoj…

"Tak co je?" Zaváhal Melkor, když ho Manwe chytil za ruku.
"Počkej ještě, jakmile vezmou glaivy, pečeť pevnosti bude zrušená." Upozornil ho Manwe. "To už vydržíš."
Všichni na plošině stáli a napjatě čekali. Jakmile Illidan vzal do rukou glaivy, jejich vize vnitřku pevnosti zmizela.
"Jdeme!" Rozhodl Manwe důrazně, chytil Melkora za rukáv a už ho táhl z plošiny.
Než ale došel k mostu, zarazil se, a nejen on. Neklidně se podíval na Melkora. Ten taky vypadal rozrušeně. Oba se otočili na ostatní, kteří to zjevně taky vnímali. Celá plošina se chvěla pod otřesy. A vedle plošiny vyletělo vysoko do vzduchu kolosální chapadlo.
"Co to…" Vydechl Námo.
"Ať je to, co je to, bude dříve v Mandosu horko, než si zase dám chobotnici." Prohlásil Melkor.
Chapadla už byla ze všech stran plošiny a jejího okraje se chytily tři obrovské prsty jakoby ptačí ruky. A zespodu slyšeli dost nechutné zvuky, připomínající nářek mnoha duší.
"Legie zatracených." Prohlásil Melkor.
Druhá ruka chytila plošinu a za plošinou se začalo objevovat stvoření, které tu nikdo nečekal. Mělo to snad stovku chapadel, a na mnohých z nich byly hlavy.
Melkor vyvalil oči. "Do pr…"
"…dele." Doplnil Manwe.
"Ano, je to Legie!" Přitakal Námo. "Našich Maiar!"
"Jak to? Žádné jste nepostrádali!" Namítl Melkor.
"Později!" Srovnal je Sauron. "Do zbraně!"
Kdo by si pomyslel, že ho poslechnou? Manwemu se objevil v ruce bílý meč Ostrý Vítr, Námo měl dlouhé nože a Melkor, ten měl na rukou železné rukavice i s drápy a okolo rukou temnotu. Kael se obklopil svou magií a Sauron… ten velel, ale s nožem v ruce. Pak se postavili do kruhu, protože nepřítel byl nějak všude kolem, ač bylo vidět, že má dlouhý trup, který už trochu vyčníval nad plošinou.
Chapadla vystřelila ze všech stran najednou, a i když tomu chtěl Sauron zabránit, všichni vystartovali a sekali po chapadlech. Sauron musel přemýšlet rychle. Ohnivá koule od Kaela zlikvidovala hlavu a na jejím místě hned dorostla další, tentokrát orlí a hned se po něm sápala ostrým zobákem.
Sauron si povzdechl, neměl je jak koordinovat. Uhnul chapadlu. Došlo mu, že tu vůbec neměl být. K ničemu jim není. Vší zlostí sekl po chapadlu. To hned ucuklo a on se dostal ke středu plošiny.
"Soustřeďte se na trup!" křikl, ale nezdálo se, že by ho někdo slyšel.
Manweho chapadla chytila a zvedla do výšky. Do jednoho sekl, a spadl. Dopadl lehce, a už bojoval s dalšími deseti chapadly.
Legie byla čí dál více frustrovaná, těch pár zmetků se jí efektivně bránilo a usekávalo jí chapadla. Chaotická mysl Legie měla ale plán, jak je všechny pohltit do sebe. Stačilo je chytit a spolknout.

Doriflen se v boji rozhodně hodně zlepšil. Dokázal se ubránit Legolasovi i Illidanovi najednou. Kopl Illidana do kolena, až zapištěl, a švihl mu po hlavě, ale Illidan ho vykryl. S Legolasem zkřížil a zaklínil meče. Měl v rukou sílu. Znovu kopl do kolena a Illidan ustoupil, se zraněnou nohou. Doriflen se v tu chvíli plně zaměřil na Legolase. Glaiv nebyl meč pro Legolase. Hodně ustupoval, protože vykrývat oba meče prostě nezvládal.
Doriflen ho zatlačil ke stěně, když se k nim vrátil Illidan a švihl ho glaivem přes mnohá chapadla na zádech. Slušná část jich tak z padlého elfa spadla. Doriflen po něm švihl naprázdno a pokusil se chytit Legolase. Ten mu ale nastavil glaiv a sekl ho přes ruce. Jednu mu přesekl, druhou jen škrábl. Doriflen Legolase poté odhodil chapadlem do středu místnosti.
Jak se za ním Illidan podíval, zjistil, že skrze několik východů, které pokládal za iluze, se sem dostala mnohem větší chapadla a jedno už se omotávalo Legolasovi kolem nohy. Ten ale stále pevně držel glaiv, proto se Illidan opět otočil na Doriflena, stále majícího jeden meč. Jemu jeden glaiv bohatě stačil, aby se ubránil. Ale i on ustupoval zuřivosti svěžího Doriflena. On už měl dost. Prohrát ale nehodlal. Přesně zachytil Doriflenův meč o zářez na glaivu a trhnul. A pak sekl přes nohy. Doriflen dopadl na zem. Illidan se napřáhl k poslední ráně, ale ta dopadla na podlahu, Doriflena z jeho dosahu odtáhlo chapadlo.
"Jste mrtví!" Křikl Doriflen, než ho chapadlo vytáhlo z místnosti.
"Jdeme za ním!" Rozhodl Illidan.
Legolas se sesbíral z podlahy. "Ráno nebudu schopný vstát z postele, jak budu dolámaný."
"Já ani nebudu chtít vstávat, jak už dolámaný jsem." Prohodil Illidan.
Oba se rozběhli k východu, ve kterém zmizel Doriflen. Byl průchodný, naštěstí, a vyvedl je na střechu centrální budovy pevnosti.
Legolas vyvalil oči.
"Přeletíme." Rozhodl Illidan.
"Chaosem?!" Legolas se chytil za hlavu. "Chceš snad umřít? Nevíš, kam tě proudy strhnou!"
"Sakra, zapomněl jsem. Ale… tudy!" Ukázal.
"Nebyl támhle most?" Legolas ukázal směrem k Ardě.
"Byl." Souhlasil Illidan. "Teď pojď!"
Oba seběhli cestou k přechodu a přes něj k první budově, která měla být spojená s pevninou, ale most byl stržený. Bylo jim jasné, že jde o problém. Nyní ale hledali cestu za ostatními a za monstrem. A buď cestu nemohli najít, nebo byla zničená.

Kael spálil všechna chapadla ve svém okolí, metal oheň jako drak. Vytvořil si štít a posílal své nejsilnější ohně všude, kde nebylo přes chapadla vidět. Hlavy křičely beze slov, nejvíce jich bylo na horním konci těla, kdovíjak dlouhého.
"Střílejte na hruď!" Křikl podruhé Sauron a Kael ho tentokrát i uslyšel.
Poslal několik koulí ohně na hruď a opravdu to mělo efekt! Legie se celá zatřásla, a všechna chapadla sebou na chvíli divoce zamrskala. A pak se chapadla Legie zaměřila na Kaela a Saurona. Kael se ubránil, ale Saurona chapadlo odhodilo, div nespadl z plošiny. Další chapadlo za ním vrhlo kamenem.
Sauronův výkřik projel Melkorem jako nůž. "Tak teď jsem se nasral!" Vykřikl, skočil na chapadlo Legie a pak na vrchol jejího těla.
Tam ale bylo tolik chapadel, že se ho hned alespoň deset z nich chopilo a už ho táhly k jedné z mnoha tlam, tahle byla orlí. Než stačil zanadávat, už byl spolknutý.
"Mele!" Vykřikl Manwe, který to viděl.
Legie se vyšvihla výše a už se skláněla nad plošinou, připravená všechny je popadnout chapadly a pohltit. Už je chytala, když se to stalo.
Kus od vrcholu Legii z hrudi vystřelila exploze ohně na všechny strany, a zrůdu roztrhla. Na plošinu přistál Melkor, přímo na nohy, zvedl ruku, na kterou mu přistálo srdce dvakrát větší, než on sám, a obě poloviny těla Legie se převážily vlastní vahou a spadly dolů, kamsi do chaosu. Naštěstí se všichni bojovníci z chapadel vysmekli včas, takže byli toho osudu ušetření… jen Sauron stále naříkal, drže se za nohu, kterou mu zpřelámal kámen.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 13. února 2017 v 9:56 | Reagovat

Tak na tenhle slunovrat Mel nezapomene, takhle sežranej zaručeně při žádném předešlém nebyl...

2 Vithra Vithra | 14. února 2017 v 3:24 | Reagovat

mno to jeste bude :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama