Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Pohoda a nepohoda - 19

15. února 2017 v 0:00 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Legolas konečně našel cestu, a rozběhli se na pomoc Valar, když spatřili explozi, a Legie začala padat dolů. Illidan se zdržel a viděl, jak větší kus těla proud odtáhl směrem k Ardě a po stěně dolů, zatímco druhý kus to vtáhlo do nicoty daleko od Ardy. Nelíbilo se mu to. Doběhl Legolase, který zůstal zírat na Melkora, obaleného tělesnými šťávami a krví, s gigantickým srdcem, které si držel na ruce nad sebou.
Temný Vala se na něj usmál. "Lassi! Mám maso na večeři!"

"Melkore!" Okřikl ho Námo. "To srdce má v sobě desítky duší znetvořených Maiar." Námo k němu došel a schoval své nože. "Ty duše si vezmu já."
"Jo, a kam? Chceš si je vtáhnout do těla? To doufám ne."
"Jistěže ano." Námo se zamračil.
"To nejde zvládnout!" Namítl Illidan, který se odvážil blíž.
Na plošinu přiběhl Kerberos, za ním Orome a Tulkas. Oba vyvalili oči.
"Neříkejte mi," začal Tulkas zklamaně, "že jsme na párty přišli pozdě!"
"Ještě není konec." Upozornil je Legolas.
"Námo, to fakt nezvládneš!" Varoval ho Melkor, když se Vala natahoval k srdci.
"Melkore," zavrčel Námo. "Jestli máš lepší nápad, tak ho řekni, jinak mě nech dělat moji práci."
"…No dobře."
Námo natáhl ruce k srdci, a to se okamžitě proměnilo v prach. Mnoho černé energie se ale přesunulo do Náma, který padl na kolena a chytil se za hlavu.
Legolas se otočil na Tulkase a Oromeho. "Jak jste se sem vůbec dostali?"
"Námo nám promluvil v mysli a volal o pomoc." Vysvětlil Orome klidně. "On věděl, že most spojující pevnost a pevninu se rozpadl."
"To byl ten váš problém?" Zeptal se Manwe Melkora a Náma. Oba přikývli.
"Nebyl čas postavit most nový, tak jsme napnuli lana a přeběhli po nich. Po nás přeběhl i Kerberos. Nevěřil bych, kdybych to neviděl. Jsou to mí Maiar, nakonec."
Tři hlavy Kerbera se zvedly od krve, kterou slízávaly a souhlasně zaštěkaly.
"Nepokládej je za své, když jsi nechtěl s tříhlavým psem nic mít!" Osočil se Námo. "Od té doby Kerberos patří mně." Námo se chytil za hlavu a na další osočování Oromeho už neodpovídal.
Manwe se skláněl nad Sauronem. "Orome!"
Orome taky už pár zranění ošetřil, zlomenou Sauronovou nohou ale nyní moc udělat nemohl, tak ho alespoň vzal do náruče. Náma, který byl myslí kdesi mimo, vzali za ruce Melkor a Kael, a všichni rychle zamířili pryč. Legolas se zarazil a chtěl jít pro zbraně, ale Manwe ho zadržel a nože mu předal. Měl jejich zbraně u sebe.
Na pevnině Ardy už čekali zbylí Valar a několik ozbrojených Maiar. Po laně přenesl Náma v náručí Tulkas a všichni viděli, že Kerberos za nimi přeběhl opravdu bez problému. Illidan po lanech moc neuměl, takže přeletěl těsně nad lanem a držel se ho rukama. Dvakrát ho málem strhly proudy. Jakmile byli všichni na pevnině, Melkor už nečekal na nějaké dohody a, využívaje své ničivé síly, dupnul.
Země se pod nimi otřásla a ať už byly energetické spojnice pevnosti s Ardou jakékoliv, rozpadly se a chaos začal pevnost trhat na kusy. Legolas to pozoroval pečlivě, potřeboval se ujistit. Než se nejbližší plošina rozpadla, po laně přeběhl zajíc, stále s runovým klíčem. Orome ho okamžitě chytil a nenechal ho utéct, dokud mu nesundal kožený postroj a dokud Illidan neřekl, že v něm žádná zkaženost démonů není.
"Nebyl tam." Řekl Legolas.
Illidan přikývl. "Musel se dostat s tím monstrem k Ardě, a teď je někde dole."
"O čem vy dva mluvíte?" Zeptal se Manwe.
"V pevnosti se před Plamenou Legií ukrýval Doriflen, od něj vzešla všechna ta zkaženost pevnosti. Nezabili jsme ho." Legolas si mnul bradu. "A asi se tam naučil nejednomu zlému umění. Vládne magií démonů."
"Nikde jinde se jí nenaučíš tak dobře, jako u nich doma." Procedil Illidan.
"Doriflen…" Manwe si povzdechl a otočil se směrem k dlouhým lukám, Valinoru. Tohle bylo jediné místo, kde Valinor sahal až k okraji Ardy, a většina o tom nevěděla. "Takže on zkazil všechny ty Maiar a stvořil Legii… Ubozí duchové… Kus odtud jsou ústí tunelů, vedoucích hluboko do podsvětí pod Ardou." Dodal zamyšleně. "Hledali bychom ho týdny…" Otočil se zpět na všechny své druhy a zarazil se.
Důvodem bylo, že všichni byli očividně připravení Doriflena pronásledovat. Illidanovi se ve světle leskla energetická křídla, Kael a Legolas seděli na hřbetě fénixe, Melkor v dračí podobě měl na hřbetě Oromeho a Tulkase. A i ostatní vypadali připravení do boje. Manwe si povzdechl a otočil se k ozbrojeným Maiar. "Eonwe. Dostaň Náma do sedla Kerbera, ten ho odnese do Mandosu, a opatrně!" Ukázal varovně na psa. "Saurona odneste do Auleho síní, ať mu tam ošetří nohu. Je to blíž, než k Este."
"Ale, pane…"
Zdvižený prst Eonweho umlčel. Manwe pokračoval. "Ostatní, co nemohou létat, půjdou s tebou, blízko Auleho síní jsou tajné průchody do podsvětí. Odříznete Doriflenovi cestu. A už jděte, čas hraje proti nám." S tím mu na rukou narostlo peří.
Melkor se na to usmál. "Král harpií se vrátil."
Skutečně, Manwe nabral svou temnou podobu a vznesl se. "Letím první." Řekl pevně. "Držte se blízko skal Ardy a nenechte se strhnout proudy, jinak počítejte s tím, že zaručeně ztratíte tělo, a ne zrovna příjemným způsobem."
S tím seskočil, až o dlouhý kus níže roztáhl ruce a zamířil k ústí chodeb podsvětí, následován ostatními…


Chodby podsvětí neměly žádné osvětlení, takže byli všichni rádi za záři fénixe. Legolas byl unavený a už litoval, že se vydal na tenhle lov. Byl to bojovník, ale nyní to byl vyčerpaný bojovník, který poklimbával v sedle fénixe a opíral se o Kaela, který mocného ptáka řídil. Držel se ho pevně, naštěstí, jinak by určitě spadl. Ale přesto byl první, kdo si toho všiml.
"Co to je?" Zeptal se a ukázal na podlahu jeskyně.
"Fuj." Komentoval Illidan a přistál. Pak opatrně paznechtem zahrabal v louži. "Sliz, není to krev. A je to hnusný už od pohledu. A plné energie démonů, jsme na správné stopě."
"Tak poletíme po stopách." Manwe se stočil a uvažoval, jestli se jim podaří zajmout Doriflena živého.
Putovali po stopách dlouho, Doriflen se zřejmě pohyboval rychle. Puch ale všechny najednou upozornil, že jsou blízko, a opravdu. Byla tam většina těla Legie, v nemrtvém stavu, ovládaná démonickým elfem, který s ní spojený skrze několik chapadel. Ta ho držela ve vzduchu, a on vypadal zamyšleně. Jakmile ale uslyšel zvuky různých křídel, otočil se a už zuřil.
"Nedostanete mě!" vykřikl a mnoho chapadel, do té chvíle ležících na zemi, se zvedlo na jeho obranu.
Manwe všechny zastavil mimo dosah chapadel. "Doriflene!" Křikl nahlas, s velkou autoritou. "Jednal jsi proti zákonům Ardy, ublížil jsi mnoha Maiar. Vzdej se dobrovolně a bude s tebou zacházeno dobře. Máš mé slovo krále Valar."
Zmutovaný elf se rozesmál. "Nevzdal jsem se ani králi démonů. Proč bych se měl vzdát králi Valar?"
"Protože ti nabízí svou dobrou vůli." Odpověděl Manwe. "Ber, dokud dávám. Mnoho se změnilo od chvíle, kdy jsi zaprodal své srdce Plamenné Legii."
Manwe sice tušil, že Doriflen jeho nabídku nepřijme, ale chtěl to zkusit. Samozřejmě Doriflen se znovu rozesmál a nemrtvé tělo se začalo posouvat, na šesti nohou, po zemi směrem k nim.
"Čas zemřít." Pronesl Doriflen poeticky a nemrtvé tělo se odrazilo, s neskutečnou lehkostí letělo proti bojovníkům.
Na všechny vystřelila chapadla a oni se jim uhnuli.
"Zmraz ho!" křikl Manwe na Melkora.
Melkor místo toho vychrlil ze své dračí tlamy obrovskou dávku ohně.
"Nebo tak…" Vydechl Manwe a tlakem vzduchu od sebe odehnal chapadla. "Proč vůbec čekám, že mě poslechne?" Zeptal se sám sebe, a probudil v tunelech vítr, aby živil Melkorovy plameny.
Orome a Tulkas seskočili a bojovali na zemi, snažíce se stále se pohybující stvůře zničit nohy. Illidan již s glaivy přesekl vše, co se k němu přiblížilo, a Kael s Legolasem stejně efektivně využívali živý oheň fénixe. Kael k tomu přidával svou magii ohně. Legolas se ho držel, v jedné ruce nůž a přesekával chapadla, která se k nim dostala moc blízko.
Taková sestava byla na Doriflena přiliš silná. Illidan a Kael zkombinovali své magie a poslali na nemrtvé tělo takovou dávku ohně, že do něj propálili obrovskou díru. Doriflen už ho neudržel ve stoje a ocitl se sám v záplavě chapadel.
"Zmraz ho Melkore, spálíme ho pak." Přikázal Manwe.
Drak zavrčel, ale pak vypustil z tlamy strašlivý proud bílé mlhy a monstrum znehybnělo. Na jeho povrchu se dělala jinovatka.
Manwe na něm přistál a byl rád, že si neproměnil nohy na nohy harpií, ale ponechal si svoje i s botami. Tělo monstra bylo opravdu ledové. Došel k Doriflenovi a prohlédl si ho. Melkor raději zůstal ve vzduchu. Kael s fénixem také nechtěl přistávat, zato Illidan přistál na monstru bez zaváhání, a už byl vedle Manweho.
Náhle se jedno z chapadel zvedlo a Illidana i Manweho prudkým máchnutím odhodilo daleko do jeskyní. Tehdy k Dorifnelovi přiskočili Orome s Tulkasem, a začali řezat do chapadel okolo něj. Melkor si povzdechl a pohlédl směrem, kterým oba odhození odletěli. Dopadli dost ošklivě a potloukli se. Naštěstí se nezabili. Znovu se podíval na Valar, kteří vysekávali Doriflena ze zmrzlých chapadel.
Povzdechl si, sletěl k nim, chytil elfa do drápů a nadzvedl. Valar okamžitě přerušili jeho spojení s nemrtvým tělem.
Melkor vzlétl. "Všichni z cesty!" Vykřikl a rozpálil se.
Valar i Illidan jen tak tak stihli uskočit z těla, než na něj Melkor začal chrlit žár. Spálit ho ale trvalo, i když mu pomohl Kael. V horku, které se v jeskyních udělalo, Doriflen v jeho drápech rozmrzl a začal s ním bojovat. Nakonec ho Melkor odhodil k Oromemu a Tulkasovi, kteří ho hned chytili za ruce.
Po dlouhé chvíli, když konečně zbytek Legie lehnul popelem, Melkor otevřel bránu a všichni prošli do Auleho síní. Tam Doriflena spoutali a nechali v provizorní cele, než si ho odvedou Maiar Mandosu.
Maiar Este, kteří v síních sloužili, neboť úrazy tam byly na denním pořádku, hned začali všechny ošetřovat. Manwe přijal sáček s ledem a chladil si bouli na hlavě, ale na Ilidanovi a spícím Legolasovi se Maiar mohli vyřádit. Manwe si všiml, že zatímco odpočívali, Illidan se vypařil. Vydal se ho hledat.
Našel ho mnohem dříve, než by čekal. Vyletěl na svých harpiích křídlech na střechu Auleho sídla a rozhlédl se. Illidan stál právě na střeše a pozoroval země Valinoru. Opatrně k němu došel.
"Šestnáct tisíc let uteklo od chvíle, co jsem viděl tak… zdravou zemi."
"Jizvy války ji ale stále hyzdí." Odpověděl Manwe.
"Pche. Kde? Podívej se, ta země je čistá, požehnaná. Energie zde jsou v dokonalé harmonii. Skoro je škoda, že to nemůžu vidět."
"Este ti může vrátit zrak."
"To by nebylo k dobrému." Namítl Illidan. "Ale rád bych tu nějakou dobu zůstal."
Manwe zavrtěl hlavou. "Ne, to ti nemohu dovolit. Už tak jsi viděl mnohem více, než je mi milé. Jediný důvod, proč nejsi potrestán, je, že ke tvé přítomnosti byl důvod. Ale ten již byl vyčerpán."
"Vyháníte mě."
"I král musí ctít zákony své země, Illidane, a zde nejsou cizinci vítáni. Jsem vládce, nejsem ten, kdo si může diktovat plně podle libosti. To nemůže nikdo."
Illidan si povzdechl. "Nechce se mi, ale tyhle země jsou tak krásné… Legie by mě tu stejně nakonec našla… jo. Bude lepší, když odejdu."
"Jediná útěcha, kterou ti mohu dát je, že na Valinor už nikdy nezapomeneš, vzpomínka ti už navždy zůstane, stejně živá, jako kdyby to bylo před chvílí. Ale teď se rozhlédni, ukážu ti Valinor."
Illidan se rozhlédl, nevěda, co čekat, ale pak to opravdu spatřil: zelené pastviny, zelené lesy, hory v dáli i blízké, ty nejvyšší pokryté sněhem, dokonce i elfy v parku u budovy, na které stál. Illidan fascinovaně hleděl na krajiny, jaké si už dávno neuměl představit.
"Dobrá," řekl najednou Illidan. "Musím odejít, jinak už to nedokážu."
"Počkej moment." Zadržel ho ještě Manwe. "Tvá duše mi říká, že máš vztah k měsíci."
"To je pravda." Připustil Illidan. "Heh?"
Manwe byl pryč.
"No to snad?" Divil se Illidan. "Kde…"
"Tady jsem."
Illidan se málem polekal, Manwe stál za ním. "Tohle nesnáším."
"Omlouvám se, ale neměl jsem to u sebe." Vysvětlil Manwe a vyndal z kapsy stříbrný řetízek s mnoha stříbrnými měsíci. "Je nabitý energií měsíce. Pomůže ti, kde už žádné světlo nebude, a srdce mi říká, že ještě projdeš mnoha temnými místy." Podal mu řetízek. "Varda už ho nenosí, má spousty takových cetek, a chtěla ji někomu darovat. Myslím, že tobě se bude hodit a pokud se nemýlím, přinese ti štěstí."
"Já…" Illidan se odmlčel. "děkuji."
Nasadil si řetízek na krk. Působil na něm trochu rušivě, ale Illidanovi se okamžitě zalíbil. "Pozdravte za mě Legolase. Ještě se uvidíme."
"Ne, Illidane, ty už nikdy na tenhle svět nevstoupíš. Není to ve tvém osudu. Čekají tě jiná místa."
Illidan pokýval hlavou, ale otevřel portál a prošel… a na pláně Ardy se už nikdy nevrátil…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 15. února 2017 v 21:17 | Reagovat

Nešahejte Yavanně na stromy, Aulemu na šutry, a Námovi na Kerbera...,D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama