Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Pohoda a nepohoda - 20

17. února 2017 v 8:47 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Legolas byl tak rád, že se vrátili domů. Manwe je přenesl a zmizel. Legolas se tak konečně mohl umýt a najíst. Zábava se zde zřejmě i bez nich nezastavila. Několik elfů popadla tvořivost a tak měl Legolas venku na dvoře i okolo mnoho soch ze sněhu, draky, hrady, orly a jednu Barad-Dur.

Na Annagar přišel pokojný večer a Legolas učinil příjemný objev. Kael byl ve svých tradičních róbách a zpíval si před zrcadlem, zatímco si česal vlasy. To dalo Legolasovi jasně vědět, že dnes se cítí obzvlášť králem. Lísteček se usadil na postel a zahnal myšlenku, že Kaelovi udělalo dobře přičichnout si k energii démonů.
"Tady jsi, můj věrný Legolasi." Kael ho pohladil po tváři, rozhodně se cítil být králem. Začal si hrát s jeho vlasy. "Svleč se."
"To se Vaše královská Výsost bude muset snažit víc." Škádlil ho Legolas.
Kael s ním mrštil na postel a už byl na něm. "jak je libo…"
Legolas se rozesmál…

Thranduil byl trochu opilý a byl by víc, kdyby ještě našel nějaké víno. Takže to opravdu chtělo jeho velký um v pletení nohama, aby dokázal dojít k sobě do pokoje. Tam se usadil na gauč a odpočíval. Dýchalo se mu mimořádně lehce, takže uvažoval, jestli náhodou ve víně nebylo něco přidaného. Ale ne. Otočil se k balkónu a zjistil, že tam stojí Manwe.
Vyvalil oči a zase vstal. Jenže místnost se nějak naklonila a on udělal pár kroků stranou, aby se udržel vestoje, přičemž shodil stolek, naštěstí prázdný. To přimělo Manweho se otočit.
"Možná jsem měl přijít později." Zabrblal si Manwe pro sebe.
Thranduil se po pár nejistých zavrávoráních dostal až k němu a chytil se balkónu. Svěží vzduch mu pomáhal se probrat, a naštěstí měl jasnou hlavu. "Manwe, nechápu… co tu děláte, mocný?"
"Přišel jsem za tebou." Odvětil Manwe a povzdechl si. "Jen doufám, že jsi dost při smyslech."
"V tomhle chladu brzy budu." Konstatoval Thranduil.
Hned se za to napomenul, protože se okolo něj vzduch ještě ochladil a začal nepříjemně proudit. Skutečně se tak ale brzy probral.
"Thranduile, Námo ti slíbil, že už nebudeš muset pít krev, ale nestalo se."
"To já vím. Námo mi řekl, že jeden z těch, které jsem přetvořil, přežil."
"To proto, že je nesmrtelný."
Thranduilovi okamžitě svitlo. "No ovšem, temný Manwe pil tu prokletou krev taky… ale umřel."
"Umřel, ale zároveň ne… byl jsem to já… a já přežil. To prokletí přišlo ke mně."
"Pijete krev?"
"Ne." Manwe se zachmuřil. "ale my dva musíme kruh dokončit. Sám ses ze mě chtěl kdysi napít, udělej to a… skončí to."
Thranduil se usmál. "Asi jsem opilejší, než jsem si myslel, víte, co jsem právě slyšel?"
Povzdech. "Mluvím vážně, Thranduile. I já se toho už chci zbavit."
"Víte, že na moje kousnutí jsou teď pořadníky?" pronesl Thranduil. "Dovnitř, tady je vítr."
Manwe ho chytil a pomohl mu zpátky na gauč.
Thranduil se usadil a ukázal vedle sebe. "Sedněte si."
Vala se usadil vedle něho. Thranduil se k němu přiklonil, a takřka si mu sedl na klín. Odhrnul mu vlasy a musel se chvíli snažit, aby našel na krku správné místo, než kousnul. Manwe se zprudka nadechl, jak jím projel silný pocit, že ho Thranduil vysává. Téměř ho ten pocit přemohl. Thranduil brzy přestal a odtáhl se, na rtech a bradě krev.
Manwe se ale usmíval, a Thranduil brzy taky začal vypadat spokojeně. Oba věděli. Bylo po všem.
"Hodně elfů asi zklamu. Někteří jsou už málem závislí na tom, že se nechají kousnout." Řekl Thranduil tiše. "Ale… domů alespoň přinesu další dobrou zprávu." Usmál se.
"I já mám lehčí srdce… o něco. Bojím se o Melkora. Je silný… ale taky překvapivě citlivý a zranitelný. Možná, kdybych to věděl už kdysi, jednal bych s ním jinak… Svět Melkora potřebuje… ale co sám Melkor? Nikdo ho nemůže nutit být temným Valou… Thranduile?" Manwe se otočil na elfa, který už spal hlubokým spánkem. Manwe si povzdechl. "Moudré, tohle není nic pro tvé uši…" S tím zmizel…


Melkor dlouho stál na střeše nejvyšší věže Annagaru. Musel přemýšlet, nebo spíše ne… prostě tam byl, černé róby mu vlály v prudkém větru, a on shlížel na daleká údolí. Potřeboval se provětrat po tom, co se stalo v síních Auleho… hodně provětrat…

"Mistře, já… už mě to nebaví. Mé síly se mi nevracejí, a mě neoblafneš. Pořád ho miluješ."
"Saurone, kdybych tě nemiloval, tak jsem za tebou nešel."
"Už žádné lži, jdi pryč."
"Počkej, znamená to, že se se mnou rozcházíš?"
Sauron neodpověděl, jen se odvrátil…

Po takovém rozhovoru byl Melkor pořádně vykolejený. Opravdu Legolase stále miloval, ale Saurona nemiloval o nic méně. Tak proč chtěl, aby od něj odešel? Ne, Melkor tomu odmítal uvěřit. Ale nic ho pro teď nenapadalo. Znovu si v mysli přehrál boj s Legií…
"Valar, jak jsem mohl být tak blbej?!" Okřikl se a zmizel.


O pár dní později už bylo poměrně vylidněno, všichni se vraceli domů. Na Kaela přišla touha jít se toulat, opravdu byl povzbuzený a chtěl cítit svou sílu. Takže se oblékl, vybavil a vyrazil. Nedošel ale daleko, když ho dohnal Legolas.
"Víš, že mě nepřemluvíš." Prohlásil Kael pevně.
"To nechci." Odpověděl mu Legolas. "Chtěl jsem jít kousek s tebou. Už dávno… jsme spolu nikde neputovali, skutečně volně."
Kael se pousmál. "To je pravda."
"A taky ti nesu hůl. Dlouho na ní pracovali, působí prostě, ale je velmi tvrdá."
Kael si hůl převzal a usmál se. "Úžasná práce. Máš pravdu, k mágovi hůl patří."
Druhý den večer sešli do údolí a na večer se schovali v lese. Po jedné z nejkrásnějších nocí se rozloučili a Kael zamířil na jih, do Roklinky. Dny o samotě v divočině ho těšily. Překonával hory, ve kterých žijí obři, když se ale všechno zase změnilo. Na té sněhové pláni, protože i když nebyly tyhle hory tak vysoké, byly hodně na severu, se rozhlížel a kochal se nádherou Středozemě, když to ucítil. Chytil se rukou za břicho. Věděl to s naprostou jistotou. Rostl v něm nový život, i když už to dávno považoval za nemožné. Pokýval nad tím hlavou a pokračoval do Roklinky. Ať osud chce, nebo ne, tam se zajít podívat chtěl. A nikdo mu nemohl stát v cestě …


Teplo kovárny mělo něco do sebe. Samozřejmě, že Sauron byl v kovárnách nedaleko síní Auleho. Nohu měl v sádře, berle vedle sebe, seděl u stolu a něco kreslil. Melkor se na to musel usmát. Pracovalo se tu dnes málo a spíše volně, jen pár elfů a dva Maiar, všichni zaneprázdnění jen tím, že vyráběli šperky, jen tak pro radost z práce. Nějak to Melkorovi přišlo pohodové.
"Saurone?"
Maia s sebou trhl, jak se lekl. "Mistře? Co… Nečekal jsem vás."
"Já vím." Melkor se opřel o stůl. Nadechl se, ale promluvil Sauron.
"Je mi to líto. Nechtěl jsem… Nemyslel jsem to tak." vytáhl z kapsy opasek. "To je pro tebe, mistře, ten tvůj už je tak odporně onošený, brzy by se rozpadl."
Melkor si ohromeně prohlédl dárek i Saurona. Pak se začal usmívat. "Sauri. Každý, koho jsem si kdy pustil k tělu, komu jsem dovolil spoutat mé srdce láskou, mi ublížil. S tebou je to stejné… Ne, v jednom se lišíš. Jsi první, kdo se rozhodl se ke mně vrátit."
Ohladil Maiu po hlavě a přijal opasek. Pozorně si ho prohlížel; jednoduchý, bez ozdob, ale velmi účelný. Pokýval hlavou, rozepl ten, který měl na sobě a zbraně z něj navlékl na nový. "To je dobrý kousek." Poznamenal. "Vlastně jsem se taky rozhodl něco napravit, a od ostatních Valar jsem vyzvěděl vše potřebné…" Povzdechl si. "Nemohu ti slíbit návrat k moci, sám víš, že ani já to neumím. Ale pomohu ti najít novou sílu. Trénovali mě jako zabijáka, a pár takových jsem taky vytrénoval. Budu tě trénovat, jestli chceš, ale nebude to příjemné."
Sauron se pousmál. "Následovat Pána temnot nebylo nikdy snadné, mistře. Ale vždy mi to stálo za to. Budu ti věřit i dál."
"Alespoň mi říkej jménem, prosím."
"Dobře, mistře Melkore." Sauron se začal smát.
Melkor se ale zatvářil dotčeně. "Sauri. Mnozí se mě snaží předělat. Podívej, nebráním ti být, kým chceš, a rád ti pomůžu, ale prosím, dovol mi být, kým chci já. Alespoň ty přijmi, že chci zůstat Azarielem."
Maia se krátce odmlčel a pak přikývl. "Rozumím…"pak se lišácky zasmál. "Mistře."
"Fajn. Co? Já ti ukážu, mě provokovat!"
S tím ho Melkor ohnul přes koleno a symbolicky mu naplácal, a Sauron se při tom smál…

Co následovalo, byla pro Saurona, obzvláště ze začátku, nekončící noční můra. Melkor, jakmile se Sauron uzdravil, si ho přenesl do Mlžných Hor, k průsmykům do Angmaru. Tam postavil Saurona před výšlap průsmyku a Maia, aby se dostal k teplu ohně s Melkorem a k jídlu, musel průsmyk vyjít. První den to málem nedošel. Naštěstí na něj čekala teplá deka a horké pití. Ráno ho Melkor zase přesunul dolů a on musel výšlap opakovat a pak znovu a znovu. A když to začal Sauron zvládat, Melkor přesunul tábor výš do svahu hory. Sauron ten den prskal, protože musel k táboru šplhat po skále. S Melkorem ale protesty ani omylem nehnuly. A tak ubíhaly další dny, do krajů na obou stranách Mlžných hor přicházelo jaro a vzdálenost, kterou musel Sauron překonávat, postupně rostla.
I přes zjevnou nepohodu si i Sauron všiml, že se mu jde čím dál lépe. Že i když jeho duch nemůže tělu moc pomáhat, jeho tělo přeci jen získává sílu a výdrž. Teď, když k němu vítr donesl vůně jara, se usmál a pár úseků dokonce běžel, jen tak, pro radost z pohybu.
Usmíval se, když dorazil do tábora, ale něco se změnilo. Melkor balil.
"Vrátíme se do Angmaru." Prohlásil pevně. "Myslím, že můžeš začít skutečně trénovat, a tak už je zbytečné zůstávat tady."
To Saurona překvapilo. "A co jsme dělali až do teď?"
"Připravovali tě pro trénink." Odpověděl Melkor. "Dnes už spíme v Annagaru."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 17. února 2017 v 9:29 | Reagovat

Přečetla jsem to jedním dechem :)
Je to moc krásně napsané, nebo mě se to aspoň hodně libí :)

2 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 17. února 2017 v 11:01 | Reagovat

To Ulmo beztak udělal Melkorovi naschvál...A fuj, Elladane, to se dělá, škrtit dědečka?!

3 Morell Morell | Web | 17. února 2017 v 11:16 | Reagovat

Ups, pardon lidi, nahrála jsem špatnou kapitolu...

4 Vithra Vithra | 18. února 2017 v 7:10 | Reagovat

[3]:jako chudák Sauri ten nevi co si na sebe přivolal :D

5 Siginitou Siginitou | Web | 18. února 2017 v 11:21 | Reagovat

[3]: Stane se :D Neboj, mi tě za to nesežereme :D :D

6 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 18. února 2017 v 11:55 | Reagovat

[5]: Akorát ten můj koment je tu teď tak trochu mimo mísu :D :D. No, všichni, kdož se divíte, prostě počkejte, až dojde na tu kapitolu, kterou tady Morell uveřejnila původně...

7 Lukas Lukas | Web | 21. února 2017 v 16:33 | Reagovat

a jak říkávám já... chtělo by to jednoho dne zfilmovat - romány mám raději ve filmové podobě

8 Morell Morell | Web | 21. února 2017 v 18:34 | Reagovat

[7]: Já taky ráda film, proto si při čtení děj promítám v mysli na plátno a dívám se.

9 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 21. února 2017 v 21:51 | Reagovat

[7]:No, proti gustu žádný dišputát, já jsem zas přesně opačný případ. Když příběh čtu, vidím ho před sebou tak, jak ho vidím já; když se ale na něj dívám, musím ho vidět tak, jak ho vidí někdo jiný, a to je většinou úplně jinak, což mi často nesedí. Nemluvě o tom, že "dobráci" filmaři kolikrát děj z...pracují tak, že okolo předlohy nanejvýš letí ve vzdálenosti pár desítek světelných let, a ještě minimálně warpem 8...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama