Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Pohoda a nepohoda - 21

22. února 2017 v 9:20 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Okolo Azariela kolovaly legendy, a Melkor na tom byl úplně stejně. Sauron brzy zjistil, že Azariel nejen, že byl vychován jako zabiják, ale pár takových sám vytrénoval. Že mezi nimi byl Legolas, to Saurona překvapit nemohlo. A protože Melkor často mizel do Mordoru, byl to Legolas, kdo Saurona trápil cvičením. A k Sauronově nechuti to dělal naprosto stejně jako Melkor. Vala občas ale zmizet prostě musel, na Mordor bylo třeba čas od času dohlédnout, byť měl Sauron schopné správce. (jinak to ani nešlo, když chtěli zůstat naživu) A že si po Mordoru Sauron stýskal, když se musel protahovat a učil se chvaty, které byly daleko propracovanější, než všechno jeho bojové umění doposud. Nemohl uvěřit, že to umění pochází od lidí, byť elfové udělali pár vylepšení.

A přece jedno uznal: byl to skvělý pocit, že najednou má více síly a učí se dobré obraně. I elfové si všimli, že vypadá sebevědoměji. Když jaro vrcholilo, Melkor se začal tvářit vážně a často větřil, když vanul vítr z jihu. Stačilo pár dní a už ostatním s jistotou řekl, že ve větru cítí válku.
Angmar začal zbrojit, sotva týden předtím, než dorazil posel Ancarona s prosbou o pomoc. Feanorovi elfové vytáhli na Imladris. Sauron souhlasil, že zůstane a pomůže s případnou obranou Angmaru, a jeho mysl už byla plná různých strategií. Melkor zvážněl, ale rozhodl se, že než vyrazí za vojskem, dopřeje si ještě odpočinek se Sauronem. Tak odpoledne zmizeli, Melkor je přesunul na břeh moře, daleko od všech osad, ale stále ve Středozemi.
Melkor se proměnil ve vlka a Sauron si neodpustil hodit do dálky klacek. Melkor, coby řádně poblázněný Vala, pro něj hned běžel a donesl ho v tlamě Sauronovi. Maiu to pobavilo a chtěl mu klacek vzít, ale Melkor nepustil a začali se přetahovat. Saurona to bavilo, i když klacek pustil a spadl do písku. Melkor byl hned na něm a olízal mu tvář, jako každý správný pes.
"Mistře…" Zakňoural Sauron, kterému to osvěžilo vzpomínku na podobnou, ale mnohem horší situaci.
Vlk se proměnil zase v Melkora. A ten mu ještě jednou olízl tvář, než přestal a převalil se na záda. "Ty jo, ten písek je úžasně rozpálený." V další chvíli byl bez bot a blaženě nohama hrabal v teplém písku.
Po chvíli oba vstali a šli se procházet po dlouhé pláži. Bylo to jedno z Melkorových oblíbených místeček, kde rád odpočíval stranou všech. Melkor stočil řeč k Sauronově trénování a pochválil ho za vytrvalost. Pak mu začal popisovat, co všechno se ještě může naučit.
Když skončil, Sauron prostě měl otázku. "Škoda, že to není vše, co bych si přál."
"Ne, ale je to alespoň něco. Třeba ti to otevře možnosti k obnovení tvé síly."
"Vám to ale cestu neotevřelo."
"Já… nevím, nikdy jsem se… vlastně jsem se ani nesnažil být Melkorem."
Sauron se odmlčel. Jemu to bylo málem líto, že se Melkor nesnažil obnovit svůj skutečný potenciál. Ještě k tomu nedospěl.
"Takhle se na mě nedívej…" Zakřenil se Melkor. "Jako bych byl ubožák."
"Ale já tě lituji, mistře." Řekl Sauron otevřeně. "kdysi jsi mi sliboval hory doly, ale není pravda, že bych z toho všeho vyšel s prázdnou. Změnil jsem se… a toho si snad vážím nejvíc, ač je to divné. I když by byl život s Aulem mnohem mírumilovnější, nevyměnil bych nic z toho, co jsem prožil, za dny v kovárnách Valinoru… i když určitě byly chvíle, kdy jsem si to možná i přál. Jsem ti vlastně vděčný. Stal jsem se více, než jsem byl. A jsem na to hrdý."
Melkor se neubránil úsměvu. "Víš, jak říct něco špatného v tu správnou chvíli."
"To vůbec nemělo vyznít jako špatnost," namítl Sauron. Pak ale jen kývl hlavou a nechal to být. "Jsem rád, že jsme šli sem. Alespoň mohu klidně přemýšlet."
"Zajímalo by mě, co všechno se ti honí hlavou."
Sauron se zasmál. "Milost! To bych nestíhal popisovat!"
"No dobře, však…" Melkor se zaměřil na něco, co spatřil, a na všechno hned zapomněl. "Co to…" Rozběhl se.
Takový zájem Saurona překvapil, ale ještě více to, co Melkor zpozoroval a co jemu přišlo jen jako odraz světla. Ale když ho viděl, jak se nad předmětem sklání, do mysli se mu vkradlo zlé tušení. Pospíšil si za ním. Než k němu doběhl, Melkor už vzal blízkou mušli a začal hrabat v písku.
Brzy už stál Sauron nad ním, a jen zoufale pokyvoval hlavou. "To bláznivý moře ten prokletý šutr vyplavilo!" Pěstí pohrozil moři.
Melkor přikývl. "Je to bláznivý. Daleko od všech, na místě, kam chodím jen já a silmaril si doplave zrovna sem." Melkor podebral nádherný drahokam mušlí a vytlačil ho z díry. Ani se ho nesnažil dotknout. Pak nad něj dal ruku a pomocí mysli ho zvedl. Narovnal se a silmaril se mu vznášel nad dlaní. Melkor si ho se zaujetím prohlížel. "Je pořád neskutečně krásný."
Sauron si povzdechl. Ale co Melkor řekl pak, to nečekal.
"Nemůžu uvěřit, že jsem tolik podstoupil pro tenhle ubohý kus skla."
"Ale…" Naštěstí ani to slovo nebylo slyšet, Sauron se zarazil, než začal skutečně namítat proti Melkorovu ohodnocení tohohle mimořádného kusu umění. Pro něj bylo fakt lepší vidět v silmarilu jen kus skla.
Melkor se pousmál. "Snad už bych ho mohl udržet v ruce." Kámen mu spadl do dlaně. Melkor vyjekl a silmaril pustil. Hned třepal s rukou, kterou kámen popálil, a ustoupil od něj s mnoha nadávkami. "Jak jsem mohl vydržet nést něco tak pálícího přes půlku Valinoru?" Došel k moři a ruku si zchladil. "Hrozný."
"Jsi v pořádku?" Sauron měl starost, aby se Melkor opět neuvěznil v těle.
"Asi jo…" odpověděl Melkor. "Mám to jen červený. To přejde." Vrátil se ke kameni, a na zdravé ruce se mu zhmotnila železná rukavice.
"Ještě ses nepoučil?" Zeptal se Sauron nevěřícně a už hledal vhodný váček na silmaril. Věděl, že si jeden dával do kapsy, ale nemohl ho najít.
"Poučil, Saurone. Právě, že poučil. Proto ten kámen chci zničit." Znovu ho myslí zvedl do vzduchu. "Skutečná krása patří všem. I Varda to ví, její nejkrásnější hvězdy svítí na všechny a pro všechny. A tenhle kámen má v sobě krásy až příliš a snadno se přivlastní. Je mi jedno, že mi to ostatní neodpustí. Jim všem je to k dobru."
Tentokrát Sauron přikývl. Byl navýsost rád, že se Melkor dobrovolně vzdává toho kamene. V minulosti ho silmarily potrápily a Sauron věřil, že Melkora doháněly k šílenství. Jak těžké pro něj bylo dívat se, jak jeho milovaný Vala propadá hlubinám, z nichž se už nemusel vrátit a to ještě ani nebyl tam venku v nicotě.
Melkor si nechal kámen přistát do dlaně a sevřel ho. Místo stisku se ale zamyslel, protože ho přepadla myšlenka, která přebila realitu. Nesnesitelné pálení ho do reality zase vrátilo a Melkor opět silmaril upustil.
Když Melkor začal běhat dokola, křičet a skákat, Sauron se pleskl do hlavy. Vala vypadal tak komicky, že se tomu Sauron po pár vteřinách začal smát, div se pod ním nepodlomila kolena. Ubohého Melkora bolela ruka k nesnesení a trvalo celé minuty, než se ovládl natolik, aby dokázal stát na místě, byť se mu ruka třásla. Vrátil se k Sauronovi a z temnoty vytvořil obvaz. Sauron se stále smál, i když viděl Melkorovu popálenou ruku, dost hodně popálenou. Vzal si od něj černý obvaz a obvázal mu ji.
"Nemáš tam ještě trochu temnoty? V ní můžeš ten silmaril snad už sevřít a zničit."
"Chtěl jsem, ale když jsem ho sevřel, uvědomil jsem si něco. Ta věc nám pomůže zastavit válku s Feanorem." Pronesl Melkor mezi syčením.
"Cheš mu dát silmaril výměnou za mír?"
Melkor se zasmál. "Mám na mysli něco…" zasmál se. "Krutějšího."
Zlý úsměv se objevil na tváři temného Maii. "Poslouchám…"


V Annagaru se Melkorovi stačilo projít a udělat tajné gesto známé jen členům jeho "klanu šílenců," jak tomu z legrace občas sám říkal. Legolase nebylo netřeba přemlouvat. Elladan a Elrohir, kteří se rozhodli zde přezimovat, aby se otužili, ti byli pro každou neplechu. Ostatní byli mimo dosah. Rychlá domluva stačila, aby se rozjel tajný plán. Jestřáb se zprávou opustil Annagar.
Tajný plán ovšem nijak neovlivnil, že vojsko Angmaru vyrazilo na pomoc Imladris. Legolas velel, ale tentokrát si zajistil zástupce, aby se mohl vytratit. Melkor se jako černý drak často vznášel nad vojskem. V noci často létal na výzvědy. Vyčíhal dva elfské zvědy, které pak v zubech odnesl až do chladných kobek Annagaru. Sežrat je nechtěl. Už dávno se zapřísáhl, že elfy jíst nebude. I když Legolasovi nesl zprávy o pohybech nepřátel, měl i svůj vlastní cíl. Jeden den podle domluvy přeletěl Mlžné Hory a rychle hnal do Hvozdu. Bohužel to byla velká vzdálenost a cesta mu trvala déle, než předpokládal, takže se vrátil až po týdnu.
A to už se armáda chystala na útok. Legolas ho poslal na výzvědy, i když už vycházelo Slunce. Potřeboval vidět. Severní cesta k Imladris byla velmi obtížná, ale pro elfy proveditelná. Nicméně museli využít cest a špehy honit cestou. Beztak bylo jasné, že spustí poplach, takže chvátali.
Ke střetu skutečně došlo u vod Bruinenu. Do řeky samotné se ale Feanorovi bojovníci báli vlézt. Za Elronda by je spláchla voda, ale Ancaron, ten by na ně poslal řeku ohně. Balrog měl ale více, než jen elfské špehy, takže vyrazil a došlo k nepříjemné bitvě. Byť se elfové vzájemně moc mlátit nechtěli, kdosi zastřelil kapitána imladrijského vojska a spustil pohromu.
Hněv Ancarona i Melkora byl velký, a jejich zloba dopadla na spojené síly elfů i lidí tvrdě. Strach z takových nepřátel způsobil, že i když obránci nepřekonávali tohle vojsko počtem, jejich moc stačila, aby ho rozehnali.
Legolas vytušil, že svou akci musejí provést teď. Vyslal elfy, aby pronásledovali některé prchající skupiny, ale jinak se připojil ke dvojčatům na hřbetě Melkora. Jakmile padla tma, vyrazili do srdce Cesmínie.
Museli si dávat pozor a letět vysoko. Na zemi hořely velké ohně, určené právě k tomu, aby pomohly zpozorovat draka. Ale mraky je často kryly a Melkor letěl vysoko a kratičkého zakrytí hvězd si sotva kdo všiml. Nejtěžší bylo přistát. Melkor si nakonec vyhlídl jen pár houštin v blízkosti pevnosti, kde podle jejich informací nyní Feanor byl… Něco tušil…
V houštinách, už zase jako Melkor, se Vala rozhlédl a už vedl skupinu ke zdem pevnosti. Rozhodně nečekali, že jim někdo z pevnosti hodí lano. Nad nimi se objevila hlava Maglora. Elf počkal, až vylezou až nahoru.
"Táta tu není." Oznámil jim klidně. "Je v táboře s vojáky. Nezabijete ho."
"To v plánu nemáme." Řekl Melkor stejně klidně. "Chceme jen zastavit zbytečné krveprolití. Chceme ho jen unést."
"A vy si myslíte, že…"
To už ho Elladan držel zezadu a škrtil tak, že ani nevypískl. Byl brzy v bezvědomí.
"Lepší mu ušetřit trable." Prohodil Elladan na svou obhajobu.
"Lhal, nebo ne?" Váhal Legolas.
Elrohir pokrčil rameny. "Kdo ví? Rozdělíme se?"
"Ne," zamítl Melkor. "Je mezi vojáky. Visí tu standarta jeho domu." Ukázal na vlajku. "Tohle všechno bylo naplánované, abychom si mysleli, že se nás snaží zmást."
Všichni slezli po laně dolů a vydali se plížit mezi stany tábořiště, které viděli už z dálky.

Dostat se tam chvíli trvalo a vůbec nebylo snadné se plížit. Stráže byly bdělé. Bohužel, stráže nemohly obstát proti umění, které Melkor získal od lidí odkudsi ze srdce bezejmenné pouště. Proplížili se až do srdce tábora naprosto nespatřeni. Melkor si zkontroloval ruce. Jeho levačka, kterou si tak ošklivě připálil, ho pořád bolela. Jak byl rád, že mu to nezablokovalo změnu podoby… Všichni se na sebe vzájemně podívali. Bylo po půlnoci a oni vnikli do nejhonosnějšího ze všech stanů. Feanor byl hlídaný, al stráže nečekaly útok zevnitř stanu. Odvléct ho pryč bylo mnohem těžší a bylo jedno, že byl v bezvědomí.
Díky svému umění i štěstí se dostali nepozorovaně až ke koním. Tam rozjeli svůj plán naplno…

Ráno elfové zjistili čtyři ukradené koně a čtyři směry, kterými se jezdci dali. A Feanor zmizel. Vyhlásili poplach a vydali se po stopách všech jezdců. Elladan dojel do Rohanu, kde byl zpozorován, ale mordodští skřeti, kterých nebylo mnoho, mu pomohli dorazit až do Mordoru, kde byl v bezpečí. Legolas zamířil zpět ke své armádě, kam se dostal bez potíží, protože tyhle kraje znal a dokázal se pronásledovatelům vytratit. Elrohir zamířil na západ, a pak se též stočil k severu. Toho dostihli, ale v pytli, který měl přes koně, našli jen seno. Než ho ale dovlekli zpátky, uprchl a už ho nevystopovali. A Melkor dojel s koněm do hor, kam to šlo, pak ho pustil a se svým nákladem přeletěl hory a mířil do Hvozdu. Jeho neměli šanci dohnat.
Který ze zbylých zlodějů odvezl s sebou Feanora, ale elfové nezjistili…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama