Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Pohoda a nepohoda - 22

22. února 2017 v 9:21 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Feanor se probral a první, co zjistil, bylo, že má přes hlavu pytel. Hned ho ze sebe strhl a zjistil, že leží v cele.
"Proklatě! Doběhl mě!" vypěnil, protože hned věděl, že v tomhle má prsty Melkor.
Zlostí kopl do zdi cely, vytesané ve skále. Ve kterém lochu ale byl, to netušil. Začal přešlapovat po cele a celou ji několikrát obešel, než si všiml váčku na zemi. Okamžitě po něm hrábl. Uvnitř byl kámen. Opatrně váček otevřel a zalapal po dechu. silmaril! Jak se ale mohl ocitnout tady, v téhle cele?
Feanor nad tím pokrčil rameny, usadil se na lavici a začal si svůj drahokam prohlížet…


Obležení Roklinky se obnovilo a Legolasovi elfové se k ní stáhli. Žádní elfové nechtěli bojovat více, než museli, takže z toho bylo dlouhé mlčení, kromě Ancaronova občasného výpadu s jeho kolegy z Thangorodrim, kteří se s ním v Roklince usadili. Jen Elrond si z toho všeho nic nedělal. On a pár jeho přátel, kteří byli s Feanorem zadobře, klidně dál vyráželi na vyjížďky, obléhající elfové je nechávali projet, protože nehráli ani na jednu stranu. Jenže to nestačilo na klid. Feanoriani byli naštvaní a jejich špehové hledali Melkora i Saurona.
Nad Annagarem zapadalo Slunce a tak se malá skupina elfů skrývala, jak to šlo. Jakmile ale zapadlo, museli začít řešit velký problém. Hradby Annagaru, zkonstruované podle plánu Saurona nebylo vůbec lehké zdolat a při tom nespadnout, obzvláště na některé trny, nebylo radno. Hák museli nahoru házet snad dvacetkrát, než se zachytil dost pevně, aby mohli vylézt nahoru. A mezitím se ještě museli schovávat, protože zvuky budily pozornost.
Zkušení elfové se ale dostali nahoru. Jejich vůdce, válkou zocelený Maedhros, si šel pro pomstu. Tušil Sauronovu přítomnost snad i šestým smyslem, protože mířil sebejistě, jakoby šel najisto, byť nevěděl. A přece šel správně. Tiše otevřel dveře a připlížil se k posteli, na níž Sauron tak pokojně spal. Maedhros si vytáhl z kapsy kus provazu, který si na tohle tak dlouho připravoval, a opatrně ho protáhl pod Sauronovým krkem. Dával si velmi záležet, aby ho neprobudil. Nebylo to snadné, musel mu pod krkem protáhnout prsty, a až pak šel i provaz. Sauron se ve spánku převrátil, ale neprobudil se. Maedhros si oddechl a opatrně posunul provaz, aby ho měl dost dlouhý na obou stranách, pak udělal okolo krku smyčku a oba konce lana si namotal na ruce.
Pak začal utahovat a to tak, aby se Sauron probudil. Když se to stalo, provaz už ho nekompromisně škrtil. Nemohl ani vykřiknout. Nemohl nic.
Sauron se instinktivně snažil chytit provaz, ale nešlo mu to a nemohl se nadechnout. A zíral do těch nenávistných očí, stejných jako kdysi. Pak se probudila i jeho chladná mysl, chytil rukama elfovy palce a zabral. Maedhros vykřikl a ucuknul rukama. Jeden konec provazu se mu vysmekl, což stačilo, aby se mohl Sauron nadechnout a vykřiknout: "Stráž!"
Maedhros mu přitiskl dlaň na pusu, ale stráže už mířily za nimi. "Mizíme!" procedil a on i jeho společníci zmizeli na chodbě, zatímco Sauron se vzpamatovával.
Stráže doběhly k němu a Sauron ukázal ven. "Utíkají!"
I když je pronásledovali, trojici elfů nedostihli a Maedhros se úspěšně ukryl pod závoji temné noci. Nešel ale příliš daleko. Nechtěl se vzdát tak snadno…

Sauron byl otřesený ještě ráno. Tisíce let, a stále mu někdo šel po krku. Ale proč tenhle rusovlasý prevít? Pak pokýval hlavou. Zlost jiných, do toho Sauron viděl, v tom byl velkým znalcem. Věděl, že se Maedhros vrátí pro svou pomstu a vytušil, že mu jde o to, nechat trpět Melkora. Sauron sám je jen nástrojem jeho pomsty. A právě teď se snažil vymyslet způsob, jak tomu zabránit. Legolas nechal v Annagaru jen minimální potřebnou posádku. Sauron se ale brzy usmíval. Měl okolo sebe vše, co potřeboval. Spokojeně si promnul ruce s takovou chutí, až se elfové divili. Sauron si zavolal velitele obrany a začaly tajné domluvy…

Stačilo čekat do odpoledne, než se Maedhros vrátil. Sauron znal Feanoriany dobře. A Maedhros se prostě nebál. Jeho blbost. Maia se na tu myšlenku usmál. Byl zrovna na dvoře, viditelný už z dálky. Sám ze sebe udělal návnadu a elf na ni skočil. Sauron pozoroval strom a čekal. Stál tak, aby viděl jeho stín přicházet a jakmile byl u něj, rozesmál se.
Tehdy se Maedhros zarazil. Sauron se na něj otočil s vítězoslavným výrazem.
"Dostal jsem tě."
Okolo nich se okamžitě stáhli lukostřelci a k Maedhrosovi přistrčili i jeho dva přátele, kteří předtím čekali nablízku.
"Celebrimbor vás varoval, že to dopadne takhle!" Utrousil naštvaně jeden z nich.
"Mlč." Odsekl Maedhros a upustil nůž, co měl v ruce.
Sauron jen naklonil hlavu. "Všechny zbraně na zem a přežijete… dnešek."
Elfové na něj dělali obličeje, ale odhodili své nože a meče.
"Všechny." Poručil Sauron tvrdě.
Elfové bručeli, ale odházeli další dávku nožů.
"Moudré." Přikývl spokojeně Sauron. "Odveďte je do cel. Feanor nám za ně dobře zaplatí."
Pro sebe se usmíval. Dobrá past, která sklapla přesně, jak chtěl. Ošálit někoho temnému Maiovi vždy dělalo radost. Zatímco elfové odnášeli zabavené zbraně a elfy dávali pod zámek, on si spokojeně pískal, ale jeho mysl stále pracovala. Potřeboval, aby se zpráva o uvěznění Maedhrose nedostala do Cesmínie, kde tahle rodina vládla… ne, dokud je Legolas s většinou armády kdesi u Roklinky…


Kael pozoroval vodopády. Obložení Roklinky mu dělalo starosti. Upřímně po boji toužil, když se vydal toulat, ale ne po válce. Jenže válka zjevně nastala a on se ocitl uprostřed. Napadlo ho, jestli nemá náhodou zvláštní nadání na dostání se do průšvihu, protože tohle rozhodně nebylo poprvé, co vycestoval a dostal se do středu válečného konfliktu.
S povzdechem se pohladil po břiše. "Tenhle můj návyk si ode mě neber." Zašeptal tiše. "Tady nemůžu zůstat."
"Moudrá volba."
Kael se otočil na Ancarona. "Ty mě sleduješ?"
"Jo. Aby ne, když čekáš dítě."
Povzdech. "Kdo všechno to ještě ví?"
"Nikdo." Ancaron se usmál. "Máš schopnost létat na tom svém fénixovi, přeleť hory přes den, v noci by fénix byl vidět na míle daleko. Ve dne se ztratí snáze. Když se dostaneš do Temného Hvozdu, můžeš tam čekat na konec války v bezpečí mezi elfy.
Kael přikývl. "Nelíbí se mi utíkat od boje… kdyby tomu bylo jinak, byl bych nadšený."
Ancaron pokrčil rameny. "Nezávidím ti, ale ty mně bys taky neměl závidět. Ty v sobě chováš nový život, který začne, já musím přihlížet tomu, jak životy končí."
"Díky za povzbuzení." Řekl Kael, a myslel to tak. "Už se cítím přece jen lépe. Na bojování bude čas později."
"Pravda, čeká nás celá věčnost, mnoho, mnoho příležitostí k prolití vlastní krve." Odvětil s úsměvem Ancaron…


Bylo to na konci léta. Legolas se začínal strachovat o přezimování jak své armády, tak své země. Celé léto sváděli bitvy v okolí Roklinky, nijak významné, ale Legolas už začal mít nechuť k tomu, že tu ztrácel své lidi a k ničemu to nevedlo. Měl pocit, že tohle všechno je zbytečné násilí, ale odejít by též nemělo cenu. Agresivita rostla a nyní byly boje nejkrutější a ztráty byly největší.
Naštěstí, což Legolas nečekal, konečně také dorazily posily z Temného Hvozdu. Thranduil nebyl král, ale byl králem vyslán, aby vedl elfy, kteří měli pomoci Ancaronovi definitivně prorazit blokádu. Posily byly, i když to Legolas netušil, i na jih od nich, Mordor vyslal pomoc též. Melkor je vedl a zaútočili na několik měst lidí a zcela je vyplenili. Byla to krutá taktika, ale perfektně přinutila elfy Cesmínie, aby rozdělili síly…

Ve výsledku opravdu bylo obležení Roklinky prolomené definitivně a spojené síly obou armád zatlačily nepřátele zpátky. Elfové dokonce oblehli dvě města, ale nijak důkladně. Ostatně nejen vyčerpání bylo důvodem, proč boje pomalu vést ke konci.
Druhým a dobrým důvodem byl Feanor. Elf trčel už měsíce v cele se svým silmarilem a měl dost času si ho užít a vážně přemýšlet o mnoha věcech bez vlivu ostatních, protože zde se s ním nebavil nikdo. Silmaril zářil skutečně mimořádně, tak krásná věc Feanorovi učarovala, byť ho kdysi vytvořil on sám. Vidět ho znovu ve skutečnosti, tomu se vzpomínky nemohly rovnat. Celé dny se jen kochal tou krásou, kterou měl v klíně.
Jenže i když byl silmaril krásný, po čase se Feanor začal zabývat jinými cennostmi svého života. Pobyt v Mandosu ho poučil, kupodivu. Tak se stalo, že se mu začalo stýskat po rodině… Feanorovi se brzy rozleželo, že touhle válkou, která už probíhá, může ztratit některé své syny… a to už znovu nechtěl… Všechno, co se stalo, hodně z toho se stát nemuselo, a on to věděl. Poslední dny už se snažil mluvit se strážemi a zjistit něco o svých synech.
Melkor se nakonec slitoval a zašel za ním. Feanor zaváhal, když ho viděl, ale Melkor se pousmál.
"Tak co? Nějaký problém?"
Feanor na něj udělal obličej. Pak se ale srovnal. "No dobře, jestli mi to řekneš ty, nebo někdo jiný je asi jedno. Víš, jak jsou na tom mí synové? Jsou všichni naživu?"
"Proč bych ti to říkal? Nic ti nedlužím. silmaril jsem ti vrátil a ostatní nejsou v mém dosahu."
"Melkore, jestli jsi naštvaný, že jsem ti zabouchl dveře před nosem, tak snad už sis to tímhle na mně vybil dost." Feanor demonstrativně roztáhl ruce… Pak se krátce odmlčel. "Za tohle všechno můžeš ty. Tys mě tu zavřel se silmarilem."
"Jseš rychlej." Konstatoval Melkor. "A dál?"
"Chceš, abych tady přišel k rozumu a…" Feanor začal dělat dost iritované pohyby. "Víš, co to je, vychovávat sedm synů? Z toho bys zcvokl. A nejhorší je, že si za ty věky postavili hlavu a vědí, jak na mě."
"Takže tě přemluvili k válce."
Povzdech. "Jo." Pak praštil do stěny. "Pusť mě odsud! Mám sedm prevítů, co zaslouží na holou!"
Melkor se usmál a odemkl celu. "Hodně štěstí."
"Díky… Díky, žes mě tu zavřel, potřeboval jsem to, ale…" S tím vzal Melkora za oblečení a fakt ho zvedl ze země, když ho přitiskl na stěnu. "Ještě jednou," syšel chladně, "ještě jednou mi tohle uděláš a já ti tak zmaluju pysk, že tě ani ten tvůj ocas Sauron nepozná!"
"Výborně. Ale beze mne se zpátky do Cesmínie nedostaneš včas, a musíme tam být co nejdříve."
"Já na drakovi nepoletím!" Protestoval Feanor.
"To je dobře." Přikývl Melkor. "Protože nemám na práci jenom tebe. Dostaneš ještěra. Pojď za mnou."
Feanor ho následoval a už si přál, aby mohl raději letět na drakovi…

Tak se stalo, že Feanor se na podzim do Cesmínie vrátil a začal úřadovat. Díky tomu se brzy začala uklidňovat situace mezi Cesmínií a jejími nepřáteli, ale začalo to vřít uvnitř Cesmínie. Jak se Feanorova rodina takhle rozhádala, bylo po bojích, a Legolas se chystal na zpáteční cestu. Bohužel, lidé chtěli své hrdinství, a tak došlo ještě k poslední bitvě.
Elfové ji čekali a mnozí z nich, kteří toužili po hrdinství, se tlačili do prvních řad. Legolas měl sice ochranku, ale rád se dostával do středu boje. Tak si nevšiml orla letícího nad bojištěm se vzkazem na noze. Orel ale hledal někoho, komu vzkaz předá, tak nakonec sletěl za Thranduilem, který se z chaosu trochu stáhl, aby přeskupil své elfy. Thranduil si od orla zprávu vzal, přečetl si ji a nevěřil tomu, co tam stálo. Pak se rozesmál a schoval si ji. Na to bude čas později. Nejdříve musí přežít bitvu.
Legolas se rozhodl pro změnu strategie a očividně tím lidi dost zmátl. Uvěřili, že vyhrávají, jak je elfové pouštěli do míst, kde je pak likvidovali jako snadné cíle. Hlavní útok elfů pak byl zdrcující. Bohužel i pro elfy.
Když se jim podařilo vojsko rozehnat a vyslat pronásledovatele, počítaly se ztráty a Legolas věděl, že nepřítele podcenil, jeho vlastní síly se vrátí do Angmaru prořídlé. Procházel se po bojišti a sem tam pomohl někoho ošetřit. Pomáhal hledat přeživší. Narazil na jednoho z nepřátel, vypadal, že s ošetřením by mohl přežít.
"Proč jsi vlastně šel do téhle války?" Zeptal se ho Legolas zvědavě.
Člověk se na něj zamračil. "Protože mi zaplatili, proč asi?"
Legolas pokýval hlavou. Kdyby šel alespoň pro čest, byl by mírnější, ale takhle jen vytáhl nůž a dorazil ho. Legolas neměl dobrý vztah k žoldnéřům, kteří se přidali k tomu, kdo zaplatil. Zase se narovnal a rozhlédl se. Spatřil Thranduila a ten ho očividně hledal, protože k němu mířil.
"Děje se něco?"
Thranduil k němu došel. "Mám dobré zprávy. Docela se to hodí." Pohledem přejel bojiště. "Když jsem vyrazil do boje, už jsem měl děti."
"Děti?" Legolas vyvalil oči.
"Ano, dvojčata, holčičky." Thranduil se začal usmívat. "A přiletěl orel se zprávou. Kael se přesunul do Hvozdu, aby unikl před válkou a před pár dny ti porodil syna."
Nesourodé zvuky byly jedinou odpovědí, kterou dokázal Legolas dát dohromady.
Thranduil mu rozuměl, tak ho s úsměvem obejmul. "Gratuluju." Řekl spokojeně, zatímco Legolas pokračoval v beznadějném skládání slov…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martina Hrabovská Martina Hrabovská | 22. února 2017 v 12:22 | Reagovat

Ha, nazgúlové se vracejí! (aspoň jeden ,)). Teď by ještě Feanor mohl ten silmaril Melovi na chvíli půjčit, ať se na něj zas nějaký čas kouká Maedhros. Třeba by se mu taky rozsvítilo... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama