Magie ze světa nezmizela, to jen vy lidé se tváříte, že tu není...

Pohoda a nepohoda - 23

24. února 2017 v 9:26 | Morell |  Nekonečné legendy Středozemě
Následující zima byla pro Legolase plná napětí, protože Kael přezimoval ve Hvozdě. Ani Zimní slunovrat a jeho bujaré oslavy ho nemohly příliš odreagovat od napjatého čekání, i když tentokrát k němu přijeli jak Elladan a Elrohir, tak i Feanor, aby urovnal trochu vztahy a aby si vyzvednul zajatého Maedhrose. Legolas elfa vůbec nechtěl vydat a Feanor musel nakonec svého syna ze zajetí vykoupit. Feanor se tak musel vzdát tří truhel šperků. Na druhou stranu s elfy z Angmaru během svého pobytu vyjednal nejeden výhodný ochod. To schvaloval i Legolas, který si též přál dobré vztahy.

Feanor zůstal pře zimu v Angmaru a tak měl čas si všimnout, jak je Legolas nervózní a očekává jaro. Ale i Feanor, který neznal celý příběh, si všiml, že Legolasova nervozita tak úplně neodpovídá nadšení rodiče, který se těší na své dítě. Legolas se bál. Feanor ale netušil, čeho, a tak uvažoval, jestli se náhodou nemá toho něčeho obávat taky on. Vyptáváním se ale nedozvěděl nic.

Přišlo jaro a Feanor odcestoval do své vlastní země, kde bylo stále co urovnávat. Legolas nyní často vzhlížel k průsmyku, kudy se dalo dobře přejít hory a dostat se tak poměrně rychlou cestou k Temnému Hvozdu. Kael přicestoval, až když jaro vrcholilo. A jakmile vešel do dveří, Legolas se málem rozplakal.
Amasil pospával, ale byl naprosto v pořádku. Legolasovy obavy, že by Kael dítěti ublížil, byly nakonec opravdu zbytečné. Jak za to byl rád! Protože ho nemluvně ještě neznalo, měl Legolas trochu více práce s tím ho uklidnit, když mu ho Kael předal, aby se mohl konečně vykoupat ve vaně. Ale Legolasovi to nevadilo. Usadil se s malým Amim na posteli a tiše si s ním povídal, zatímco ho nemluvně drželo za prst, a když zjistilo, že Legolas mu nic neudělá, tak se na něj i smálo.
Legolas si všiml Kaela, až když byl u něj, jen s osuškou kolem pasu. Elf ho pohladil po hřbetu ruky. Opět se svými dlouhými rudými nehty.
"Sluší vám to spolu." Řekl spokojeně.
Lísteček se usmál. "Tvůj hlas mi chyběl, Kaeli. Vždycky mě uklidní."
"Nejen tebe, lásko." Prohlásil Kael a usmál se. "Brzo bude spát…"
"Kaeli?"
Elf pohladil děťátko po hlavě. "Kéž by to šlo vzít zpátky… to kdysi. Dítě nenahradí plně ani jiné dítě."
Legolas přikývl. "Proto jsem se o něj bál, než jsi přijel. Ale teď už vím, že se bát nemusím. Že ne?"
"Ne, Lassi. Občas dělám hlouposti, ale poučit se opravdu umím, I ty víš, že mi svědomí nedovolí, aby se to stalo znovu." Kael si povzdechl, ale pak se uvolnil. "Musím ho nakrmit, pak bude spát a budeme mít čas na sebe."
"Necháš mě cucnout?"
"Lassi!"
Legolas se rozesmál…

Sauron se vrátil do Mordoru, jakmile válka skončila, takže netušil, co se v Angmaru dělo přes zimu. On se staral o zájmy říše Mordor. Mordorské moře vydávalo mnoho plodů, ale žily v něm také zrůdy, které rády lovily rybáře, a také často úspěšně.
S tím si Sauron málokdy dělal větší starosti. Mnohem více ho zajímaly vztahy s Gondorem a Rohanem. V Mordoru byl běžným jízdním zvířetem vlk, ale lidé, kterým Sauron vládl, často chtěli raději koně a byly snahy obchodovat. To šlo ztuha a Sauron dělal, že nevidí černý trh s koňmi, ukradenými v Rohanu. S Gondorem byly též tuhé vztahy, ale někteří lidé z Gondoru Mordor rádi navštěvovali a hledali zde poklady z dávných věků, od trosek věcí denní potřeby až po skutečné cennosti. Tyhle lidi si Sauron hlídal a co považoval za cenné on, to zabavil. Tak mu skutečných klenotů uniklo opravdu jen tak málo, že by šly spočítat na prstech a kdo je ukradl, ten se pak bál o život. Asi dvě takové věci Sauron už zpátky nezískal, protože se už nenašly a nikdo z jeho věrných nedokázal zjistit, kam se poděly.
Jakmile přišlo jaro, několik hledačů pokladů Mordoru se už registrovalo a začali hledat. Sauron se tentokrát připojil, on ale nemusel řešit, že každý nález se musel vládci Mordoru zaplatit, aby si ho mohli odnést. Některé věci ubohé hodnoty procházely bez jakéhokoliv poplatku.
Bylo to zajímavé, že i po těch mnoha letech mordorská země stále měla hledačům pokladů co nabídnout. Dokonce i Sauron nalézal jisté poklady, ale většinu nechával hledačům nadšeným pro každou cetku. Písek mordorských pustin stále ukrýval mnohá tajemství. Sauron našel několik mincí, každou vyraženou v úplně jiné éře. Zasmál se nad tím a schoval si je. Pokud danou minci ještě neměl, tak je lovcům zabavoval, pokud ano, za jistou cenu si je mohli nechat.
Další dva dny mu nepřinesly nic kromě zbytečností, které nechával být. Však se mu ještě zpeněží.
Doma byl Sauron spokojený, protože už na první pohled poznal, že Melkor je tu též. Přes židli bylo přehozené jeho oblečení a Vala obcházel nahý po jejich komnatách a něco hledal. Určitě ručník, byl úplně mokrý.
Sauron se po chvíli slitoval a šáhl po ručníku tam, kde vždycky byl. Díky tomu se Melkor konečně mohl utřít.
"Ty vždy hledáš věci, co jsou na svém místě, že?" Zeptal se pobaveně.
"Hmmm, jo." Konstatoval Melkor. "Kde jsi byl?"
"Hledal jsem poklady Mordoru." Řekl Sauron a vytáhl na světlo svůj úlovek.
Melkora mince zaujaly. "Takové ještě nemáš…"
"Vládnu zemi s dlouhou historií." Sauron se usmíval.
"To nepochybně." Melkor si prohlížel mince. Jedna z nich byla obzvlášť stará. "Ty jsi taky razil mince?" Na jedné z nich byl symbol oka v plamenech.
"Jo, ale ne dlouho, zbytečně jsem tak plýtval kovem, mince z ostatních zemí jsem získával snáz, a sloužily stejně dobře. Brzy jsem přestal… je to vzácnost, razil jsem je jen krátce, po založení první mordorské bašty… tehdy se to tu jmenovalo jinak, ale jak, to už si nepamatuju. Mordor zní lépe."
"Obýval to tu někdo před tím, než ses sem nastěhoval?" Melkor vrátil mince a začal se oblékat.
Sauron pokrčil rameny. "V okolí moře, pár malých osad lidí, v horách žili pavouci už tehdy."
"Brrr." Melkor se otřepal.
"I okolo sopky byly lesy, než jsem ji probudil k životu." Sauron pokrčil rameny. "Je fajn mít svůj plácek ohnivé země."
"To je…" Melkor se pousmál. "Mohli bychom razit mince."
"Není potřeba, v Mordoru je v oběhu zlata dostatek. Převážně gondorského ale to je jedno. Nepotřebujeme další mince." Zamítl Sauron.
"Tak jen pár památečních…"
"Mistře!" Sauron namítal, ale pak se rozesmál nad nápadem. "To raději ne…"

Večer vysoko ve věži Barad-Dur byl příjemný, byť zde bylo stále chladno. Sauron občas vyhlédl z některého okna a usmíval se na výhled. Z věže bylo krásně vidět přes hory obklopující Mordor a při dobré viditelnosti se dalo dohlédnout velmi daleko. Melkor si stále měl se Sauronem o čem povídat. Dlouho probírali elfy a vztahy s nimi. Melkor věděl, že v Mordoru žije i elfská komunita, která často přechází hory z Ithilienu, kde jich žije víc, a sbírají plody, které nikde jinde nerostou. Navíc některé stromy v Mordoru mají tak tvrdé dřevo, že se jim žádné jiné nevyrovná. Elfové je pěstují a jejich dřevo si berou pro výrobu. S těmi se Sauron občas setkával osobně. Šlo o Vznešené elfy, ale zároveň jen o malou komunitu, která se hrozila zánikem. Elfové tak obklopení lidmi se necítili nejlépe a Mordor, i když tam žilo lidí méně, je příliš nepřitahoval. A přesto Sauron věděl, že jestli budou chtít zůstat samostatnou komunitou a neopouštět tyhle kraje, tak se do jeho země nakonec přestěhují definitivně.
Na tohle téma si oba Ainur dlouho povídali a uvažovali, co se s touhle komunitou, kterou kdysi založil Legolas, stane.
Sauron se napil vína, už toho o Ithilienských elfech řekli dost. Skutečně ho zajímalo něco jiného. Jeho oči si pozorně přeměřily Melkora. "Mistře, vím, že se ti to nebude líbit, ale… už mě nebaví sledovat, jak se vyhýbáš tomu, co jsi. Jsi Melkor a ty to víš. A jsi jím více, než si připouštíš."
"Co tím myslíš?" Melkor vypadal znepokojeně.
Sauron si olízl rty. "Pořád jsi srab. Pořád utíkáš před tím, čemu máš čelit." Prohlédl si ho. "Necháš se zahnat do úzkých a pak jako srab prosíš o milost a lžeš, aby ses vykroutil."
"Saure! Nech toho!"
"Nenechám!"
"Jako bys ty byl lepší… Mairone! Já vím, jak to jméno nesnášíš, taky si nechceš připustit, že přese všechno je v tobě stále ten ubohý Auleho Maia!"
Sauron se krátce odmlčel. Pak dost zmírnil. "To je pravda, bojím se toho. Ale nenechám toho."
Melkor vydechl kouř. "Co ti to zas ruplo v hlavě?"
"Že už se nechci bát." Konstatoval Sauron. "A chci, abys tomu strachu čelil i ty."
"Přestaň s tím! Víš vůbec, co to je, být mnou?" Rukama na sebe ukázal. "Víš vůbec co to je, když na tebe najednou padnou viny za tisíce a tisíce zlých věcí a činů?"
"Vím, já nikdy neměl ani to potěšení zapomenout!" Sauron dost pěnil. "Já ti nedovolím před tím utíkat! Už ti nedovolím se ukrývat ve skrýších a v temných rozích, stejně si pro tebe vždy přišli, stejně tě to dožene!"
"Já nemíním trpět za to, co se stalo! Neudělal jsem to já!" Melkor rozmáchl ruce.
"Ale ano! Udělal!" Sauron na něj ukázal. "Jen se snažíš sama sebe obelhat, ale nejde to, že?! Nemůžeš zapomenout, kdo jsi! Nemůžeš to z hlavy dostat, pořád tě to volá!"
"Zavři hubu!"
Melkorovi ruply nervy, Maiu chytil, a hodil s ním o zeď, zrovna na místo, kde trčely různé výstupky. Sauron na ně dopadl tvrdě a zůstal ležet na zemi. Melkor se vyděsil toho, co udělal. Sauron se naštěstí po chvilce zase začal hýbat a vypadalo to, že to tak zlé nebude.
"Saurone," řekl Melkor už mírněji. "Na to nemám." S tím odešel na balkón, aby si vyvětral hlavu.
Chvíli stál na balkóně v prudkém větru a uklidňoval se. Studený vzduch vysoko nad Mordorem mu pomohl vychladnout a zase začít přemýšlet normálně. Tak si mohl uvědomit, že nebylo správné tam Saurona takhle nechat. Otočil se a k jeho překvapení před ním Sauron stál, zabalený v Melkorově plášti. Oko mu tmavlo, jak ho do něj Melkor praštil a měl ho přivřené. Bude mít pořádný monokl.
"Říkal jsem ti to, že ti jednou ublížím." Řekl rezignovaně.
"I já ti už ublížil." poznamenal Sauron klidně. "Máme to v sobě, nezlobím se. Ale tentokrát už neustoupím. Měl jsi pravdu, bojím se Mairona, ale nebudu se dívat, jak se chvěješ strachem, když se řekne Melkor. Budu tady stát, než se rozhodneš tomu čelit."
S tím odhodil plášť, kterým se zakrýval, a plášť hned odnesl vítr. Melkora tím ohromil, protože pod pláštěm neměl vůbec nic. Stál tu nahý v prudkém větru, a i když byl zraněný, v očích měl železnou vůli. Byl rozhodnutý vytrvat. Melkor si uvědomil, že Sauron se od něj naučil mnohem víc, než si kdy připustil.
Tak tam chvíli stáli. I když měl Sauron tělo elfa, brzy začal cítit zimu, ale ovládal se tak pevně, že si nedovolil jediný záchvěv svalu. Držel se naprosto v klidu. Ale jak se vítr otočil a přivál ledový vzduch z hor, Sauron se začal chvět, i když se to snažil potlačit, Melkor záchvěvy stejně viděl.
"Ty blázne," Promluvil Melkor konečně. "Umrzneš tady."
"To já vím…" vydechl Sauron.
Melkor nakonec zoufale rozhodil ruce. "Za tohle tě jednou potrestám." Zabručel, ale pak se vzdal, protože pohled na mrznoucího Maiu nesnesl. "Dobře, dobře, já to zkusím…" S tím vzal Saurona okolo pasu a napůl ho odnesl dovnitř.
Ve věži bylo teplo, Sauron si to tu vybudoval velmi promyšleně. Melkor ho hned zabalil do deky a brzy se vrátil z kuchyně s horkým čajem.
"Pořádně se napij, ty pohromo." Podal mu čaj a usadil se u něj. "Mrzí mě, že jsem tě zranil."
Sauron se usmál. "To je v pořádku. Tušil jsem, že k něčemu takovému dojde." Mávl nad tím rukou.
"Co si ale myslíš, že můžu udělat?"
"Nejspíš se snažit nebát Melkora. Možná o něm ještě spoustu nevíme ani já, ani ty."
"A ostatní už vůbec ne. A co s Maironem?"
Sauron pokrčil rameny. "Asi to samý."
"Tak to máme před sebou těžký úkol… A ten plášť najdeš, je to můj oblíbený." Varoval ho Melkor.
"Jistě."
Oba se usmáli. Sauron odložil čaj a vtáhl Melkora k sobě. Po večeru usmiřování celou hádku i Sauronova zranění nechali za sebou…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama